Ke zpracování některých významových druhů číslovek ve výkladovém slovníku
Vojtěch Veselý
[Articles]
On the treatment of certain types of numerals in a Czech monolingual dictionary
The paper deals with the semantics of numerals with kind, set, summative and multiplicative meanings (e.g. čtverý ‘four kinds’, čtvery ‘four sets’, čtvero ‘four elements altogether’, čtyřikrát ‘four times’, respectively). The kind meaning is based on a division of the denoted item into elements and their sets. However, in combination with some abstract nouns, kind numerals do not express a number of kinds, but rather, a number of single elements, e.g. dvojím způsobem ‘in two ways’. Multiplicative numerals primarily express a number of repetitions of a process or a resulting state. Numerals formed with the component -krát quantify not only absolutely, but also relatively, comparing an amount of some quality or a number of elements in two situations, e.g. Petr je dvakrát starší než Jan ‘Peter is twice as old as John’.
Key words: kind numeral, set numeral, summative numeral, multiplicative numeral
Klíčová slova: druhová číslovka, souborová číslovka, úhrnná číslovka, násobná číslovka
[*]1 Úvodem
V článku se zabýváme významovou stránkou číslovek druhových, souborových, úhrnných a násobných. Lexikografické zpracování uvedených druhů číslovek ve starších výkladových slovnících – především v Slovníku spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ) a v Slovníku spisovné češtiny (dále jen SSČ) – se ve světle aktuálních jazykových dat, získaných z Českého národního korpusu i z dalších zdrojů, ukazuje jako nedostatečné. Potřeba přesnějšího významového popisu těchto číslovek vyšla najevo v souvislosti s jejich zpracováváním pro nový výkladový slovník s názvem Akademický slovník současné češtiny (dále jen ASSČ).
2 Číslovky druhové
SSJČ a SSČ zachycují druhové číslovky o hodnotě 2–20, 30, 40, …, 90, 100, 1000. V SSJČ jsou tyto číslovky uvedeny ve sdružených heslech společně s odpovídajícími číslovkami základními, figurujícími na prvním místě, a dalšími druhy [114]číslovek. Součástí hesel je výklad významu druhové číslovky i exemplifikace. V SSČ jsou druhové číslovky zpravidla jen přihnízdovány k číslovkám základním. Samostatně je v obou slovnících zpracována např. číslovka dvojí, v SSJČ také číslovky trojí, sterý, tisícerý aj. V ASSČ uvádíme druhové číslovky o hodnotě 2–10, 100, 1000. Každá z těchto číslovek je zpracována v samostatném hesle.
Významy druhových číslovek jsou v SSJČ a SSČ poněkud nejednoznačně usouvztažněny s jejich morfologií, jakož i s charakterem jména, s nímž číslovka tvoří syntagma. Pro uživatele slovníku je recepce takových hesel nesnadná. Srov. např. zpracování číslovky čtverý v SSJČ:
čtverý čísl. druh. (má též tvary jmenné: řidč. v j. 1. a 4. ž. čtvera, čtveru; 1. a 4. s. čtvero; mn. 1. a 4. m. neživ. a ž., 4. živ. čtvery, 1. a 4. s. čtvera; u jmen pomn. a hromad. se tvarů jmenných užívá většinou též ve významu čísl. zákl.) jsoucí ve čtyřech různých druzích; (u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve významu čísl. zákl.) čtyři: č. papír; č-é maso: hovězí, vepřové, telecí a skopové; č-á nit; č-é sukno; - č-y dveře, noviny; č-a vrata; č-o obyvatelstvo; č-o včelstvo; č-y šaty; č-y boty, rukavice čtyři páry; č-o sukno; č. způsob; č-o mínění (rozl. od č-é dveře, č-é sukno, č-é šaty)
Složitost lexikografického popisu je do jisté míry vynucena složitostí popisované jazykové reality, avšak slovník by měl uživateli vyjít vstříc alespoň v tom, že příklady jednoznačně přiřadí k postulovaným významům. Vzhledem k absenci širšího kontextu není jasné, zda ve spojeních čtvero obyvatelstvo, čtvero včelstvo aj. jde o význam druhový, nebo o význam prostého počtu. Soudě podle obsahu závorky na konci hesla jde o význam prostého počtu, avšak užití částice též v popisu distribuce číslovky – „u jmen pomn., hromad., látkových a abstr. též ve významu čísl. zákl.“ – naznačuje i jiné možnosti interpretace.
V ASSČ složené a jmenné nominativní formy typu čtverý – čtvery[1] považujeme za reprezentanty samostatných lexémů. Srov. zpracování druhové číslovky čtverý a souborové číslovky čtvery (viz níže odd. 3):[2]
čtverý čísl.
1. druhová jsoucí ve čtyřech různých druzích: členství v Evropském společenství znamená přijmout čtverý volný pohyb: osob, zboží, služeb a kapitálu; je nutno provést střízlivé zhodnocení čtveré represe: nacistické, poválečné, poúnorové a normalizační
2. základní (ve spojení s některými jmény abstraktními, řidč. pomnožnými) jsoucí v počtu čtyři: požadavky čtverého druhu; titulek bylo možno přeložit čtverým způsobem
[115]3. násobná mající čtyři opakování, čtyřnásobný: čtverý pokus o vraždu; bytem se rozlehlo čtveré krátké zazvonění
Terminologická poznámka: Druh číslovek označujeme v souladu s jejich primárním významem. Čtverý (jako lexém) i čtverý 1 (jako jeho primární lexie) je tedy v naší terminologii číslovka druhová, čtvery i čtvery 1 je číslovka souborová. V případě sekundárních významů druh číslovky označujeme stejně, avšak specifikujeme její funkci. Čtverý 2 je druhová číslovka ve funkci číslovky základní, čtverý 3 je druhová číslovka ve funkci číslovky násobné apod.
M. Komárek a kol. (1986, s. 119) v Mluvnici češtiny 2 (dále jen MČ 2) konstatují, že ve spojení s druhovou číslovkou se nepočitatelná substantiva užívají jen v singuláru, kdežto počitatelná substantiva se užívají jen v plurálu. Počitatelná substantiva označující abstraktní jevy mají však zpravidla tvary singulárové (Kabaretní skupina měla připraven trojí program); v těchto případech někdy číslovce druhové konkuruje číslovka základní (tři různé programy). K nepočitatelným substantivům, jež se kombinují s druhovými číslovkami, jsou v MČ 2 řazena jména látková (dělá se dvojí víno, bílé a červené), abstraktní (U Nerudy se střetá dvojí láska, milenecká a vlastenecká) a hromadná (dvojí mládež, učňovská a studentská).
Zatímco v kombinaci se jmény látkovými a hromadnými druhová číslovka označuje počet druhů, v kombinaci s některými jmény abstraktními vyjadřuje prostý počet jevů, tj. plní funkci číslovky základní (srov. výše čtverý 2). V prvním případě lze druhovou číslovku substituovat syntagmatem základní číslovky a výrazu druh, v druhém případě ji lze nahradit číslovkou základní. Základní číslovka však někdy může jako bezpříznakový člen protikladu vyjadřovat také počet druhů. Srov.:
(1) dělá se dvojí víno, bílé a červené → dělají se dva druhy vína, bílé a červené / dělají se dvě vína, bílé a červené
(2) maminka napekla trojí cukroví → maminka napekla tři druhy cukroví / ?maminka napekla tři cukroví
(3) titulek bylo možno přeložit čtverým způsobem → titulek bylo možno přeložit čtyřmi způsoby / *titulek bylo možno přeložit čtyřmi druhy způsobů
V následujících odstavcích se pokusíme načrtnout podstatu druhového významu u substantiv, resp. číslovek a ozřejmit příčiny nekompatibility některých nepočitatelných substantiv s druhovým významem.
Výkladové slovníky zpravidla rozlišují dva významy substantiva druh (m. než.). Srov. např. SSČ:
druh -u m (6. mn. -zích)
1. skupina jednotlivin něj. třídy shodujících se v urč. podst. znacích: různé druhy potravin, nový druh umělého vlákna, druhy slov, umělecké, literární druhy, žánry; [116]zákl. systematická jednotka zahrnující rostliny n. živočichy, kt. se shodují v podst. znacích
2. souhrn specifických vlastností, charakter 3, typ 4: druh hudební skladby, kniha svého druhu
Definici prvního významu lze označit jako extenzionální, definici druhého významu jako intenzionální. Obě výkladové formulace zřejmě nejsou komplementární, tj. překrývají se: jsou-li makové koláče druhem koláčů, pak platí, že množina všech makových koláčů je „skupinou jednotlivin nějaké třídy shodujících se v určitých podstatných znacích“, jakož i to, že „souhrn specifických vlastností“ makových koláčů odlišuje tuto množinu od množin jiných objektů a tím ji vymezuje. Platí-li, že kantáta je druhem hudební skladby (srov. výše příklad ze SSČ), lze význam slova kantáta interpretovat i ve smyslu první definice: „třídou“ jsou všechny hudební skladby, „skupinou jednotlivin“ všechny kantáty a „jednotlivinou“ je konkrétní kantáta. Vyčleňování druhého významu by bylo namístě, pokud by v některých kontextech nepřicházelo v úvahu rozdělení skupiny na jednotlivé prvky. Taková užití slova druh jsme však nenašli ani ve slovníkových příkladech, ani v korpusovém materiálu. Substantivum druh proto v tomto článku vymezujeme (extenzionálně) jako skupinu jednotlivin nějaké třídy shodující se v určitých podstatných znacích.[3]
Na dvojí možnou interpretaci slova druh poukazuje také Z. Hlavsa (1964, s. 272): „Jedno možné chápání druhu je takové, že druh je podtřída, která se vytváří uvnitř třídy na základě znaku společného jen některým prvkům: romány uvykli jsme rozvrhnouti na dvoje, historické a sociální.“[4] Hlavsa v těchto případech mluví o dvou stupních rozčlenění: druhová číslovka signalizuje členění na podtřídy, koncovka množného čísla členění na jednotlivé prvky. Pokud se druhová číslovka pojí se substantivem v singuláru (látkovým nebo abstraktním, tj. – v Hlavsově terminologii – označujícím jevy nehmotné), jde podle Hlavsy o pouhé dělení třídy na prvky, tedy o členění „prvého stupně“. Má-li být i v těchto případech číslovka interpretována druhově, je nutno pojem druhu vymezit jinak, srov.: „Jiné možné chápání druhu je takové, že »druh« vyjadřuje větší míru odlišnosti jevu od ostatních, jeho nápadnou různost, ovšem ještě v mezích třídy. Protože »kusovost« je omezena jen na některé jevy, pro ostatní (k nimž patří i látkové a »nehmotné«) zbývá druhovost jako jediný prostředek vyjádření množství.“ (ibid., s. 273). Takové pojetí druhu ovšem Hlavsa vzápětí – poněkud překvapivě – [117]odmítá s odůvodněním, že je není možné aplikovat na všechny typy kvantitativních vztahů: „druhové vyjádření nemůže stát před číslem jednotným těch jmen, která tvoří běžně množné číslo“ (ibid., s. 273).
Hlavsa má nepochybně pravdu v tom, že ve spojeních typu dvojí víno, dvojí láska aj. je rozčlenění třídy formálně vyjádřeno jen jednou – druhovou číslovkou. Rozčleněnost denotátu se ovšem může vyrozumívat implicitně. Srov.:
(4) V obchodě se prodává dvojí víno: červené a bílé.
Větu lze interpretovat tak, že v denotaci fráze červené víno jsou všechny (libovolně velké) porce červeného vína, jež se prodávají v obchodě, analogickou interpretaci má fráze bílé víno.[5] Jednotlivé porce červeného/bílého vína přitom mohou mít – tak jako denotáty jmen počitatelných – různé vlastnosti, srov. např. jednotlivé odrůdy vína: veltlínské, rulandské aj.[6] Označíme-li porce vína symboly a, b, c atd., je zřejmé, že jim lze – stejně jako jménům počitatelným – predikovat příslušnost k druhu, srov.:
(5) Víno a je červené, víno b je bílé, víno c je červené atd.
(6) V obchodě se prodávají dvojí koláče, makové a tvarohové.
(7) Koláč a je makový, koláč b je tvarohový, koláč c je makový atd.
Příslušnost k druhu lze predikovat i některým jménům abstraktním. V Hlavsově příkladu U Nerudy se střetá dvojí láska, milenecká a vlastenecká je nutno denotovaný příznak usouvztažnit se substancí, která je jeho nositelem. Konkretizací příznaku je láska nějaké osoby k jiné osobě (láska milenecká) nebo k vlasti (láska vlastenecká).[7] Jednotlivým konkretizacím, označeným symboly a, b, c atd., lze pak predikovat příslušnost k druhu:
[118](8) láska a je milenecká, láska b je vlastenecká, láska c je milenecká atd.
Konkretizace a, b, c atd. se mohou lišit i v dalších rysech, než je charakteristika milenecká/vlastenecká. V př. (9) jsou prvky členěnými do skupin (tj. do dvou druhů) poplatky za jednotlivé vstupenky.
(9) Na hradech a zámcích spravovaných státem se platí dvojí vstupné: pro zahraniční a české turisty.
Rozčleněnost denotátu (na prvky a jejich skupiny) je zřetelná především v syntagmatech druhové číslovky se jménem hromadným. Např.:
(10) Snažili se zavést umělý politický mír pro dvojí obyvatelstvo: Židy a Palestince.
Kolektiva svými singulárovými tvary (v plurálu se obvykle neužívají) pojmenovávají třídu prvků. Jednotlivé prvky označuje jiná lexikální jednotka, v případě slovotvorných kolektiv lexém, který je s nimi spojen fundačně-motivačním vztahem, srov.:
(11) obyvatel a je židovský (obyvatel), obyvatel b je palestinský (obyvatel), obyvatel c je židovský (obyvatel) atp.
Denotát některých abstrakt (způsob, účel, smysl, druh aj.) výše naznačeným způsobem rozčlenit nelze. Druhová číslovka pak nevyjadřuje počet druhů, ale prostý počet – plní tedy funkci číslovky základní (srov. výše čtverý 2). Příklad titulek bylo možno přeložit čtverým způsobem lze sice číst tak, že každý ze čtyř způsobů překladu se člení na různé „podzpůsoby“, a že má tedy syntagma čtverým způsobem platnost druhovou, taková interpretace by však byla neobvyklá. Druhová platnost abstrakta je podmíněna možností jeho konkretizace: v příkladech uvedených u čtverý 1 je volný pohyb souhrnem pohybů jednotlivých entit, nacistická represe je sumou konkrétních historických skutků. Abstrakta náležící ke čtverý 2 podobným způsobem konkretizovat nelze. V příkladu jmenný rod podstatných jmen je čtverý: mužský životný a neživotný, ženský a střední (vASSČ uveden není) je možno ženský jmenný rod usouvztažnit s konkrétními substantivy dívka, lavice aj., povaha abstraktní entity se ovšem nemění – všechna feminina náleží k témuž ženskému jmennému rodu. O povaze významu abstrakt typu způsob, účel, smysl aj. svědčí kromě substitučního testu (viz výše př. (1) až (3)) také skutečnost, že se daleko častěji kombinují se základními číslovkami než se syntagmaty dva, tři atd. druhy. Srov. frekvence vybraných syntagmat v korpusu SYN: dvojí způsob 1378×, dva způsoby 3380×, dva druhy způsobů 0×; dvojí efekt 134×, dva efekty 52×, dva druhy efektů 1×; dvojí účel 89×, dva účely 41×, dva druhy účelů 0×.
Druhová číslovka vyjadřuje rozdělení prvků nějaké třídy do x skupin na základě rozdílů a shod v jejich podstatných vlastnostech. Předpokládáme, že obě/všechny skupiny mají prázdný průnik: do denotace věty (6) zřejmě nepatří koláče makovotvarohové; v příkladu členství v Evropském společenství znamená [119]přijmout čtverý volný pohyb: osob, zboží, služeb a kapitálu jsou nositelem volného pohybu členy čtyř disjunktních skupin atd. Jednotlivé skupiny jsou vymezeny na základě znaku společného (genus proximum) a diferenčního (differentia specifica). V př. (6) je společný znak označen řídícím substantivem koláče, znaky diferenční jsou vyjádřeny jeho postponovanými přívlastky. Mohlo by se zdát, že společným rysem lexií čtverý 1 a čtverý 2 je předpoklad různosti denotovaných prvků, a že tedy jde o týž (druhový) význam: podobně jako čtverý volný pohyb je ekvivalentní spojení čtyři (různé/*stejné) druhy volného pohybu, příklad titulek bylo možno přeložit čtverým způsobem významově odpovídá spojení … čtyřmi (různými/*stejnými) způsoby. Základní číslovky různost denotovaných prvků zdánlivě nevyžadují, srov. na stole leží čtyři (různé/stejné) hřebíky. Dále v textu se pokusíme ukázat, že denotační různost nevyjadřuje číslovka, ale substantivum, které ji řídí, a že tedy čtverý 2 skutečně plní funkci číslovky základní, jak vyplývá ze zpracování hesla čtverý.
Různost objektů denotovaných substantivem je předpokladem jejich kvantifikace. Aby objekty bylo možno počítat, musejí být navzájem rozlišitelné. Z věty (12) vyplývá existence čtyř objektů, které mají stejné vlastnosti, avšak rozdílné časoprostorové souřadnice (různé objekty nemohou existovat v týž čas na tomtéž místě):
(12) Na stole leží čtyři stejné hřebíky.
V této souvislosti je vhodné připomenout dva významy adjektiva stejný: 1. ‚mající tytéž vlastnosti jako něco jiného‘, 2. ‚úplně se s něčím kryjící‘ (SSČ). Adjektivum v př. (12) lze přirozeně interpretovat jako stejný 1. K vyjádření úplné identity (ve smyslu stejný 2) by bylo nutno do věty doplnit časové adverbiále a zřejmě též upravit slovosled – tak, aby číslovka byla ve významovém dosahu adjektiva:
(13) Na stole leží stejné čtyři hřebíky jako včera.
V př. (13) se identita týká celé skupiny objektů, nikoli jednotlivých členů. Pokud bychom chtěli, aby v denotaci subjektové fráze byl jediný objekt, řekli bychom na stole leží stejný hřebík jako včera, nikoli … stejné hřebíky jako včera. Časoprostorové souřadnice jsou relevantní i pro některá abstrakta, zvl. názvy dějů. Srov.:
(14) Během večera světlo třikrát zablikalo. (nominalizace: trojí zablikání světla během večera)
Jednotlivá zablikání identifikujeme jako různé děje i v případě, že mají totožný průběh – podstatné je, že byla realizována v neidentických časech. Př. (14) je však typově jiný než př. (12). Zatímco v (12) jednotlivé objekty (hřebíky) mají při stejných souřadnicích časových různé souřadnice prostorové, v (14) jsou prostorové souřadnice dějů identické – rozdíl spočívá v jejich časovém zařazení. [120]Významu věty (12) by lépe odpovídala situace, v níž by typově stejné děje proběhly paralelně na různých místech, např.:
(15) První a druhá lampa v ulici současně zablikaly.
Lze ovšem diskutovat o tom, zda jsou v př. (15) ztvárněny dva děje, nebo děj jediný s kolektivním subjektovým participantem.
Abstrakta, která tvoří syntagma s číslovkou čtverý 2 (viz výše), bezprostřední vztah k časoprostorovým souřadnicím nemají. Aby bylo možno jednotlivé druhy, způsoby, významy, smysly, účely apod. počítat, je nutno, aby příslušné abstraktní objekty měly odlišné vlastnosti (jinak by nebylo možno je navzájem rozlišit). Má-li jisté slovo dva významy, rozumí se samo sebou, že jde o různé významy. A naopak: úplná synonyma nemají dva (různé) významy, ale význam jediný. V příkladu titulek bylo možno přeložit čtverým způsobem tedy různost abstraktních objektů není vyjádřena číslovkou, ale samotným substantivem. Číslovku čtverý proto lze substituovat základní číslovkou čtyři, aniž by se změnil význam věty: titulek bylo možno přeložit čtyřmi způsoby. Různost denotovaných objektů z věty vyplývá i bez přítomnosti číslovky, např.: titulek bylo možno přeložit těmito způsoby: (…). V žádném z uvedených příkladů nelze substantivum způsob smysluplně rozvít adjektivem stejný.
Připouštíme, že substituční test (viz výše v př. (1) až (3)) někdy dává poněkud nejasné výsledky, tj. není snadné rozlišit, zda jde v daném kontextu o význam druhový, nebo o význam prostého počtu.[8] Srov.:
(16) Na tisk můžeme mít v podstatě dvojí názor: buď skeptický, nebo naivní. → Na tisk můžeme mít v podstatě ?dva názory / ?dva druhy názoru (…)
Nejasné hranice mezi naznačenými významy nepochybně souvisí s významovou vágností abstrakt. Pokud je syntagma druhové číslovky s abstraktem součástí frazému, interpretace číslovky je ještě obtížnější, srov. např. měřit dvojím metrem, vést dvojí život, mít dvojí tvář, hrát dvojí hru apod.
Druhové číslovky se nejčastěji kombinují právě s abstrakty – syntagmat, v nichž determinují počitatelné substantivum s konkrétním významem (typu dvojí koláče, makové a tvarohové), lze v korpusu SYN najít málo. Výše jsme ukázali, že v řadě případů druhová číslovka plní funkci číslovky základní (srov. dvojí význam, dvojí účel apod.). Co uživatele vede k tomu, aby místo číslovky základní užil číslovku druhovou? Příčinou může být snaha užít abstraktní substantivum v singuláru (nezřídka jde o singulare tantum). Zatímco základní číslovky vyšší než jeden jsou licencovány výlučně plurálovou formou substantiva (srov. *dva význam, *čtyři způsob), v případě druhových číslovek je číselná hodnota substantiva určena tím, zda jde o substantivum počitatelné nebo nepočitatelné (srov. *dvojí koláč, makový a tvarohový; *lze to udělat dvojími způsoby).
[121]Ve spojení s dějovými substantivy druhová číslovka plní někdy funkci číslovky násobné; srov. výše čtverý 3. V této souvislosti je třeba poukázat na vztah mezi násobnými číslovkami s adverbiální formou (dvakrát), násobnými číslovkami s adjektivní formou (dvojnásobný, dvojitý) a číslovkami základními (dva). Základní a násobné číslovky jsou funkčně analogické: označují prostý počet entit. Základní číslovky umožňují počítání substancí, pomocí číslovek násobných se primárně počítají děje (o dalších, sekundárních významech těchto číslovek viz dále). Substantiva s dějovým významem označují děje pojaté jako substance, není tedy překvapivé, že mohou být determinována jak základními číslovkami, tak adjektivními číslovkami násobnými. Nominalizace slovesa rozvitého násobnou číslovkou má dvě konkurenční podoby: dvakrát se vloupat do domu → dvě vloupání do domu vs. dvojnásobné/dvojité vloupání do domu. Oba typy prostředků ovšem zcela synonymní nejsou, srov.:
(17) Dvě střídání v závěru utkání se trenérovi nepovedla.
(18) Dvojnásobné/dvojité střídání v závěru utkání se trenérovi nepovedlo.
(19) To, že (trenér) v závěru utkání dvakrát střídal, se trenérovi nepovedlo.
Př. (17) a (18) lze zřejmě číst distributivně i kumulativně, avšak zatímco v př. (17) je přirozenější interpretace distributivní (první střídání v závěru utkání se trenérovi nepovedlo a druhé také ne), v př. (18) je více nasnadě interpretace kumulativní, odpovídající př. (19).[9] Tendence vnímat entity označené syntagmatem dvojnásobné/dvojité střídání jako celek souvisí nejspíš s tím, že řídícím výrazem je substantivum v singuláru. Zdá se, že př. (20), v němž je dějové substantivum rozvité číslovkou dvojí, lze interpretovat distributivně i kumulativně, přičemž ani jedno čtení není výrazně preferenční, srov.:
(20) Dvojí střídání v závěru utkání se trenérovi nepovedlo.
Tato ambivalence svědčí o tom, že číslovku dvojí je možno ve spojení se jmény dějovými pokládat jak za číslovku základní, tak za číslovku násobnou. První možnost má oporu v tom, že druhové číslovky sekundárně plní funkci číslovek základních, jak jsme ukázali výše (srov. příklady dvojí způsob, dvojí efekt aj.). V ASSČ ovšem dáváme přednost druhému řešení. Skutečnost, že v kombinaci s abstrakty typu způsob, efekt druhová číslovka konkuruje pouze číslovce základní, zatímco ve spojení se jmény dějovými konkuruje číslovce základní i násobné, je podle nás známkou toho, že nejde o identické lexikální prostředky. Synonymický vztah druhové číslovky k adjektivním číslovkám násobným (dvojnásobný, dvojitý) je navíc posílen tím, že se stejně jako dané číslovky kombinuje se substantivem v singuláru.
[122]3 Číslovky souborové
V SSJČ ani v SSČ se s termínem souborová číslovka nepracuje: podoby dvoje, troje, čtvery atd. jsou zde traktovány jako jmenné tvary číslovek druhových. V ASSČ v návaznosti na MČ 2 pokládáme podoby dvojí, trojí atd. za číslovky druhové, podoby dvoje, troje atd. za číslovky souborové. Oba typy číslovek zachycujeme v samostatných heslech. Do hesláře slovníku jsou zařazeny souborové číslovky o hodnotě 1–10, 100, 1000.
Souborové číslovky udávají „počet souborů jevu vyjádřeného substantivem“ (MČ 2, s. 118). Pokud jsou prvky souboru materiální objekty (je tomu tak ve většině případů), pak má materiální povahu i soubor jako celek. M. Komárek (2006, s. 65) soudí, že substantivum užité v souborovém významu má jiný denotát než (totéž) substantivum užité nesouborově.[10] Podmínkou toho, aby určité množství prvků mohlo být pojímáno jako soubor, je jejich souvýskyt. Při užití pojmenování (jedny) klíče, zápalky, bonbony aj. se předpokládá, že se jednotlivé klíče, zápalky, bonbony aj. vyskytují pospolu (v jednom svazku, balení apod.). Členům souboru nezřídka dodává integritu jiný objekt (krabička, balíček apod.), který je rovněž zahrnut do denotace substantiva. Méně striktně je podmínku souvýskytu nutno aplikovat na pojmenování některých párových předmětů, např. boty, rukavice. Kategorie druhu uvedené rysy nemá. Druh nelze interpretovat jako materiální objekt ani v případě, že příslušné prvky povahu materiálních objektů mají. O ontologickém rozdílu mezi druhy a soubory platí v zásadě totéž, co jsme v odd. 2 poznamenali o kvantifikaci konkrétních a abstraktních substantiv. Srov. význam spojení dvoje koláče (dvě balení koláčů) a dvojí koláče (dva druhy koláčů, např. koláče tvarohové a makové). Různost souborů může spočívat jen v rozdílných časoprostorových souřadnicích (jde-li o soubory stejného druhu), kdežto druhy je nutno vydělovat na základě rozdílů a shod v podstatných vlastnostech příslušných prvků (nejsou žádné „druhy stejného druhu“). Teoreticky proto lze přemístit objekty z jednoho souboru do druhého, aniž by dotčené soubory bylo nutno přejmenovat (přesypeme-li část sirek z jedné krabičky do druhé, stále budeme mít dvoje sirky), kdežto mezi druhy „stejné abstrakční úrovně“ prvky volně přesouvat nelze: do skupiny tvarohových koláčů nemůže patřit např. makový koláč.
Souborové číslovky mají zpravidla formu plurálovou (dvoje boty), výjimečně singulárovou (čtvero ložní prádlo).[11] Souborová číslovka o hodnotě „4“ je v ASSČ reprezentována třemi nominativními tvary (čtvery, čtvera, čtvero), seřazenými [123]podle obvyklosti jejich užívání (na prvním místě, tj. jako lemma, je uveden tvar pro m. než. i ž. pl.; singulárový tvar figuruje v podheslí u prvního významu). Srov.:
čtvery pro m. než. i ž. mn., čtvera pro s. mn. (pro všechny rody 2., 6. čtverých, 3. čtverým, 7. čtverými, pro m. než. i živ. i ž. 4. čtvery, pro s. 4. čtvera) čísl.
1. pro s. j. i čtvero souborová (2. čtverého, 3. čtverému, 4. čtvero, 6. čtverém, 7. čtverým) vyjadřuje, že soubory jednotlivin označené řídícím substantivem jsou čtyři: čtvery boty, lyže; koupit si čtvero ložní povlečení
2. základní (ve spojení se jmény pomnožnými) označuje počet 4: čtvery dveře, housle; čtvera vrata; strana zvítězila ve čtverých parlamentních volbách
Ve spojení se jmény pomnožnými plní souborová číslovka funkci číslovky základní (srov. čtvery 2). Je známo, že protiklad mezi významem souborovým a druhovým je formálně signalizován pouze v přímých pádech (dvoje boty vs. dvojí boty) – v pádech nepřímých jsou obě číslovky homonymní (dvojích bot, dvojím botám atd.). Řada autorů upozorňuje na to, že protiklad mezi významem souborovým a druhovým není v češtině ustálený ani v nominativu a akuzativu, srov. citaci z Internetové jazykové příručky: „Tvar adjektivní (dvojí) se obvykle u pomnožných a hromadných jmen užívá ve významu dva druhy. Tvar jmenný (dvoje) ve významu základní číslovky. U ostatních typů podstatných jmen se ve významu druhovém užívá tvar jmenný i adjektivní (dvoje i dvojí jablka = dva druhy jablek). Rozlišení významu druhového a základního však není v češtině zcela striktní a formou druhové číslovky lze vyjadřovat prostý počet i počet druhů u všech typů substantiv.“[12] Užití souborové číslovky ve významu druhovém je zřejmě gramaticky i komunikačně přijatelné, nenašli jsme však pro ně dostatečný počet přesvědčivých dokladů. „Opačné“ případy, tj. užití druhové číslovky pro vyjádření prostého počtu, naopak doloženy jsou, např.:
(21) Šofér s pasažérem stáli na ulici a obhlíželi auto. (…) Mělo měkké polstrování a dvojí dveře po obou stranách.
Okrajovost takového užití je v ASSČ naznačena komentářem „ve spojení s některými jmény abstraktními, řidč. pomnožnými“ (srov. výše u čtverý 2), jakož i pořadím příkladů.
Stírání protikladu mezi souborovými a druhovými číslovkami má zřejmě důvody formální (homonymie v některých pádech, složitá deklinace číslovek souborových) i mimojazykové: komunikační potřeba vyjádřit počet druhů je relativně nízká, proto je přirozené, že druhové číslovky inklinují k plnění jiných funkcí. Přesto lze uvedený protiklad považovat za funkční a prakticky užitečný; tento pohled se odráží ve zpracování příslušných číslovek v ASSČ.
[124]4 Číslovky úhrnné
Podoby dvé, tré, čtvero, patero, šestero atd. se v MČ 2 (s. 117) označují jako úhrnné číslovky. V SSJČ jsou tyto výrazy klasifikovány jako substantiva, např. zpodst. čtvero, -a s.; jejich významová souvislost s číslovkami je ovšem manifestována tím, že jsou uvedeny ve stejném heslovém odstavci (sdruženém hesle) jako souvztažné číslovky druhové. Neplatí to pro číslovky dvé a tré, které jsou zpracovány samostatně. Úhrnné a druhové číslovky zachycené v SSJČ si hodnotově odpovídají;[13] výjimkou jsou např. číslovky čtrnáctero, devatenáctero, které na rozdíl od souvztažných číslovek druhových v hesláři slovníku chybějí. V SSČ úhrnné číslovky zachyceny nejsou. V ASSČ uvádíme úhrnné číslovky o hodnotě 4–10, 100, 1000. Např.:
čtvero (2. čtvera, 3., 6. čtveru, 4. čtvero, 7. čtverem) i neskl. čísl. úhrnná
označuje skupinu čtyř jednotlivin nebo jednotlivců: čtvero bílých koní; čtvero ročních období; čtvero vchodů vedlo ke čtvero schodištím; výstava na téma čtvera živlů; její šatní skříň pojme pouze čtvero šatů; naložil do auta čtyři páry lyží a čtvero lyžařských bot čtyři páry bot
V přímých pádech se úhrnné číslovky syntakticky chovají jako substantiva: jméno počítaného předmětu je v genitivu, přísudek a přívlastek se shoduje s úhrnnou číslovkou. V nepřímých pádech se číslovka buď skloňuje (jméno počítaného předmětu pak zůstává v genitivu), nebo se užívá nesklonně, tj. v základním tvaru, přičemž pád jména počítaného předmětu je řízen vyšší větnou stavbou. Připomínáme, že ustrnování v základním tvaru je příznačné i pro další číslovky, např. sto nebo tisíc.
MČ 2 (s. 117) úhrnné číslovky vymezuje takto: „Tyto číslovky vyjadřují počet jevů (jako číslovky základní), avšak pojatý úhrnem, vcelku (tento významový rys tu není nijak zvlášť výrazný, je spíše dán vlastnostmi slovního druhu substantiv v protikladu k nesubstantivní povaze většiny číslovek základních).“ Úhrnné číslovky jsou tedy v uvedeném pojetí významovou nadstavbou číslovek základních: význam úhrnnosti se navrstvuje na význam prostého počtu. Doloženy jsou ovšem také případy, kdy úhrnná číslovka není užita místo číslovky základní, ale místo číslovky souborové, srov.:
(22) Prošoupe a potrhá patero bot ročně.[14]
(23) Bety se velmi zajímá o módu, i když její šatní skříň pojme pouze čtvero šatů.
Lze předpokládat, že motivem takové substituce je snaha o užití výrazu číslovky s jednodušší morfologií (číslovka patery, resp. čtvery má smíšenou deklinaci). [125]Paralelnost číslovek úhrnných a souborových je markantní zejména v nepřímých pádech: dovnitř se vstupovalo čtvero/čtverými dveřmi. V přímých pádech je oslabena růzností pádové formy jména počítaného předmětu: její šatní skříň pojme pouze čtvero šatů / čtvery šaty. Pokud je jméno počítaného předmětu rodu mužského životného, nelze je kombinovat se souborovou číslovkou – původní měkké tvary dvoji, troji, čtveři atd. se v současné češtině neužívají. Úhrnná číslovka k sobě v takových kontextech nemá spisovnou alternativu, srov. kvantifikaci pojmenování rodiče:
(24) Patero rodičů z Hartmanic a okolních obcí se dnes dopoledne sejde na radnici, kde od 10 hodin začíná vítání občánků.
P. Jiranová (2008, s. 109) konstatuje, že funkci zaniklých měkkých tvarů v dnešní češtině přebírají tvary základní: dvoje, troje, čtvery atd. Taková užití však zřejmě nejsou v souladu se spisovnou normou. Srov.:
(25) Akce, při které zazpívaly děti z tamní mateřské školy, rozdávaly se dárečky a rodiče se podepisovali do pamětní knihy, se zúčastnili čtvery rodiče.
Vzhledem k tomu, že se přívlastky a příčestí shodují se jménem rodič „podle smyslu“, nikoli podle formy, není překvapivé, že uživatelé v jeho morfologii chybují. Chyby se objevují např. také ve tvarech adjektiv a zájmen, srov.:
(26) Ireniny rodiče jsou Maďaři, rodina dlouhou dobu žila na jižním Slovensku.
(27) Moje rodiče mě učili, že chřestýš je léčebným znamením Cherokee.
P. Jiranová na jiném místě v textu (ibid., s. 89) upozorňuje na homonymii syntagmat číslovky čtvero se substantivy deklinovanými podle vzoru „stavení“, např. čtvero povlečení, desatero přikázání aj.: čtvero lze interpretovat buď jako číslovku úhrnnou, nebo jako číslovku souborovou (s významem souborovým, příp. s významem prostého počtu). Pádovou homonymii odstraňuje užití shodného přívlastku: desatero Božích přikázání vs. desatero Boží přikázání. Doklady s číslovkou čtvero v adjektivní platnosti jsou v ASSČ registrovány jen tehdy, má-li čtvero význam souborový (srov. výše čtvery 1) – v ostatních případech je užití číslovky značně knižní.[15]
5 K možnosti společného zpracování druhových, souborových a úhrnných číslovek ve výkladovém slovníku
Z dosavadního výkladu je patrné, že číslovky druhové, souborové a úhrnné jsou částečně synonymní, resp. homonymní. Ukázali jsme, že číslovku souborovou lze užít místo číslovky druhové (dvoje koláče, makové a tvarohové), že číslovka úhrnná může být substitutem číslovky souborové (patero rodičů) a že syntagmata [126]typu desatero přikázání mají dvojí interpretaci. To samozřejmě vybízí k úvaze, zda by nebylo vhodnější příslušné trojice číslovek (čtverý, čtvery, čtvero atd.) zpracovávat ve společných heslech. (Připomínáme, že v SSJČ a SSČ jsou souborové číslovky pojaty jako jmenné tvary číslovek druhových – srov. výše.) Takové řešení by však nezohledňovalo skutečnost, že uvedené číslovky sice mohou (alespoň zčásti) vyjadřovat stejné významy, avšak tyto významy jsou různě hierarchizovány – např. souborový význam se běžněji vyjadřuje číslovkou souborovou (dvoje) než číslovkou druhovou (dvojí), úhrnná číslovka častěji substituuje číslovku základní než číslovku souborovou (srov. čtvero ročních období vs. čtvero lyžařských bot) apod.
Druhové, souborové a úhrnné číslovky jsou v korpusu SYN doloženy sporadicky (jde zpravidla o desítky, nanejvýš několik set dokladů). Poměrně vysokou frekvenci (několik tisíc dokladů) mají jen druhové a souborové číslovky nízkých hodnot (dvojí, trojí, dvoje, troje). Doloženost některých číslovek zvyšuje jejich účast v souslovných vlastních jménech a ve frazémech (Čtvero ročních dob, za sedmero horami a devatero řekami ap.).[16] V textech nalezených v korpusu nebo na internetu lze najít i různá okazionální užití druhových, souborových a úhrnných číslovek, která se vymykají jejich popisu v ASSČ. Lze je vysvětlit nejčastěji neznalostí spisovné normy, příp. snahou o stylové ozvláštnění textu, a nemohou tedy být motivem ke zpracovávání druhových, souborových a úhrnných číslovek ve společných heslech. Pro ilustraci uvedeme alespoň jeden příklad:
(28) Selbu zachytila oba, když si cpali do bundy šestery kalkulačky, monočlánky s dlouhou životností.
V ASSČ nejsou zachycena ani některá užití popsaná v SSJČ. Např. v hesle čtverý jsou v SSJČ uvedeny příklady spojení číslovky se jménem látkovým: čtvero sukno (význam číslovky základní) vs. čtveré sukno (význam číslovky druhové); citaci hesla viz výše. Příklad čtvero sukno by v ASSČ náležel nejspíše k lexii čtvery 2. Jelikož však takový typ užití není v dostupných zdrojích uspokojivě doložen, v hesle čtvery se na něj neupozorňuje: ve významovém odstavci čtvery 2 není zachycena ani podoba čtvero, ani možná kombinace číslovky se jmény látkovými.
6 Číslovky násobné
V SSJČ jsou násobné číslovky s komponentem -krát uvedeny ve sdružených heslech společně s odpovídajícími číslovkami základními a dalšími druhy číslovek. Součástí hesel není parafráze významu číslovky ani exemplifikace. Číslovky s komponentem -násobný jsou zpracovány jako samostatná hesla. Ve stejné [127]heslové stati se uvádějí číslovky s komponenty -násobně, -násob (obvykle bez výkladu významu i exemplifikace).[17] V SSČ jsou násobné číslovky s komponenty -krát, -násobný přihnízdovány k motivujícím číslovkám základním. Číslovky s komponentem -násobně v tomto slovníku až na výjimky (dvojnásobně) zachyceny nejsou. Násobné číslovky s komponentem -krát oba slovníky uvádějí systematicky ke všem zpracovaným číslovkám základním (v případě SSČ totéž platí pro číslovky s komponentem -násobný), tj. u základních číslovek o hodnotě 1–20, 30, 40, …, 90, 100, 1000, u číslovek milion, miliarda, bilion, v SSJČ také u složených číslovek typu jednadvacet, dvaadvacet až devětadevadesát aj., které jsou zachyceny v heslech reprezentovaných číslovkami jedenadvacet, dvaadvacet až devětadvacet.
Popis násobných číslovek s komponenty -krát a -násobný, které mají hodnotu 1–20, 30, 40, …, 90, 100, 1000, a číslovek nulakrát, milionkrát, miliardkrát, bilionkrát v ASSČ podáváme v samostatných heslech. Násobné číslovky utvořené od kompozitních základních číslovek jedenadvacet, jednadvacet; dvaadvacet až devětadevadesát, příp. od kombinovaných číslovkových výrazů dvacet jedna, dvacet jeden; dvacet dva atd. zachycujeme v heslech zastoupených číslovkami jedenadvacetkrát, jednadvacetkrát, dvacetjednakrát, dvacetjedenkrát; dvaadvacetkrát, dvacetdvakrát až devětadvacetkrát, dvacetdevětkrát, resp. jedenadvacetinásobný, jednadvacetinásobný; dvaadvacetinásobný až devětadvacetinásobný.[18] V samostatných heslech v ASSČ zpracováváme rovněž číslovky s komponentem -násobně, které mají hodnotu 1–10, 100, 1000.
K násobným číslovkám v ASSČ počítáme rovněž adjektivní výrazy dvojitý, trojitý (v SSJČ a SSČ řazené mezi adjektiva) a adverbiální výrazy dvojmo, trojmo, čtvermo (v SSJČ a SSČ klasifikované jako adverbia). Do hesláře ASSČ jsou zařazeny také násobné číslovky, které mají charakter spřežek: nadvakrát, na dvakrát až napětkrát, na pětkrát (číslovky vyšších hodnot se užívají sporadicky).
V ASSČ podáváme jemnější a přesnější popis významu násobných číslovek, než jaký lze najít v SSJČ a SSČ. Srov. např. zpracování číslovky dvakrát:
dvakrát čísl. násobná
1. vyjadřuje, že děj nebo výsledný stav má dvě opakování: dvakrát vyhrát; navštěvovat kurz dvakrát týdně; být dvakrát ženatý; dvakrát opravovaný televizor; telefon zazvonil dvakrát; scházeli se dvakrát třikrát do roka přibližně dvakrát nebo třikrát
2. vyjadřuje, že míra vlastnosti, počet prvků ap. jsou oproti srovnávanému případu násobeny (děleny) číslem dva: u dětí je úrazovost dvakrát vyšší než u dospělých; [128]zelí z dovozu je dvakrát levnější než tuzemské; nízkopodlažní autobus stojí dvakrát tolik než běžný autobus; letos žádalo o azyl dvakrát méně lidí než loni; počet obětí požárů proti loňsku dvakrát vzrostl; pere se s dětmi dvakrát většími, než je on sám mnohem, o mnoho
3. ve funkci příslovce (ve spojení se záporným slovesem) v malé míře, malou měrou, ani trochu, vůbec: ty vzpomínky mi nebyly dvakrát příjemné; nebyla mou prací dvakrát nadšená; jezdit po buši autem není dvakrát bezpečné
Pomocí číslovky dvakrát 1 se počítají děje (navštěvovat kurz dvakrát týdně, telefon zazvonil dvakrát) nebo výsledné stavy (být dvakrát ženatý). Násobné číslovky daného typu jsou tedy významovým pendantem číslovek základních: předmětem kvantifikace jsou v obou případech diskrétní entity. Pokud se dějový příznak vyjádří substantivem, lze někdy užít číslovku násobnou i základní: dvakrát zvítězit → dvojnásobné vítězství / dvě vítězství (podrobněji viz v odd. 2). V případě číslovky dvakrát 2 má výše naznačená transformace pouze jeden přijatelný výsledek: počet obětí požáru oproti loňsku dvakrát vzrostl → dvojnásobný vzrůst obětí požáru / *dva vzrůsty obětí požáru. Zatímco dvakrát 1 kvantifikuje absolutně, dvakrát 2 udává kvantitu relačně: míra příznaku / počet prvků, které jsou východiskem srovnání, se musí alespoň vyrozumívat z kontextu, nejsou-li ve větě vyjádřeny explicitně.[19] Komparativní povaha významu číslovky vyžaduje, aby určovaným větným členem byl výraz, jehož sémantika je založena na srovnání dvou situací, měr apod. (např.: komparativ adjektiva: zelí z dovozu je dvakrát levnější než tuzemské; mutační sloveso: počet obětí požáru oproti loňsku dvakrát vzrostl). Pokud určovaný větný člen uvedené vlastnosti nemá, je nutno společně s číslovkou užít výraz tak, resp. tolik: Petr je dvakrát tak starý jako Martin; nízkopodlažní autobus stojí dvakrát tolik než běžný autobus.[20] Pro číslovku dvojnásobně uvedené pravidlo neplatí, tj. může se kombinovat např. s pozitivem i komparativem adjektiva: česká auta jsou až dvojnásobně stará/starší, než je průměr ve vyspělých zemích.
Číslovka dvakrát 2 může rozvíjet také výrazy označující nižší míru (než která je východiskem srovnání), resp. snižování míry, srov.: zelí z dovozu je dvakrát levnější než tuzemské; počet obětí požáru oproti loňsku dvakrát klesl. Není zcela jasné, co je v těchto případech příznakem, jehož míru číslovka vyjadřuje. Pokud by v příkladu (…) dvakrát levnější (…) byla příznakem „levnost“, platilo by, že jeho míra je dvakrát vyšší než ve srovnávaném případě. Druhou možností je předpokládat, že kvantifikovaným příznakem je „cena“; x je 2×levnější než y by [129]tedy znamenalo, že x má 2× nižší hodnotu příznaku „cena“ než y. První typ interpretace odpovídá syntaktické strukturaci věty (příznak je označen výrazem, který tvoří s násobnou číslovkou syntaktickou dvojici), druhý typ interpretace ovšem lépe vystihuje komunikační smysl číslovky v dané větě (cena x je oproti ceně y poloviční). Ve výkladu významu proto připouštíme nejen význam násobení, ale také (v závorce) význam dělení. O tom, že vydělení daného významového odstínu je namístě, svědčí podle nás dvě indicie: Adjektiva označující nižší míru jsou zpravidla v komparativu a číslovku dvakrát nedoprovází příslovce tak; jinými slovy, zpravidla se neužívají kombinace typu x bylo dvakrát tak levné jako y (srov. ovšem běžné spojení x bylo dvakrát tak drahé jako y). Zatímco syntagma číslovky dvakrát se slovesem zvyšování míry lze vyjádřit jednoslovně (ceny dvakrát stouply – ceny se zdvojnásobily), syntagma téže číslovky se slovesem snižování míry takovou náhradu neumožňuje.
Násobné číslovky dvojitý, trojitý zdůrazňují věcnou souvislost mezi opakovanými elementy. Srov. zpracování číslovky dvojitý v ASSČ:
dvojitý čísl. násobná
mající dvě opakování, dvě části, a tvořící tak zprav. určitý celek: dvojité okno; dvojitá whisky; dvojitý hamburger; dvojité salto; dvojitá brada; hrnec s dvojitým dnem; objednal si dvojitou porci hranolků; dvojitá zlomenina vzniklá ve dvou místech; dvojitá přesilovka vzniklá vyloučením dvou hráčů z téhož týmu
Spojení dvojité okno neoznačuje libovolná dvě okna umístěná poblíž sebe, ale okna, která vytvářejí funkční celek. Výklad významu odráží skutečnost, že řídící substantivum může označovat jak části tvořící celek, tak celek složený z částí (např. dvojité okno, dvojité dno). Některá syntagmata ovšem takovou dvojí perspektivu neimplikují: např. ve spojení dvojitá brada může substantivum označovat celek, ale sotva obě jeho části (jednou z nich je to, co bradu jen připomíná: podbradek, resp. tzv. druhá brada).
Číslovka nadvakrát (psáno i na dvakrát) implikuje, že se uskutečnily dva pokusy o provedení děje, přičemž úspěšný byl pouze druhý z nich. Srov.:
nadvakrát, na dvakrát čísl. násobná
vyjadřuje rozdělení děje na dvě opakování, na dvě části: dělat autoškolu nadvakrát; na dvakrát překonat brankáře; nadvakrát si zlomit nohu ve dvou místech; nadvakrát přeložit bankovku v polovině
Např. věta Hostující útočník nadvakrát překonal brankáře domácích implikuje dvě po sobě jdoucí dějové akce: 1. pokusit se překonat brankáře (ale nepřekonat ho), 2. překonat brankáře. Pro analogicky utvořené číslovky vyšších hodnot platí, že úspěšný je vždy pouze poslední pokus (načtyřikrát – čtvrtý, napětkrát – pátý). Pokud je číslovka typu nadvakrát v dosahu operátoru negace, z věty [130]vyplývá, že úspěšný nebyl žádný pokus. Násobnou číslovku v těchto případech často doprovází částice ani, její přítomnost však není podmínkou pro gramatickou přijatelnost věty, srov.:
(29) Vzápětí pálil výborný Pacanda, ani nadvakrát však Morphise nepřekonal.
(30) Čtyři minuty nato opět Liebl nadvakrát nedorazil odražený míč do branky.[21]
V některých kladných větách však číslovka neimplikuje, že by předchozí dějové akce nebyly úspěšně realizovány, srov.:
(31) Svatba se konala nadvakrát: nejprve v církevním kostelíku v rodišti Frederika v Rungstedu a poté 1. dubna na zámku ve Štiříně.
Předpokládáme, že číslovky typu nadvakrát vyjadřují pouze obecný význam rozdělení děje na n složek a výše naznačená implikace vyplývá z kontextu (pokud by v situaci označené spojením nadvakrát překonat brankáře první dějová akce byla úspěšná, druhá dějová akce by vůbec nemohla nastat).
Násobným číslovkám typu nadvakrát někdy konkurují řadové číslovky typu napodruhé. Srov.:
(32) Kinskému míč vypadl z náručí, ale těsně před brankovou čarou jej napodruhé zachytil.
Číslovka napodruhé zde implikuje, že brankář v prvním případě míč nezachytil. V záporných větách uvedená číslovka vyjadřuje, že ani jedna z dějových akcí nebyla úspěšně realizována. Jednoznačně tento význam signalizuje částice ani:
(33) Poslancům se ani napočtvrté nepodařilo zvolit předsedu komise.
Pokud číslovku napodruhé (v kladné větě) doprovází částice i/také, z věty vyplývá, že obě dějové akce proběhly úspěšně. Částice až naopak jednoznačně signalizuje, že úspěšně realizována byla jen poslední dějová akce. Srov.:
(34) České basketbalistky prohrály s USA i napodruhé.
(35) Muž na první výzvu k zastavení nereagoval, zastavil až napodruhé.
7 Závěr
V článku jsme se pokusili najít kritérium pro rozlišování toho, kdy druhová číslovka vyjadřuje počet druhů a kdy vyjadřuje prostý počet prvků – a plní tedy funkci číslovky základní. Konstatovali jsme, že podstatou druhového významu (číslovky, resp. substantiva) je dvojí rozčlenění denotátu: na prvky a jejich skupiny. V případech, kdy lze realizovat pouze rozčlenění prvního stupně (na jednotlivé prvky), plní druhová číslovka funkci číslovky základní.
Číslovky druhové (čtverý), souborové (čtvery) a úhrnné (čtvero) jsou v ASSČ zpracovány v samostatných heslech, třebaže si v některých případech konkurují. [131]O tom, že uvedené prostředky nejsou jen morfologickými variantami, svědčí rozdíly ve spektru vyjadřovaných významů.
Významový popis násobných číslovek je komplikován skutečností, že jde o výrazy částečně synonymní. Většině násobných číslovek je společný (primární) význam opakování děje nebo stavu – rozdíly mezi nimi se týkají implikovaného vztahu mezi opakovanými elementy.
LITERATURA
Český národní korpus – SYN (2010–2014) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Cit. 2015-09-23. < http://www.korpus.cz >.
HLAVSA, Z. (1964): Několik poznámek o užívání a významu tvarů množného čísla podstatných jmen. Naše řeč, 47, s. 266–274.
Internetová jazyková příručka (2008–2016) [online]. Cit. 2015-09-01.
JIRANOVÁ, P. (2008): Morfologická a syntaktická charakteristika českých číslovek vyjadřujících počet entit, jejich souborů a druhů. Nepublikovaná diplomová práce. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
KOMÁREK, M. (2006): Příspěvky k české morfologii. Olomouc: Periplum, 2006.
LINK, G. (1983): The logical analysis of plural and mass terms: a lattice-theoretical approach. In: R. Bäuerle – C. Schwarze – A. von Stechow (eds.), Meaning, Use and Interpretation of Language. Berlin: de Gruyter, s. 302–323.
MČ 2: KOMÁREK, M. – KOŘENSKÝ, J. – PETR, J. – VESELKOVÁ, J. (eds.) (1986): Mluvnice češtiny 2 (Tvarosloví). Praha: Academia.
MICHALEC, M. – VESELÝ, V. (v tisku): K významu substantiv s převahou plurálových tvarů. Slovo a slovesnost.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (2004). Praha: LEDA.
Slovník spisovného jazyka českého (1989). 2. vyd. Praha: Academia.
[*] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Nová cesta k modernímu jednojazyčnému výkladovému slovníku současné češtiny (DF13P01OVV011).
[1] Jelikož původní maskulinní tvar *čtver se do současné češtiny nedochoval a neuterní tvar čtvero se v adjektivní platnosti užívá řídce, byla jako reprezentativní zvolena podoba na -y, tj. tvar maskulina inanimata.
[2] Podotýkáme, že níže uvedená hesla ASSČ neprošla závěrečnou redakcí – jejich podoba se tedy ještě může změnit.
[3] Opomíjíme zde skutečnost, že substantivum druh se užívá také terminologicky, jako označení pro základní jednotku systematiky živých organismů.
[4] Užití jmenného tvaru číslovky zřejmě souvisí s celkovou knižní stylizací příkladu. Kdyby příklad nebyl součástí citace, formulovali bychom ho raději takto: rozlišujeme dvojí romány, historické a sociální.
[5] S takovým pojetím významu látkových substantiv se lze setkat ve formální sémantice. Díky tomu, že porce látky jsou pojímány jako počitatelné prvky, může být význam kvantifikátorů popsán analogicky pro fráze se jmény počitatelnými i nepočitatelnými. Srov.:
Každý chlapec se umazal: ∧ x (Px → Qx) … Px: x je chlapec; x se umazal. (Pokud x je chlapec, tak x se umazal.)
(Všechna) voda je mokrá: ∧ x (Px → Qx) … Px: x je určité množství (porce) vody. (Pokud x je určité množství vody, tak x je mokré.)
Podrobněji viz např. G. Link (1983).
[6] Hlavsa (ibid., s. 271) konstatuje, že všechny prvky téže třídy nejsou totožné nebo přesně stejné, naopak jsou mezi nimi rozdíly. Při užití druhové číslovky se proto předpokládá odlišnost nejen mezi druhy, ale také uvnitř druhů, tj. mezi jednotlivými prvky. Srov.: „Krize rodinného života nastává zpravidla z dvojích příčin: z příčin vnějších, hospodářských, sociálních a jiných, a z příčin vnitřních, z malé soudržnosti typů… [Uvedený] příklad názorně dokládá, že třídu P, skládající se z prvků s vlastnostmi p u h, p v t, p u s, p v r, rozdělujeme takto na podtřídu P U s prvky p u h, p u s a na podtřídu P V s prvky p v t, p v r, … atd.“ (ibid., s. 272) P je třída příčin, P U podtřída příčin vnitřních, P V podtřída příčin vnějších, p u h prvek s vlastnostmi „příčina vnitřní hospodářská“ apod.
[7] Denotát substantiva zůstává v tomto případě abstraktní, konkretizace je pouze kontextová. Jiným typem je konkretizace lexikalizovaná: Petra byla má první láska.
[8] V ASSČ uvádíme pokud možno příklady jednoznačné, nesporné.
[9] Označíme-li první střídání symbolem S1, druhé střídání symbolem S2 a děj, který se trenérovi nepovedl, symbolem N, pak distributivní interpretaci vystihuje vzorec S1 N + S2 N, kdežto kumulativní interpretaci odpovídá vzorec (S1 + S2) N.
[10] V české lingvistice nepanuje shoda v otázce, zda má souborový význam substantiv povahu gramatickou, nebo lexikální. Michalec a Veselý (v tisku) uvádějí argumenty ve prospěch stanoviska, že jde o jev pomezní, gramaticko-lexikální.
[11] Singulárových tvarů se užívá jen u substantiv, která označují soupravy (prádlo), aparatury (řízení, např. V letadle bylo dvoje řízení) nebo určité množství látky v prodejním balení (máslo, např. Kup mi v obchodě dvoje máslo); srov. MČ 2, s. 118.
[12] Citováno z poznámky k heslu dvojí. Viz: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=dvoj%C3%AD&Hledej=Hledej.
[13] O hodnotách druhových číslovek v SSJČ a SSČ viz výše odd. 2.
[14] Interpretaci ve smyslu ‚pět kusů‘ nelze vyloučit, avšak význam ‚pět párů‘ je v daném kontextu prominentní.
[15] Číslovka čtvero může být alternativou např. i k čtverý 3 (k číslovce druhové ve funkci číslovky základní): bytem se rozlehlo čtveré/čtvero krátké zazvonění.
[16] Naznačené frekvenční údaje se týkají reprezentativních forem příslušných číslovek. V nepřímých pádech je nesnadné rozlišit, zda dlouhé tvary dvojího, trojímu aj. náleží k číslovkám druhovým, nebo souborovým.
[17] Platí to pro číslovky typu pětinásobný, pětinásobně. Číslovky pateronásobný, pateronásobně jsou uvedeny ve sdruženém hesle reprezentovaném základní číslovkou pět.
[18] Stejné řešení bylo zvoleno pro číslovky základní a řadové. Základní, řadové a násobné číslovky zařazené do hesláře ASSČ si tedy hodnotově odpovídají, nepočítáme-li některé systémové „mezery“ (v češtině se například neužívá číslovka *nulanásobný).
[19] Podotýkáme, že některé doklady mohou být dvojznačné: např. větu Ceny máku v posledním roce dvakrát vzrostly lze interpretovat ve smyslu dvakrát 1 i dvakrát 2.
[20] Příslovce tak lze ovšem užít i v kombinaci s komparativem, např.: Očkování je dvakrát tak dražší než běžná vakcína.
[21] Číslovka nadvakrát se typicky objevuje ve sportovní publicistice, doložena je však i v dalších typech textů.
Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1
vvesely@ujc.cas.cz
Naše řeč, volume 99 (2016), issue 3, pp. 113-131
Previous Z dopisů jazykové poradně
Next Jana Nová: K vyjadřování posesivity v dialektech češtiny a v běžném úzu mládeže z oblasti západočeského pohraničí
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1