Týkati se

[Answers]

(pdf)

-

(A. Š.) Tvary týče se, dotýče se atd. za nesprávné pokládati nelze: stará čeština má týče (a to častěji) i týká, církevní slov. pak tvary odpovídají oběma tvarům českým. Dnešní spis. jaz. raději užívá tvaru týká. — Opeřiti (= opažiti, zabedniti, pobíti prkny, něm. verschalen) je slovo staré a dobré. Jiné složeniny jsou přepeřiti (přepažiti, v Plané n. L. a j.), vpeřiti (vraziti do něčeho, nejčastěji, již v starší době, vpeřiti se v přeneseném význ. vedrati se, na př. do cizího majetku, také vpeřiti se někomu do vlasů a pod). Sloveso peřiti (pro tvar nesložený nemáme dokladů) znamenalo samo asi »upevňovati«, sou[313]visí snad se slovesy -příti, -pírati (podepříti, zapříti, na př. vrata dřevem, aby se neotvírala). Jiné slovo je peřiti jako odvozenina jména pero (peřiti, opeřiti šíp, opeřiti se, vpeřiti se, zapeřiti se a pod.). Slova různá se stejným zněním jsou jazyku nepohodlná; proto slovesa opeřiti, přepeřiti a pod. sotva kdy zvítězí nad zřetelnějším opažiti, přepažiti. — Sámovati (nebo fikovati) prkna, t. j. na bočných stranách je na pile čistě do přímky sřezávati, aby se mohla na podlaze a pod. těsně vedle sebe klásti, je z něm. säumen (právě jako naše dámy ještě nezapomněly »sámovat« šátky a j.). Sterzinger tomu říká omítati, otesávati (teše se sekyrou, ne pilou), okrájeti (krájí se nožem). Jak překládati slova hoblík, hoblovati, která pocházejí z němčiny, nevíme. Sterzinger je nechává beze změny a snad není již jiné pomoci. Slova ta přišla k nám s něm. řemeslníky, žijí u nás několik století, přizpůsobila se k našemu jazyku koncovkami a tak vlastně již nabyla domovského práva. Je vždy nesnadno pro určitý pojem vybírati slova jiného významu (navrhované hladiti, omítati je každému řemeslníku něco jiného než hoblovati) a ještě nesnadnější tvořiti slovo nové a přiléhavé. Bojíme se, že naši truhláři a tesaři za padesát let stále ještě budou hoblovati, jako hoblují dnes a hoblovali již v 15. stol., a jsme rádi, že místo hoblů a hoblí 15. století máme asi od 16. stol. přece jen češtější hoblíky. Bylo navrženo, aby se hoblíku říkalo skobljk, ale neujalo se to, asi proto, že bednářská skoble je něco jiného než hoblík.

Naše řeč, volume 5 (1921), issue 10, pp. 312-313

Previous Předmět

Next Vánoce