Časopis Naše řeč
en cz

Příslovečné spřežky

[Short articles]

(pdf)

-

(V. M.) Mezi výrazy zblízka i zdáli a z blízka i z dáli je týž rozdíl významový jako mezi výrazy nahoru a na horu, nahoře a na hoře, dokonce a do konce, opravdu a o pravdu a pod. Cítíme-li v takovém výraze ještě spojení předložky a jména (t. j. jméno v nás ještě vzbuzuje vlastní představu věci, kterou označuje), píšeme jej odděleně, na př. na horu (= na vrch, na kopec), na hoře (= na vrchu, na kopci), do konce (= do ukončení, do závěru), o pravdu (= o pravou, pravdivou skutečnost), na krátko (= na krátkou dobu n. na krátký provaz a p.), po česku (= po českém způsobu), za mlada (= za mladého věku, za mladých let) atd. Jestliže však už chápeme takové spojení jako jednotný celek (t. j. celý výraz v nás vybavuje představu jednotnou, takže nerozlišujeme už význam předložky a jména), píšeme je zpravidla dohromady, na př. naprázdno (= marně, nadarmo, jalově a p., nikoli „na prázdný způsob“ nebo tak nějak), ponenáhlu (= zvolna, volně), zprudka (= prudce, nikoli „z prudkosti“), nahlas (= hlasitě, nikoli „na hlas“), nablízku (= blízko) atd. Zvláště tak píšeme ovšem spojení předložky s výrazem příslovečným, neboť u nich je k nerozlišování významu nejblíže, na př. navíc, naponejprv, napodruhé, naskrze, nazadrhmo, pokradí, pokradmo, navždy, zpoza, opodál, podnes, dodnes, napořád, napřed, naproti a p. Zpravidla se tak píší i spojení, která obsahují útvar samostatně už neexistující nebo neběžný, na př. najevo, najevě, nablízce, nakrátce, zšíři (pův. vz šíři), zdáli, zpovzdáli, zpovzdálečí, naschvál, napolo a p. (tak budou proto nová Pravidla psát i vzápětí; ale je ve dne — jako v noci, na bíle dni!). Rozlišujeme tedy na př. nad míru (= přes míru, více, než je míra, na př. užívati nějakého výrazu nad míru spisovnou) a nadmíru (= velmi, příliš, na př. nadmíru pyšný), na vlas a navlas (= naprosto přesně), na venek (= na venkov) [63]a navenek (= zevně), na čisto (na př. vyprat, oprat něco na čisto) a načisto (= dočista, docela), na večer (= na dobu večera, na př. těšiti se na večer, t. j. až bude večer) a navečer (= večerní dobou, na př. navečer se šeří) atd. A tak rozlišujeme i výrazy z blízka (= z blízké končiny, z blízké krajiny, z blízkého okolí) a zblízka (= blízce, z malé vzdálenosti), z dáli (= z dálky, ze vzdálených končin) a zdáli (dalece, z větší vzdálenosti). Píšeme na př.: přišli lidé z blízka i z dáli (t. j. z blízkého okolí i z daleké krajiny), ale: dívati se na obraz zblízka (= z malé vzdálenosti, s místa hned u něho), zdáli (= z větší vzdálenosti od něho). Třeba ovšem připomenout, co napsala NŘ. 18, 1934, 157: že ve psaní příslovečných spřežek budou asi u jednotlivců vždy vznikat rozpaky, protože názor o tom, do jaké míry jejich jednotlivé členy spolu už srostly, nebude nikdy jednotný a ani není vždycky snadné rozhodovati, má-li ten neb onen výraz ještě svůj význam původní či už příslovečný, a proto že je nejspolehlivější řídit se tu v praxi zvyklostmi Pravidel českého pravopisu.

Naše řeč, volume 25 (1941), issue 2, pp. 62-63

Previous Přechodník minulý

Next Rybiny