Zobati

[Short articles]

(pdf)

-

(S. O.) Přít. čas slovesa zobati zní v jazyce spisovném zobu, zobeš atd. i zobám, zobáš atd. Slovesa vzoru mazati mají (kromě několika, na př. lháti, psáti, poslati, stláti a j.) v přít. čase, v rozk. způsobu a v přechodníku přítomném vedle tvarů původních též tvary analogické podle vzoru dělati. Obojí tyto tvary se u jednotlivých sloves a v jednotlivých tvarech vyrovnávají rozličným způsobem. Někde trvají vedle sebe, na př. kopu — kopám, klepu — klepám, dřímu — dřímám atd., jinde novotvary zatlačily nebo zatlačují původní časování úplně, a to zvláště v rozk. způsobu a v přechodníku přít. (viz o tom mluvnici Gebaurovu-Ertlovu 1, 261). Tak si vysvětlíme také u slovesa zobati, že v přít. čase má tvary obojí, kdežto v rozk. způsobu a v přechodníku přít. jsou v jazyce spisovném téměř výhradně dnes novotvary zobej, zobejme, zobejte (nikoli zob atd.) a zobaje, zobajíc, zobajíce (nikoli zoba atd.).

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 4, p. 128

Previous Prokop M. Haškovec, Redakce: Zeyer

Next František Oberpfalcer: Lístkové výpisy Gebaurovy a Zubatého