Návykovost léků?

Hana Prouzová

[Short articles]

(pdf)

-

„Počet nemocných léčených na návykovost léků rok od roku stoupá.“ Jistě jste si i vy v této větě vybrané z deníku Práce povšimli poněkud neobvyklého spojení návykovost léků. Nechme prozatím stranou otázku vazby a podívejme se na samotný výraz návykovost.

Po stránce slovotvorné je to výraz utvořený ústrojně; řadí se do velké skupiny podstatných jmen na -ost, která se tvoří od jmen přídavných a označují nejrůznější vlastnosti, srov. pravdomluvný — pravdomluvnost, moudrý — moudrost aj. V rámci této skupiny existuje užší významová skupina jmen typu úrazovost, poruchovost, rozvodovost, sňatečnost, která vyjadřují souhrnně výskyt, frekvenci nějakého jevu za určité období (tj. počet úrazů, poruch, rozvodů, sňatků) a mají tedy např. ve statistice platnost odborných termínů. Jako takové je hodnotí i Slovník spisovného jazyka českého.

Jak je to s výše uvedeným podstatným jménem návykovost? Ve srovnání s předchozími výrazy nemá toto substantivum platnost odborného názvu statistického (nejde o výskyt, frekvenci návyků). Tento výraz není běžný ani v odborné literatuře — tam se hovoří o závislosti na lécích, drogách, popř. o drogových závislostech (srov. i pojmenování středisko drogových závislostí při psychiatrické klinice). Pokud se pisatel populárního článku chtěl vyhnout tomuto více méně odbornému vyjádření, domníváme se, že by v této souvislosti vystačil i s podstatným jménem návyk. Nevznikla by pak samozřejmě ani potíž vazebná; substantivum návyk zachovává totiž touž vazbu, jakou má sloveso navyknout, od něhož je odvozeno, tj. vazbu s prostým 3. pádem, navyknout, návyk lékům, drogám nebo vazbu s předložkou na a 4. pádem, navyknout, návyk na léky, drogy. Toto poslední spojení pokládáme za vhodnější.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 5, p. 271

Previous Vojtěch Pícka, Antonín Tejnor: K názvosloví složených materiálů

Next Miroslav Roudný: Chmelová rostlina, nebo keř?