Prám

[Hovorna]

(pdf)

-

(J. R.) není slovo přejaté z němčiny, nýbrž naopak něm. Prahm, Prahme, hol. praam, angl. prame atd. je asi původem slovo české. O jeho slov. původu svědčí okolnost, že je nalézáme v rozl. slov. jazycích se správnými hláskovými různostmi (pol. prom, prum = próm, vedle bohemismu prám; r. poróm; blh., srb. pram), jež ukazují na praslov. porm’. Kořen tohoto jména by podle toho byl por- (per-); nalézáme jej na př. v jaz. stind. s významem »přepravovati na druhou stranu«, v něm. fahren a j. V češtině známe nejstarší doklady z r. 1457 až 1472 (Arch. č. 21, 317), 1472 (14, 225 n.), 1482 (15, 38); příbuzné je slovo pramice. Z Čech se slovo prám dostalo podle domněnky v 5. vyd. Weigandova něm. slovn. plavbou po Labi do Němec a odtud i do Nizozemí, Anglie, Dánska a Skandinavska a to v době dosti dávné (je již v mladší staroseverštině, v staré frísštině, v střední dolní němčině); že vyšlo od nás, dokazuje české znění s -rá-.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 8, s. 253

Předchozí Podací

Následující Sokol