[Short articles]
-
(V. W.) O jugoslávských věcech píší naše noviny velmi často, ale zřídka vídáme, že by náležitě skloňovaly srbocharvátská jména. Srbocharvátská přípona -ac je totožná s čes. -ec, a jako v češtině zbude z tohoto -ec v ostatních pádech pouhé -c- (na př. vrabec, vrabce, Smokovec, Smokovce atd.), tak i v srbocharvátštině se drží ono -a- toliko v 1. (a 4.) pádě, kdežto v ostatních pádech ho není. Proto i v češtině skloňujeme srbocharvátská jména podle toho: Šabac, Šabce; Oplenac, Oplence; Kragujevac, Kragujevce; Petrovac, Petrovce; a pod. Tak skloňujeme též jméno známého malíře Bukovce (nom. Bukovac). Podobně je tomu i u jména Petar; k němu 2. pád zní Petra, 3. p. Petrovi, Petru atd., nikoli Petara, Petarovi.
Naše řeč, volume 19 (1935), issue 5, p. 160
Previous Ferdinand Strejček: Šibolet
Next Slánka a solnička