Manipulovat s něčím, nebo něčím?

Karla Kozlová

[Short articles]

(pdf)

-

Kolísání ve vazbě u slovesa manipulovat (přejatého ze středověké latiny, kde manipulare znamenalo ‚dělat něco rukou‘) je dokladem toho, jak se [256]vazby sloves cizího původu řídí vazbami významově blízkých sloves domácích. Manipulovat znamená ‚zacházet s něčím, zvláště odborně, složitě‘, a proto můžeme u něho očekávat tutéž vazbu, jakou má sloveso zacházet.

U slovesa zacházet je běžná vazba s předložkou s se 7. pádem, a to ať jde o předmět osobní (umět zacházet s dětmi, s nemocnými, tj. umět s nimi jednat, vědět, jak je třeba v jednání s nimi se chovat), nebo o předmět věcný (učit se zacházet s dlátem, s přístrojem, tj. učit se jich správně používat). Jen ojediněle se v starší době u tohoto druhého významu (kde jde o předmět věcný) objevuje také vazba s prostým 7. pádem: u Máchy najdeme spojení zacházet prakem a mečem, staré přísloví říká čím kdo zachází, tím také schází.

Sloveso manipulovat má skutečně podle slovesa zacházet běžnou vazbu s předložkovým pádem: manipulujeme se signálním zařízením, učíme se manipulovat s řadicí pákou auta, nemáme manipulovat s přístroji, jejichž mechanismus neznáme. Vazba s prostým 7. pádem se ovšem u něho také vyskytovala a dodnes někdy vyskytuje, ale necítíme ji jako zastaralou, nýbrž jako dnes málo obvyklou, řídkou. Objevuje se — vedle vazby s pádem předložkovým — někdy v případech, kdy jde o předmět spíše abstraktního rázu [manipulovat (s) ciframi, (s) historií, (s) argumenty] a kdy toto sloveso může mít, podle souvislosti, hanlivý odstín ‚nepoctivě něčeho používat‘. I tato dříve řidší a dnes už řídká vazba (manipulovat čím) měla oporu, a to ve vzdálené významové souvislosti se slovesy, u nichž 7. pád vyjadřuje nástroj (otvírat klíčem) nebo předmět, kterým je pohybováno (točit klikou). A tak i tato vazba, nejen běžná vazba s čím, přejatá od slovesa zacházet, je tedy dalším dokladem toho, že vazba slovesa cizího původu se řídí vazbou významově blízkých sloves domácích.

Naše řeč, volume 44 (1961), issue 7-8, pp. 255-256

Previous Jaroslav Machač: Kosmonaut, astronaut

Next Alois Jedlička: P. J. Šafařík a český jazyk