Časopis Naše řeč
en cz

Pažit, pažiť

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. J.) Toto slovo, znamenající místo porostlé travou, trávník, louku, pastvinu a p., bylo pův. rodu ž. a skloňovalo se podle vzoru »kost«; tak v jaz. círk.-slov., v ruštině, v slovenštině, v starší češtině a místy u nás snad podnes. Střídání rodu m. a ž. je u nás dosti časté (ocel, mosaz, moč, pout, závrat r. m. — pouť, závrať r. ž. atd.) a má původ rozličný; u slova pažiť asi působilo, že jména vzoru »kost« v starší době měla v 1. p. tvrdé -t, -d, -n (leda snad mimo jména, kde by při tvrdé koncovce byl vznikal dvojsmysl, jako prst — prsť, byt — byť), a proto měnívala rod a sklonění. Dnes se říká v lidu (pokud slovo to ještě žije) i v písemnictví ob. ten pažit a nelze v tom viděti chybu. Slovo pažitka (o známé zelenině), žijící prý v lidu na Moravě a Slovensku, vl. »trávníček«, zachovalo starý rod. Slova příbuzná jsou žito, žíti atd.; snad pochází slovo pažit z dob, kdy rozdíl mezi trávníkem a polem s obilím nebyl tak veliký, jako je po tisíciletém polním hospodářství.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 2, s. 63

Předchozí Josef Zubatý: Mandík

Následující Podlejší

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1