Časopis Naše řeč
en cz

Psaní velkých písmen v samostatně vydaných českých Nových zákonech 15. a 16. století

Martina Nývltová

[Articles]

(pdf)

Capitalization in the separately published Czech New Testaments of 15th and 16th centuries

This paper examines the development of capitalization in early printed Czech New Testaments. The method employed was the same as in previous studies by Fidlerová, Dittmann and Vladimírová, who examined the majuscules in Old Czech Bibles. The research presented aimed to to confirm and further develop their results on the basis of several separately published New Testaments. The chosen editions were analysed on the lexical level. The percentage of capitals in various categories of substantives, adjectives and numerals was calculated. The increased usage of majuscules in the Melantrich prints was confirmed. Blahoslav’s New Testament was similar to the pre-Melantrich editions.

Key words: Bible, capitalization, Czech Bible translation, writing system, humanism, lexical level, New Testament, orthography
Klíčová slova: Bible, český biblický překlad, grafický systém, humanismus, lexikální rovina, Nový zákon, pravopis, velká písmena

1 Úvod

1.1 Tento článek[1] je příspěvkem do diskuse o používání majuskulí ve starých českých tiscích, což je dosud nepříliš prozkoumaný pravopisný jev s potenciálně komparativním přesahem (často se uvažuje o vlivu němčiny) a ne zcela jasným vývojem. Tímto u nás donedávna spíše opomíjeným tématem se v poslední době zabývali Alena A. Fidlerová, Robert Dittmann a Veronika S. Vladimírová, z jejichž výzkumů vycházím a s nimiž své výsledky srovnávám. Jedná se zejména o jejich článek Užívání velkých písmen v českých tištěných Biblích raného novověku (2010) a článek A. A. Fidlerové Uplatnění lexikálního principu v užívání velkých písmen v českých tištěných biblích raného novověku (2013).[2]

Cílem mého bádání bylo ověřit a zejména doplnit a zpřesnit, nebo naopak zpochybnit závěry, ke kterým dospěli zmínění autoři, na jiném, příbuzném materiálu. Pravopisné stránce biblických textů byla ve své době při sazbě věnována větší péče než jiným tiskům. Běžné, neprestižní tisky jsou v mém výzkumu [190]ponechány stranou, neboť v nich sazeči pravděpodobně nevěnovali pravopisné podobě textu tolik pozornosti. Nezabývám se ani rukopisy, ve kterých mohlo být užití majuskulí motivováno i jinak než pravopisně (např. písařovými znalostmi majuskulní podoby všech písmen či snahou o pěkné provedení textu). Aby byla zajištěna co nejlepší možnost srovnání s výsledky uvedených výzkumů, prováděných na materiálu úplných českých biblických tisků raného novověku, převzala jsem pokud možno beze změny i jejich metodiku (viz níže). Jako materiál bylo vybráno sedm tisků českých Nových zákonů, z nichž větší část spadá do období počátků knihtisku (jsou z konce 15. a 1. třetiny 16. století), menší část pak pochází z 2. poloviny 16. století. Výše zmíněné výzkumy totiž ukázaly, že na rozdíl od období pozdějších bylo u prvotisků a paleotypů kladení majuskulí poměrně málo ustáleno a různí tiskaři používali velká písmena značně různým způsobem (byť lze obecně říci, že během 1. poloviny 16. století pozorujeme více méně kontinuální nárůst frekvence majuskulí), a tudíž právě tomuto období je třeba věnovat hlubší pozornost, aby mohly být dosažené výsledky považovány za dostatečně reprezentativní. Pro období zhruba od poloviny 16. století naopak uvedení autoři konstatují v zásadě ustálenou existenci dvou „tradic“ – tradice Melantrichových biblí s velkým a stále stoupajícím počtem majuskulí u apelativ, která se zdá s jistým zpožděním kopírovat vývoj v němčině, a tradice kralické, do níž řadí i Bibli svatováclavskou, kde byla velká písmena výrazně redukována na podobu doporučovanou dobovými gramatikami a blízkou dnešnímu stavu v češtině. Cílem předkládaného výzkumu je tedy především na rozsáhlejším materiálu zjistit, zda i v tiscích prvního období lze vysledovat nějaké tendence, nebo zda nezbývá než konstatovat pro tuto dobu velkou variabilitu. Do výzkumu byly kromě pramenů z prvního období knihtisku zařazeny i vybrané Nové zákony 2. poloviny 16. století, aby mohla být ověřena platnost tvrzení o zmíněných dvou „tradicích“, tak jak o nich hovoří předchozí práce.

 

1.2 Knihopis Digital zaznamenává 25 českých Nových zákonů vytištěných do konce 16. století (čísla K17095–K17119) a tři prvotisky (Urb-XLIII–Urb-XLV, viz Urbánková, 1994). Pro výzkum bylo vybráno 7 tisků, které se lišily místem

 

Nový zákon

rok vydání

Knihopis

Dlabač

1476–1487

Urb-XLIV

Klaudyán

1518

K17096

Pekk

1527

K17098

Optát

1533

K17099

Blahoslav (1. vyd.)

1564

K17110

Melantrich (6. vyd.)

1582

K17115

Dačický

1596

K17118

Tabulka 1 Zkoumané tisky Nových zákonů[3]

 

[191]vydání i (předpokládanou) konfesí autorů nebo adresátů překladu. Tisky byly zvoleny tak, aby zhruba pokrývaly celé období konce 15. a 16. století s důrazem na jeho starší část.

Z těchto Nových zákonů byly analyzovány tytéž úseky textu jako ve výchozích článcích, tj. prvních pět kapitol Janova evangelia a list Galatským (šest kapitol), aby zjištěná data byla dobře srovnatelná s výsledky, ke kterým předchozí studie dospěly. Délka zkoumaného materiálu je přibližně 5 500 grafických slov z každého tisku.

 

1.3 Metoda práce byla převzata ze studií Fidlerové, Dittmanna a Vladimírové.[4] Autoři vycházeli z německého výzkumu Bergmanna et al. (1998), při němž byl analyzován vývoj užívání majuskulí v německých tištěných prozaických textech z let 1500–1700 (resp. 1710) na základě kritéria textového (značení začátku textu, oddílů, kapitol, odstavců atd.), syntaktického (značení začátků vět, souvětí, citátů, přímých řečí apod., v rámci souvětí pak značení začátků jednotlivých hlavních a vedlejších vět) a lexikálního (podle slovních druhů; jemnější členění na základě významových a slovotvorných kritérií bylo aplikováno hlavně u substantiv, adjektiv a zájmen, v menší míře u sloves a číslovek).[5] Na rozdíl od velice komplexního a dlouhodobého německého výzkumu však čeští badatelé provedli jen první dílčí sondu na omezeném materiálu (české kompletní biblické tisky do r. 1780) a soustředili se také pouze na poslední ze jmenovaných kritérií, neboť pro němčinu dávalo nejzajímavější výsledky. Také v mém výzkumu byl po jejich vzoru výskyt velkých písmen zkoumán pouze z hlediska lexikálního, tj. sledovala jsem možnou souvislost mezi slovním druhem (příp. v jeho rámci lexikálním významem a/nebo slovotvorným utvářením slova) a četností užití majuskule tam, kde pro ni nepřichází v úvahu jiná motivace (textová či syntaktická). Jednotlivá slova zkoumaných úryvků jsem tedy rozdělila podle slovních druhů a příp. dále do subkategorií (viz níže v oddílu 1.4). U všech takto roztří[192]děných slov pak byl sledován výskyt majuskulí; v tomto článku však podrobně představuji výsledky pouze pro substantiva, adjektiva a numeralia, neboť u jiných slovních druhů byly jak v mém materiálu, tak v materiálu předchozích studií lexikálně motivované majuskule extrémně řídké.[6]

 

1.4 Za slovo bylo považováno grafické slovo ohraničené mezerami.[7] Při určování slovních druhů jsem vycházela z dnešního slovnědruhového hodnocení. Jako adjektiva se započítávaly i jmenné části přísudků se sponou (spravedlivý jest), slovesná adjektiva (přicházející) i adjektiva ve jmenném tvaru (živ, nemocen). Jako číslovky byly brány všechny druhy číslovek vyjadřující kvantovost, tedy nikoli výrazy ve funkci zájmen (např. jeden druhého břemena neste). Kategorie podstatných jmen byly převzaty ze studie Fidlerové, Dittmanna a Vladimírové (2010, s. 294), adjektiva a číslovky byly rozděleny podle Aleny A. Fidlerové (2013, s. 161).[8]

 

Substantiva[9]

Propria:

SVP     – jména osobní (Ježíš, Pavel)

SVG     – jména geograficko-politická a geograficko-topografická (Jeruzalém, Jordán)

SVB     – jména staveb (Chrám)

SVI     – jména institucí, církví, spolků apod. (církve galatské)

SVT     – jména knih a spisů (Písmo)

SVA     – apelativa blízká vlastním jménům (sobota, Velikanoc)

Apelativa:

SAS     – nomina sacra (Bůh, Kristus, apoštol)

SAP     – označení osob

SAPG     – označení osob odvozená od geografických jmen a příslušníků národů (Řek, Žid, Samaritánka)

SAPT     – označení titulů a postavení (mistr, král)

SAPP     – ostatní označení osob (člověk, učedlník)

SAK     – ostatní konkréta (víno, tělo, země)

SAA     – abstrakta (život, pravda, den)

 

[193]Adjektiva[10]

AS     – nomina sacra (Boží, Páně, svatý)

ARV     – adjektiva odvozená od proprií, tj. antroponym a toponym, nebo od označení národů

ARVV – přivlastňovací odvozená od vlastních jmen osobních (Ježíšův, Janův)

ARVG     – odvozená od názvů geograficko-politických a geograficko-topografických (galilejský, samařský)

ARVP     – odvozená od označení národů nebo jejich příslušníků (izraelský, židovský)

ARP     – adjektiva odvozená od označení osob[11]

ARPP     – ostatní odvozená od označení osob (kupecký, otcovský)

ARS     – adjektiva odvozená od ostatních substantiv[12]

ARSK     – odvozená od konkrét (zemský, kamenný)

ARSA     – odvozená od abstrakt (sváteční)

AA     – ostatní adjektiva (veliký, zdráv)

AX     – pseudosubstantiva (adjektiva substantivizovaná nebo užitá jako syntaktická substantiva; hlas volajícího, vstal z mrtvých)

 

Numeralia

NS     – substantivní číslovky, tj. morfologicky se podobající substantivům (např. sto)

NN     – ostatní číslovky (tři, druhý)

 

1.5 Každý výskyt slova byl zařazen pouze do jedné kategorie v závislosti na kontextu. Stejné slovo se tedy mohlo vyskytovat v několika různých skupinách (např. slovo otec v kategorii SAS tam, kde označuje Boha Otce, ale jako obecné označení v kategorii SAPP). Kategorie nomina sacra (SAS a AS) obsahovala slova, která odkazují ke skutečnostem, jimž je v křesťanství prokazována zvláštní úcta, např. substantiva Bůh, Kristus, Duch (svatý) a adjektiva jako Kristův, Boží, Otcův. V biblickém textu je někdy obtížné rozlišit přímé pojmenování od obrazného vyjádření; při řešení sporných případů jsem se řídila tím, jak byly klasifikovány v předchozích studiích, a proto přinejmenším pro potřeby vzájemného srovnání nebyly výsledky subjektivitou hodnocení ovlivněny.

Majuskule i minuskule u slov v jednotlivých kategoriích byly sečteny pro každý tisk zvlášť. Následně bylo vypočítáno procento velkých písmen v každé skupině. Výsledky jsou znázorněny v grafech, které porovnávají jednotlivé tisky, řazené za sebou podle stáří. V rámci slovních druhů byly zkoumány nejzastoupenější skupiny, neboť u méně početných kategorií nelze získaná čísla považovat za dostatečně reprezentativní.

U substantiv byl nejprve porovnáván celkový stav apelativ a proprií (viz oddíl 2.2) a dále výsledky v obou těchto podskupinách (viz oddíly 2.3 a 2.4). Nomina sacra byla pro srovnání přidána do grafu nejzastoupenějších proprií tak, jak učinili Fidlerová – Dittmann – Vladimírová (2010, s. 297). Adjektiva [194](viz oddíl 3) byla rozčleněna na odvozená od proprií a odvozená od apelativ. První skupina byla promítnuta do grafu společně s kategorií adjektivní nomina sacra. Dále byla zkoumána situace číslovek (viz oddíl 4) a nakonec došlo k porovnání všech tří slovních druhů v jednom grafu (viz oddíl 5, graf 6).

Srovnávání výsledků v samostatně vydaných Nových zákonech s výsledky průzkumu celých biblí se soustředilo zejména na porovnání těch tisků, u kterých bylo možno vzhledem k jejich podobnému stáří nebo provenienci očekávat největší podobnosti: Prvotisk Dlabačova Nového zákona byl porovnáván s Biblí pražskou (1488) a Biblí kutnohorskou (1489), Nové zákony Klaudyánův, Pekkův a Optátův s předmelantrichovskými biblemi, Blahoslavův Nový zákon (1564, 1. vyd.) s kralickými tisky a konečně 6. vydání Melantrichova Nového zákona i Nový zákon Dačického s Melantrichovými biblemi.

 

2 Substantiva

2.1 Zkoumaný materiál obsahoval přibližně 1 200 podstatných jmen z každého tisku. Různé kategorie zahrnovaly rozdílný počet slov, některé skupiny byly početné, jiné byly zastoupeny jen málo (např. kategorie SVB – jména staveb obsahovala jen několik výskytů slova Chrám).[13] Jak však ukazuje tabulka, relativní velikost kategorií se při vzájemném srovnání tisků příliš nemění, pro další srovnání bylo tedy možno vybrat pouze ty, které byly natolik početné, aby bylo možno výsledky považovat za dostatečně relevantní.

 

 

Substantiva

SVP

SVG

SVB

SVI

SVT

SVA

SAS

SAPG

SAPT

SAPP

SAK

SAA

Dlabač

106/7

21/5

3/0

1/0

7/0

4/0

168/0

27/0

10/0

164/0

119/0

364/0

Klaudyán

49/82

9/26

2/2

2/1

7/0

4/0

145/18

20/4

4/3

172/4

146/1

356/2

Pekk

4/128

3/39

5/0

1/0

6/0

2/0

142/37

19/7

7/0

185/2

158/0

221/0

Optát

0/137

1/42

5/0

2/0

7/0

3/0

109/84

16/9

5/1

176/4

174/0

433/0

Blahoslav

0/124

0/16

3/0

3/0

5/0

3/0

79/68

0/22

7/0

154/4

134/1

317/0

Melantrich

0/137

0/41

0/6

0/3

0/7

0/3

0/204

2/26

0/7

14/173

47/126

238/184

Dačický

1/134

0/40

3/2

0/3

3/4

0/3

23/181

14/15

0/7

96/77

88/85

329/92

Tabulka 2 Absolutní počty substantiv s malým/velkým písmenem (význam označení sloupců viz odd. 1.4)

 

2.2 Celkové procentuální zastoupení majuskulí u substantiv (viz graf 1) je v prvotisku Dlabačova Nového zákona velmi malé (1,2 %). V dalších čtyřech analyzovaných tiscích procento velkých písmen u podstatných jmen stoupá, ale nepřekračuje 25 %. Výskyt majuskulí u substantiv vrcholí v Melantrichově Novém

 

[195]

Graf 1 Výskyt majuskulí v procentech u substantiv celkem, u proprií a apelativ

 

zákoně (75,3 %), u Dačického je jejich počet opět nižší (53,6 %). Propria jsou tištěna s velkým písmenem u Dlabače v 7,8 %; v dalších tiscích byl pozorován postupný nárůst od 60,3 % u Klaudyána ke 100 % u Melantricha, Dačický jich má o něco méně (96,4 %). U apelativ v Dlabačovi nenalezneme žádné majuskule, ale v následujících čtyřech vydáních byly pozorovány hodnoty od 3,7 % (Klaudyán) do 12,1 % (Blahoslav). Melantrichův tisk obsahuje nejvíce apelativ s velkými písmeny – 70,5 %. U Dačického jejich počet klesl na 45,4 %.

Při porovnávání s výsledky získanými z celých biblí[14] bylo zjištěno, že Dlabačův Nový zákon obsahuje u substantiv celkově málo majuskulí (1,2 %) v porovnání s Biblí pražskou (1488, 10,2 %) a Biblí kutnohorskou (1489, 1,7 %). Ze všech zkoumaných prvotisků se v něm nachází u proprií nejméně velkých písmen, apelativa s majuskulí neobsahuje vůbec. Situace u Klaudyána, Pekka a Optáta odpovídá přibližně předmelantrichovským biblím – je zde patrný postupný nárůst od hodnot kolem 14 % u Klaudyána a Bible benátské (1506) k hodnotám přibližně o deset procent vyšším u Optáta (22,9 %) a Bible norimberské (1540; 26,3 %). Propria s majuskulemi používá z této skupiny nejméně Klaudyán (60,3 %), ostatní tisky je píší s velkým písmenem přibližně v 90 %. Nejvíce substantiv s majuskulemi tisknou Melantrichovy bible a Melantrichův Nový zákon (6. vyd.), u proprií byly hodnoty až 100 %. Melantrichovy bible používají postupně více velkých písmen i u apelativ (Bible Netolického 38,3 %; 5. vyd. Melantrichovy bible 52,2 %), 6. vyd. Melantrichova Nového zákona jich obsahuje ještě více (70,5 %). Tisk Dačického se v používání majuskulí podobá Melantrichovým biblím. U Blahoslavova Nového zákona bylo použito velké písmeno u 25 % substantiv, u Kralické bible šestidílné (1579–1594) i jednodílné

 

[196]

Graf 2 Procento majuskulí u proprií v kategoriích jména osob (SVP) a geografické názvy (SVG) a ve skupině nomina sacra (SAS)

 

(1596) přibližně u 30 %. Propria jsou u Blahoslava s majuskulí v 90,9 %; u kralických tisků téměř ve 100 %. Apelativa se vyskytují u Blahoslava s velkým písmenem u 12,1 %; v biblích kralické tradice zhruba ve 20 % případů.

Celkově lze říci, že u substantiv je patrný velký rozdíl v používání majuskulí u Melantricha a Dačického ve srovnání s ostatními tisky. Projevuje se především prudkým zvýšením procenta velkých písmen u apelativ. Zde se potvrdila existence tradice Melantrichových biblí s narůstajícím počtem majuskulí u apelativ, o které píše Fidlerová (2013, s. 160). Tradice kralických biblí, kde je „počet těchto majuskulí výrazně redukován“ (ibid.), je v mém výzkumu zastoupena Blahoslavovým Novým zákonem. Tento překlad obsahuje velkých písmen ještě méně než kompletní kralické biblické tisky.

 

2.3 Z jednotlivých subkategorií substantiv jsem nejprve srovnávala ty skupiny, u nichž se postupně prosazuje užívání majuskulí, tedy vlastní jména, resp. jejich nejzastoupenější skupiny, tj. jména osob (SVP) a geografické názvy (SVG) a nomina sacra (SAS). Procento velkých písmen stoupalo rychleji u prvních dvou kategorií, nomina sacra se s majuskulí začala psát až později[15] (viz graf 2). Dlabačův Nový zákon neobsahoval ve skupině SAS žádná velká písmena, s majuskulemi psal častěji geografické názvy (19,2 %) než osobní jména (6,2 %). I Klaudyán zdůrazňuje velkým písmenem více skupinu SVG (74,3 %) než SVP (62,6 %). Tisky Pekka a Optáta mají více majuskulí naopak u kategorie osobních jmen. Hranici 90 % u skupin SVP a SVG překračují sledovaná vydání počínaje Pekkem. Melantrichův Nový zákon obsahuje 100 % velkých písmen v obou

 

[197]

Graf 3 Procento majuskulí u apelativ v kategoriích ostatní označení osob (SAPP), ostatní konkréta (SAK) a abstrakta (SAA)

 

kategoriích. Nomina sacra se tiskla se vzrůstajícím počtem majuskulí od Klaudyánova Nového zákona, skok ke 100 % se objevuje v Melantrichovi, Dačický jich má o něco méně (88,7 %).

Při porovnávání se studií Fidlerové – Dittmanna – Vladimírové (2010, s. 297–298) bylo zjištěno, že biblické prvotisky (Bible pražská a Bible kutnohorská) užívaly velká písmena častěji u osobních jmen než u geografických názvů, tedy jinak než Dlabačův (i Klaudyánův) Nový zákon. Jména osob se s majuskulí používala ve 100 % případů od Netolického bible (starší Norimberská bible, 1540, měla jen malou odchylku od této hodnoty). V mém výzkumu dosahovaly 100 % u SVP tisky od Optátova Nového zákona dále. Majuskule u geografických názvů byly používány ve 100 % také od bible Netolického, u Nových zákonů od Blahoslava. Nomina sacra v prvotiscích jsou psána s velkým písmenem u 26 % v Bibli pražské a 0,7 % v Bibli kutnohorské, ale v Dlabačově Novém zákoně se s majuskulí nevyskytují vůbec. Dále se procento majuskulí u kategorie SAS v celých biblích postupně zvyšuje; nad 90 % se dostává u Netolického bible a pod tuto hranici už ve sledovaném období neklesá.

Můžeme tedy shrnout, že jména osob a geografické názvy se používaly s velkými písmeny už od prvotisků a jejich procento rychle narůstá ke 100 %. Skupina nomina sacra s velkými písmeny nebyla v Dlabačově Novém zákoně na rozdíl od prvotisků Bible pražské a Bible kutnohorské vůbec zastoupena. Frekvence majuskulí v této kategorii narůstala pomaleji než u jmen osob a místních názvů, 100 % dosáhla v mém materiálu jen v Melantrichově Novém zákoně.

 

2.4 U apelativ byly nejvíce zastoupeny kategorie označení osob (SAPP), ostatní konkréta (SAK) a abstrakta (SAA; viz graf 3). V nich byl zjištěn velký rozdíl mezi Novými zákony Melantricha a Dačického a ostatními tisky. Dlabačův Nový zákon [198]neobsahoval žádné majuskule ani v jedné ze skupin apelativ. Další čtyři zkoumané tisky používaly velmi málo velkých písmen v těchto kategoriích, hodnoty nedosahovaly ani 3 %. Naopak Melantrichův Nový zákon obsahuje u apelativ značné množství majuskulí – u označení osob 92,5 %, ukonkrét 72,8 % auabstrakt 43,6 %. Dačického tisk sice nedosahuje tak vysokých hodnot, nejvíce velkých písmen má u konkrét (49,1 %) a označení osob (44,5 %), nejméně u abstrakt (21,9 %), ze zkoumaných tisků se ale Melantrichovu Novému zákonu nejvíce podobá.

Také studie Fidlerové – Dittmanna – Vladimírové (2010, s. 299–300) pozorovala „dramatický zvrat“ (s. 300) ve vývoji používání majuskulí u apelativ. Nejstarší tisky nepřesahovaly v žádné ze skupin apelativ 4,5 % majuskulí. Změna nastala ve vydání bible Netolického a v průběhu vydávání Melantrichových biblí procento velkých písmen ve skupinách apelativ stoupalo. Nejvíce majuskulí autoři článku nacházeli u označení osob, méně u ostatních konkrét a nejméně v kategorii abstrakt. U kralických biblí došlo ke skokovému snížení počtu majuskulí u apelativ: „U označení osob se počet výskytů majuskulí snižuje přibližně na 11–12 %, u abstrakt přibližně na 4–7 % a u konkrét na pouhých 1,5–5 %“ (Fidlerová – Dittmann – Vladimírová, 2010, s. 300). Moje výsledky tyto tendence potvrdily – nejvíce velkých písmen se vyskytovalo u Melantricha (a Dačického). Rozdíl mezi vydáním Blahoslavova Nového zákona a předchozími tisky je přitom menší než rozdíl mezi celými kralickými biblickými tisky a předmelantrichovskými biblemi. Drobné rozdíly nacházíme i u prvotisků: u celých biblí byl pozorován ojedinělý výskyt majuskulí i v těchto kategoriích apelativ, naproti tomu Dlabačův Nový zákon zde neobsahoval žádné.

 

2.5 Z ostatních kategorií substantiv se ve sledovaném materiálu nejvíce vyskytovala označení osob odvozená od geografických jmen a příslušníků národů (SAPG), avšak nedosahovala ani počtu třiceti výskytů. Zatímco v Dlabačově Novém zákoně se v této kategorii tiskla jen malá písmena, Blahoslav má naopak všechna velká. K Blahoslavovi počet velkých písmen v této skupině narůstá, pak klesá. Fidlerová – Dittmann – Vladimírová (s. 300–301) pozorovali tři skupiny tisků – nejstarší, používající v této skupině jen minuskule, druhou, ve které se objevovala s majuskulemi slova jako Samaritán, Izrael, ale ne žid, a poslední, ve které se psaly majuskule téměř u všech těchto výrazů.

Další kategorií byla označení titulů a postavení (SAPT), která zahrnuje v mém materiálu maximálně deset výskytů. Dlabač, Pekk a Blahoslav zde užívají pouze minuskule, naopak Melantrich a Dačický jen majuskule. Fidlerová – Dittmann – Vladimírová zde rozlišili dvě skupiny tisků – starší, kde převažovala malá písmena, a mladší, kde převládala velká.

Ostatní skupiny substantiv Fidlerová, Dittmann a Vladimírová nerozebírali. Sedmi výskyty byla v Nových zákonech zastoupena ještě kategorie jmen knih a spisů (SVT), kde se do Blahoslavova Nového zákona včetně vyskytovaly jen [199]minuskule. Melantrich používal jen velká písmena a u Dačického se vyskytovala obojí. Další kategorie obsahovaly jen málo případů (viz tabulka 2).

 

3 Adjektiva

3.1 Ve zkoumaných úsecích se nacházelo v každém vydání 200–250 adjektiv. Jednotlivé skupiny byly různě početné, jak ukazuje následující tabulka.

 

 

Adjektiva

AS

ARVV

ARVG

ARVP

ARPP

ARSK

ARSA

AA

AX

Dlabač

49/0

7/6

4/2

6/3

2/0

4/0

5/0

119/0

29/0

Klaudyán

37/1

2/3

2/6

5/3

3/0

3/0

5/0

116/0

23/0

Pekk

29/8

1/10

0/6

4/4

2/0

4/0

5/0

124/0

31/0

Optát

7/31

0/13

0/10

3/6

3/0

4/0

5/0

123/0

33/0

Blahoslav

7/37

0/14

0/7

0/10

2/0

5/0

3/0

129/0

32/0

Melantrich

0/44

0/14

0/9

2/2

1/0

2/2

2/4

112/11

21/11

Dačický

1/40

0/11

0/10

5/2

2/0

1/2

1/4

125/2

30/4

Tabulka 3 Absolutní počty adjektiv s malým/velkým písmenem (význam označení sloupců viz odd. 1.4)

 

3.2 Podobně jako u substantiv jsem i u adjektiv porovnávala kategorii adjektivní nomina sacra (AS) se skupinou odvozenin od geografických názvů (ARVG) a označení národů (ARVP) a s přivlastňovacími adjektivy od osobních jmen (ARVV; viz graf 4). U přivlastňovacích adjektiv odvozených od proprií se objevují velká písmena už v Dlabačově Novém zákoně. V kategoriích ARVG + ARVP a ARVV postupně narůstá počet majuskulí k Blahoslavovu Novému zákonu, kde mají obě skupiny 100 % velkých písmen. Ve skupině ARVV dosahují stejného výsledku i Nový zákon Melantrichův a Dačického, ale v kategoriích ARVG + ARVP došlo v těchto tiscích k poklesu počtu majuskulí – Melantrichův tisk obsahuje v této skupině necelých 85 % a tisk Dačického zhruba 70 %. Adjektivní nomina sacra (AS) se s majuskulí objevují později. V Dlabačově Novém zákoně u nich ještě velká písmena použita nejsou. Klaudyán a Pekk tiskli s velkým písmenem jen málo těchto adjektiv, pouze slovo Kristův.[16] Optát i Blahoslav už obsahují v této kategorii přes 80 % majuskulí; Melantrich a Dačický používají velká písmena téměř u všech slov spadajících do této kategorie.

Ve srovnání s Fidlerovou (2013, s. 164–165) jsem pozorovala různou situaci u prvotisků. Ačkoliv adjektivní nomina sacra byla zastoupena s majuskulí pouze ojediněle ve všech zkoumaných tiscích, výsledky ostatních kategorií se v jednotlivých vydáních značně liší. Odvozeniny od geografických názvů a příslušníků

 

[200]

Graf 4 Procento majuskulí adjektiv v kategoriích adjektivní nomina sacra (AS), odvozeniny od geografických názvů a označení národů (ARVG + ARVP) a přivlastňovací adjektiva od osobních jmen (ARVV)

 

národů byly tištěny s velkým písmenem v Bibli pražské v necelých 20 % případů, Dlabačův Nový zákon obsahoval v této kategorii téměř 35 % majuskulí a Bible kutnohorská je naopak nepoužívala vůbec. Odvozeniny od osobních jmen byly v Bibli kutnohorské použity s velkým písmenem jen ojediněle, Bible pražská ale používá majuskuli téměř v 60 % případů a Dlabačův Nový zákon v přibližně 45 %.

Předmelantrichovské tisky celých biblí tiskly adjektivní nomina sacra s majuskulí stále častěji, největší nárůst byl zaznamenán u Severýnovy bible (oproti Bibli benátské) – do hodnot přes 60 %. Ostatní dvě skupiny (ARVG + ARVP a ARVV) jsou použity v celých biblích s velkým písmenem ve více než 80 % případů. To je více než v Nových zákonech z této doby (jen Optátův Nový zákon má ve skupině ARVV 100 %). Melantrichovy bible tisknou majuskule ve všech těchto kategoriích ve více než 90 %, v kategorii ARVV ve 100 %. Melantrichův Nový zákon (6. vyd.) nedosahuje 90 % u skupiny ARVG + ARVP (ale má více než 80 %), ostatní kategorie mají 100% výsledek. Dačický má podobné hodnoty, ale u ARVG + ARVP má velkých písmen ještě méně než Melantrich (asi 70 %). Kralické bible tisknou adjektivní nomina sacra s majuskulí v méně případech (kolem 90 %), ostatní kategorie dosahují 100 %. Blahoslav vykazuje podobný výsledek – 100 % u ARVG + ARVP a ARVV, u kategorie adjektivní nomina sacra přes 80 %.

 

3.3 Přídavná jména apelativního charakteru byla po vzoru Fidlerové (2013, s. 165–166) spojena do skupiny adjektiv odvozených od substantiv, tj. odvozených od obecných označení osob, od ostatních konkrét a od abstrakt (ARPP + ARSK + ARSA), a dále porovnána se substantivizovanými adjektivy (AX) a ostatními adjektivy (AA; viz graf 5). V těchto kategoriích byly použity majuskule jen v Novém zákoně Melantrichově a Dačického, dřívější tisky žádná velká písmena

 

[201]

Graf 5 Procento majuskulí u adjektiv ve spojené skupině přídavných jmen odvozených od substantiv (ARPP + ARSK + ARSA), substantivizovaných adjektiv (AX) a ostatních adjektiv (AA)

 

u těchto adjektiv neobsahovaly. Nejvíce velkých písmen se v obou vydáních nacházelo u první skupiny odvozených adjektiv (zhruba 55–60 %), Dačický dosahoval vyšších hodnot. Adjektiva užitá jako syntaktická substantiva byla tištěna s majuskulí v méně případech (přibližně 10–35 %), častěji u Melantricha. Ostatní adjektiva nedosáhla ani v Melantrichově Novém zákoně 10 %, u Dačického bylo velkých písmen v této kategorii 1,6 %.

Fidlerová (2013, s.165–166) zaznamenala velký rozdíl mezi Melantrichovými a jinými tisky. Nejvíce majuskulí se v těchto biblích nacházelo u přídavných jmen odvozených od apelativ (kolem 40 %). Substantivizovaná adjektiva obsahovala do 15 % velkých písmen a ostatní přídavná jména méně než 5 %. Melantrichův Nový zákon dosahoval vyšších výsledků ve všech sledovaných skupinách. Nový zákon Dačického ještě převýšil Melantrichův tisk v první sledované skupině, substantivizovaná adjektiva nepatrně přesáhla 10 % a u ostatních adjektiv se majuskule vyskytovaly zřídka. V ostatních Nových zákonech se nenacházely v těchto kategoriích žádné majuskule, ale v celých biblích se objevovaly ojediněle u první skupiny (ARPP + ARSK + ARSA) a u ostatních adjektiv (AA). Kralické bible na několika málo místech použily velké písmeno u adjektiv odvozených od substantiv, ale Blahoslavův Nový zákon zde majuskule nepoužíval.

 

4 Numeralia

Číslovky byly rozděleny podle Fidlerové (2013, s. 167) na substantivní, tj. morfologicky se podobající substantivům (např. sto, patero), a ostatní. Výrazy fungující jako zájmena (např. jeden druhého břemena neste)[17] nebyly započí[202]távány. Ve zkoumaných částech každého tisku se vyskytovalo přibližně 30–40 číslovek.

 

 

Numeralia

NS

NN

Dlabač

2/0

31/0

Klaudyán

2/0

26/0

Pekk

2/0

34/0

Optát

2/0

45/0

Blahoslav

2/0

26/0

Melantrich

1/1

33/4

Dačický

1/1

35/2

Tabulka 4 Absolutní počty numeralií s malým/velkým písmenem (význam označení sloupců viz odd. 1.4)

 

Číslovky byly s majuskulemi použity jen v tiscích Melantricha a Dačického. Substantivní číslovky se vyskytovaly s velkým písmenem častěji, materiál jich však obsahoval velmi málo, tudíž výsledek 50 % v obou tiscích je jen orientační. Ostatní číslovky měly u Melantricha 10,8 % velkých písmen a u Dačického 5,4 %.

Fidlerová (2013, s. 168) zaznamenala výskyt numeralií s majuskulemi u Bible pražské a u biblí Melantrichovy tradice. Ve všech těchto tiscích se s velkým písmenem častěji objevovaly substantivní číslovky, v Melantrichových biblích dokonce v 90 % výskytů. Bible pražská obsahovala těchto číslovek s majuskulí mírně přes 30 %. Ostatní číslovky byly tištěny s velkým písmenem do 20 % případů. Kralické bible a předmelantrichovské bible (s výjimkou Bible pražské a 2. vyd. Severýnovy bible, kde se nachází velmi malé množství majuskulí u ostatních numeralií) číslovky s velkými písmeny vůbec nepoužívají. Melantrichovy bible užívaly tedy majuskule u číslovek častěji než zkoumané samostatně vydané Nové zákony.

 

5 Srovnání užití velkých písmen u substantiv, adjektiva numeralií

Nejvíce majuskulí z Nových zákonů obsahuje Melantrichovo 6. vydání, následované Dačickým (viz graf 6). Oba tyto tisky přesahují ostatní vydání v procentu velkých písmen u podstatných i přídavných jmen a také u číslovek. Nárůst počtu velkých písmen u substantiv probíhá až k Melantrichovi, u Dačického je patrný pokles. U adjektiv nastává stejná situace, numeralia se vyskytují s majuskulemi pouze u Melantricha a Dačického. Substantiva jsou oproti adjektivům častěji použita s velkým písmenem u Klaudyána, Pekka, Melantricha a Dačického. Nové zákony Dlabačův, Optátův a Blahoslavův tisknou častěji s majuskulí adjektiva než substantiva.

 

[203]

Graf 6 Procento majuskulí u substantiv, adjektiv a numeralií

 

V článku Fidlerové (2013, s. 163–164) nalezneme graf ukazující srovnání těchto tří slovních druhů na celých biblích. Při porovnání výsledků u prvotisků vidíme rozmanitou situaci. Dlabačův Nový zákon používal majuskule velmi málo, nejvyšší procento velkých písmen měla adjektiva (4,6 %), s majuskulí se vyskytovala i některá podstatná jména (1,2 %), číslovky byly zastoupeny jen s minuskulemi. Bible kutnohorská obsahovala velkých písmen ještě méně, a to pouze u některých substantiv. Bible pražská tiskla velká písmena u substantiv a číslovek v asi 10 % případů, u adjektiv byla jejich frekvence zhruba poloviční.

Vydání celých biblí před nástupem Melantrichových biblí obsahovala u podstatných a přídavných jmen do 30 % majuskulí, přičemž více jich bylo použito u substantiv. Číslovky s velkými písmeny se vyskytovaly z tohoto období jen ve 2. vydání Severýnovy bible. Nové zákony z tohoto období mají podobné výsledky, jen Optát má větší frekvenci majuskulí u adjektiv než u substantiv.

Melantrichovy bible obsahovaly nejvíce velkých písmen u všech sledovaných slovních druhů. Největší rozdíl je u numeralií, která se v ostatních biblích s majuskulí téměř nevyskytovala, ale Melantrich jich užívá s velkými písmeny náhle 20–30 %. I substantiva prodělala v Melantrichových tiscích celých biblí skokový nárůst k hodnotám téměř 60 %. U adjektiv nebyl vzestup tak znatelný, dosahovala přibližně 30 %. Šesté vydání Melantrichova Nového zákona obsahovalo velkých písmen u podstatných a přídavných jmen ještě více oproti Melantrichovým tiskům kompletních biblí.

Bible kralické používají výrazně méně velkých písmen než Melantrich, výsledky vypadají podobně jako u předmelantrichovských biblí. Substantiva mají kolem 30 % velkých písmen, adjektiva necelých 25 %. Číslovky se v nich vyskytují pouze s minuskulemi. Blahoslavův Nový zákon obsahuje oproti Kralickým biblím méně majuskulí u substantiv, ale více u adjektiv.

 

[204]6 Závěr

Fidlerová – Dittmann – Vladimírová (2010) a Fidlerová (2013) pozorovali v používání majuskulí na lexikálním principu značnou nejednotnost u prvotisků a poté do poloviny 16. století postupný nárůst, od 2. poloviny 16. století pak rozlišují dvě „tradice“, melantrichovskou a kralickou. Nápadná je zde velká frekvence velkých písmen u Melantrichových biblí, a to zejména u apelativ; tyto bible měly tendenci přibližovat se stavu v němčině a postupně používat velká písmena u všech substantiv. Jak uvádí Fidlerová (2013, s. 169): „[P]ůvodní, v gramatikách uváděný princip psaní velkých písmen u vlastních jmen a názvů a u slov označujících entity, jimž je prokazována světská i náboženská úcta, má v raném novověku v češtině stejně jako v němčině tendenci být rozšiřován i na další slova, která jsou s těmito slovy příbuzná nebo se jim nějakým způsobem podobají.“ I u adjektiv je použití majuskulí motivováno především sémanticky a kopíruje do značné míry situaci u substantiv (srov. Fidlerová, 2013, s. 170). U číslovek je frekvence velkých písmen v těchto biblích „nezanedbatelná“ (Fidlerová, 2013, s. 168). Ostatní slovní druhy se s velkými písmeny prakticky nevyskytovaly. Kralické bible se naproti tomu podobaly spíše předmelantrichovskému stavu, obsahovaly majuskulí podstatně méně a kladly je v zásadě ve shodě s dobovými gramatikami.

Můj výzkum na Nových zákonech 15. a 16. stol. potvrdil existenci tradice melantrichovské, ve které je procento majuskulí u substantiv, adjektiv i numeralií výrazně vyšší než v ostatních biblických tiscích. Zejména podstatná jména v kategoriích nomina sacra (SAS), označení osob (SAPP), ostatní konkréta (SAK) a abstrakta (SAA) procentem velkých písmen výrazně převyšovala jiné tisky. U přídavných jmen nebyly rozdíly tak nápadné, zato číslovky se s majuskulemi vyskytovaly jen u Melantricha a Dačického. Blahoslavův Nový zákon se ve výskytu majuskulí podobá ostatním předmelantrichovským novozákonním tiskům. Tento tisk má vyšší frekvenci velkých písmen u adjektiv než u substantiv; u kralických biblí je tomu naopak (viz graf Fidlerové, 2013, s. 164). Nové zákony Klaudyánův, Pekkův a Optátův obsahují stále více narůstající počet majuskulí u substantiv i adjektiv, zjištěné hodnoty těchto vydání se podobají výsledkům předchozích studií. U prvotisků a paleotypů se potvrdilo, že situace je velmi různorodá a nelze v nich vysledovat žádné obecné tendence; můžeme pouze říci, že všechny obsahují celkově málo velkých písmen.

Výzkum užívání velkých písmen u vybraných Nových zákonů v zásadě potvrdil výsledky dosažené na materiálu celých biblí a přinesl některé další poznatky, které by mohly být námětem navazujících studií. Například se objevila odlišná situace v některých tiscích Nových zákonů oproti celým biblím ohledně frekvence majuskulí u přídavných jmen, tj. vyšší procento velkých písmen u adjektiv než u substantiv. V kompletních biblích se u všech tisků nacházelo větší procento velkých písmen u substantiv. Zdá se, že výsledky adjektiv by bylo třeba ověřit [205]ještě na jiném, rozsáhlejším materiálu. Dalším předmětem zkoumání by mohla být situace v prvotiscích, protože právě v Dlabačově Novém zákoně byl největší rozdíl mezi substantivy a adjektivy ve prospěch přídavných jmen. Navíc tento Nový zákon obsahoval větší procento velkých písmen u geografických názvů než u osobních jmen, zatímco v prvotiscích celých biblí je situace opačná. Užívání majuskulí v prvotiscích je velmi specifické, a vyžaduje tedy další zkoumání, případně srovnání s mladšími biblickými rukopisy, aby bylo možno lépe vysledovat vývoj, kterým používání velkých písmen procházelo.

 

PRAMENY[18]

Dlabačův Nový zákon (Urb-XLIV). Nový zákon – Dlabačův. (Testamentum novum, boh.) [Plzeň: tiskař Arnoštových statut, 1490–1496[19] či 1476–1487[20].] Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha, sign. DM V 5. Dostupné z: <  www.manuscriptorium.com >.

Klaudyánův Nový zákon (K17096). [Zakon Nowy. Nayposleze pomnohych ginych wytisstieny Kdez czos gest w ginych poopusstieno Jako Co[n] cordancie przedmluwy a gine wiecy To wtomto dosti zprawene naydess Cum gratia et priuilegio Reuerendissimi Generalis in ordine:] (Mikulass Klaudyan, w Boleslawi mladem nad Gizerau 1518.); [Mladá Boleslav: Mikuláš Klaudyán, 1518. Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha, sign. DR IV 19.

Pekkův Nový zákon (K17098). Nowy Zakon Nowy Zakon wedle toho porzadku a przíme prawdy yakož gey Swaty Jeronym zprznilosti(!) starych bluduow tiech cziasuow zniklých očijstil a Cyérkwi Krystowie wydal: kteráž takowé zřiezenie a opraweni zákona přiyáwssi vtwrdila a k zp[ra]wowáni w cestach pánie y k spasytedlnému naučeni sobie wzala: s welikú pilnosti w yazyku českém wiéku násseho přigemném | skorygowán a s pieknými ffigurami wytisstien. Registrum kwyhledáni Episstol a Cžtenije nedielnijch y swátečnijch přes celý rok. (… wytisstiē[n] a dokonā[n] | w Plzni s pilným a p[ra] cowitým vsylovániē[m] nakladem Jána Pekka miesstiana Plzenského Leta od Narozeni wykupitele lidského pokoleni Tisyceho pietisteho sedmmezdcytmeeho wesstwrtek před Swatým Witem [= 13. června 1527]. Plzeň: Jan Pekk, 1527. Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha, sign. DR III 28.

Optátův Nový zákon (K17099). NOWY TESTAMENT WSSECEK GIZ NEYPOSLEZE A PILNIE OD ERAZMA ROTEROdámského přehlédnutý: Netoliko yakž Ržecká p[ra]wda w sobie má: ale také yakž obogijho yazyku mnozý stařij | a zprawenij exempláři magij: neyposléze yakž neypřigatieyssij doktoři dowodij | naprawugij a wykládagij. Protož kdožkoli milugeš prawú Teologij: čti: rozeznáwey: a potom suď. Aniž y hned se horš | nalezliby co proměněného: ale toho sobie powaž | gestli w lepssij proměněno. Neb neduh g[es]t | ne saud | tupiti | do čehož by prwé nenahlédl. (KONEC NOWEHO TESTAMENTV Skrze Erazma Roterodámského zpraweného Genž gest Imprymowán w Náměssti Léta páně. M.D.XXXiij. Miesýce Listopadu dne dwatcátého dewátého. [= 29. listopadu 1533] Petr Gzel z Prahy.) Náměšť nad Oslavou: Matěj Pytlík z Dvořiště, 1533. Národní knihovna, Praha, sign. 54 D 000091.

[206]Blahoslavův Nový zákon – 1. vyd. (K17110). Nowy Zákon | wnowě do Česstiny přeložený. Léta Páně 1564. [V Ivančicích, v tiskárně Českých bratří.] Ivančice: Bratrská tiskárna, 1564. Národní knihovna, Praha, sign. 54 K 010978.

Melantrichův Nový zákon – 6. vyd. (K17115). Nowy Zákon | totižto wsseckna Ewangelitská Pijsma čtyř Ewangelistuow | Tolikéž Swatého Pawla Episstoly | y giných Aposstolůw Kanonyky | též Y Zgewenij Swatého Jana. Gsau také nazad přidané Ržeči Starého Zákona | kteréž se každého dne přes celý Půst | w Cýrkwi Křestianské čtau. A gest Wytisstěn w Starém Městě Pražském | v Giřijho Melantrycha z Awentynu. M. D. Lxxxij. [= 1582] Cum gratia et priuilegio Sacr Caesare Maiestatis. Praha: Jiří Melantrich z Aventýnu ml., 1582. Národní knihovna, Praha, sign. 54 E 000034.

Dačického Nový zákon (K17118). Nowý Zákon: totižto | wsseckna pjsma Ewangelická | s Episstolami Swatého Pawla | y giných Aposstolůw Kanonykami: též y s Zgewenjm Swatého Jana. 1596. Wytisstěný Starém w Městě Pražském v Giřjka Jakuba Dačického. Praha: Jiří Jakubův Dačický, 1596. Národní knihovna, Praha, sign. 54 E 000037.

 

LITERATURA

BERGMANN, R. – EWALD, P. – FÖRTSCH, J. – GÖTZ, U. – NERIUS, D. – RUF, B. – TIPPE, R. (1998): Die Entwicklung der Großschreibung im Deutschen von 1500 bis 1700. Heidelberg: Universitätsverlag C. Winter.

FIDLEROVÁ, A. A. (2013): Uplatnění lexikálního principu v užívání velkých písmen v českých tištěných biblích raného novověku. Historie – Otázky – Problémy, 5, s. 159–174.

FIDLEROVÁ, A. A. – DITTMANN, R. – VLADIMÍROVÁ, V. S. (2010): Užívání velkých písmen v českých tištěných Biblích raného novověku. In: M. Čornejová – L. Rychnovská – J. Zemanová (eds.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902): Sborník příspěvků z mezinárodní konference Dějiny českého pravopisu / History of Czech Orthography (up to 1902): Proceedings of the International Conference History of Czech Orthography. Brno: Host – Masarykova univerzita, s. 285–308.

Knihopis Digital [online]. Cit. 2014-9-5. < http://www.knihopis.org/ >. (Tato internetová adresa v původní podobě již není dostupná, provoz databáze Knihopis Digital byl ukončen 27. 4. 2016. Vstup do současné, dále rozvíjené podoby databáze je nyní ze stránek Národní knihovny KPS Knihopis [online], Cit. 2016-3-16. < http://www.knihopis.cz/ >).

NÝVLTOVÁ, M. (2014): Psaní velkých písmen v samostatně vydaných českých Nových zákonech 15. a 16. století. Bakalářská práce. Praha: Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK. Dostupné též online na < https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/136389/ >.

URBÁNKOVÁ, E. (1994): Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dodatky. Díl I. Prvotisky (do r. 1500). Praha: Národní knihovna v Praze. Elektronické zpracování viz < http://www.clavmon.cz/clavis/sttisky/repertorium/index.html >.


[1] Článek vychází z mé bakalářské práce obhájené v roce 2014 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Ústav českého jazyka a teorie komunikace), odkud jsou také převzaty grafy a tabulky.

[2] V nich je možno najít také odkazy na starší výzkumy věnované tomuto tématu.

[3] V tabulce jsou uvedeny zkratky, pod kterými se s danými tisky dále pracuje (plné tituly a specifikace použitých exemplářů viz seznam pramenů). Většinou odkazují na překladatele či vydavatele tisku, pouze v případě Dlabačova Nového zákona se užívá jména jeho objevitele, Bohumíra Jana Dlabače, který o něm podal zprávu r. 1816 (viz Knihopis).

[4] Viz Fidlerová – Dittmann – Vladimírová (2010, s. 294–295), a Fidlerová (2013, s. 161–163). Dále viz také Bergmann et al. (1998, s. 37–75).

[5] Ani tento výzkum, ani návazné české články nezahrnují úvahy zohledňující možné typografické motivace pro volbu mezi minuskulí a majuskulí (velikost zbývajícího prostoru na řádku, dostatečná zásoba příslušných majuskulí apod.), proto se jimi nezabývám ani já. I když jde jistě o otázky relevantní, jejich zodpovězení by vyžadovalo zcela jiný přístup k materiálu. Hypotézu, že v českých tiscích typografie hrála větší roli než v německých proto, že sazeče limitovala nedostatečná zásoba majuskulí s diakritikou, je podle mého názoru třeba odmítnout proto, že tyto majuskule byly standardně nahrazovány spřežkami (kompletní transliteraci zkoumaných úryvků včetně zařazení slov do kategorií uvádí Nývltová, 2014, v příloze).

[6] Např. v Melantrichově Novém zákoně byly majuskule použity u některých pasivních participií (ſkrz kteréhož Swět mi Vkřižowán geſt nebo aby Spaſen byl Swět ſkrze něho) a příslovcí Pohanſky a Zidowſky či v Blahoslavově Novém zákoně u zájmena a příslovce Židowſky.

[7] Oproti předchozím studiím jsem se ve své práci zabývala i výskytem majuskulí v grafických celcích plnovýznamových slov tištěných dohromady s předložkou. Tato spojení jmen s prepozicí dřívější výzkumy nezapočítávaly. V některých mnou zkoumaných tiscích se takovéto celky vyskytovaly poměrně často (zejména Dlabačův, Klaudyánův a Blahoslavův Nový zákon) a byla v nich použita i velká písmena. Předpoklad, že předložková spojení nějak znatelně ovlivní výsledky, se nepotvrdil, proto zde uvádím jen výsledky týkající se slov psaných samostatně.

[8] Dále viz také Bergmann et al. (1998), s. 37–75. V těchto textech čtenář nalezne také podrobnější vysvětlení a odůvodnění k systému členění i k problematičtějším kategoriím a popis postupu při řešení sporných případů.

[9] Z přehledu byly vypuštěny kategorie, které se ve zkoumaných úsecích textu nenacházely (jména hvězd a nebeských těles a jména historických událostí). Ze stejného důvodu byla vynechána kategorie SAF – cizí apelativa.

[10] U adjektiv opět nebyla v textech zastoupena kategorie AF – cizí adjektiva (viz předchozí pozn.).

[11] Vynechávám kategorii ARPT – adjektiva odvozená od označení titulů a postavení, která se v mnou zkoumaných úsecích nevyskytuje.

[12] Fidlerová (2013, s. 161) zde započítává i složeniny s první částí substantivního původu, které se v mém materiálu nevyskytovaly.

[13] Přestože byly ve všech tiscích zkoumány obsahově shodné pasáže, počet výskytů slov v jednotlivých kategoriích mírně kolísá podle toho, jaké konkrétní znění jednotliví překladatelé zvolili.

[14] Fidlerová – Dittmann – Vladimírová (2010, s. 296).

[15] Postupný nárůst majuskulí u substantiv spadajících do kategorie nomina sacra (SAS) viz Nývltová (2014, s. 43–45).

[16] Postupný nárůst majuskulí u adjektiv spadajících do kategorie nomina sacra (AS) viz Nývltová (2014, s. 54–55).

[17] Srov. Fidlerová (2013, s. 162).

[18] Názvy tisků jsou uváděny podle elektronické databáze Národní knihovny (KPS-Databáze Knihopis), dostupné z < http://www.knihopis.cz/ >.

[19] Podle databáze KPS.

[20] Podle < www.manuscriptorium.com >.

Zelený pruh 464/96, 140 00 Praha 4 – Krč
nyvltova.martina@seznam.cz

Naše řeč, volume 99 (2016), issue 4, pp. 189-206

Previous Veronika Štěpánová: Kolísání znělosti souhlásek v přejatých slovech v češtině: Výsledky výzkumu výslovnostního úzu

Next Jana Nová, Helena Pernicová: Ke zpracování názvů rostlin v Akademickém slovníku současné češtiny (Z přípravy Akademického slovníku současné češtiny)