Individuum

[Hovorna]

(pdf)

-

(E. V.) Latinská podst. jm. na -um (i řecká na -on a lat. na -um z nich pocházející) se skloňují podle vzoru ‚město‘ (album, do alba, v albech atd.); rovněž jména na -ium, -eum s tím rozdílem, že 2., 3., 6., 7. p. mn. č. tvoří podle vzoru ‚moře‘ (gymnasií, gymnasiím, o gymnasiích, s gymnasii, pod. lyceí atd.); Gebauer-Ertl § 472, 2. Individium (a residuum, jež bychom našli jen v odborných knihách) je zvykem skláněti jako slova na -ium, -eum: nikdo neřekne ‚z individuů‘, protože -ů cítíme jako koncovku mužskou, nýbrž ‚z individuí‘, podle toho se píše ob. také v 3. p. individuím, ne individuům, v 6. p. o individuích, ne individuech. V 7. p. asi každý napíše spíše -y (s takovými individuy), protože u není samohláska úzká.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 5, s. 158

Předchozí Hoří!

Následující Kod