Časopis Naše řeč
en cz

Melos

[Short articles]

(pdf)

-

(L. V. K.) Jak by se skloňovalo řecké slovo Melos, když by bylo příjmením českého člověka, je otázka poněkud kasuistická, protože se takové příjmení české, co víme, ještě nevyskytlo a stěží se najde člověk toho jména (a zvl. s povědomím, že jeho jméno je řecké). Ale kdyby se takové jméno vyskytlo, bude se v českých ústech skloňovati najisto jediným přirozeným způsobem v našem jazyce, t. j. podle nominativu; byl by tedy 2. p. od pana Melosa, 3. p. panu Melosovi, a najisto ne podle umělého skloňování jmen řeckých a latinských pana Mela, panu Melovi a p. Vidíme to na skloňování osobních jmen českých s latinskými koncovkami -us, jako Pistorius Pistoriusa, Barthelmus Barthelmusa (ne Pistoria, Barthelma), -um, jako Lusum, od pana Lusuma (ne Lusa), na -ens, jako Lokvens n. Lokvenc, od p. Lokvense n. Lokvence (ne Lokventa) a p. — Cesta, která dostala jméno na památku osvobození Slovenska od maďarského jařma, bude se psáti Cesta Slobody (ne slobody). Podobným případem (lípa, náměstí Svobody) se obírala NŘ. 3, 213. Dáváme-li nějakému místu (ulici, náměstí, cestě a p.) jméno nějaké představy abstraktní (svobody, míru, svornosti a p.), tak jako v jiných případech jmenujeme ulice, náměstí atd. po vynikajících osobách, zosobňujeme vlastně tyto abstraktní představy a zpravidla je individualisujeme (máme na mysli určitou svobodu, určitý mír a p.). Proto i podle pravidel našeho pravopisu lze odůvodniti psaní cesta Svobody, náměstí Míru (ne Mírové), most Svornosti atd. — Není-li slovo flora uvedeno v Pravidlech čes. pravopisu, nepokládají je Pravidla za slovo zdomácnělé a sluší je psáti tedy pravopisem původním (s krátkým o). — O výrazech jako »h Voseku, h božím přikázání« m. »ve Voseku, v božím přikázání« bylo vykládáno v NŘ. 6, 157. Výrazy jako »h Voseku« svědčí o dosti značném stáří této změny v h, neboť vokalisace předložky v před v v českém jazyce je dosti dobrá, i když se v písmě zachovává po staru v nevokalisované (v vodě). — O slovese mýceti a jeho složeninách zmýceti, umýceti vykládali jsme v NŘ. 7, 307.

Naše řeč, volume 13 (1929), issue 2, p. 48

Previous Dotavadní

Next Zpráva redakční