Z jazykové poradny

[Short articles]

(pdf)

From the Language Consulting Centre

Dotaz

Ráda bych požádala o dostupné informace k výrazům vláčka a paličkářka. Týkají se ručně paličkované krajky. Chtěla bych vědět více o původu těchto slov, o jejich výskytu. V případě vláčky by mě také zajímalo, zda je nějak příbuzná s polským výrazem włoczka (zřejmě příze obecně). V případě paličkářky bych také ráda věděla, zda je vůbec legitimní tento výraz užívat – protože bych za správnější považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).

Odpověď

Slovo vláčka ve významu ,tenká bílá příze‘ zaznamenává již Jungmannův Slovník česko-německý (1835–1839); kromě tohoto významu jsou uvedeny významy další: ,babí léto‘, ,lepkavost‘, ,vločka‘. Tento výraz najdeme i ve slovnících z minulého století, tj. v Příručním slovníku jazyka českého (1935–1937) a Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971). Posledně jmenovaný slovník již uvádí jen dva významy: ,tenká bílá příze‘ a ,jemná paličkovaná krajka s provlékanou silnější nití‘, užití v tomto významu však hodnotí jako nářeční. Podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého (1971) je slovo vláčka příbuzné s přídavným jménem vláčný, které bylo utvořeno od slovesa vléci. Bohužel jsme nikde nenalezli jednoznačný doklad o tom, že český výraz vláčka a polský włoczka spolu etymologicky souvisí, zdá se to však pravděpodobné (vléci – włoczyć).

Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkář – krajkářka, sklář – sklářka, houslař – houslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrář – cukrářka, tapetář – tapetářka), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkář – paličkářka, frézař – frézařka, diskař – diskařka). Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého, tak Slovník spisovného jazyka českého. V Českém národním korpusu je doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné není.

Text je on-line k dispozici v databázi CEEOL.

Naše řeč, volume 105 (2022), issue 1

Previous Jakub Sláma: Operátor lomeno koordinátor lomeno adordinátor: K funkcím slova lomeno

Next Dmitrij Timofejev: (Re)ediční praxe Daniela Adama z Veleslavína: Kronika o založení Země české a prvních obyvatelích jejích Martina Kuthena ze Šprinsberka