Zlý

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. K.) V lidové průpovědi ‚Pán Bůh s námi a zlý pryč‘, již slýcháme při zablesknutí, nějakém znamení, strašlivém zjevu a p., slovu zlý se aspoň v středních Čechách rozumí tak, že se jím zažehnává ne zlý duch, čert, nýbrž něco zlého, neštěstí; proto se vyslovuje ne zlej, nýbrž zlý = zlé. Spisovný tvar tedy je ‚a zlé pryč‘; Komenský psal ‚Pán Bůh s námi, a zlé pryč‘ (Flajšhans, Č. přísl. 1, 34). Zpodstatnělý ‚zlý‘ znamená ob. zlého člověka (dobrého nepálí a zlý se nedá); kde by se tak mělo mluviti o čertu, řekne se spíše ‚ten zlý‘ (Kott 5, 545b). — Třeskutá zima, třeskutý mráz se říká o mraze, jímž vše praská (srv. třesk, třískati atd.); Rosa (u Jungm.) praví, »když velkým mrazem šindeli puká«. Také Slováci říkají »treskúca, treskutá zima; tuhá zima, že len (= jen) tak treští; uhly (na domě) trieskajú od zimy« (Záturecký, Slov. přísl. 231); říkáme také »mrzne, jen to praští«. Podle Rosy se říkalo také »třeskutý (= hřmotný) hlahol, třeskutá práce (když se dělá, jen to praští), tř. hospodář, tř. hospodyně« (prý výborný, velmi rozšafný, snad spíše pracovitý).

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 2, s. 64

Předchozí Výlupek

Následující Václav Flajšhans: Lesů pán