Časopis Naše řeč
en cz

Vzpomínka na Radoslavu Kvapilovou Brabcovou

Petr Čornej

[Recenze a zprávy]

(pdf)

In memory of Radoslava Kvapilová Brabcová

Vzpomínka na Radoslavu Kvapilovou Brabcovou.

(19. 9. 1935 Liberec-Doubí – 18. 9. 2021 Praha)

První dojem z ní měli všichni stejný. Přísná, komisní, chladná a nesmlouvavá žena, která nikomu nic neodpustí. „U té bych nechtěl dělat zkoušku,“ říkal jsem si první den svého působení na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy při letmém setkání na chodbě. To bylo někdy na přelomu února a března 1990. Tehdy mě vůbec nepadlo, že s Radkou strávím na společných pracovištích plná dvě desetiletí, v jejichž průběhu původní názor na respektovanou vysokoškolskou učitelku postupně změním. Ano, byla přísná a náročná, vyžadovala dochvilnost, dbala na dodržování termínů a nesnášela plané výmluvy. Avšak měřila všem stejně, studentům i svým podřízeným, ať již v letech 1990–2001 jako vedoucí katedry českého jazyka na Pedagogické fakultě UK, nebo později (2001–2006) ve funkci rektorky Literární akademie Josefa Škvoreckého. Přitom, ač to nedávala okázale najevo, měla pro lidi porozumění a dokázala se vžít do jejich pocitů. I ji někdy trápily obavy a pochybnosti, v naprosté většině případů je ale dokázala eliminovat. Upřednostňovala přímé jednání, nesnášela klam a zákulisní intriky. Když v devadesátých letech kandidovala na děkanský úřad, odstoupila po prvním volebním kole, rozčilená zprávou o existenci kuloárových dohod. Zato v soukromí se chovala přátelsky a laskavě, byla výbornou kuchařkou i vlídnou hostitelkou, nejednou vzpomínající na „zlatá šedesátá“, kdy po boku prvního manžela Jindřicha Brabce, hudebního skladatele, navštěvovala Bratislavskou lyru i další festivaly, na nichž se seznámila s předními osobnostmi populární hudby.

Její profesní život byl těsně spjat s pražskou pedagogickou fakultou, často měnící názvy i sídlo. Obor český jazyk absolvovala na Vysoké škole pedagogické roku 1957 a po dvou letech učitelování na základní a střední škole se na mateřskou instituci (tenkrát Pedagogický institut v Brandýse nad Labem) vrátila v roli odborné asistentky katedry českého jazyka. V rámci vědecko-pedagogické činnosti postupně získala všechny náležité grady (1969 PhDr., 1972 CSc.; 1978 docentka, 1990 profesorka), vždy podložené nespornými odbornými výsledky. Názvy knižních publikací zřetelně vypovídají o širokých zájmech nepřehlédnutelné osobnosti. Uvádím tu alespoň tiskem zpřístupněnou kandidátskou disertaci o městské mluvě v Brandýse nad Labem (1973), obecněji pojatou práci Mluvený jazyk v teorii a praxi (1987)  pochopitelně i tituly související s výukou budoucích učitelů. K nim je zapotřebí připočítat učebnice českého jazyka pro základní školy i množství praktických příruček zaměřených na gramatické, stylistické a terminologické problémy. S oblibou se zabývala též jazykem a stylem moderních českých spisovatelů (Karel Čapek, Josef Škvorecký, František Nepil), v její bibliografii však nacházíme vedle převažujících bohemistických a lingvodidaktických studií také příspěvky orientované slavisticky, zejména z oblasti výzkumu srbského jazyka a literatury. Tato témata ji spojovala s jejím druhým chotěm, slavistou Miroslavem Kvapilem. Soustavnou péči o kulturu českého jazyka uplatňovala též jako dlouholetá členka redakční rady časopisu Naše řeč.

Nejsem jistě sám, kdo sdílí přesvědčení, že největší přínos, význam a odkaz paní profesorky tkví v učitelské činnosti. Její výuka měla pevný řád, do značné míry programově spočívající na drilu (četné testy a cvičení). Smysl tohoto pojetí byl zřejmý. Poskytnout budoucím učitelům českého jazyka pevné a trvalé znalosti i kompetence tak, aby se, jak mnohokrát zdůrazňovala, cítili ve třídě jistě a bezpečně. V průběhu svého života připravila bez nadsázky tisíce kvalifikovaných učitelů českého jazyka pro základní, střední, ale i vysoké školy, na Literární akademii pak poskytla cenné rady několika (nyní již renomovaným) spisovatelům. Život plodí paradoxy. V kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově se s Radkou Kvapilovou Brabcovou, která tiše zesnula den před svými šestaosmdesátými narozeninami, rozloučily v pondělí 27. září 2021 necelé čtyři desítky osob.

Katedra historické teologie a církevních dějin HTF UK
Pacovská 350/4, 140 21 Praha 4
petr.cornej@seznam.cz

Naše řeč, ročník 104 (2021), číslo 5

Předchozí Martin Beneš, Ondřej Dufek, Michal Hořejší, Martina Rybová: Bohemistické disertace roku 2020

Následující Z jazykové poradny