Časopis Naše řeč
en cz

Miška

Š.

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Mikuláš Lenau: Miška. 1917. Bibliofil sv. 5. Břevnov. Tato kniha vyšla jako pátý svazek knihovny Bibliofil ve čtvrtém válečném roce 1917 v 315 čísl. výtiscích, z nichž 15 výtisků na japanu »Velum« a 300 výt. na českém ručním papíře. Přeložil K. Dvořák, upravil akad. malíř A. V. Hrstka a vytiskla typy Bernhardovými Grafia v Praze, kdež o knihu pečoval M. Kaláb. Svázal L. Bradáč. Vydali Arch. C. J. Matička, MUC. K. Dvořák, Arch. C. K. Latzel, Břevnov 259.

V době světové války právě uplynulé narostl nám nemalý počet nakladatelů bibliofilů, t. j. lidí, kteří vydávají knihy a knížečky, na jemném papíře vybranými typy pečlivě vytištěné, uměleckými obrázky a ornamenty vyzdobené a v kůži, plátno nebo papír skvostně vázané. Zda je to české knize a literatuře na pro[15]spěch či spíše na škodu, o tom by bylo lze napsati dlouhou disputaci. To však jisto jest, že bibliofilské vydání knihy má pouze tehdy smysl, když nádherná výprava její se srovnává s cenným obsahem nebo mistrnou dikcí nebo konečně úcty hodným stářím vydávané knihy. Chváliti však nelze počínání toho, kdo na veřejnost vydává s uměleckou výpravou knihu pochybného obsahu neb chatrné formy slovesné.

A taková kniha jest svrchu jmenovaný Miška v překladě pana K. Dvořáka. Člověk žasne nad troufalostí, s níž spisovatel za dnešní doby ještě může nakladateli cosi takového nabídnouti k vytištění, a nad uměleckou úrovní nakladatele, který takový »plod« vydá s bibliofilskou výzdobou. Nenáležíť Miška právě mezi nejlepší básně Lenauovy — ale co se z ní stalo překladem Dvořákovým, ostýchám se říci. Nemluvím o gramatických chybách. Člověku jest konečně stydno opakovati bez ustání, že tvary, jako zmlknul (str. 9), zasáhnula (11), tnula (11), jsou nesprávné místo zmlkl, zasáhla, ťala. Podobně konaj m. konají (15), míjíc m. míjejíc (23), začla m. začala (12), k nohoum m. k nohám (26, 30), jseš m. jsi (26), roztáh m. roztáhl nebo roztáh’ (7), vří (!) m. vře (21, 29) atd.

Ale mnohem horší je to, jak Dvořák Lenauovu báseň svým překladem zkarikoval, rozředil, ba přímo zohavil. Několik typických příkladů: D.: Nikdo bolest ztraceného štěstí, jaké může v duši dívčí zkvésti, nenahradí, nikdo neodmění, co červ vyhlodal, když srdce vzplálo, klidně v květu nevinného snění, ni ten, pro nějž se to všechno stalo (29). L.: Niemand kann verlornen Harrens Schmerzen einem sehnsuchtsvollen Frauenherzen je vergelten, niemand ihr vergüten, was in solchen unermessnen Stunden still der Wurm genagt von ihren Blüten, der auch nicht, um den sie es empfunden. Tedy: Nikdo toužící ženě neodmění bolesti daremného čekání, nikdo jí nenahradí to, co za takových nesmírně dlouhých chvil tichý červ uhlodal z jejího štěstí a z jejích nadějí, ani milenec, na nějž čekala a po němž toužila. — Nebo: D.: Blažen, komu ty (= ňader vlny) se v ústret zvlní, komu srdce ve vír lásky zhalí! (21) L.: Selig, wem sie einst entgegenschwollen und an’s Herz im Sturm der Liebe branden. — D.: Poslyš hráti Mišku tklivým hlasem pod stébly, jež před nedávným časem (!) ještě při slavičím pění vlnilo se v lukách (!!) v libém snění. L.: Horch, wie rauschen Mischka’s helle Saiten unter diesen Halmen, die vor Zeiten bei dem Klang der Lerchenlieder auf dem Feld sich wiegten hin und wieder. — D.: Jak zří do vln z hloubi zraku, touha kreslí sny své vřelé v jasné, vrávoravé (!) cele (?) srdce druha za soumraku (8). L.: Wie er starret in die [16]Wellen, malt die Sehnsucht ihre Träume in die schwanken lichten Räume ihrem nächtlichen Gesellen.

Však již dosti! Jak z uvedených příkladů viděti, jest překlad Dvořákův ideově chudší než Lenauův originál. Dvořák vynechává často i důležité představy originálu, když se mu slovní jejich výraz nehodí do verše. Šťavnatý a plastický sloh Lenauův jest u něho zředěn a zploštěn, až to někdy zaráží. Některé pak věci originálu nahrazuje Dvořák vlastními výmysly, jež bývají zpravidla velmi nejapné, ba nesmyslné. Někdy nejapně vložené slovo zkazí celé místo, na př.: Mira, již zřít něžně zčervenati, praví (27). L.: Mira spricht, indem sie hold errötet. A tak se panu překladateli podařila i tato zveršovaná nehoráznost:

s hlavy, vzdor z níž, moc zřít plát,
hrozí chochol v mihotání (11)

L.: Auf dem Haupt voll Kraft und Trutz, Federbüsche drohend schwanken. Pěkně také zní: jede na koních a pěje nocí husarů sbor tří (!) 7. L.: Reiten lustig mit Gesängen drei Hussaren in der Nacht.

Myslím, že si nikdo z laskavých čtenářů nepřeje dalších ukázek překladatelského umění páně Dvořákova. Takové knížky, byť byly sebe umělečtěji vypraveny, odmítne arci soudné obecenstvo krátkým, ale rozhodným »vari!«.

Naše řeč, volume 3 (1919), issue 1, pp. 14-16

Previous B.: Hankovy Písně a Prostonárodní srbská muza do Čech převedená

Next Josef Zubatý: Kabát dobře padne

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1