O jazykovém poradenství

Alena Polívková

[Short articles]

(pdf)

-

Poslední projev tajemníka ÚV KSČ soudruha Josefa Havlína ke Dni učitelů zdůraznil význam péče o jazykovou kulturu ve školách. S tím je však těsně spjata i zvýšená mimoškolní péče o kulturu spisovného jazyka a jazykového vyjadřování. Cílem a smyslem této jazykové výchovy je vypěstovat takové postoje k jazyku, k jazykovým otázkám a jazykovým jevům, které jsou ve shodě se soudobým vědeckým poznáním.[1] Dobrým podnětem k tomu by mohlo být např. rozšíření poradenské činnosti u nás; vzor bychom mohli najít třeba v Polsku. 2. číslo časopisu Poradnik językowy (1979) přineslo zprávu o tom, že v Polsku je v současné době 9 jazykových poraden (Varšava, Krakov, Gdaňsk, Poznaň, Sosnowiec, Vratislav, Štětín, Słupsk, Bydhošť); jsou součástí různých institucí, akademických a vysokoškolských pracovišť, ať už je to Instytut Języka Polskiego, Instytut Filologii Polskiej, Zakład Języka Polskiego, či pedagogická fakulta ve Słupsku. To jistě ukazuje na zájem o aktivní působení na jazykovou praxi v oblasti jazykové kultury v Polsku.

Stojí nepochybně za úvahu, zda i u nás by na tradici jazykové poradny v Praze (existuje už od roku 1946) a její pobočky v Brně (od r. 1952), které jsou součástí vědeckých pracovišť Ústavu pro jazyk český ČSAV, nemohla navázat i jiná,[2] např. vysokoškolská pracoviště. Pracovníci obou jazykových poraden by svým novým poradenským kolegům jistě v počátcích rádi pomohli. Úkolem pracovníků těchto poraden by nebylo pouze odpovídat na jednotlivé dotazy, ale také všechny uživatele jazyka vést k tomu, aby se pokusili na své jazykové těžkosti najít odpověď sami, aby se naučili řešit jednotlivé (dílčí) jazykové problémy.

Byl by to jistě vhodný prostředek ke zvýšení jazykové kultury u nás. Podle počtu dotazů (telefonických i písemných) v pražské a brněnské jazykové poradně se lze domnívat, že poradenská činnost může ovlivnit poměrně širokou veřejnost.

---

[1] Viz např. Al. Jedlička, Spisovný jazyk v současné komunikaci, Praha 1974, s. 118.

[2] Nebyla by to žádná novinka, o existenci podobných poraden u nás dříve se můžeme dočíst na stránkách starších ročníků našeho časopisu.

Naše řeč, volume 63 (1980), issue 2, p. 108

Previous Eduard Prandstetter: Poznámky k pravopisu v technické praxi

Next Hana Prouzová: Kašna-pítko, nebo prameník?