Ke zpracování názvů rostlin v Akademickém slovníku současné češtiny (Z přípravy Akademického slovníku současné češtiny)

Jana Nová, Helena Pernicová

[Articles]

(pdf)

On the treatment of the names of plants in the Academic Dictionary of Contemporary Czech

The names of plants are presented as an example of the way in which terminological items are treated in the Academic Dictionary of Contemporary Czech (ASSČ). The general principles applied are accuracy and comprehensibility of explanation, while specific rules include the proper choice of the genus proximum and theparaphrasing of botanical terms necessary for the description of the plant. The treatment of the genus and the treatment of the species differ in the position of the botanical name in the entry. We also discuss the treatment of polysemic lexemes of this semantic group, as well as the treatment of plant families. The principles are illustrated using examples of completed entries.

Key words: monolingual dictionary, lexicography, botany, genus, species, genus proximum, polysemy, family
Klíčová slova: jednojazyčný výkladový slovník, lexikografie, botanika, rod, druh, genus proximum, polysémie, čeleď

[*]Připravovaný Akademický slovník současné češtiny (dále ASSČ)[1] zahrnuje jak slova běžné slovní zásoby, tak výrazy terminologické povahy, a to pouze ty termíny, které jsou ve větší míře užívány i mimo odborný diskurz. V tomto článku se soustředíme na názvy rostlin a na problematiku výkladu jejich významu.

V hesláři ASSČ jsou zařazena rodová jména rostlin (borovice), druhové přívlastky ve formě substantiva (babyka), neoficiální názvy (baldrián, astra) a názvy systematických skupin, zvláště čeledí (brukvovité).

Při výkladu významu termínů dodržujeme běžné lexikografické zásady. Připomeňme zde zejména jednotný způsob zpracování hesel náležejících do téže lexikálněsémantické skupiny a srozumitelnost výkladu i pro neodborníky. Pracujeme tedy v souladu s lexikografickými principy pro zpracování terminologie ve všeobecném výkladovém slovníku, jak je postuluje Filipec (1995, [208]s. 43–44), a stejně tak s obecnými principy pro výkladovou definici (Filipec, 1995, s. 34–36, Blatná, 1995, s. 75–84; Čermák, 2012; Lexikografický kolektiv ÚJČ, 1975).

Při výkladu významu názvů rostlin se v ASSČ vychází z konceptu určení druhového zařazení – genus proximum – a určení diferenčních významových prvků – differentia specifica. Vzhledem k terminologické povaze těchto lexémů je však nutné doplnit výklad o některé další podstatné rysy, které někdy mají i povahu informací encyklopedických (např. údaje o výskytu, o využití ap.).

Při výkladu významu volíme jako genus proximum pro dřeviny výraz „strom“ nebo „keř“ a pro nedřevnaté rostliny hyperonymum „rostlina“.[2] Následuje popis důležitých znaků rostliny, zejména typu vzrůstu, stonku, listů, květů a plodů. Vyhýbáme se úzce odborným výrazům, z botanické terminologie pro popis částí rostliny využíváme pouze obecně srozumitelné výrazy. Úzce odborné, speciální termíny nahrazujeme opisem (např. místo kopinatý list – úzký podlouhlý list). Ke zpřesnění výkladu přispívá v některých případech uvedení typického prostředí nebo oblasti původu rostliny. Úzce odbornou složku ve zpracování názvů rostlin představuje uvádění nomenklaturních botanických názvů buď jako součást výkladové definice, nebo exemplifikace.

Botanické (české i mezinárodní) jméno rostliny (rostlinného druhu) je složeno z rodového jména ve formě substantiva a druhového přívlastku vyjádřeného adjektivem, méně často substantivem.[3]

Ke zpracování dvou základních typů botanických hesel přistupujeme rozdílným způsobem:

 

a) Slovníkové lemma je rodové jméno rostliny

Heslové slovo zahrnuje celý rod rostlin, tvořený obvykle více druhy. Popis vzhledu se tedy vztahuje na všechny druhy tohoto rodu (viz borovice). Čeleď, k níž daný rod patří, ve výkladu neuvádíme. Botanické binomické názvy (jednoho nebo více známých druhů rodu) jsou jako víceslovné lexikální jednotky uvedeny na konci příkladové části (exemplifikace) se zkratkou oboru bot. a mezinárodním ekvivalentem (vědeckým jménem).

 

b) Slovníkové lemma je druhový přívlastek ve fromě substantiva nebo neoficiální jméno rostliny

[209]Řada rostlin je v běžném úzu označována jednoslovně, svým jedinečným substantivním druhovým přívlastkem (/javor/ babyka) nebo (částečně) počeštěnou složkou mezinárodního jména (baldrián /z Valeriana/, buxus), někdy dokonce výrazem, který v nomenklaturním botanickém jméně rostliny není obsažen vůbec (astra). Výklad takového hesla v ASSČ podává popis konkrétního rostlinného druhu, jeho úplný botanický název uvádíme přímo ve výkladu, oddělený od hlavní části čárkou. U okrasných a pokojových rostlin je často správné zařazení do botanického systému nejisté, proto jejich binomické jméno neuvádíme (amarylis, begonie).

Sémantická struktura velké části názvů rostlin je polysémní: a) označení příslušné rostliny, b) označení její užitkové části (plod, hlíza, dřevo aj.). Význam ‚rostlina‘ uvádíme systematicky jako první, význam ‚užitková část‘ jako druhý[4], viz heslo borůvka. Sémantická struktura některých hesel je bohatší (srov. brambora; bavlna).

Vedle názvů jednotlivých rostlin zařazujeme do hesláře ASSČ názvy botanicky i hospodářsky významných a druhově početných čeledí. Názvy rostlinných čeledí jsou v češtině substantivizovaná přídavná jména ve tvaru plurálu. Ve výkladu jejich významu podáváme typické vlastnosti a popis využití rostlin z této čeledi, doplňujeme i příklady několika známých zástupců a na závěr vědecké jméno čeledi (viz brukvovité).

Zpracování hesel z terminologické sféry důsledně konzultujeme s odborníky v daném oboru. V oblasti botaniky spolupracujeme s emeritním vedoucím katedry botaniky PřF UK doc. RNDr. L. Hroudou, CSc., a pracovnicí botanické zahrady PřF UK Mgr. V. Hroudovou.

Příklady kompletního zpracování botanických hesel připravených pro ASSČ[5]:

 

amarylis -su (6. j. -su) m. než. i neskl. s. < lat. >
pokojová rostlina s velkou cibulí, dlouhým bezlistým stonkem a nápadnými velkými zvonkovitými květy zprav. červené nebo bílé barvy: koupit si cibule amarylis, amarylisu; amarylis kvete od ledna do dubna

 

astra astry (2. mn. aster) ž. < řec. >
okrasná rostlina původem z Číny s nápadnými květenstvími (úbory) se žlutým středem a paprsčitým okrajem různých barev, bot. hvězdnice čínská Callistephus chinensis: záhon aster; astry kvetou od července do října; na stole stála váza s astrami; letní astry se užívají jak k řezu, tak k záhonovým výsadbám nebo do truhlíků

 

[210]babyka -ky ž.
javor s listy ve tvaru dlaně s tupě zašpičatělými výběžky, bot. javor babyka Acer campestre: husté větve babyky; živé ploty z babyky; vysázet babyky

 

baldrián -nu (6. j. -nu) m. než. < něm.< lat. >
1. léčivá rostlina se složenými listy a světle růžovými květy, jejíž oddenek obsahuje silici se silným pachem, bot. kozlík lékařský Valeriana officinalis: pěstovat na zahradě baldrián
2. extrakt, kapky nebo odvar z oddenku této rostliny: baldrián se používá především při nespavosti

 

bavlna -ny ž. < něm. >
1. tropický a subtropický keř pěstovaný pro plody, jejichž semena hustě obrůstají bílými vlákny využívanými jako textilní surovina; syn. bavlník: plantáž bavlny; pole s bavlnou; pěstovat bavlnu; sázet, okopávat bavlnu
2. vlákna obalující semena bavlníku, sloužící jako textilní surovina: žoky bavlny; přádelna bavlny; dovoz surové bavlny
3. nit, příze z vláken bavlníku: stoprocentní bavlna česaná do dlouhých vláken; nejkvalitnější běžné kapesníky se tkají ze stoprocentní bavlny
4. tkanina z bavlněných vláken: košile ze stoprocentní bavlny; šátky z čisté bavlny; tričko z jemné bavlny; oblečení pro děti by mělo být zásadně z bavlny
□ střelná bavlna odb. bílá vláknitá velmi hořlavá látka (nitrocelulóza s obsahem dusíku nad 12 hmotnostních procent) užívaná jako výbušnina

 

bedrník -íku (6. j. -íku, 6. mn. -ících) m. než.
středně vysoká rostlina s rozvětveným stonkem, složenými listy a květenstvími (okolíky) drobných bílých květů, jejíž kořen se užívá pro léčivé účinky: odvar z kořene bedrníku; čaj z bedrníku je velmi dobrý na kašel; bot. bedrník obecný Pimpinella saxifraga

 

begonie, begónie [-ny-] -ie ž. < VJ >
okrasná a pokojová rostlina tropického původu s křehkými dužnatými stonky, nesouměrnými listy a květy různých barev: begonie snesou stín až polostín; zasadit do květináče hlízy begonií
Podle francouzského botanika M. Begona.

 

borovice -ce (2. mn. -c) ž.
1. jehličnatý strom, zřídka keř, s rozpraskanou kůrou a dlouhými jehlicemi vyrůstajícími ve svazečcích: vysoká, vzrostlá borovice; pryskyřičná vůně borovic; šišky z borovice; bot. borovice lesní Pinus sylvestris, borovice vejmutovka Pinus strobus, borovice kleč Pinus mugo
2. dřevo tohoto stromu: nábytek z masivní borovice; pro obklady stěn nebo stropu je možné použít i borovici
[211]► borovička I -čky (2. mn. -ček) ž. zdrob. k 1: vánoční borovička; některé vloni vysázené borovičky uschly

 

borůvka -vky (2. mn. -vek) ž.
1. lesní keřík s drobnými listy a tmavě modrými jedlými plody bobulemi, bot. brusnice borůvka Vaccinium myrtillus: porosty borůvek; borůvky rostou na kyselých půdách
□ kanadská borůvka středně vysoký ovocný keř s modrými plody bobulemi, pocházející ze Severní Ameriky, bot. brusnice chocholičnatá Vaccinium corymbosum
2. zprav. mn. borůvky drobné kulovité tmavě modré plody této rostliny: sbírat borůvky; chodit na borůvky; zralé, sušené borůvky; děti měly pusu fialovou od borůvek; po česání borůvek hřebenem zůstávají na některých místech vytrhané keříky

 

brambora -ry ž., brambor -ru (6. j. -ru) m. než.
1. (v odb. vyjadřování brambor) rostlina s rozvětveným stonkem, složenými listy a bílými, růžovými nebo fialovými květy pěstovaná pro jedlé podzemní hlízy, bot. lilek brambor Solanum tuberosum: pěstovat rané brambory; porosty sadbových brambor; květy bramborů patří k nejhezčím na zemědělských plodinách
2. hlíza této rostliny sloužící jako běžná potravina, krmivo a průmyslová surovina: syrové, uvařené brambory; nové brambory z letošní sklizně; vyhodit nahnilý brambor; přinést brambory ze sklepa; dát vařit brambory; oloupat, oškrábat brambory
3. brambory mn. i brambor pokrm připravený ztěchto hlíz: opékané, pečené brambory; objednali si řízek s bramborem; pokrm podáváme s vařenými brambory
□ americké brambory pečené nebo smažené okořeněné dílky neloupaných brambor; brambory na loupačku brambory vařené ve slupce a loupané při jídle; francouzské brambory brambory zapečené s různými přísadami; šťouchané brambory rozmačkané uvařené brambory, často s osmaženou cibulkou
◊ horký brambor publ. obtížně řešitelný, nepříjemný, ožehavý problém: Horkým bramborem při vládním jednání se dnes asi stanou dotace do zemědělství. [HN 1997]
◊ přehazovat si něco jak(o) horký brambor střídavě se zbavovat odpovědnosti za vykonání nějakého úkolu a přesunovat ji na druhého: politici si problém přehazují jako horký brambor
zdrob. → brambůrka, brambůrek

 

brukvovité -tých ž. mn. bot.
rostliny se střídavými listy a květy se čtyřmi korunními lístky uspořádanými do tvaru kříže, mnohé pěstované jako užitkové plodiny (řepka, květák, kapusta, křen aj.), čeleď Brassicaceae: mezi polní plevele patří i některé rostliny z čeledi brukvovitých; častou chorobou brukvovitých je nádorovitost košťálovin

 

LITERATURA

BLATNÁ, R. (1995): Metajazyk v lexikografii. In: F. Čermák – R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, s. 72–89.

[212]ČERMÁK, F. (2012): Poznámky k interpretaci významu ve slovníku. In: K. Buzássyová – B. Chocholová – N. Janočková (eds.), Slovo v slovníku: aspekty lexikálnej sémantiky – gramatika – štylistika (pragmatika): na počesť Alexandry Jarošovej. Bratislava: Veda, s. 76–83.

FILIPEC, J. (1995): Teorie a praxe jednojazyčného slovníku výkladového. In: F. Čermák – R. Blatná (eds.), Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, s. 14–49.

KOCHOVÁ, P. – OPAVSKÁ, Z. (2016a): Akademický slovník současné češtiny. Naše řeč, 99, s. 57–83.

KOCHOVÁ, P. – OPAVSKÁ, Z. (eds.) (2016b): Kapitoly z koncepce Akademického slovníku současné češtiny. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR.

Lexikografický kolektiv ÚJČ (1975): K výkladovým postupům v jednojazyčné lexikografii. Slovo a slovesnost, 36, s. 84–91.

McNEILL, J. – BARRIE, F. R. – BUCK, W. R. – DEMOULIN, V. – GREUTER, W. – HAWKSWORTH, D. L. – HERENDEEN, P. S. – KNAPP, S. – MARHOLD, K. – PRADO, J. – PRUD’HOMME VAN REINE, W. F. – SMITH, G. F. – WIERSMA, J. H. (2012): International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants (Melbourne Code) adopted by the Eighteen International Botanical Congress, Melbourne, Australia, July 2011 [online]. Bratislava: International Association for Plant Taxonomy. Cit. 2014-07-09. < http://www.iapt-taxon.org/nomen/main.php?page=title >.

PRESL, J. Sv. – PRESL, K. B. (1819): Flora čechica: indicatis medicinalibus, oeconomis technologicisque plantis = Kwětena česká: s poznamenánjm lékařských, hospodářských a řemeslnických rostlin. Praha: J. G. Calve.

---

[*] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Nová cesta k modernímu jednojazyčnému výkladovému slovníku současné češtiny (DF13P01OVV011).

[1] K základním koncepčním zásadám připravovaného slovníku viz Kochová – Opavská (2016a, b).

[2] Vzhledem k potřebě srozumitelnosti slovníkových definic pro neodborníky není vždy možné dodržet zásadu uvádění nejblíže nadřazeného pojmu (zde bylina). Slovo bylina je polysémní, užívá se v terminologizovaném významu ‚rostlina s nedřevnatějícím stonkem‘ (v opozici k výrazu dřevina) a ve významu ‚léčivá rostlina‘.

[3] Moderní česká nomenklatura rostlin vychází z díla bratří Preslů Flora čechica (Presl J. Sv. – Presl K. B., 1819) a formálně se shoduje s vědeckou, z latiny vycházející pojmenovací soustavou vypracovanou Carlem Linném, jejíž pravidla jsou i v současnosti zachovávána v mezinárodním kódu botanické nomenklatury (platná verze McNeill et al., 2012).

[4] Výjimečně se uplatňuje i pořadí opačné, a to v případě, že využívání lexému ve významu ‚rostlina‘ je ve srovnání s využíváním ve významu ‚plod‘ výrazně okrajové (bývá to způsobeno existencí samostatného lexému pro označení rostliny – citroník, citron).

[5] Jde o ilustrativní příklady z rukopisu ASSČ, podoba hesel tedy není definitivní.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1
nova@ujc.cas.cz
pernicova@ujc.cas.cz

Naše řeč, volume 99 (2016), issue 4, pp. 207-212

Previous Martina Nývltová: Psaní velkých písmen v samostatně vydaných českých Nových zákonech 15. a 16. století

Next Zdeňka Vychodilová: Nová česká knížka o diskurzu