Ještě o cizích slovech

F. V. K.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Požadavek, aby naši spisovatelé a novináři neužívali slov cizích tam, kde máme dobrá domácí slova česká, uznává se trvám obecně. Že však se obecně neprovádí, tomu nasvědčuje na př. tato ukázka literárního nárysu myšlenkového a esthetického: »J. S. Machar, duchový nihilista, analytik a pessimista prvních svých veršů, přešel k synthetickým kladům antiky a majestátné ideologie poesie historické, nazírané pod zorným úhlem hodnot ethických; Jiří Karásek ze Lvovic ztělesňuje protivy romantického aristokratismu Zeyerova s infernálním naturalismem známky chtěně výstřední; St. K. Neumann, hlasatel daemonismu a sociální i individuální anarchie, končí přítomně lyrickou japonerií, poetickým citovým primitivismem v sobě zharmonisovaným, klidným a průzračným; Viktor Dyk provedl transmutaci suché ironie v nacionalistický, tendenční a vzdulý pathos, jenž přimyká se těsně k rhétorské škole Vrchlického; Josef Holý z barbarské robustnosti poklesl až na slaďoučkou sentimentální erotiku hálkovskou; Březina zůstal osamoceně a výlučně v samotách velkého básníka abstrakcí« atd. — Připomínáme, aby nevzniklo nedorozumění, že jsme to všecko vyňali z článku psaného — česky!

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 5, s. 149

Předchozí »Vykolejiti«

Následující H.: Kterak píší naši vědci