[Answers]
-
(X, 185) Toto slovo je zkrácenina latinského ‚fidelibus‘, ne-li celého ‚fidelibus fratribus‘. Pochází ze studentského slangu, kde se komolí slova a libovolně přetvářejí. Zvláště je tu typické vypouštění prostředních hlásek a slabik, takže se podrží jen počátek a konec slova. Z české mluvy studentské sem náleží slova, jako matika = matematika, kóna = kompóna, komposice, zatas to! — zataras, zatáhni, zaplať za mne, pražské ob. čöče m. člověče, dětské paškristus m. pochválen Pán Ježíš Kristus a pod. Z dánských příkladů uvádí O. Jespersen (Mankind, nation and individual from [47]linguistic point of view, Oslo 1925, str. 150 n.) toelk místo tykmoelk, tonen = tykmoelkkonen. Nejde tu o pravidelné změny, jež by se řídily přesnými pravidly, nýbrž spíše o projev překypujících sil mládí, které odmítá vědomě opotřebovaná slova. Ale v slangu všech zemí lze pozorovati některé společné rysy, jak ukáže jeho srovnávací studium.
Naše řeč, volume 11 (1927), issue 2, pp. 46-47
Previous Dítky
Next Jeho — svůj