Restrikce

[Hovorna]

(pdf)

-

Kdyby dnes někdo napsal finkce, finktivní, anebo řekl, že Komenský složil Orbis pinctus, místo fikce, fiktivní, pictus, snad ještě zítra by se mu smáli, že chce užívati cizích slov nevěda, jak vlastně znějí, ale pozejtří by se již našli lidé, kteří by psali po něm, a za týden by tak psali i lidé s universitním vzděláním. To proto, že není národa, jehož příslušníci tak rychle se dovedou opičiti po někom, kdo z nevědomosti nebo nedbalosti řekne nebo napíše, co se neříká, jako my, jen aby se nezdálo, že jsme po stránce jazykové zaostalci. Restrikce, restriktivní u nás řekne nebo napíše již jen zatvrdlý knihomol, člověk moderní píše restrinkce, restrinktivní, ač lat. tvar vedle slovesa restringere je právě tak restrictio, [30]jako vedle fingere, pingere tvary fictio, pictus. Proč vlastně užíváme slov cizích, kde máme dobrá slova svá (na př. restrictio = omezení, zúžení platnosti a p.), nedovedeme-li jich ani užívati tak, aby se nám nevysmál, kdo je zná? [Při korektuře rádi přidáváme, že jsme v prosinci v Nár. list. čtli několikrát tvary správné.]

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 1, s. 29-30

Předchozí Procházka

Následující Rychlost, zrychlení