Kvalitní

Jiří Haller

[Short articles]

(pdf)

-

(MUDr. J. P.) Toto přídavné jméno je jedno z těch módních slov, která se ujímají jako nákaza a šíří se všude, i tam, kde není k nim nejmenšího důvodu. Jeden pozorný čtenář nám s vítaným upozorněním posílá zároveň i hrstku dokladů a z nich některé tuto otiskujeme: Stále víc a více ubývá kvalitních pracovníků ve všech oborech. O. Fastrová v Nár. politice 13. V. 1930. — Proto ať tedy platí: co možná nejjednodušeji (se oblékat), zato nejkvalitněji. M. Slabyhoudová v Nár. politice 9. VIII. 1931. — Dobrá, kvalitní díla cizích umělců. F. X. Harlas v Nár. politice 16. VI. 1931. — Kvalitní demonstrace. Časop. lékařů čes. 1931, 619. Z obchodních oznámení a dopisů bychom mohli tyto příklady rozmnožiti [25]podle libosti. Obecně ovšem nelze toto slovo zavrhovati jenom proto, že je cizího původu; jenom o to jde, aby se ho nezneužívalo a aby nevytlačovalo lepší české výrazy tam, kde vystačíme s nimi. V obchodní terminologii si slovo kvalitní dobylo už opravdu významu zcela osobitého. Řekne-li se na př. »kvalitní sukno«, myslí se tím nikoli výtečné, výborné, znamenité, velmi dobré sukno, nýbrž sukno, jehož jakost je ve shodě s jeho cenou. Pro tento vztah českého výrazu nemáme, a proto se občas projevuje snaha vyplniti tuto mezeru slovem »jakostní«, ale to není slovo o nic lepší než přídavné jméno kvalitní, ba spíše by se doporučovalo, zůstati raději při tom slově cizím. Dříve se užívalo v tomto významu přídavného jména spravedlivý; v starších ročnících českých časopisů čteme v obchodních oznámeních na př. o spravedlivém sukně, o spravedlivých likérech a pod. Toho přídavného jména dnes ovšem jako náhrady za cizí slovo kvalitní už užívat asi nelze, neboť jeho význam se zatím zúžil tolik, že bychom se do jeho nové funkce musili velmi nutit. — Jiná věc je, když se slova kvalitní užívá mechanicky a zbytečně tam, kde není třeba vyjádřiti onen zvláštní vztah mezi jakostí a cenou. Tak na př. jistě zbytečně se píše o »kvalitních pracovnících«, neboť by se vystačilo s výrazem »dobří« nebo »výborní pracovníci« a pod.; v takovémto případě není přídavné jméno kvalitní termínem technickým, t. j. slovem nahrazujícím svou přesností a výstižností dlouhou perifrázi, nýbrž naopak prázdným, nic nepovídajícím slovem, jalovou frází. A stejně je tomu, když se mluví o »kvalitním oblékání« a myslí se tím oblékání vkusné, dobré (nelze najisto poznat, co tu autorka přívlastkem kvalitní myslila, ani z dalšího kontextu se to nepozná). Tím méně lze ovšem mluviti o »kvalitních demonstracích« (smysl je vůbec mlhavý), o dobrých, »kvalitních dílech« cizích umělců (m. o dobrých, cenných nebo poctivých, důkladných — zase nelze uhodnouti přesný smysl). Ve všech těchto případech bylo přídavného jména kvalitní užito frázovitě, bez nutné příčiny, a to je ovšem chyba. Je dnes už bohužel doba taková, že smysl pro vlastní, určitý a reální význam slov zaniká a že místo něho nastupuje mechanická, pohodlná sice, ale naprostá bezduchá, jalová frázovitost. To už není jen úpadek jazyka, ale i úpadek smyslu pro morální odpovědnost.

Naše řeč, volume 16 (1932), issue 1, pp. 24-25

Previous Z kanceláře Slovníku jazyka českého

Next Písmeno x