Ideál, idól

[Hovorna]

(pdf)

-

(L. Č.) jsou slova různá, ač původem příbuzná (z koř. vid- »viděti«). Idea je slovo řecké a znamenalo pův. »zjev, postavu«, ve filosofii »představu«, konečně abstraktní pojem něčeho na rozdíl od předmětů smyslům přístupných. Odtud lat. ideâlis »k idei patřící«, což pak nabylo významu »ideální, dokonalostí převyšující pozemské věci«; podst. jm. ideál, franc. l’idéal, něm. das Ideal je pův. stř. r. příd. jm. idealis (lat. ideale). Idól je z ř. eidôlon, lat. îdôlum »obraz, příšera, strašidlo«, v křesťanství pak »modla«; v nových jazycích znamenává osobu nebo věc někomu tak vzácnou, jako je pohanu modla. Rod těchto jmen se mění podle tvaru a potřeby jazyka, do kterého přešla: tak lat. idolum a něm. das Idol je r. stř., franc. l’idole r. ž., č. idól r. m.

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 1, s. 26

Předchozí Choditi s Kornelem

Následující Koňak