Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answers of the language counselling center of the Institute of the Czech language of Academy of Sciences of the Czech Republic on the question of whether and how to form feminine variants of job names in health care institutions.

Dotaz:

Zaměstnanci naší nemocnice dostávají osobní identifikační karty, kde je mimo jiné uveden i název funkce. Právě u toho je někdy problém s přechylováním do ženského rodu. U funkcí lékař, zubní lékař a farmaceut se ze zákona (č. 95/2004 Sb.) nepřechyluje. U dalších zdravotnických funkcí zákon přechylování povoluje, ale většinu necháváme v mužském rodě, přechýlení by bylo občas krkolomné. Někdy to však jednotlivá pracoviště vyžadují a my vlastně nevíme, co je správně. Jako příklad uvádíme:
biomedicínský technik – biomedicínská technoložka
dentální hygienik – dentální hygienička
ergoterapeut – ergoterapeutka
zdravotnický záchranář – zdravotnická záchranářka

Jak máme ale provést přechylování u technicko-hospodářských pracovníků, u dělnických funkcí nebo u nižšího zdravotnického personálu? Opět uvádíme příklady:
technicko-hospodářský náměstek – technicko-hospodářská náměstkyně
telefonista – telefonistka
pradlena – pradlák
strojník topič – strojnice topička
provozář – provozářka

Jak bychom tedy z hlediska českého jazyka měli postupovat?

 

Odpověď:

Nejprve upřesnění k tvrzení, že v souladu se zákonem č. 95/2004 Sb. se některé profese nepřechylují. V textech, kde se o funkci či profesi mluví v obecné rovině (mezi takové texty se řadí zákony, různé profesní seznamy, jako je např. národní soustava kvalifikací či seznamy zveřejňované úřady práce apod.), se obvykle užívají podstatná jména v tzv. generickém maskulinu (tj. v mužském rodě) – tak se označují muži i ženy vykonávající tuto funkci/profesi, např. „k výkonu povolání pediatra je třeba vysokoškolské vzdělání lékařského směru“, „po získání odborné způsobilosti může farmaceut samostatně vykonávat činnosti uvedené ve větě druhé“. Jestliže označujeme osobu ženského pohlaví vykonávající tuto funkci, užíváme přechýlenou podobu, např. „naše zubní lékařka dnes neordinuje“. Viz též vysvětlení v kapitole Přechylování v Akademické příručce českého jazyka / Internetové jazykové příručce.

Výrazy, které uvádíte, jsou v pořádku, jen k označení biomedicínský technik náleží přechýlená podoba biomedicínská technička, nikoli technoložka, ta je odvozena od slova technolog.

S dvojicí pradlena – pradlák je to mírně složitější. Slovník spisovného jazyka českého zachycuje výrazy pradlena (žena zaměstnaná praním prádla) a pradlák, pradlář (kdo se zaměstnává praním v průmyslových prádelnách nebo čistírnách). Novější Slovník spisovné češtiny i Pravidla českého pravopisu už mají jen ženskou podobu pradlena. V nabídkách pracovních míst se s pojmem pradlák setkáváme zcela běžně, např. „pro naši chráněnou dílnu hledáme pradlenu (pradláka)“. V oficiálnějších seznamech se tato profese nazývá pracovník/pracovnice provozu prádelny nebo pracovník/pracovnice pro ruční praní a žehlení. Pokud je ovšem vhodné v textu užít jednoslovné označení, považujeme dvojici pradlena – pradlák za přijatelnou.

Naše řeč, ročník 99 (2016), číslo 1, s. 56

Předchozí Jan Volín: Kolik řeči je vlastně v řeči

Následující Pavla Kochová, Zdeňka Opavská: Akademický slovník současné češtiny