Káď

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. S.) je slovo obecně slovanské, převzaté z řec. kadi(on) od kados džbán, vědro. — Maštal je původu německého; základem je německá složenina z mar (Mähre, kůň) a stal (Stall, stáj). V jazyce starším bývají ještě formy zachovalejší, marštal, marštale. Hus vytýká Pražanům, že užívají tohoto německého slova, ač mají české slovo konnice. Podle dnešního usu lidového je stáj název obecný (stáj je pro koně i pro dobytek), maštal je stáj pro koně, chlév je pro dobytek hovězí. — O slově mádlo jsme vykládali v NŘ. 1, 255; je to odvozenina zaniklého slovesa jmáti (jímati, chytati), jehož počáteční j bylo odsuto tak jako v slovese mám (pův. jmám, jmieti, dosud jmění) nebo v ob. meno (m. jméno). — Proti vazbě »zabezpečiti něco před něčím« není námitek; má základ ve výraze »bezpečen před něčím«, jímž byl vystřídán výraz starší »bezpečen něčeho«, dnes zaniklý, — Staří spisovatelé psávali buď »je psáno« (aj jduť, jakož v knihách psáno jest o mně Žid. 10, 7) anebo »v knihách stojí« (aj takť stojí na stěně v Betlémě pro výstrahu bludóv, Hus 3, 220). Ale i výraz »stojí psáno« se vyskytuje v staršími jazyce dosti často a dosti brzy; na př.: stojíť psáno: Chceš-li pokoje požiti, nepožívaj sváru (Tkadl. 17a); o úřadu kněžském najprvé stojí psáno (Jakoubek Dial. 182 r 2); jakož i o jiných Tatařiech svrchu psáno stojí a praveno jest (Million 124). Není tedy proč se tomuto výrazu vyhýbati jako nečeskému.

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 6, s. 192

Předchozí Jako noha

Následující Samoslička