Časopis Naše řeč
en cz

Z Ústavu pro jazyk český

Zdeňka Sochová, D. Žofková, Božena Zimová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Pracovní porady českých a slovenských lexikografů a terminologů

Ve dnech 3.—5. června t. r. konala se v Praze v Domě vědy a techniky Československé akademie věd pracovní konference lexikografických kolektivů Ústavu pro jazyk český ČSAV a Ústavu slovenského jazyka SAV. Oba kolektivy pracují na stejném typu slovníku, totiž na středním slovníku současné spisovné češtiny (slovenštiny), a pracovníci si chtěli na společných poradách ověřit své pracovní zásady i způsob své práce.

Slovnikářský kolektiv Ústavu pro jazyk český vydal v listopadu minulého roku Ukázkový sešit slovníku současného spisovného jazyka českého[1]; jsou v něm podány jednak souvislé ukázky slovníkového zpracování jednotlivých hesel, jednak v předmluvě shrnuty theoretické zásady a směrnice pro práci na slovníku. Kolektiv Ústavu slovenského jazyka publikoval ukázky své práce a její theoretické zdůvodnění v dvojčísle 3-4 letošního ročníku Slovenské reči (roč. 19, 1954).

Členové obou pracovních kolektivů prodiskutovali na třech celodenních poradách většinu nejdůležitějších otázek lexikologických i lexikografických a v podnětných vzájemných kritikách, jimž podrobili ukázky své práce, konfrontovali svou lexikografickou theorii i svůj pracovní postup.

V mnoha věcech se pracovníci obou ústavů shodli: tak na výběru hesel, na zařazování slov zastaralých, dobových, archaismů, neologismů, jakož i slov nespisovných (dialektismů, vulgarismů, slov lidových, slango[236]vých a j.), na co možno nejbohatším zachycování frazeologie, na uvádění definic, na způsobu zpracovávání lexikálních variant a pod.

Nicméně přes společné pracovní zaměření se obě pracoviště v lecčems rozcházejí. Je to dáno rozdílnou situací lexikografie a lexikologie české a slovenské. Na Slovensku nemají velký slovník, jakým je akademický Příruční slovník jazyka českého. Chystaný střední slovník má tuto mezeru částečně nahradit. Dopustí se tím sice některých nedůsledností, protože bude obsahovat leccos v rozsahu jeho typu nepřiměřeném. Bude na př. v rozsáhlejší míře zaznamenávat odborné názvy, bude hojněji užívat literárních citátů a podrobně třídit významy slov. Český slovník se naopak pokusí významy si blízké spojovat obecnějším, obsahově širším výkladem. V odborné terminologii dá přednost oborům technickým, zemědělské výrobě a politické ekonomii a z oborů ostatních zachytí mimo základní termíny především termíny nové, v Příručním slovníku dosud nezpracované. Literárními citáty bude dokládat zpravidla jen ojedinělé lexikální zvláštnosti význačných autorů.

V některých otázkách mají oba kolektivy odlišné pojetí. Týká se to zejména dokladového materiálu (Slováci užívají termínu „exemplifikácia“). Slovenští lexikografové zdůrazňují pro střední slovník zvláště t. zv. typická volná spojení, t. j. spojení, jichž se vždy v této podobě užije v určité jazykové situaci (na př. koupit lacino). Čeští slovnikáři dokreslují význam slova nadto ještě t. zv. běžnými spojeními, čerpanými ze živého jazyka (na př. koupit papír, nové stroje a pod.).

Rozdílné je rovněž stanovisko při vymezování lexikálních významů, významových odstínů a významů přenesených. Česká lexikografická tradice rozlišuje význam přenesený, t. j. obrazné užití slova, a význam už natolik lexikalisovaný, že se stává významem novým. Slovenské ukázkové číslo má však několik dokladů na „samostatný přenesený význam“ (na př. heslo kameň, -a m.: 1. tvrdá hornina používaná ako stavebný materiál; … 2. pren. symbol niečoho chladného, bezcitného, …; mať srdce z k—a).

I v některých otázkách čistě technických jsou rozdíly. Tak především v míře „hnízdování“, t. j. připojování odvozených slov k základnímu heslu. Český slovník „hnízduje“ jen mírně. Připojuje příslovce a podst. jména na -ost k příd. jménu (krajový příd.; → přísl. krajově; → podst. krajovost, -i ž.), jména přechýlená (učitel, -e m. (ž. učitelka, -y); → ž. učitelová, -é), zdrobněliny, násobená slovesa, příd. jména na -ský k jménům místním (Loket, -kte // -ktu m.; → příd. loketský). Slovenský slovník přiřazuje k základnímu heslu i příd. jména na -ový (guľa, -le ž.; guľový príd. m.), expresivní příd. jména (guľatý príd. m.; guľaťučký príd. m. expr.), zveličelá slova (chlap, -a m.; chlapisko, -a str. i m. zvel.) atd. K nedokonavým slovesům se připojují jejich dokonavé protějšky (a to slovesa nesložená i předponová).

[237]Pokud se týče typografické úpravy, bude český slovník tisknout ve shodě se slovníkem Příručním a Jungmannovým výklady kursivou a doklady antikvou, kdežto slovenský slovník naopak.

Některé otázky zůstaly pro složitost problematiky nedořešeny a byly odloženy na příští poradu (na př. otázka stylové charakteristiky slov), jiné nepřišly pro nedostatek času vůbec na pořad (na př. otázka lexikografického zpracovávání gramatických slov).

Pracovní konference byla pro oba slovnikářské kolektivy velmi cenná a podnětná. Bylo by jen žádoucí, aby se podobné konference čas od času opakovaly, protože lexikografická praxe přináší stále nové a nové problémy, které je nutno neodkladně řešit.

Zdeňka Sochová

 

Ve dnech 17. a 18. června t. r. konala se v Praze pracovní porada členů terminologických oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV a Ústavu slovenského jazyka SAV za účasti zástupců Ústavu ruského jazyka, literatury a dějin SSSR.

V úvodním projevu zdůraznil Dr František Daneš, že otázky odborného názvosloví jsou velmi živé, při jejich řešení je nutno vycházet z naší tradice a udržovat spolupráci se Slováky, zejména při řešení aktuálních názvů celostátního významu. O definici termínu a jeho hranici přednesl referát Dr Miroslav Roudný, o typech synonym v odborném jazyce podal výklad Dr Karel Sochor, vztahem české a slovenské terminologie se zabýval Dr Ján Horecký a přetvářením české terminologie pod vlivem terminologie sovětské Jaroslav Kuchař, o terminologických slovnících referoval Dr Ferdinand Buffa. V živé diskusi byla probrána kriteria pro hodnocení rozdílů mezi slovy odbornými a neodbornými, byla zdůrazněna celonárodní povaha termínů, uvažovalo se, do jaké míry je únosné užívat druhotných termínů vzniklých na př. metaforicky, zda i slova emocionální, expresivní mohou sloužit jako termíny, zdůrazněna stylová hodnota termínu a pod. V debatě o synonymech bylo především podrobeno kritice rozlišování synonym v odborném a uměleckém slohu, zdůrazněno, že bude nutno odbornou synonymiku studovat podle toho, jak se projevuje v jednotlivých oborech. Při hodnocení vztahu české a slovenské terminologie bylo uvítáno, že při vytváření slovenské terminologie se navazuje na české názvosloví; je tu tendence na obou stranách sbližovat české a slovenské odborné názvosloví, zejména v oborech technických. Živá diskuse se rozvinula po obsažném referátu Kuchařově o vlivu sovětského názvosloví na náš jazyk; tento vliv není ve všech oborech stejný a ani v rámci jednoho oboru se neprojevuje ve stejné míře; v úsecích, kde je propracované názvosloví, je nejslabší. V oborech, kde nemůžeme vystačit s dosavadními prostředky, uplatňují se termíny z ruštiny anebo nová slova domácí tvořená podle ruštiny [238]k zachycení nových skutečností. Vliv ruštiny lze pozorovat i v rozvíjení nových možností při tvoření slov.

V závěru dvoudenního jednání byly shrnuty ještě zkušenosti s excerpcí odborných výrazů, hovořilo se o organisaci práce uvnitř terminologického oddělení Ústavu jazyka slovenského a téhož oddělení Ústavu pro jazyk český a nakonec byly dohodnuty směrnice pro další a prohloubenější spolupráci mezi českými a slovenskými pracovníky v oboru názvoslovném.

D. Žofková

Archiv lexikálního materiálu lidového jazyka

Dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český zakládá archiv lexikálního materiálu lidového jazyka. Stará se, aby poslední stopy bohaté kdysi nářeční slovní zásoby nezanikly bez záznamu a aby písemné doklady nářečí byly shrnuty v jeden celek. Archiv má obsahovat pokud možno nejúplnější obraz nářeční slovní zásoby z Čech, Moravy a Slezska.

Pro tak rozsáhlou práci je nejdůležitější otázka metody vyhledávání a sbírání lexikálního nářečního materiálu.

Základ k archivu tvoří excerpce. Excerpují se velké i menší nářeční slovníky různých oblastí Čech, Moravy a Slezska, slovníky tiskem již vydané a slovníky rukopisné. Z nářečních oblastí v Čechách je v této excerpci zastoupena oblast jihočeská (František Hruška: Dialektický slovník chodský; František Hruška: Doplňky k Dialektickému slovníku chodskému, v rukopise; Vydra: Nářečí hornoblanické), z oblasti severovýchodní pak Podkrkonoší Kubínovým rukopisným slovníkem a Kladsko Kubínovou Lidomluvou Čechů kladských a přechodný pás českomoravský alespoň částečně prací Hoškovou o nářečí polenském. Území Moravy a celého Lašska je v této excerpční práci zastoupeno 17 slovníky. Vyexcerpováním nářečních slovníků z Čech, Moravy a Slezska vznikne základní a zatím nejdostupnější materiál pro svod nářečních slovníků.

Při excerpci se postupuje podle excerpčních pravidel, vypracovaných před započetím práce a prodiskutovaných v semináři profesora Vážného. Excerpční lístek obsahuje vedle záznamu hesla, jímž je nářeční slovo, také nezbytné údaje mluvnické. Zaznamenává se na něm přesná lokalisace výskytu slova, určuje se nářeční oblast a jméno okresu (na základě Seznamu obcí podle správního rozdělení z 1. února 1949) a uvádí jméno obce. Na každém lístku je zaznamenán pouze jeden citát. Lístek je doplněn přesným bibliografickým údajem. Výskyt slov takto získaných se současně mapuje. Tak vzniká názorný přehled zastoupených okresů.

Kromě materiálu ke svodu nářečních slovníků zaměřuje se pozornost ještě k jiným písemným pramenům. Začíná se i s excerpcí časopisu Český lid, budou se excerpovat rukopisné studie universitních poslucha[239]čů, pokud obsahují lexikální materiál z různých oblastí, krajinské časopisy a noviny, články, studie a úvody k monografiím, menší slovníkové ukázky — třebas i časopisecky uveřejňované — a jiné písemné nářeční záznamy. Excerpce přináší někdy značný materiál, někdy se však zase musíme spokojit jen porůznu v textu doloženými nářečními slovy, která jsou už jen dohasínající známkou bývalé životnosti nářečí.

Archivní materiál se však nezískává jenom excerpcí písemných pramenů. Zachycují se i slova přímo z nářeční mluvy. Pomocníky dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český jsou v této práci dopisovatelé, kteří ve svém rodném kraji nářeční slova zaznamenávají a nářečnímu archivu je zasílají. Dialektologické oddělení je se svými dopisovateli v písemném styku. Při vlastních zájezdech přímo do kraje bude si oddělení samo ověřovat některé sporné nebo nejasné záznamy svých dopisovatelů. Uvítali bychom i další dopisovatele z řad čtenářů Naší řeči, kteří by nabídli svou externí spolupráci dialektologickému oddělení Ústavu pro jazyk český (Letenská 4, Praha III). — Nakonec je třeba ještě dodat, že vedle této akce se připravuje podrobný a rozsáhlý průzkum slovní zásoby všech našich nářečí metodou dotazníkovou. První díl lexikálního dotazníku je již vypracován a počátkem příštího roku bude rozeslán po celém českém jazykovém území.

Božena Zimová


[1] Zprávu o něm otiskla Naše řeč v loňském ročníku (36, 1953, s. 309n.). V příštím čísle přineseme zhodnocení výsledků ankety, která byla s Ukázkovým sešitem spojena.

Naše řeč, volume 37 (1954), issue 7-8, pp. 235-239

Previous Věra Michálková: Nová práce z oblasti lašských nářečí

Next Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin