Psina

[Hovorna]

(pdf)

-

(9, 92; V. J.) je slovo staré a znamená pův. něco psího, na př. psí maso, kůži, smrad, snad také výkal, nemoc (psinka); v přeneseném snižujícím smyslu se tak říká nebo říkávalo o pojmech nepříjemných, na př. o zimnici, darebáctví, nevěstkách; také se to slovo objevuje jako přezdívka lidí šibalských ve smyslu zlém i dobrém (proto i jako příjmení, Kott 7, 531 z roku 1515), Řehoř Hrubý z Jelení tak jmenuje ve sborníku z r. 1513, 195a cynika Diogena atd. V Praze se tak říká dnes něčemu hodně zábavnému, ‚legraci‘ zrna třebas dosti obhroublého; v tomto významu máme nejstarší doklad z Ypsilona (Nár. l. 1915, č. 281, str. 12a). Tvar psinděra (jako švanda — švanděra) jsme čtli v pros. 1924 na plakátech ohlašujících sylvestrovskou zábavu s Ferencem Futuristou v Švandově divadle.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 5, s. 160

Předchozí Václav Ertl: Příbram

Následující Slza