Časopis Naše řeč
en cz

Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Vhodná slova o češtině úřední

čteme v článcích »Práva Lidu«, z nichž jsme otiskli už dvojí ukázku (viz str. 88. III. čísla »Naší Řeči«).

Čeština úřední ve všech svých odvětvích trpí sice přílišnou závislostí na německých předlohách, ale nikde se to neprojevuje zřetelněji, než v tiskových projevech korrespondeční kanceláře. V nich totiž k vadám češtiny úřední přistupují vady češtiny novinářské, neboť překlady musí býti [123]pořizovány co nejrychleji. I když však uznáme tyto polehčující okolnosti, přece nemůžeme prominouti chyb zcela hrubého zrna. Tak čteme na př. v úředním telegramu »projev Asquitha«, ačkoli duch jazyka volá přímo kategoricky: »projev Asquitův«; podobná chyba úředních zpráv je »smrt Casementa«, neboť jedině správný tvar je »smrt Casementova«. Právě tak chybný je obrat »Florina je dobyta«; »dobýti« se pojí s druhým pádem, můžeme tedy utvořiti trpnou formu jen »Floriny dobyto« nebo prostě napsati »Florina padla«.

Jazykovou neobratnost vyššího stupně projevuje nápis telegramu: »Anglické zakročení ohledně zastřelení kapitána Fryata«. Slovům na »-ení« se vyhýbáme, pokud lze, a tu najdeme hned dvě vedle sebe s pověstným »ohledně«. Ale to by byly jen maličkosti, kdyby se vyskýtaly ojediněle. Nejsou však pouze ojedinělými výjimkami; jsou to náhodně vybrané ukázky z převelkého počtu sebraných dokladů, podle nichž můžeme směle tvrditi, že výjimkou v tomto slohu je naopak odstavec bez jazykových chyb aneb aspoň nedopatření. K tomu ještě přistupuje slovosled, jenž čerta se stará o to, má-li česká věta své vlastní zákony slovosledné. »Ale hluboce litovati musíme, že se na nepřátelské straně taková nízkost objeviti mohla a že tyto štvavé projevy nikým zakřiknuty nebyly« atp.

To nemluvíme ani o výrazech »semúřední«, »tamúřední«, »zdeúřední«, které straší v úředních konceptech; nemluvíme ani o zneužívání zájmena »týž« ve větách asi takových: »Soukromník X. Y. byl nalezen ve svém bytě mrtev. Kdo by o smrti téhož bližší sdělení učiniti mohl,« atd. Neboť s těmito chybami se setkáváme i v těch úředních oznámeních jež vycházejí z kanceláří našich obcí a jiných samosprávných korporací. Tam, kde nám nikdo češtiny nehyzdí, hyzdí nám ji naše samospráva svým úředním jazykem, ačkoli její veřejné projevy koncipují čeští úředníci, kteří vyšli z českých škol středních a vysokých.

Proti jazykovým chybám úředních textů přeložených nelze ovšem přímo nic podniknouti, neboť officielní zprávy musí býti za doby války otiskovány beze změn. Chyby novinářské, když si jich nepovšimne, vrchní redaktor, mohl by opraviti ještě sazeč a v poslední chvíli korrektor. Ale nečiní tak. Ba často se ještě stává, že se k chybám jazykovým přidruží i chyby tiskové, korrektor propustí obojí a příštího rána se každým exemplářem chrlí mezi čtenáře spousta chyb, jež si čtenář osvojí mnohem spíše než dobré rady, které mu snad třeba jeho orgán podává formou tak špatnou.

Příspěvky k českému slovníku etymologickému

V 5. seš. V. ročníku Časopisu pro moderní filologii a literatury pokračuje professor J. Janko v Poznámkách a příspěvcích k českému slovníku etymologickému (v. »Naše Řeč«, seš. 1.). ukazuje, jak čeština nakládá s cizími slovy složenými, pokud výsledkem převzetí je výraz slovní (kratochvíle), nikoli syntaktický (dlouhá chvíle). Hlavní způsoby přejímací jsou tyto: 1. Cizí složenina se přejímá jako jednotné slovo české s menší nebo větší obměnou hláskovou, na př. wazzerman — stč. vastr[124]man, nč. hastrman; Hauptmanhejtman; Theáterman — tatrman; Köhlruben (Kohlrübe) — kerlubna, kedlubna; Rollbaumrumpál. 2. Cizí složenina se přejímá jakožto složené slovo a to tak, že jeden z obou členů se jen hláskově obměňuje, druhý pak překládá; na př. lewehart (leopardus) — lev-hart; wurf zabelvrh-cáby; weinahtenvá-noce; Baumwolleba-vlna; Leitkauf — lit-kup. 3. Cizí složenina se od vzdělanců přímo překládá jako složenina; na př. theologus — stč. boho-mluvec, nč. boho-služec. 4. Z cizí složeniny se přejímá pouze její první člen, určovací (srov. auto m. automobil); na př. Speisekammeršpajz, špajzka; Schnübrust n. Schnürleibšněrka; Tragbandtrak, traky. 5. Řidčeji se přejímá z cizí složeniny její druhý člen, určený; na př. Knackwurstvuřt, buřt, Wasserkastenkašna. 6. Cizí složenina se přejímá s členy přesmyknutými (srv. hodno-věrný a věro-hodný); na př. buochvel (Buchfell) — stč. bělpuch (pergamen), BurgzinneCimburk, cimbuří. 7. Cizí slova jednoduchá se přejímají tak, jako by byla složená, přizpůsobujíce se některou svou částí slovům domácím; na př. pionie (lat. paeonia) — pivoňka (podle voněti?); Pastatepaštika (podle štika).

O »Naší Řeči«

přinesly »Lidové Noviny« brněnské v čís. 45. t. r. zajímavý feuilleton, v němž p. pisatel upozorňuje na to, že jsme při velikém pokroku v otázce přesného pravopisu a tvarosloví zůstali daleko za dobou Dobrovského a Jungmanna v kmenosloví a skladbě. A přece v tvoření slov a ve správných vazbách duch národa se projevuje nejvýrazněji. Ke všemu kdosi vydal heslo, že na školách je zbytečno pěstovati mluvnici nebo že alespoň se má obmeziti na míru nejmenší. »Ten, z čí hlavy vyšlo toto heslo, dokázal, jak málo si váží jazyka, pro nějž naši předkové snášeli útrapy, jen aby jej zachránili.« V další části spisovatel se obrací proti nemírnému užívání cizích slov, napočetl jich na př. v článku o 260 řádcích 80 zbytečných, proti přestřelkům různých brusů, ukazuje, že mnohá zavrhovaná slova už se vyskytují u Štítného a Husa, a žádá, aby se sahalo zpět do mluvy starých spisovatelů pro poznání, je-li co chybné, a co se odsuzuje, aby se odůvodnilo. České universitě ukládá zvláštní úkoly pro očistu jazyka, klade ji na první místo a těší se z toho upřímně, že Česká Akademie jala se vydávati časopis »Naši Řeč«, kterému přeje, aby se stal obecně uznávanou autoritou ve věcech jazykových.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 4, s. 122-124

Předchozí Znáš ten kraj, kde hanácké palmy kvetou?

Následující Vymýtiti — vymycovati

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1