Malíř pokojů

J. Kabelík

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Emil Edgar: Malíř pokojů. Knihovnička průmyslového a živnostenského dorostu. Svaz. 1. Nákladem stát. ústavu pro učebné pomůcky. 1921. Str. 22. Cena Kč 2.20.

Byl jsem zarmoucen, pročet pěkně upravenou knížečku, která mě upoutala slibným nadpisem, že je to první svazeček Knihovničky průmyslového a živnostenského dorostu, vydávané nákladem státního ústavu pro učebné pomůcky škol průmyslových a odborných. Vzpomněl jsem si na hojná předlohová díla, vydávaná velikým nákladem, hlavně z našich peněz, po německu vídeňským Lehrmittelbüro, mezi nimiž jen tu a tam byla také cenná práce našinců s tekstem německým a českým. Teksty německé byly vždy jazykově bezvadné a naši lidé v ministerstvu pečovali o to, aby také tekst český byl správný. Když jsme nyní dospěli k samostatnému ústavu pro učebné pomůcky, jenž se bude bohdá rozrůstati a časem snad rozvíjeti činnost i pro školství neodborné, dychtivě jsem očekával jeho první publikace. Dojem její, jak jsem už svrchu řekl, byl zarmucující. Nebyl bych pokládal za možné, že by státní ústav republiky československé projevil mnohem méně péče o jazykovou stránku díla než kdysi rakouský ústav, vedený Němci, který neváhal posílati tekst třeba k dvojí prohlídce odborníkům jazykovým.

V našem případě se patrně zdála věc taková zbytečnou, ježto tekst vyšel z pera známého spisovatele několika knih z oboru umění i uměleckého průmyslu, který je dokonce sám redaktorem této sbírky a tím již odpověden také z jazykové přesnosti díla. Že to byl omyl, ukáží následující řádky.

Dílo úředně vydané by se mělo spravovati také úředními Pravidly českého pravopisu, které by měl míti spisovatel i redaktor po ruce. Není tomu tak podle těchto dokladů: kterou’s m. kterous (str. 1), sesíliti (2), dělení slova új-ma (4), křísitel (5), ubijí m. ubíjí (5), Chrudím a lecos (7), facáda (8), spřestřena (9), stlumený (10) skiza (11), zda-li m. zdali (12), napjetí (12), [76]ocitneš se (14), na-skrz m. naskrz (16). Ani žáčkovská chybná proměna i a y tu neschází: Autor varuje čtenáře před špatnými předlohami, prý aby neporušili a nezvrátili bezpečný vývoj jeho nitra (15)! Při výpočtu nějakých věcí píšeme po dvojtečce malé písmeno; tedy nesprávně psáno: Tyto barevné sestavy: K nábytku atd. (11). Obecnoškolské mechanické pravidlo, že se před spojkou a neklade čárka, svedlo i našeho spisovatele, jako mnohé jiné, k nesprávné interpunkci: Cestování rozšiřuje obzor, posiluje vzdělání, máš-li touhu něco viděti a znáti a život (spr.: znáti, a) v cizině učí podivuhodně jasně vidět (7). Nebo (14): Otázati se ho, jakou si vybere a tuto pak provésti (spr. vybere, a). Obě poslední věty jest odděliti, třebas to bylo před a, čárkou, protože se předchozí věty vedlejší oddělují od hlavních čárkami.

Ježto se u nás proti jiným národům, jazykově mnohem konservativnějším, pravopisné nesrovnalosti a poklesky váží skrovně, snad větší váhu budou míti ukázky nesprávností tvaroslovných. Žalostné jest, že spisovatel jména tak známého, jako je Emil Edgar, patrně neumí skloňovati zájmeno on, náš, jenž. Odtud tu: zlozvyky, jímž musíš odvykat (2); zákazníkům naším (6); dělníci, s nímiž se stýkáš (6); dekorace, při niž převládá půda (9); barvy upijí jím (stěnám) krásy (10); jíti přes ní (předlohu) (15). Tím pochopitelnější věc je, že nedbá rozdílu mezi živ. a neživ. 4. p. muž. zájm. on: protahuji ho (prostor) do výše (13); mohou přepínati ho (strop) sítí čtverců (13), a že se také potkl při sklonění zájm. já: mně ten vzoreček rozčiluje (12). Stejně nedbá správného tvoření 3. os. mn. přít. sloves: zde lidé rozumí (1) a nerozumí věci (3), řemeslníci kráčí s dobou (5), nedostatky se svádí na jiné (8). Že moravsky lidové zaujati m. zaujmouti (9) podržel i v mluvě spisovné, mohli bychom mu spíše prominouti než nedovolené vulgarismy jako: jseš (7, 16) nebo si m. jsi (3), nepokládáme-li to za chybu tiskovou, rovněž jako aby m. abys (2), nebo botatství (14). Proč nedati přednost plnému tvaru jest před je, zamezíme-li tím nepěkné opakování slabiky: jež je jen k tomu (15)? Zbytečně archaisticky klade spisovatel širší tvary v těchto případech: kterous sobě zvolil (1) m. kterou sis zvolil; co jsi sobě vybral m. co sis vybral (1); zajistil bys sobě rentu (6); abys sobě mohl o tom učiniti obrázek m. aby sis (7); ale naopak zase: knížky určené těm, jichž povoláním je práce m. jejichž (66).

Ze slovníku autorova bylo by vymýtiti: letopásma (10) místo obyčejného léta (stromu), dle místo podle, sporý ve významu něm. spärlich a dobře úměrný místo přiměřený, vhodný (10).

[77]Hojné jsou také chyby proti skladbě a pořadu slov: že lépe se žije m. že se lépe žije (5); jsou věci, jež se nelze teoreticky naučiti m. jimž (1); jak krásným by byl pokoj (3) m. krásný, a také jinde adj. přísudkové v instrumentále m. nomin.; drahokam, jaký žádný [!] barva nedostihne m. jakého (3), nabýti hluboké vzdělání odborné (5) m. gen.; zdatnost dělníkova (7) m. dělníka, t. j. každého vůbec; pracuje se na fasádách (8) m. o fasádách; použíti nejlepší materiál (8) m. nejlepšího materiálu. Souvětí podmínečné se skoro veskrz vyskytuje ve formě: Jestli si to neuvědomuješ, pak nemyslíš… m. jestliže si to neuvědomuješ, nemyslíš. Genitivu záporového spisovatel nedbá; dokladů neuvádím, jakož nejsou ani předešlými doklady chyby autorovy vyčerpány.

Spisovatel si vytkl za úkol, poučiti mladého malíře pokojů o jeho řemesle, a jak by se mu s nejlepším úspěchem věnoval. Chce co nejdůtklivěji promlouvati k jeho srdci, a proto stále čtenáře svého apostrofuje. Myslím však, že by byl účelu svého lépe dosáhl, kdyby byl užil slohu srozumitelnějšího svému čtenářstvu. Ale toho právě nedovedl; jeho sloh je málo český, plný abstraktností, které nesvědčí jazyku našemu vůbec, natož pak jazyku lidovému. Budiž tu uveden tento typický příklad jeho slohu (4): Když (člověk) chce, aby škodou a újmami nevykupoval opoždění v pochodu odborného pokroku, musí se tomu naučiti sám. Mistr Kondelík, který by byl v mnohém směru mohl poučiti spisovatele o vhodném způsobu vyjadřování, řekl by snad svému učedníku prostě: »Nechceš-li na svou škodu v řemesle zaostávati, musíš se tomu naučiti sám.« Podobně jinde: Nemůže býti dobré práce, není-li nesena technickou dokonalostí (2). Věcné srovnávání spatřeného se stavem domácím učí prohlédati (7). Stav našeho řemesla i všeobecných poměrů pobledne velice, pobudeš-li nějaký čas v cizině (7). Návyk na (!) předlohu brání přímému poměru k práci i přísnému styku se zákazníkem. Mezi nimi stojí předloha. Ne s předlohou chci míti co dělati, nýbrž s člověkem, který svému úkolu rozumí (15). Atp.

Mimo to znesnadňuje spisovatel prostému čtenáři porozumění záplavou cizích slov, často zcela zbytečných. Máme tu dirigenta práce m. ředitele (7), nuancovaný m. odstíněný (11), fádní m. nevýrazné, mdlé barvy (11), funkci m. úkol (11), skizzu m. nárys, dekorovati m. zdobiti (13), i za slova, jako struktura, solidní, dominující, intimní, individuální momenty, volil by pečlivý spisovatel lidový, dbalý čistoty jazykové, významy obecně srozumitelné, a ne takové opravdu »kuriosity nepřijatelné« (12), [78]které by sváděly k těm žalostným zkomoleninám, jimiž se stává náš prostý občánek tak často směšným.

A kde už je cizí slovo zobecnělé a tedy nezbytné, mělo by býti vysvětleno. Jistě místné by to bývalo v tomto prvním svazečku hned u slova technika (řemeslná), ale ovšem ne tak nešťastně, jako je tu vysvětleno jediné cizí slovo řecké architekt, které vykládá spisovatel z latinských slov »ars tegendi« (10)! Stejně nemístné je zde mluviti o »coloru, jak jej pojímá starý Lukrec«, kde by čtenářstvo mohlo spíše hádati na nějakého mistra počestného řemesla odborného nežli na římského didaktika Lukretia, který je mu zcela cizí.

Z dokladů tuto uvedených, které všech výtek (z 22 stránek!) nevyčerpávají, je patrno, že jazyková stránka díla nijak nevyhovuje. Že jsem věnoval tak obšírnou zmínku knížečce poměrně tak malé, stalo se hlavně pro význam podniku, který jí právě s místa tak významného byl zahájen. Náležela-li k dobré tradici bývalého školního knihoskladu i ministerstva kultu a vyučování dbalost o správný jazyk, nesluší se jí v republice naší zříkati, chvat poválečný beztoho způsobil, že naše učebnice (zvl. slovenské) nad dovolenou míru oplývají chybami, zvláště tiskovými, zaviněnými hlavně strojovou sazbou, při níž autor nikdy není jist, že se mu nakonec v tisku neobjeví mimo jeho vinu nějaká hrubá chyba. Kéž jen dobře míněné tyto řádky přijdou k duhu dalším publikacím podniku tak důležitého pro náš dorost živnostenský, jako jest knihovna svrchu řečená, na kterou odborníky důtklivě upozorňujeme.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 3, s. 75-78

Předchozí Zpravujete se?

Následující Bohuslav Havránek: Mastičkář