Dáti, dávati na někoho

[Hovorna]

(pdf)

-

(S. R.) Není to rčení nesprávné, ani nevíme, že by je kdo zapovídal, naopak, doporučuje se místo rčení »držeti na koho« (to je z něm. auf jm. halten). Říká se po česku: »to dám (dávám) na tebe« (na Pána Boha a pod.), t. učiním podle tvé rady, ty rozhodni, pomoz a pod. V témže smysle se říkalo »na tebe mnoho dám, nic nedám«, t. v mnohém na tebe spolehnu (v ničem nespolehnu), a tak toto rčení nabylo i významu »viděti v někom důležitou osobu, vážiti si ho«. Proto i v tomto významě starší doklady obyčejně mají »mnoho dáti (dávati) na někoho« (známať sem já v hospodách, mnohoť na mé slovo dadí Ctib. Tovač.; sultán Aladin měl k němu důvěrnost a mnoho na něho dával; na sny Turci velmi mnoho dávají Kron. tur. 1, 17; 2, 71) teprv později se říká i prostě »dáti (dávati) na někoho«. Říkáme-li o někom »na něj já dám, nic nedám«, zase klademe dokonavé sloveso jako přítomný čas (jako »kabát padne« III, 16); zase by mohl někdo říci, že tak smíme mluviti jen, kde mluvíme o budoucnosti, jinak že máme říci »dávám«, a zase by to byla výtka nesprávná.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 8, s. 250

Předchozí Bratrově

Následující Jestli, jestliže