Časopis Naše řeč
en cz

Tělocvičná jednota Sokol Praha

[Short articles]

(pdf)

-

(J. P.) Píše nám čtenář: „Čs. obec sokolská začala asi od loňska označovat sokolské tělocvičné jednoty — podle sportovních spolků, t. j. podle německých vzorů — v telegrafickém zkrácení, na př. Tělocvičná jednota Sokol Praha, Tělocvičná jednota Sokol Olomouc a pod. Podobně se začaly označovat i peněžní a jiné ústavy, na př. Záložna Olomouc atd. Toto označování se nám zdá nečeské a uráží náš jazykový cit“. — Domníváme se, že není třeba způsob, kterým se jmenují sokolské tělocvičné jednoty, tak příkře odsuzovat. Každá z tělocvičných jednot Sokola má své vlastní jméno, které se skládá ze společného všem výrazu „Tělocvičná jednota Sokol“ a ze jména příslušného místa, tedy na př. „Tělocvičná jednota Sokol Praha“. Nominativ „Praha“ zde není příslovečným určením místním, nýbrž t. zv. nominativem jmenovacím, jaký je na př. ve spojení „román Psohlavci“, „heslo Praha a pod. Proto rozlišujeme významem výrazy jako „Sokol Praha“ (t. j. tělocvičná jednota toho jména) a „Sokol v Praze“ (t. tělocvičná jednota Sokola se sídlem v Praze). Proto také můžeme správně po česku skloňovat „Tělocvičné jednoty Sokol Praha“, „v Tělocvičné jednotě Sokol Praha“ a pod., jako skloňujeme [32]na př. „od spolku Máj“, „v Besedě Barák“ atd. Je to tedy způsob označování nikterak nezvyklý v češtině, a protože se doporučuje i svou stručnosti a názorností, bylo by zbytečné potírati jej. Jinak je tomu se jmény peněžních ústavů a pod. U nich není jméno místa součást jejich vlastního jména, a proto má být v náležitém 6. pádě, na př. Občanská záložna v Nymburce, Městská spořitelna v Praze, záložna v Olomouci a pod. Nominativ by tu byl na místě teprve tehdy, kdyby náležel dc vlastního jména ústavu, t. j. kdyby se skloňovalo „v záložně Olomouc“, „do záložny Olomouc“ atd. Ale takové skloňování není, pokud víme, nikde v obyčeji.

Naše řeč, volume 21 (1937), issue 1, pp. 31-32

Previous Josef Dvořák, Redakce: Spustiti kolmici z bodu

Next Tisíc