»Házím, oni hází, házíce«

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan Oleg píše v Staroslovanu (čís. 19, 17. července) m. j.: »… individua, kálíci do vlastního hnízda, z něhož povstala[,] a házící bláto na vlastní národ, ve kterém žijí.« Důsledně; je-li v dnešní novinářské i nenovinářské češtině 3. os. mn. č. »oni kálí, oni hází«, ne kálejí, házejí, nemůže příčestí zníti jinak než házící, kalící. Přechodník m. r. tedy bude zníti od nynějška »háze, kále«; »kluk šel, háze peckami po slepicích a kále si v loužích sváteční spodky«. A jakpak rozkazovací způsob? haz, kal, či ház, kál? Snad kál; kal by se pletlo s rozkazovacím způsobem slovesa kaliti. — O těch individuích píše p. O. dále: »Při nejmenším by je po staročeském způsobu přibyli na pranýři.« Nic naplat, p. O. by měl sáhnouti po nějaké té české mluvnici, po nějakém tom českém pravopise; sic se najdou na konec individua, která řeknou, že neúnavný obránce Rukopisů, vítězný odpůrce Gebauerův, nezná z češtiny ani tolik, co musí (anebo aspoň musíval) znáti hošíček z obecné školy.

Bývalo pravidlo, které celkem dobře radívalo, že slovesa s rozk. zp. -ej mají v 3. os. mn. č. -ejí; tak jsme hledávali správný tvar i my. Tedy na př. hoď — oni hodí, házej — házejí. Toto pravidlo nás vedlo, abychom věděli, kde je správné -í místo pražského a středočeského i východočeského -ejí (tedy na př., abychom nepsali hodějí). Dnes se chybuje tím, že se píše -í místo -ejí (-ějí). Snad bychom měli tedy, chceme-li se zbaviti tohoto nešvaru, staré pravidlo obrátiti? Rozkazovací způsob se u takovýchto slov liší od správné 3. os. mn. č. nedostatkem koncového -í; tedy pišme -ejí (-ejí), kde by podle toho vznikal nesmyslný rozk. zp. Káceti — kácí? Kác by nic nebylo, tedy kácejí. Je něco nesmi, nevrac? Není; tedy pišme nesmějí, nevracejí. Ani nej není nic; tedy není nic ani oni nejí, nýbrž nejedí. Jen zřídka kdy toto pravidlo nestačí. Na př. se ujal vulgární tvar zmiz (ještě Klicpera I, 556 píše správně zmizej), ale správný tvar je zmizej, oni zmizejí, ne oni zmizí. Říká se »chtěj, nechtěj«; je to starý novotvar, kdežto starý tvar 3. os. mn. č. je chtí, ale dnes se říká i píše skoro stále chtějí (jako znějí), a nelze již chtějí (znějí) místo chtí (zní) pokládati za chybu.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 3, s. 72

Předchozí Oživovati, obživovati

Následující Zpravujete se?