Časopis Naše řeč
en cz

K užívání sloves zabezpečit, zajistit

Marie Čechová

[Articles]

(pdf)

-

Ve veřejném jazykovém styku jde zpravidla o připravené, promyšleně stylizované projevy, v nichž se většinou v menší míře uplatňuje autorova osobnost než ve styku soukromém. Náleží sem projevy z oblasti odborné (nám půjde o psané projevy z odborné oblasti praktické), administrativní (nařízení, směrnice, výnosy…), publicistické (a to zpravodajské a analytické, jako úvodník, komentář).

Ve jmenovaných oblastech projevů, nejen tedy v oblasti administrativní, se do určité míry uplatňují ustálené formule, usnadňující dorozumění a urychlující vytváření projevu, do jisté míry stereotypní slovník, a to z hlediska tematického i stylistického.

V poslední době se v těchto druzích projevů hojně využívá dvojslovných i víceslovných spojení typu zabezpečit (zajistit) realizaci projektu, zabezpečit (zajistit) splnění plánu. Tato spojení jsou tak frekventovaná, že někteří uživatelé jazyka vyjadřují negativní postoj k slovům zabezpečit, zajistit a odmítají je.

Sloveso zabezpečit znamená podle SSJČ[1] předem zjednat ‚někomu, něčemu jistotu, bezstarostnost, bezpečí po finanční stránce nebo v něčem vůbec‘, dál pak ‚zařídit, aby se něco stalo nebo zůstalo jistým, nepochybným, pevným, učinit pevně držícím, bezpečným, pevným, spolehlivým‘. U obou významů uvádí slovník jako synonymní sloveso za[18]jistit. Vedle těchto významů zaznamenává slovník ještě třetí význam ‚ubezpečit, ujistit‘ a určuje ho jako zastaralý.

Oba základní významy uvádí i PS,[2] i když podává jejich výklad v jiné formulaci (‚učiniti bezpečným, způsobiti, zaříditi bezpečnost, jistotu někoho nebo něčeho, zajistiti někoho, zaručiti něco…‘), nejsou však doloženy v Slovníku Jungmannově.[3] Ten má u slovesa zabezpečit pouze jeden význam, onen dnes zastaralý: ‚ubezpečiti (sicherstellen)‘. Zdálo by se tedy, že jde o významy nové. Avšak už Kottův Česko-německý slovník[4] uvádí u slovesa zabezpečit (r. 1887) vedle významu ‚ubezpečit‘ další významy: /co komu/ … zabezpečil svým dělníkům podporu se synonymy slíbil, pojistil; další příklady pak dosvědčují, že ve spojení co komu…, jak…, co, se čím… jde o význam ‚zjednat jistotu, zaručit‘ (např. Královská listina zabezpečuje mu plný církevní statek v celé olomoucké diecési; ve spojení … se kde (Zabezpečiv se takto na všech stranách, zdvihnul se Břetislav na Brno) jde o význam ‚učinit bezpečným‘. K užívání slovesa zabezpečit Fr. Št. Kott dodává: „Slova zabezpečiti lid v Čechách a na Moravě málo užívá.“ /5. díl, str. 11/

Sloveso zajistit znamená podle SSJČ ‚způsobit, aby se něco stalo nebo zůstalo jistým, nepochybným, pevným; předem najisto /zamluvením/ opatřit‘, dále ‚učinit pevným, pevně držícím, bezpečným; /hmotně/ zaopatřit‘. Ve všech těchto významech se shoduje s významem slovesa zabezpečit. Avšak sloveso zajistit nelze vždy nahradit slovesem zabezpečit; zajistit má totiž další význam: ‚vzít pod dohled, do vazby; potvrdit (zajistit pravdu)‘ — ten označuje SSJČ jako knižní a poněkud zastaralý; šestý význam, např. ve spojení srnec zajistil /který přesně vystihuje PS: ‚zbystřit pozornost, napnout sluch, zrak‘…/, jako slangový. Všechny uvedené významy zaznamenává i PS. V Slovníku Jungmannově se heslo zajistit vůbec nevyskytuje. Z toho bychom mohli usuzovat, že sloveso zajistit má krátkou historii. Ovšem Kottův slovník naznačuje něco jiného. Uvádí sloveso zajistit (zajišťovat) ve významu ‚ujistit (versichern, vergewissern)‘, avšak i v dalším významu, a to ve spojeních co jak komučím / se čím / … Nejzajímavější jsou doklady ze stč.: (sirotkům) jich zbožie úplně chci zajistiti /Arch. IV. 356/ a Milý kněze! tyto penieze já tobě dám; prosím zajisť mi také, [19]abych jich darmo nedal (Hus II. 152). Ukazuje se tedy, že slovesa zajistit se užívalo i ve významu ‚zaopatřit, zaručit něco‘.

V dalším výkladu se soustředíme na případy, u nichž je možné obě slovesa zaměnit. Nebudeme uvažovat ani o případech, kdy užití slovesa zajistit může vést k nejasnosti. (Zajistit zaměstnance odbytu může znamenat: zabezpečit s významem ‚obstarat‘, ale také ‚zadržet, vzít do vazby, pod dohled‘; v tomto druhém významu nelze užít slovesa zabezpečit.)

Starší (ani brusičské) jazykové příručky[5] si uvedených sloves většinou nevšímaly. Pokud se s poznámkami o nich ojediněle setkáváme, uvádějí se některá konkrétní spojení z administrativní oblasti, ale bez odmítnutí. S odmítnutím spojení zabezpečit úkol se setkáváme v kritických glosách NŘ (Fr. Váhala): „zabezpečit úkol nespr. místo zajistit splnění úkolu“[6]. Vyjádření zajistit splnění úkolu označuje jako srozumitelnější; stranou však zůstává spojení zabezpečit splnění úkolu. Vyjádření zabezpečit úkol, ale doplňme i zajistit úkol, je méně sdělné než spojení zajistit splnění úkolu nebo zabezpečit splnění úkolu.

Předtím se Naše řeč zmiňuje o slovese zabezpečit jen ve významu ‚zabezpečit něco před něčím‘ (=bezpečen před něčím, zaniklý: bezpečen něčeho) s tím, že proti jeho užití v tomto významu nemá námitek.[7]

Dříve, dokonce ani v období puristických snah, jazykovědci uvedená slovesa neodmítali, a to buď proto, že je ve všech významech neznali, nebo proti jejich užívání neměli námitek. Ze studia materiálu archívu Ústavu pro jazyk český vyplývá, že se v 19. stol. těchto sloves užívalo ve významech uváděných novějšími slovníky (nejstarší novočeský doklad je z Nových básní (III) A. J. Puchmajera (zabezpečiv). Můžeme se však oprávněně domnívat — jak na základě Kottova tvrzení, tak na základě prostudovaných materiálů ÚJČ — že se těchto sloves neužívalo v 19. století ve stejné míře jako dnes. Dokladů přibývá zvláště v 2. polovině 19. stol. a později, a to ve významu ‚zaručit‘; i později se jen zřídka vysky[20]tují doklady na významy ‚ubezpečit se, ujistit, zamluvit si a chránit‘. Lze předpokládat, že na rozšíření slovesa zabezpečit mohla mít vliv ruština. V ní se u slovesa obespečivať setkáváme s třemi významy /viz Velký rusko-český slovník/,[8] přičemž našim případům odpovídá význam /2/: o. povyšenije urožajnosti.

Za poválečnou inovaci v polštině považuje uvedené významy slovesa zabezpieczać sborník Kultura języka polskiego[9] i s tím, že jde o přejetí z odpovídajících výrazů ruských.

Český jazyk umožňuje přesně vyjádřit významové rozdíly týkající se bezprostředně a zprostředkovaně vykonávané činnosti. Autor projevu má tedy možnost vyjádřit se přesně a zřetelně; připomínáme to i proto, že je to základní požadavek kladený na projev odborné a administrativní oblasti. (Pisatel (mluvčí) může ovšem také skutečnost úmyslně zatemňovat, např. proto, aby se zakryla zodpovědnost, zřejmý způsob realizace apod.) Vcelku proto nelze souhlasit s těmi uživateli jazyka, kteří by slova zabezpečit, zajistit chtěli z jazyka vymýtit vůbec, protože i tato slova mají svou funkci.

Spojení zabezpečit + závislé substantivum, např. zabezpečit výzdobu, dopravu…, (i jiná spojení sloves obecnějšího významu se závislým substantivem dějového významu) často obsahují znak organizovanosti.[10] Připojme k tomu, že vždy nejde jen např. o realizování vlastní činnosti bezprostředně, ale o možnost tuto činnost organizovat, řídit, vést, uskutečnit za spolupráce s někým dalšímNepřináší-li sloveso do spojení další znak významový, pak se zřetelem k ekonomii vyjadřování v dané oblasti volíme vyjádření kratší, přitom jasnější pojmenování jednoslovné, sloveso zabezpečit (zajistit apod.) je redundantní, je ho užito nadbytečně.

Máme-li na mysli zprostředkovanou činnost, činnost, kterou neprovádí adresát nebo ten, o němž se v projevu píše (mluví), přímo sám, pak je na místě odlišit tuto skutečnost od té, kdy adresát nebo ten, o němž se v projevu píše (mluví), činnost vykonává přímo sám. Viz např. zabezpečit splnění plánu ve větě Dělníci zabezpečují splnění plánu svou každodenní poctivou prací v dílnách. V tomto případě jde o bezprostřední činnost dělníků, sloveso zabezpečit je redudantní, sta[21]čilo by říci Dělníci plní plán. Obdobné vyjádření může být i zatemňující, neboť neodlišujeme případy, v nichž máme na mysli bezprostřední činitele, od případů, ve kterých jde o činitele zprostředkující.

V dalším příkladě nejde o tříslovnou jednotku označující projektování, celé spojení nelze tedy nahradit výrazem projektovat. Může tady jít o význam ‚realizovat projekt‘ (Stavbaři zabezpečují realizaci projektu přestavby města → Stavbaři realizují projekt přestavby města) a pak lze bez porušení významu výpovědi sloveso zabezpečit vypustit; tím naopak vyjádření zpřesníme. Pokud bychom chtěli pominout fakt, že přestavba probíhá podle projektu, mohli bychom užít formulace: Stavbaři přestavují město.

V obdobných spojeních však může jít i o jiný význam, o to, že někdo (určitá instituce…) odpovídá za to, že někdo jiný (zpravidla o více členech) úkol bezprostředně splní. Př.: Ředitel školy zabezpečuje realizaci výchovného plánu. Ředitel sám nerealizuje výchovný plán, ale řídí jeho plnění, uskutečňuje ho prostřednictvím třídních učitelů, učitelů všech vyučovacích předmětů, ve spolupráci se společenskými organizacemi, avšak ředitel je odpovědný za to, že plán bude splněn. V tomto případě je užití výrazů zabezpečit, zajistit apod. oprávněné, protože vyjadřuje skutečný stav věci. Výhrady lze mít k tomu, že výrazem zabezpečit nevyjadřujeme zřetelně a přesně způsob provádění činnosti. Pokud to víme a pokud je třeba tuto okolnost vyjádřit, nahradíme výraz zabezpečit výrazem obsahujícím větší počet znaků, tj. výrazem obsahově bohatším, např. odpovídat za realizaci (místo zabezpečit realizaci), řídit stavbu (místo zabezpečit stavbu), organizovat činnost (místo zabezpečit činnost)

V posledních letech se této otázky dotkl M. Sedláček.[11] Uvádí příklad z oblasti sportovní: zajistit mužstvu vedení. V tomto specifickém případě navrhuje užít ekvivalentu získat, postarat se, přičinit se o. M. Sedláček uvažuje o tom, že sloveso zajistit (můžeme to říci i o zabezpečit) vytlačuje z užívání slovesa „s podobným, ne však totožným, významem“: postarat se o něco, opatřit něco, získat něco, přichystat něco… Sedláčkovi jde tedy jako nám o význam ‚zařídit, aby…‘, který navrhujeme vyjádřit výstižněji, obsahově bohatším slovesem. M. Sedláček se nezabývá ostatními případy.

Uživatelé, kteří odmítají výrazy zabezpečit, zajistit, si pravděpodobně uvědomují, že vysoká frekvence těchto výrazů v textech zvyšuje [22]monotónnost projevu a zvlášť vede k tomu, že adresát může chápat celé spojení jako méně obsažné, popř. zcela bezobsažné klišé (zabezpečit zajištění přípravných prací), umožňující někdy i různý výklad výpovědi (zabezpečit materiál = ‚obstarat materiál‘?, střežit materiál?‘).

Proč však někteří pisatelé (mluvčí) přesto tak často užívají spojení typu zabezpečit splnění plánu, i když jde o význam ‚splnit plán‘? Snaží se vyjádřit nejen spisovně, ale především jinak než běžně. Domnívají se, že hovorové a neutrální prostředky nejsou vhodné k tomu, aby se jimi vyjadřovaly skutečnosti z oblasti odborné… Víceslovná vyjádření typu zabezpečit výzdobu, zabezpečit dopravu se stala módními. Jde-li o význam ‚vyzdobit, dopravit‘, hodnotíme tato spojení jako multiverbální jednotky, které dodávají vyjádření knižní ráz, plní slohovou funkci, signalizují projevy administrativní, publicistické, popř. prakticky odborné. Chápeme je na pozadí jednoslovných pojmenování činnosti (vyzdobit, dopravit).


[1] Slovník spisovného jazyka českého, Praha 1958—1971.

[2] Příruční slovník jazyka českého, Praha 1935—1957.

[3] Slovník česko-německý Josefa Jungmanna, Praha 1835—1839.

[4] Fr. Št. Kott, Česko-německý slovník, 1878—1906.

[5] Brus jazyka českého, jejž sestavila kommisse širším sborem Matice České zřízená, I. vyd. 1877, II. vyd. 1881, III. vyd. 1894.

K. Vorovka, Strážce češtiny, Praha 1896.

Rádce spisovné češtiny, Praha 1913, str. 572.

B. Klenot, Abecední ukazatel správných tvarů a vazeb českých, Praha 1923.

V. Müller, Rukověť správné češtiny, Příbram 1946.

J. Haller, Rukověť mateřského jazyka, Praha 1946.

L. Chada, Průvodce správnou češtinou, Meziříčí 1947.

Vl. Doutlík, Pravopisný slovník, Praha 1947.

[6] Fr. Váhala, Z našich novin, NŘ, 41, 1958, s. 107.

[7] F. S., heslo Káď, rubrika Hovorna, NŘ 8, 1925, s. 192.

[8] Velký rusko-český slovník, 2, ČAV 1953 za red. L. Kopeckého, B. Havránka, K. Horálka.

[9] D. Buttler — H. Kurkowska — H. Satkiewicz, Kultura języka polskiego, Zagadnienia poprawności gramatycznej, Warszawa 1971, s. 25—26.

[10] Al. Jedlička, Spisovný jazyk v současné komunikaci, AUC 1974.

[11] M. Sedláček, Učíme se česky, Práce, 4. X. 1975.

Naše řeč, volume 62 (1979), issue 1, pp. 17-22

Previous Jaroslav Machač: K nespisovným složkám frazeologie národního jazyka (Frazeologismy slangové a vulgární)

Next Libuše Kroupová: K problematice předložek a spojek

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1