Časopis Naše řeč
en cz

Šponovky

Antonín Tejnor

[Short articles]

(pdf)

-

Čas od času docházejí do Ústavu pro jazyk český dopisy protestující proti tomu, že se ve výkladních skříních oděvních obchodů, v novinách nebo i v rozhlase a televizi užívá pro označení dlouhých těsně přiléhajících sportovních kalhot názvu šponovky. Pisatelé vytýkají názvu především to, že je odvozen od nespisovného (z němčiny přejatého) slovesa šponovat, a přicházejí s návrhy na pojmenování motivovaná jinak. Tak např. Milan Stuchlík z Opavy navrhuje hned dvojí náhradu: sněhovky nebo lyžovky. Ale název sněhovky je už významově obsazen (označují se jím přezůvky do sněhu) a název lyžovky svou motivací obsah pojmenování poněkud zužuje, protože šponovky se nenosí jen při lyžování, ale i v gymnastice a v jiných sportech.

O nevhodnosti názvu šponovky mluvil v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu K. Sochor už v roce 1949.[1] Vyzval tehdy posluchače, aby navrhli jiný název; zdařilejších a méně zdařilých návrhů se sešla celá řada: cvičky, sportky, cvičenky, napínačky, napínky, náponky, taženky, tažky, tahounky, upjatky, úponky, pnovky, tělovky, trikotky. Zdálo se, že nejlépe bude vyhovovat název pérovky, za který se přimlouvali jak pracovníci oděvního průmyslu, tak i funkcionáři tělovýchovných jednot. Název postihoval i podstatnou vlastnost těchto speciálních kalhot, že totiž při cvičení nebo lyžování dobře pérují; toho se dosahuje jednak materiálem, jednak gumou připevněnou na okraji nohavic.

Ale přes propagaci nového názvu se nepodařilo vžitý název z užívání vytlačit. Slovník spisovného jazyka českého název pérovky neuvedl. Opírá se totiž o excerpci z odborné literatury nebo z tisku, tam se však pro název pérovky doklady nenašly. A tak se v 30. čísle Slovníku spisovného jazyka českého objevuje název šponovky bez jakéhokoli stylového omezení. Ukazuje se totiž, že nahradit vžitý (třeba nepříliš šťastně utvořený) název často užívaný v běžném jazyce je velmi nesnadné.

Jiná situace je ovšem v jazyce odborném. Oborovým komisím, které sestavují názvoslovné normy, jde zpravidla o to, aby doporučované názvy byly plně spisovné a významově zcela jednoznačné. A protože název šponovky plně nevyhovuje ani jednomu z těchto požadavků, nebyl v připravované Československé státní normě „Oděvní názvosloví“ i ve stejnojmenné publikaci, která vyjde ve Státním pedagogickém nakladatelství a je určena jako pomůcka pro odborné školy, vůbec uveden. Sportovní kalhoty upravené pro lyžování se zde označují dvojslovným názvem lyžařské kalhoty, [252]kdežto speciální přiléhavé sportovní kalhoty, zhotovené z pružné textilie, ke kotníkům zúžené a na dolním okraji opatřené podpínkou, se označují odborným názvem pérovky.[2]

O dalších osudech slova šponovky v češtině rozhodne tedy to, do jaké míry se budou názvoslovnou normou řídit výrobci a pracovníci oděvního obchodu a podaří-li se jim ovlivnit i běžné vyjadřování spotřebitelů.


[1] Srov. Karel Sochor, Nahradíme „šponovky“ pérovkami? Jazykový koutek Čs. rozhlasu (Druhý výběr), Praha 1955, s. 118n.

[2] Toto stanovisko názvoslovné komise respektoval i Slovník slovenského jazyka, který název šponovky označuje za hovorový a jako odborný krejčovský termín uvádí název perovky.

Naše řeč, volume 49 (1966), issue 4, pp. 251-252

Previous Vincenc Pořízka: Vládli v Indii velcí mugalové (mogulové) nebo velcí mughalové?

Next Miloslava Knappová: Letkis, nebo „letkiss“?