Časopis Naše řeč
en cz

Mlází

Quido Hodura

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Pavla Buzková, Mlází. Melantrich 1930. 32.— Kč.

Mlází Pavly Buzkové je vesnický román z doby poválečné s dějištěm na Opočensku v severovýchodních Čechách. Jazyková stránka románu je založena na spisovné tradici vesnické povídky od Němcové po Raise, Vrbu a Baara, ale mnohem více ještě na autorčině bohaté znalosti místního nářečí. Dialektické zabarvení však zasahuje jenom slovník a skladbu, kdežto hlásky a tvary jsou veskrze spisovné. Sloh románu je čistě realistický. Spisovatelka podává svůj námět způsobem úzkostlivě objektivním, bez nejmenší stopy osobní zaujatosti nebo jakékoliv tendence. Prostotě povah v románě líčených velmi slušejí střízlivé a přiléhavé obrazy, pěkné obraty syntaktické a výrazný, bohatý slovník, opírající se často o řeč lidovou.

Uvedeme několik příkladů: poutník vyhmatal stezku ozáblými prsty (8), příjemná novina podmalovávala její hlas (17), mázdra pukala za mázdrou na zarostlé paměti (73), podklesávala mu kolena strachy (23), řemeslníci jdou takřka na pochmátku (22), plať hůř než morovatý (22) (obyčejně se říká jako mourovatý), pomlouvali si do sytosti (22), přiopilých svědků (22), zaplatil litkup dopilkubům (= hloupým opilcům) (22), zánovní soused (= novopečený; obyčejně o věcech) (22), nekňuba (= nechápavý) (22), všem odlehlo od srdce (= ulehčilo se) (23), děti se radostí rozskákaly a rozštěbetaly (23), nelíbím se mu, protože se vynadíval na všelijaké nestydaté běhny (16), odmávl odmítavě (16), trčeti nehybnou skalou (25), sám nevěděl, kým se vrátil (26), na kole přifrčel domů (28), rozchlupacení, drobní koníčkové (35), nedomrlá světélka (= slabě svítící; 36), při klackovité rozrostlosti svého bujejícího těla (40), kočičími skoky s kamene na kámen obskákal dům (47), ušpulila se furiantsky (48), skoupě utrušovala (53; t. j. slova odpovídajíc matce), darebnými (= marnými) nadějemi (53), člunek se míhal v uspávavě přesném rytmu dokonalého časoměru (58), šaty líply k mokrému tělu (59), jak pak by Dolanová hned nenavětrala (= nedovtípila se; 65), přiřekla (= podotkla; 69), kocourek vymrzlého trakaře naříkavě vrzal (73), obloha zprůsvitněla (73), zřidla noc v dolinách (73), nikdo mu ani křížem stébla nepřekládal (75; obyčejně bývá vid dokonavý: nepřeložil), okované boty rozzvoňují umrzlou zemi (77), válečných ulejváků a rozjívenců (= nevázaných lidí; 78), trosečníka mořem uzmítaného (78), po srázném schýlu (= svahu; známo též na Litomyšlsku; 81), (stráně stlaním) řídce potrou[14]šené (82), bála se únavy z usmekání (že se na sněhu usmeká; 83), jako by Velký vůz na obloze rozklinkal své rolničky do předjitří (84), zpeněží omastu (= omastek; 86), ustraňoval se ochotně na kozlíku (dělal ochotně místo; 90), starý světový názor se rozzel trhlinami (101), sřečila se s poutníkem (dala se do řeči; 147), zasekli jsme se s tím barákem (= zadlužili; 147), měl úkol řádného nádeníka v oku (= dobře mu rozuměl, věděl, co může udělat; 107), (kocour) si odpřádal siestu (121), potřebuje kousek řidiny na mlíčen (řídkého plátna na cezení při dojení; 176), teplo mu propíralo mozek (183), odzvání (neosobně!) zaměstnavatelově svrchovanosti (186), svírala ho bolest nad bolesti (189), hluchá němá k světu (asyndetické spojení; 254), ani slechu dechu (200), mladí jsou usudliví (= rozvážní; 223), Dolan se narodil rozumcem (228), moudrem jsi stlal odjakživa (242), co pánáš jako sloup (261), charouzna (= roztrhaná chalupa; 22), s praskem na zátop v klíně (60), příkrádežník (= přítruhle; 17), lejkomu (= dlouhá cívka; 175), ušípané (o vepřovém dobytku; ušípaný znamená vlastně špinavý; 154), nejméně rok se ještě přepodám s loňskými šaty (= vystačím; 98), drnohryz (= lakomec; 109), zpromrzalý (= rozmrzelý; 161), nechceš škodovat čas (= ztrácet; 161) atd.

Autorce se velmi dobře podařilo udržeti téměř v celé knize průměrnou, střední náladu jakési mírné pohody, neporušované bouřemi vášní, ba ani humorem, který v románě chybí úplně. I chvíle největšího vzrušení mají tón spíše tlumený. Na př. při obřadu, jímž se Dolanovi ujímají majetku, čte Dolanka z bible a je hluboce dojata: »Dále Dolanka čísti nemohla, neboť se jí hlas rozmočil v pláči. Slavnostní výraz uhořel v cinobrové červeni, kterou její obličej vzplál v zápase se slzami, a pleť nadšením omládlá zase se složila v hluboké, příčné vrásky« (24).

Podobných míst, vynikajících živostí, ale nevybočujících při tom z míry, kterou si autorka sama napřed stanovila, je v románě ještě několik. Je to na př. líčení sokolského cvičení (204), nálada na návsi (184), vyjasnění mezi manžely Moravcovými (220) a zvláště pěkné místo, kde se vyjednává o koupi dubů mezi sprostým Marečkem a ušlechtilým Moravcem (196).

Porušení této jednotné nálady po stránce slohové vidíme ve dvou věcech. Předně je to dosti časté užívání spojky tož (21, 22, 28, 46, 47, 50, 68, 72 a j.) nejen v řeči autorky samé, nýbrž i v řeči osob pocházejících ze severovýchodních Čech, kde ovšem není stopy po tomto moravismu a kde tedy jeho rušivost je ještě silnější. Je vidět, že spisovatelka pokládá slovo tož za spisovné a že se v tom posiluje autoritou vynikajících vzorů, ale myslíme [15]přes to, že tož zůstává stále provincialismem a že do přísného jazyka spisovného naprosto nenáleží.

Druhou závadu vidíme v některých strojených obratech a metaforách, jež odporují vážnému a prostému slohu celého díla a poněkud připomínají podobné obraty a metafory u Růženy Svobodové, kde se však celkové náladě díla po všech stránkách umělejšího mnohem méně příčí. Na př.: (Požárov se napial) dobrovolně na kříž dvou prosekávajících se údolíček (20), roztopil v ní smyslnost a protrhl blánu dětské nevinnosti v jejích očích (85), masivní příklop tmy dosud ani trhlinkou neděravěl (83), po světelném laně se vyšplhala do důvěry v život (ve tmě se bála a pak uviděla světelný pruh; 67), pod zježeným doškovím obrví (238), (šaty) zrovna na ní bručí (t. j. jsou smutné; 215), matka sklápěla nad dcerou starý světový názor (101), mlčení předbíhalo ho jako záře automobil (170), (muž ukrýval pravdu) více než nabroušený nůž před dětmi (příčina ukrývání je přec docela jiná; 171), nezdar ukrývá (muž) pečlivěji než pohlavní nákazu (přirovnání se děje zpravidla ke zjevům běžným, a to zde přec běžné není; 206) a j.

Čistě mluvnická stránka románu má značnou úroveň v dnešní produkci slovesné. Jestliže lze přes to uvésti leckteré chyby, je to možno vysvětlit jednak přirozeným a nutným vývojem mluvnice spisovného jazyka, jejž spisovatelé nedost bedlivě stopují, jednak nezbytným vlivem novin a písemnictví po stránce jazykové chatrnějšího. Podle dnešního průměru v pravopise lze na př. souditi, že ani škola nevzala vždycky na vědomí vydání Pravidel z r. 1913 (1926). Z odchylek od Pravidel pravopisných uvedeme jen závažnější a takové, které se řidčeji vyskytují (většinou se týkají kvantity): zarůměnila se m. zaruměnila (71), zjitřenou m. zjítřenou (78), chlípným m. chlipným (80), naskytal se m. naskýtal (95), ocitá se m. ocítá se (126), drůžičky m. družičky (137), podannost m. poddanost (107), Betléma m. Betlema (115), prostrannou m. prostranou (174), ztěží m. stěží (215), vratká m. vrátká (224), slunéčko m. slunečko (254), zkrášlovaly m. zkrašlovaly (8), úsilovně m. usilovně (8), zasténal m. zastenal (13), nepopíratelně m. nepopiratelně (44), výhružný m. výhrůžný (45), přesky m. přezky (46), viníka m. vinníka (51), zapomětlivcům m. zapomnětlivcům (57), houštka m. houšťka (57), třeba že m. třebaže (58), pokaždé m. po každé (53).

Nesprávně vokalisované předložky nebo předpony jsou: odejel m. odjel (47), otevírala m. otvírala (40), ve svém m. v svém (8), nesežil m. nesžil (167).

[16]Tvaroslovné odchylky jsou tyto: účele m. účelu (211), otepemi m. otepmi (173), u pramáti m. pramateře (156), honí mne (99), častoval mne (53), pusťte mne (49), což mne máte za… (22), tys mne poznal (8) m. mě, kdyby mně sahal po majetku m. mi (33), vesničané lační m. lačnějí (64), chybí prostředky m. chybějí (41), octnul m. octl (37), uzamknuté m. uzamčené (15), vypnula (257), vypnul se (51), vypnut (138) m. vypjala, vypjal se, vypjat, podjati m. podejmouti (244).

Po stránce kmenoslovné máme námitky proti těmto slovům: jedině m. jediné (26), obhajoba m. obrana (32, 34), rozmazovala se m. rozmazávala se (215), skřapují m. skřapají (216), myslitelný m. možný (37), obezřetnost m. obezřelost (38), zaútočil m. jal se útočiti (66), m. nepředvídatelně dlouhé stačí nepředvídaně dlouhé (71), slézati průrvu m. zlézati (79), hroužil m. hrouzil (80), kýženou m. žádoucí (130), neodvislosti m. nezávislosti (142), ohražoval m. ohrazoval (119), zastánkyni m. obránkyni (154), soucítil se svými dělníky m. cítil (104), majestátných m. majestátních (189), předpojatým m. zaujatým (193), nezapochyboval m. nepochyboval (206), svět se zprotivěl m. zprotivil (218), bujily m. bujely (228), v bezprostřední blízkosti m. v samé blízkosti (149), naslouchal m. poslouchal (47), plam (213) m. plamen, nepatřičně m. nenáležitě (90).

Spisovatelka si dále libuje ve shodných přívlastcích i tam, kde by spíše byly na místě přívlastky neshodné nebo přívlastkové výrazy obšírnější. Mluví na př. o »půdních schodech« m. o schodech vedoucích na půdu nebo krátce o schodech na půdu (204), o »chvílích předškolních« (35) m. o chvílích před školou, o »popřevratové vzrušenosti« m. o vzrušenosti po převratu, jaká byla po převratu (37), o »frontové nenávisti« m. o nenávisti, kterou choval Dolan v době, kdy byl na frontě (31), o »vzdělanostním zájmu« (210) m. zájmu o vzdělání, vzdělanost, o »prádelných zásobách« (61) m. o zásobách v prádle, o »propasti vědomostní« (43) m. o propasti vyhloubené vědomostmi, o »síňových dveřích« (98) m. dveřích (vedoucích) do síně, o »hochovských cigaretách« m. o cigaretách, které kouřili hoši (205), o »popelcové připomínce« m. o připomínce, jaká se říká o popelci (123) atd. Mnohé z těchto příkladů připomínají název Mírového náměstí, o němž se psalo v Naší řeči XII, str. 142. Je pravda, že v starém jazyce bývala snaha, podobně jako i v jiných jazycích slovanských, vyjadřovati každé určení podst. jména jmény přídavnými, jako na př. rána kyjevá m. rána kyjem, starý krám o krámu vetešníkově, strach židovský m. strach před židy. Avšak tyto příklady nelze pokládati za vzor pro novou češtinu ani je nelze libovol[17]ně rozmnožovati. Ostatně se zdá, že vzorem podobných příkladů novočeských byla mnohem spíše němčina se svými složenými slovy (v jednom menšinovém městě přeložili čeští obyvatelé Marktplatz = Tržní náměstí!) nežli stará čeština. Lidový jazyk říká klíč od domu (častěji než domovní), knoflík od košile (ne košilový), zábradlí u mostu (ne mostní), okno do dvora nebo na dvůr (ne dvorní), past na myši (ne myšní) atd.

Mnohem více zarážejí příslovce, jichž autorka užívá docela po svém způsobu, někdy místo výrazů předložkových, jindy místo tvarů slovesných atp. Praví na př. »je-li životně hotov« (125) m. se životem, »zvykově se zastavil« (110) m. ze zvyku (pod. str. 77), »upevním se názorově« (42) m. v názorech nebo upevním své názory, »úlevně« m. s úlevou (82, 204), »strojově nakrájela kopřivy«, t. j. jako stroj, mechanicky, ne strojem (202, pod. 62, 254), »psi omluvně zavrčeli« (68; jako by se omlouvali) atd. Je poněkud záhadné, co znamenají výrazy: »ojíněle modré hvozdy« (123, snad modré, tak jako by byly pokryty jíním), »dotčeně se odmlčel« (34, snad se odmlčel, protože se ho něco dotklo; není dobře možno napsati: žák si pochváleně sedl), uštknutě se vztyčivši (46, snad jako když ji uštkne), dospěle uzavřená (46, snad uzavřená, jak bývají uzavřeni dospělí lidé) a j.

Zdá se, že část těchto výrazů příslovečných má svůj původ v řeči vědecké, kde je často zapotřebí užívati vztahových příslovcí, aby se rozlišila stránka, s které se věc posuzuje (fysicky sláb, duševně silný atd.). V obyčejné mluvě však zní tato příslovce velmi strojeně, protože lze obyčejně věc pověděti mnohem prostěji. Jistě je na př. zbytečné a nevkusné psáti: opera je hudebně dobrá, textově špatná, můžeme-li říci, že hudba opery je dobrá a text špatný.

Jiné nedostatky ve skladbě jsou: líce se orosily m. orosila (58), a já se trápila pro mou nedostatečnost (220) m. pro svou, byla by revoluce zbytečna m. zbytečná (33), než aby po příslovci příliš (196, 172, 121, 55 a j.), nebyl větší rukavice (149) m. než rukavice, dnes je prý lehčí pápěrky a mdlejší much (216) m. než pápěrka, než mouchy.

Slovesné vazby nenáležité jsou: prohřešil bych se na ní m. proti ní (252), záviselo od chalupy (225) m. na chalupě, nedostál předsevzetí, lépe v předsevzetí (210), nenapadlo mu (196 a j., ač někdy je u autorky také správný akusativ), zvyklý na svobodu m. svobodě (196), dobývá svět m. světa (28), nespokojila se s dojmy m. dojmy (147), uvyklému na pospolitost m. pospolitosti (126), nedostál slibu, lépe v slibu (100), aby jim předešla [18]m. je předešla nebo jim zabránila (86), ničeho nevěděl m. nic (74, 119) a j.

Sloveso spoléhati je vždy chybně se zvratným zájmenem se: spoléhaje se (91), se spolehl (108). Při podstatných jménech slovesných bývá často zbytečně reflexivum: nevzdělávání se (212), v naději na pobavení se (90), spoléhání se (70), oblékáním se (35), za cenu udření se (29). Místo ztroskotal má býti ztroskotal se (240), m. obdivoval přesnost obdivoval se přesnosti (193 a p. 166, 143, 28). V doplňku bývá chybně adjektivum v instrumentále: byl směšným (43), být hrubou (55), úspěch nebyl lhostejným (107), byl naivním (103), strava jí byla dostupnou (88), m. směšný, hrubá, lhostejný, naivní, dostupná. Nominativ je správnější také v těchto případech: Co je halucinací a co pravou skutečností (77) m. halucinace a skutečnost, poštvati si kupce není maličkostí m. maličkost. Na str. 99 je: Matky by již rozhodně neorodovala m. u matky. Snad je to omyl způsobený vlivem slovesa prositi.

Nesprávných předložek jest užito v těchto příkladech: jalovice k prodeji nemáme (260), k prodeji je ještě mladá (261) m. na prodej. Událost zažehnala srážky pro několik hodin (56) m. na několik hodin.

Jiného vidu bychom užili v těchto větách: Za léta si vyzkusil řadu fortelů (105) m. vyzkoušel, nesvědomité hospodyně nechaly (v másle) téměř všechno podmáslí m. nechávaly (86). Také nezbytné aniž by m. pouhého aniž se tu a tam objeví (144, 147, 171).

Slovosled u příklonek bývá zpravidla správný. Nalezli jsme tyto odchylky: Po dvoře batolila se m. se batolila (202), ustaraně zadíval se m. se zadíval (190), aby statek nedostal se m. aby se statek nedostal (109), jejich zvonečky zaplašily by m. by zaplašily (83), že muž nepřechýlil se (82), že chalupa tě převrátí m. že tě… (33) a j. Německý slovosled vidíme ve větě: ale národ po hospodářské ztratí i kulturní a politickou samostatnost (110) m. po hospodářské samostatnosti ztratí i samostatnost politickou a kulturní. Nepěkné je zeugmatické spojení: Za léta si vyzkusil a naučil řadu fortelů (105) m. osvojil (poněvadž naučil se žádá 3. pádu). Podobné zeugma je v tomto souvětí: Chalupnice e se vzdala vyptávání pro vnuknutí a dívka pro vzkříšené přesvědčení (55) m. …a dívka přestala mluviti pro…, neboť dívka se nevyptávala.

V slovní zásobě románu, která jinak vyniká čistotou a přesně promyšlenou přiléhavostí, najdou se přece výrazy nečeské nebo s nesprávným významem. Původ mnohých těchto výrazů třeba [19]hledati zase v běžné dnešní češtině, jejíž vliv proniká i do spisů velmi dbalých jazykové správnosti a čistoty. Uvedeme všechny doklady, které jsme nalezli: nalézala se na obvodu m. stála (119), nemíním ji za každou cenu rozšiřovati m. stůj co stůj (109), úspěch nebyl Moravcovi lhostejným (107) m. záleželo mu na úspěchu, nebylo lhostejno m. nebylo jedno (256), řadu fortelů m. několik, množství (105), naslouchal mu m. poslouchal ho (28), udržovala hospodářství v provozu m. v činnosti (28), prvotřídní pole m. pole první třídy nebo nejlepší jakosti (21), člověk něco vlastní m. má (34), bezmezně důvěřovala m. neomezeně (153), rozhodně znal dobře m. jistě (7 a j. často), co by sis počala v případě nezdaru m. kdyby se ti to nepodařilo (99), určitý závazek m. jistý (142), určitého způsobu m. jistého (126), úleva nenadcházela m. nenastávala (100), nic není vyloučeno m. nemožno (42), jsem vykolejen m. vyšinul jsem se z kolejí (42), oddělení sestávalo jen z Boženy m. se skládalo, byla v něm (39), bezúčelnou vzpouru m. marnou (38), v bezcílnosti m. v nedostatku cíle n. protože nemají cíle (150), bezplánovitosti m. nepromyšlenosti (56), bezhlasně m. nehlasně (52), revoluce by mi vykázala práci m. našla, opatřila (34), zazlívala bratranci m. měla za zlé (148, pod. 94, 152), vzdor byl bezpředmětný m. neodůvodněný, lichý, neměl příčiny (75), Jeníček přihlížel m. díval se (70), odstraňovati čeleď m. posílati ze světnice (70), prolistovávání (44), prolistoval knížku (18) m. obracení listů, prohlédl list za listem, nenáročně m. skromně (246, pod. 140), udivil pochybovače m. přivedl v údiv (49), přijde na to m. záleží na tom (tento germanismus je asi také lidový; 260, 161), až na Moravce m. kromě Moravce (238), nepřehnal díky m. neděkoval přemrštěně (239), v tomto ohledu m. po této stránce (231), tím méně m. a docela už ne n. natož (219), doručím m. dodám (212), přehnané horlivosti m. přemrštěné (210), neuspěl uskočiti m. nemohl již, nedokázal atp. (rusismus; 208), bezostyšně, lépe bez ostychu (190), vůči zdvořilosti m. ke zdvořilosti (nejde o osobu! 171), kritika mínění ovlivňuje m. na mínění působí (160), obvyklé blekotání, lépe obyčejné (124), učení je pro kočku m. nestojí za nic (nebo alespoň »pro kočku«) (121), ryzí blaženost m. čistá (219), opomněla m. zapomněla n. opominula (216 a j.), dosažitelná zábava m. možná (209), zatím co volby rozeštvávaly obec, v Sokole se cítila soudržnou jednotkou m. kdežto (nejde o současnost, nýbrž o to, postavit dva děje proti sobě; 207), tišeji než obvykle m. obyčejně (207), díky zručnosti m. pro zručnost (díky je správné jen ve spojení s dat. osoby! 202), beztak m. beztoho (201), i jemu bylo pod ctí (185) se neříká (jen je pod jeho důstojností), je [20]s role m. s roli, s úlohu (ve rčení býti s to se spojuje předl. s se 4. p., přirozenější by bylo je schopen úlohy; 160), předstírala naivní holčičku m. hrála si na, dělala se naivní (117), prostou svou přítomností m. pouhou (101), vděčil (strojené) m. děkoval (42), posléze m. konečně (34 a j. často), pouze m. jen, toliko (26 a j. často), případnému výbuchu (25) m. možnému (25), penězům klesá na ceně m. cena peněz klesá (19), neobvyklou čistotou (15), lépe neobyčejnou, v obvyklých zvucích (13). lépe známých, uvnitř se styděla a zuřila současně (19) m. zároveň, opomenutými m. opominutými (76), světlo vnikalo jen spoře m. skrovně, málo (49).

Zvláštní je rčení ani nápad (174 a j.) ve významu ani pomyšlení. Snad je zná spisovatelka z řeči lidové, ale zdá se nám poněkud triviální. Ve rčení děti se něco napískaly kudly hladem (69) je slovo hladem zbytečné.

Naše řeč, volume 15 (1931), issue 1, pp. 13-20

Previous † Václav Ertl, Red. (= Redakce): Uvědomění

Next Z kanceláře Slovníku jazyka českého

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1