Časopis Naše řeč
en cz

Zajímavé otázky

[Short articles]

(pdf)

-

Pan František Vymazal v Brně nám poslal několik dopisů a lístků, na nichž nastřádal tolik zajímavých otázek, že bychom potřebovali několika čísel, snad celého ročníku »Naší Řeči«, a zejména ovšem mnoho času nezabíraného jinými věcmi, kdybychom na všecky chtěli odpovídati. Ale většina těch otázek samých jesť tak zajímavá a z odpovědí na ně mohlo by vyrůsti tolik studií z dějin naší řeči, že aspoň některé z nich zde předkládáme na ukázku, o čem o všem bychom měli uvažovati opravdu.

Mistři českého slova. Byl jím také Kosina?

Podivíni českého slova: Dankovský, Sušil, prof. jsoucno (jméno mi nepřipadá), Palkovič, Kampelík a j.

Jak se učili česky naši starší (na př. Jungmann).

Překlady Čelakovského: O městě božím, Gefällsordnung atd.

Ubývá nám slov či přibývá?

Kolik slov nám asi přibylo od doby vydání slovníku Jungmannova.

Hus a Štítný. Husovi rozumíme, Štítnému málo. A byli vrstevníci.

Je pravda, co tvrdí někteří: Čeština spisovná je v podstatě přeložená němčina? Kolik máme asi germanismů.

Bartošovy zásluhy o řeč. Tomsovy zásluhy o řeč.

Rozštípená slova (řepa: řípa).

Všimly si akademie (záhřebská, lipská atd.) češtiny, a jak?

Ruská, polská a jiná slovanská slova v češtině.

Které staročeské knihy zasluhují posud býti čteny?

Kde se vzalo slovo věta? Dříve bývala sada.

Čím se odchýlil Sušil v textu Nového zákona od Kralických?

Z drobných poznámek, po těchto dopisech roztroušených:

Veličenstvo (místo Veličstvo) první navrhl Klácel ve svém novinářském slovníku. Havlíček se tomu slovu posmíval, tituloval red. Leop. Hansmanna »Vaše Veličenstvo«.

Všecko říká »před třemi roky« m. »lety«; srv. století, ne storočí. (A přidáváme: právě tak se neříkávalo »před třemi týdny«, nýbrž »před třemi nedělemi«.)

Abychom alespoň na něco odpověděli: Proč píší Kraličtí a jiní se pánem místo s pánem? Slovo pán vzniklo podle některých z župan, žpan, ale spíše — podle Hujerova výkladu v Listech filol. 1904 — ze staršího hpán, jakož (též phán) v nejstarší době někdy se i [63]píše. Říkalo se proto se hpánem, ke hpánovi atp., a ty tvary předložkové se držely, i když se bez h říkalo pán, až konečně podle jiných předložkových spojení se vyvinulo s pánem, k pánovi.

Naše řeč, volume 1 (1917), issue 2, pp. 62-63

Previous Divoké květy z novinářských sadů

Next Z Jednoty Svatopluka Čecha