Časopis Naše řeč
en cz

Účet a faktura

Fc (= Josef Filipec)

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době se začalo užívat důsledně místo slova účet v jednom z jeho významů, totiž „listina, kterou posílá prodávající kupujícímu a která obsahuje popis zboží, jeho cenu, platební podmínky, způsob dopravy a pod.“, slova faktura. Někteří naši čtenáři, setkávající se s uvedenými výrazy v obchodní a jiné praxi, se nad tím pozastavují, protože se jim zdá, že se tu zavádí cizí slovo místo dostačujícího slova českého.

Ověřili jsme si věc na příslušných úředních místech i u odborníků z hospodářského života a výsledek tohoto zjištění spolu s fakty a úvahami jazykovědnými zde předkládáme.

V hospodářském jazyce existují tři výrazy, které jsou si významově blízké, liší se však rozsahem a obsahem významu a různým jeho využitím, totiž výrazy účet, faktura a konto. Slovo účet je domácí a je významově nejširší. Vedle významu, který jsme uvedli nahoře, může ještě znamenat ‚vypočítání toho, co máme platit nebo dostat za dodané zboží nebo vykonanou práci‘ a konečně ‚pohledávku za někým‘. Slova faktura a konto jsou latinského a italského původu. Faktura znamená obchodní účet a v dosavadním užívání se tento výraz zčásti zaměňoval se slovem účet. Podle Ottova obchodního slovníku (Praha, dokončen 1924, I, 842 n.) se rozeznává ‚faktura‘ po stránce právní, obchodně technické a účetní. Ve všech případech jde v podstatě o průvodní listinu, kterou dodavatel doprovází zásilku zboží. Slova [118]konto se užívalo hlavně pro označení běžného účtu — říká se sice dosud na př. „někdo má peníze na kontě“ nebo „někdo má konto u Poštovní spořitelny v Praze“ — nyní však stojí proti oběma uvedeným slovům v ústraní. Naproti tomu Československá normalisační společnost se snažila normovat pro ‚účet za zboží‘ slovo účet a pro účet ve smyslu účetnickém konto, kdežto fakturu zamítala (norma 2100 z r. 1948). Dosavadní stav se tedy vyznačoval, jak patrno, jistým kolísáním a nepřesností.

Potřeba rozlišit terminologicky přesně účet za zboží, tedy obchodní papír, označovaný nyní výrazem faktura, a účet ve smyslu účetnickém začala se pociťovat v poslední době znovu, na jiném základě, a proto s novou aktuálností v obchodních a finančních kruzích. Slovo konto bylo přitom ponecháno stranou, jak to odpovídá stavu jazyka i věci. Nutnost rozlišení cítíme výrazně zvláště v takových případech, jako je tato věta: „Převádíme částku účtu (rozumí se ‚za zboží‘) s účtu na účet (ve smyslu účetnickém)“, kde jde o trojí užití slova účet a o nebezpečí dvojsmyslu. Tu užijeme zajisté s prospěchem nově navrženého označení faktura, tedy: „Převádíme částku faktury na účet.“

O průkaznosti rozdílu mezi oběma základními slovy svědčí to, že se s týmž rozdílem setkáváme i u odvozenin obou slov. Nejasné, dvojsmyslné formulaci ve větě „položku účtujeme odděleně“ se vyhneme, řekneme-li „fakturujeme odděleně“. Tím dosáhneme významové přesnosti, neboť v prvním případě jde o zápis položky, který provedeme na dva různé účty — tedy v jediném úkonu, kdežto v druhém případě jde o zápis dvou údajů do faktury. Obdobný rozdíl je mezi podstatným jménem účetní (kdo vede účetnictví v podniku) a fakturista (kdo píše faktury). Nebo jiný příklad: účtovací stroj je ten, který slouží k účtování, t. j. k zápisům do účetních knih, fakturovací pak slouží k psaní faktur (viz i doklad z Rudého práva: „Přijme se 1 mechanik obeznalý na elektrických účtovacích a fakturovacích automatech“).

Je jasné, že o oprávněnosti tohoto rozlišení nemůže rozhodovat ani jazykozpytec sám, ani znalec z jiného oboru, než je ten, v kterém vznikla nová terminologická potřeba, nýbrž především ten, kdo s uvedenými termíny pracuje, ovšem za účasti jazykového odborníka. Musí se také počítat s tím, že se celé řadě lidí, zvláště z jiných oborů, nebude cizí slovo líbit, protože na ně nejsou zvyklí. Taková osobní libost nebo nelibost je však s věcného hlediska vedlejší. Ostatně je také známo, že hospodářský jazyk provádí terminologickou racionalisaci mimo jiné i tak, že přijímá cizí slova, protože nebývají nositeli mnoha neodborných významů, a vyhovují tedy jeho potřebě jednoznačnosti (viz i článek L. Kopeckého O lexikálním plánu hospodářského jazyka, Slovo a slovesnost I, 1935, 120n.).

Je třeba připomenout, že ani zavedením slova faktura se nerozřeší všechny potíže. Toto slovo se nehodí tam, kde nejde o hmotné statky, nýbrž o služby, na příklad při účtu lékařském, advokátním a pod. Výhody, které zavedení no[119]vého stavu přináší, převažují však všechny potíže a nevýhody a svědčí ve prospěch rozlišení účtu od faktury, které můžeme ostatně sledovat i v některých cizích jazycích, na př. v angličtině (account, bill a naproti tomu invoice).

Všichni činitelé, kteří se rozhodli pro užívání názvu faktura, jsou zajedno v tom, že ideálem by tu bylo slovo české téhož významu, ovšem takové, které by připouštělo tolik a tak vhodných odvozenin jako faktura. Jsou to kromě odvozenin uvedených a vysvětlených už dříve, totiž fakturovati, fakturista, fakturovací, ještě fakturace, fakturní, fakturový a j. Sousloví, tedy na př. spojení účet za zboží, takové možnosti neposkytuje. Není vyloučeno, že se takové slovo vytvoří, a bude-li vyhovovat uvedeným podmínkám, také vžije. Prozatím však zajisté vystačíme se slovem faktura, které ostatně není, jak jsme ukázali, žádnou rušivou novotou.

Naše řeč, volume 33 (1949), issue 5-6, pp. 117-119

Previous Red. (= Redakce): Psaní velkých písmen

Next Dš (= František Daneš): Aktuárský