Časopis Naše řeč
en cz

K vyjadřování budoucího děje v češtině

František Svěrák

[Articles]

(pdf)

-

V tomto článku chci ukázat na rozmanitost způsobů ve vyjadřování budoucích dějů v češtiny přihlížeje přitom vedle spisovného jazyka k nářečím, abych tak osvětlil různé cesty, kterými šel jazyk ve své podobě spisovné i nářeční při vývoji futura. Převážně tu jde o práci materiálovou, protože ukazuji na nových dokladech známou skutečnost, že totiž vývoj vyjadřování budoucích dějů je v češtině velmi rozmanitý a dnešní jazyk spisovný si přitom ponechal jen způsoby některé. Připojuji však k dřívějším poznatkům některé jevy nové a na jednom z nich chci ukázat, jak je dnes rozšířen. Potřeba takové studie se jeví při srovnávacích výkladech o vývoji futura ve slovanských jazycích.

1. Děj budoucí, tj. takový, který se bude konat v budoucnosti, vyjadřuje se v češtině určitými tvary slovesnými. Budoucí děje nedokonavé se vyjadřují v češtině tzv. futurem sloves nedokonavých, tj. opsaným tvarem typu budu dělati, např.: Člověk bude vždy usilovat o zlepšení svých životních podmínek. Jenom u některých sloves nedokonavých (většinou jsou to slovesa pohybu, zřídka jiná) vyjadřují se budoucí děje (trvací) prézentním tvarem s předponou po-. Trávníček ve své Mluvnici spisovné češtiny II, s. 1377 uvádí tato slovesa: půjdu (ze staršího pójdu), pojedu, poběžím, poběhnu, poletím, pocestuji, poklusám, polezu, potáhnu, povleku, popluji, poteče, porostu, pokvetu, ponesu, povezu, poženu.[1] K tomu přidávám z Vl. Vančury (z dramatu Nemocná dívka) povrávorám (vylítne a povrávorá[2] v trepkách, ale protože je mlčenlivý, vrátí se co nejdůstojněji), z hovorového jazyka a z nářečí pak slovesa povleču (já se s tím nepovleču), poplavu, pošinu si to (uvidíš, jak si to pošine = půjde), pohrnu se (já se tam nepohrnu), pokráčím, pošlapu, pofičím (ten tam pofičí = bude utíkat), pofrčím (už pofrčím = budu utíkat), pošórám se (pomalu se tam pošórám = pomalu tam půjdu, hanácké), poštolísám se tam (budu se [257]belhat, hanácké), pojachám nebo pojechám (z lidové písně a z nářečí českých i moravských), pomašíruju (v jedné vojenské písni je až pomašírujem, v jiné je až budeme mašírovat), porajtuju (te porajtuješ! = budeš utíkat), (vlak) se pořítí (z hovoru). V uměleckém slohu se mohou vyskytnout ješté jiné odvozeniny nedokonavých sloves s předponou po- na vyjádření budoucího děje. Tak v Hrubínově přebásnění veršované pohádky Petra Pavloviče Jeršova Koník Hrbáček čteme verše: manžel stojí vedle mne / a vám se mnou povládne.

Jenom za jistých podmínek se vyjadřuje budoucnost prostým prézentem sloves nedokonavých, a to tehdy, je-li zařazení děje do budoucnosti vyjádřeno jinak, např. příslovcem času a podobně: Zítra jdeme do divadla.

Budoucí děj dokonavý se vyjadřuje prézentními tvary sloves dokonavých: udělám, napíši, hodím atd.

Dokonavé byly původně také všechny odvozeniny s předponou po-. Dnes jsou dokonavá odvozená slovesa poprositi, požádati, pohádati se apod., ale dříve byly dokonavé také tvary s po- u nedokonavých sloves pohybu, jako půjdu, poběžím atd. Trávníček (Studie o českém vidu slovesném, s. 123) uvádí ze staršího jazyka dokonavé odvozeniny poběhnúti, pobiehati čeho, např.: člověk vždy na vše séhne, / dobrého spieše poběhne, / ve zlém jsa, pak se nehne (Alx.). Kott uvádí ve svém Slovníku česko-německém doklad dokonavého slovesa poběhnúti z Bible kralické: všeho, což spravedlivého jest, poběhli. V dnešním jazyce je ve větě on tam poběhne sloveso nedokonavé. Také sloveso poběžeti je ve starším jazyce dokonavé. Kott má doklad z Bible olomoucké (z r. 1417): Povrhše oděnie svá poběžěchu. Dnešní poběžíme je nedokonavé. Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny II, s. 718) upozorňuje, že i dnešní imperativní tvary s po- u sloves pohybu jsou dokonavé: pones (to sem), pojď, pojeď (sem, se mnou).

2. Ve starším jazyce se vyjadřovaly budoucí děje i jinými způsoby. Na vyjádření budoucích dějů nedokonavých se totiž užívalo ještě jiných opisů, než je dnešní typ budu chváliti, který je ovšem i ve staré češtině nejčastější. Ale vedle něho máme opisy typu chcu nésti, jmám nésti a budu nesl.[3] Tyto typy opisného futura se vyskytují i ve staré češtině zřídka, např.: dietky chtie hladem umřieti (Hrad.); připrav sě, [258]máš umřieti, živ nebudeš (Pas.); vrátit sě nemá (Tkadl.). Nejčastěji si slovesa chtieti a jmieti zachovávají i ve starším jazyce svůj věcný význam. Ale i při vyjadřování budoucího děje nejde tu obyčejně o prostý opisný tvar futura, nýbrž o vyjádření jisté dějové modálnosti. Tak v uvedeném příkladě z Hradeckého rukopisu jde o hrozivou blízkost umírání, smrti, v příkladě z Pasionálu o nezbytnost smrti, v příkladě z Tkadlečka o naprostou beznadějnost víry v návrat. Podobně bychom mohli vykládat i jiné staročeské opisy futura se slovesy chtieti a jmieti.

Trávníček (Mluvnice spisovné češtiny II, s. 1393) ukazuje, že ani opsané tvary typu budu chváliti neměly původně význam pouhého futura. Infinitiv významového slovesa tu měl platnost příslovečného určení účelu. Tato účelová platnost se zachovala do dneška ve spojení s minulými a přítomnými tvary slovesa býti; např. byl jsem se koupat znamená ‚byl jsem (někde), abych se koupal‘; jsou zde zvát na schůzi značí ‚jsou zde (lidé), aby zvali na schůzi‘. Podobně budu se koupat znamenalo původně ‚budu (někde), abych se koupal‘. Významu opsaného futura nabylo toto spojení po zániku účelové platnosti infinitivu.[4]

3. Opis futura typu chcu nésti časem zanikl mimo případy jako chce nám stonat (= bude asi stonat), chce nám umřít apod.[5] Také opis futura typu mám nésti časem zanikl, ale drží se zčásti dosud jako jedna jeho modální odrůda, značně rozšířená v nářečích. Je to typ ty se máš naplakat. Fr. Bartoš připomíná ve svém Dialektickém slovníku pod heslem mět, že výraz složený ze slovesa míti a dokonavého infinitivu významového slovesa mívá význam futura, který se vyvinul z významu nutnosti, a uvádí příklady: šak se ho máš naproset, abe ti to odpustil; šak se máš naplakat, až ti tatíček umře. Jde tu zřejmě o modální odstín budoucího děje, o mnohost děje, spojenou s citovým vzrušením. Tento typ je do dneška běžný v mnohých nářečích. Mám doklady ze všech částí Moravy, ba i z Čech (např. z Pardubicka). Několik příkladů z Boskovicka: te se tam máš ješče nachodit; ten se má ješče naskřívat (= nastonat); ten se tě má nasožuvat (= natrápit); te se tam máš nadělat, chodero; ta se má ješče napřesléchat řeči; ten se má ješče natrápit, než homře; no ti si májo dat! (= ti se nadřou); no te se máš [259]ješče načekat! Příklady z Kyjovska: ty sa tam máš mnět po pěti!; tá si má pár chytnút od starého Řiháka; tí sa majú ešče nadřít, než ten dum postavijú; vy sa máte ešče namíšat tych trnek; to sa máte ešče našústat téj turkyně. Takového rázu jsou i doklady odjinud z Moravy a z Čech. V běžné řeči oblastně vymezené se vyskytují případy jako vy se máte nadělat; ty se máš načekat apod. Místy na Moravě jedno takové spojení ustrnulo; je to spojení máš ho vidět a znamená ‚nikdy‘ nebo pod. Např.: ten už nepřinde, máš ho vidět (hanácké), tú u muziky neuvidíš, máš ho vidět (z Kyjovska); já ti péct koláče? Máš ho vidět! Tadyk! (z Kyjovska). Z dětství se pamatuji, že jeden člověk z Prostějovska říkal často toto spojení a dostal přezdívku Mášhovidět.

Karel Horálek (Úvod do studia slovanských jazyků, s. 215) právem uvádí pro starou češtinu také opisné futurum typu jdu dělati. Tento typ se totiž dosud zachoval na Valašsku, ovšem řidčeji vedle běžného opisu budu dělat. Srov. tento doklad: syn je zedníkem, ide chlév stavjať (říká stařena o nepřítomném synovi a před hromadou kamení na stavbu chléva).[6] Opisem s íť a infinitivem se vyjadřuje také následný atemporální děj, např.: dyž neide pršeť, tak sa to (obilí) dává do mandelúch.[7] Ale běžnější je pro futurum opis typu budu dělat, ba vyskytuje se tu, třebaže zřídka, i opis u slovesa byť: teď bude byť zle. Jinak je tu od slovesa byť futurum budu: zítra bude pěkně.

V hovorové řeči se vyskytuje nesponové bude ve významu ‚bude se hodit, bude (mi) dosti‘; např.: snad mně budou (řekl posměšně jeden muž při vybírání a měření velkých přezůvek v muzeu). Podobný pregnantní význam nesponový vyskytuje se v jedné kramářské písni z východních Čech:[8] Když jest děvče vyfikané, / ani čert mu nebude (= ani čert na ně nepostačí). Jsou to významy, kterých časem v nářečích nabylo nesložené sloveso býti; možno vedle nich postavit spisovnou vazbu dativní komu to bude? Jde o rozmanité významy, které dostalo sloveso býti, když dativ u nesložených sloves ztratil svůj původní význam směrový.[9]


[1] Srov. také čl. K. Horálka Slovesné tvary typu ponesu, poletím, Naše řeč 38, 1955, s. 21—24.

[2] Příruční slovník zaznamenává doklad na jednoduché futurum slovesa vrávorati ze Šimáčka: Povrávoráš zpět na cesty minulosti.

[3] Srov. Trávníček, Historická mluvnice československá, s. 422, a Gebauer, Historická mluvnice III, s. 427, a IV, s. 553n.

[4] M. Dokulil, Byl jsem se koupat, naši byli vázat, Naše řeč 33, 1949, s. 81 až 92, a Fr. Trávníček, K vazbám „byl jsem se koupat“, Naše řeč 34, 1950, s. 49—57.

[5] Viz Trávníček, Historická mluvnice československá, s. 422.

[6] Stejně i ve slovenštině prézens slovesa ísť: idem… s infinitivem významového slovesa vyjadřuje děj, který má nastat v bezprostřední budoucnosti, např. Vari sa mi ide sen plniť! (Příklad ze Slovníku spisovného jazyka slovenského I, vyd. Matica slovenská.)

[7] Valašské doklady mám z Velkých Karlovic.

[8] Jde o píseň Míchanice aneb žertovní zpěv pro mládenci a panny. V Skalici 1841. (R. Smetana a B. Václavek, České písně kramářské, Praha 1949, s. 213.)

[9] Srov. Trávníček, Studie o českém vidu slovesném, s. 121.

Naše řeč, volume 41 (1958), issue 9-10, pp. 256-259

Previous Miloš Dokulil: Nedotýkejte se ani drátů na zem spadlých!

Next St. Fr. Kolbuszewski (Poznaň): Memoriál

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1