Šmejdy a šmejdi
Věra Dvořáčková
[Short articles]
Šmejdy and šmejdi - From inanimate "pieces of junk" to animate "bastards"
This article discusses the use and the origin of the expression šmejdi.
[*]V roce 2013 se v českých kinech objevil dokumentární film režisérky Sylvie Dymákové s názvem Šmejdi, který si vzal za cíl poodhalit zákulisí předváděcích a prodejních akcí určených převážně pro seniory. Film si okamžitě získal velkou mediální pozornost, díky čemuž do širokého povědomí české veřejnosti vešel nový lexikální význam slova šmejd.
Cílem tohoto příspěvku je ozřejmení původu a sémantické struktury výrazu šmejd se zvláštním ohledem k inovativním procesům působícím v jeho významové složce, a to na materiálu dosavadních českých výkladových slovníků, Novočeského lexikálního archivu ÚJČ, Českého národního korpusu a mediálního archivu Newton Media.
Výraz šmejd byl do češtiny převzat i se svým původním lexikálním významem ze staré němčiny, kde slovo Schmeid znamenalo ‚drobné věci ze železa, mosazi apod.‘ (Jungmann, 1989–1990). Je zde přitom zřejmá paralela se slovesem schmieden, tedy kovat. Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) postihuje tři významy lexikální jednotky šmejd. Na prvním místě zmiňuje ‚zboží chatrné jakosti, brak; bezcennou věc‘. V pořadí druhý význam (‚různé drobné zboží, zvl. tkané a kovové‘), jenž je již opatřen kvalifikátorem upozorňujícím na jeho zastarávající charakter, se nejvíce blíží významu původnímu. Na rozdíl od lexikografického zpracování Jungmannova je zde však použitím výrazu zboží ve výkladové definici reflektována skutečnost, že zmiňované drobné předměty (navíc nikoli pouze kovové) byly předmětem obchodu. Třetí význam je pak charakterizován jako ‚podvodné jednání, nepoctivý obchod‘ s tím, že se takto daný výraz vyskytuje nejčastěji v plurálu (šmejdy).
Oba nově podchycené významy úzce souvisejí (slovotvorně i sémanticky) také s dalším v PSJČ zpracovaným heslem, jímž je šmejdíř. Ten je tu vyložen jednak jako ‚podvodník‘, jednak coby ‚kramář, který prodával ve středověku rozličné drobné zboží tkané a kovové‘. Druhý význam je přitom hodnocen již jako zastaralý.[1]
Šmejdem se tedy původně rozuměly nějaké drobné kovové (postupně i jiné, zvláště textilní) předměty, s nimiž se obchodovalo. Prodejci těchto věcí, šmejdíři, patrně poměrně často při výkonu svého řemesla inklinovali k nepoctivému jednání, zvláště vydáváním nekvalitních a(nebo) bezcenných věcí za hodnotné, což vedlo k významovému posunu u obou lexikálních jednotek, šmejd i šmejdíř. Výraz šmejdíř se stal na základě metonymické generalizace svého významu (vypuštěním specifikačních sémů vyjadřujících, že jde jednak o obchodníka, jednak o takového prodejce, který nabízí drobné kovové zboží) synonymem pro podvodníka. U lexému šmejd lze předpokládat, že došlo nejprve k významovému zúžení, když se nedílnou součástí jeho sémantické struktury stal také specifikační rys určující nízkou kvalitu drobného, zvl. kovového zboží. V druhé fázi následovala, stejně jako u šmejdíře, významová generalizace, jež vedla k tomu, že se šmejdem začala rozumět prakticky jakákoli věc nevalné kvality. Třetí fáze pak byla ve znamení metaforického přenesení vlastností konkrétní věci na jev [268]abstraktnější povahy a výraz šmejd nabyl dalšího významu v podobě podvodného, nekalého jednání.
Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) zachycuje tytéž tři významy jako PSJČ, dokonce i v témže pořadí, přičemž v prvním a třetím významu je zde slovo šmejd uchopeno jako hanlivé, kdežto druhý význam je již vnímán jako archaismus. K této heslové stati je však poloautonomně připojen ještě jeden význam, který přísluší životnému deklinačnímu typu léxemu šmejd, a to ‚darebák, ničema‘. V tomto případě došlo nepochybně k metaforickému přenesení označení na základě podobnosti specifických vlastností z neživého objektu na živý (Rangelova, 2005). Jako šmejd je tak nově označován i člověk nízkých morálních kvalit.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) se ke slovu šmejd vyjadřuje v souladu se svým zaměřením velmi stručně, zachycuje toliko jeden z jeho významů, jenž vyjadřuje pouze prostřednictvím synonyma „brak“ a kvalifikátoru hanl.
Hanlivým shledává tento význam také Akademický slovník cizích slov (ASCS) a vykládá jej jako ‚podřadné zboží, bezcennou věc, brak‘, přičemž opětovně připomíná též význam ‚nepoctivé jednání, obchodování‘, v němž podle něj slovo šmejd figuruje častěji v množném čísle.
Slovník nespisovné češtiny (SNČ) zachycuje rovněž dva významy výrazu šmejd, avšak vedle prvního z nich (‚vadný nebo nekvalitní výrobek, bezcenná věc‘), jenž koresponduje se všemi uvedenými předchozími slovníky, se vrací k jeho životnému významu podchycenému do té doby pouze v SSJČ, tj. ‚mizera, lump‘.
V roce 2013, bezprostředně poté, co se veřejnosti představil zmíněný dokumentární film, se rozpoutala rozsáhlá mediální kampaň namířená proti nepoctivým obchodníkům, kteří při svých předváděcích akcích cílí zejména na seniory, nastartovaná především tzv. peticí proti šmejdům, již zorganizoval a mediálně podporoval deník Blesk. Z jazykového hlediska tak prakticky ze dne na den došlo k dalšímu rozšíření sémantického spektra lexému šmejd, a to tentokrát zúžením stávajícího významu ‚darebák, ničema, mizera, lump‘. Jako šmejdi začali být nově označováni pořadatelé předváděcích a prodejních akcí, kteří vůči své klientele, již téměř výlučně tvoří lidé v důchodovém věku, používají nezákonné a manipulativní techniky. Jejich běžná praxe je postavena na lži, nátlaku, ponižování, ale nezřídka také na fyzickém násilí. Tomu plně konvenuje intuitivní výběr názvu dokumentu Šmejdi, stejně tak i šíření této formy v nově konkretizovaném významu dál.
Širokému mediálnímu rozšíření nového významu odpovídá i skutečnost, že z celkového počtu 2 054 výskytů[2] slova šmejd v mediálním archivu Newton Media[3] se 1 539 z nich vztahuje přímo k bezpáteřným prodejcům nejrůznějšího zboží, zaměřujícím se primárně na seniory. Vzhledem k tomu, že jde o výraz silně expresivní, bývá v médiích často uváděn v uvozovkách, příp. též po zkratce tzv. Navzdory vysoké míře expresivity jej však běžně používají i nebulvární média. Neosémantismus šmejd najdeme nejčastěji ve spojeních, která jeho negativní charakteristiky jen podtrhují (hyenismus šmejdů, nekalé/šokující praktiky šmejdů, finty šmejdů apod.) nebo demonstrují snahu či potřebu proti šmejdům zasáhnout (boj proti šmejdům, bič na šmejdy, zákon proti šmejdům, novela proti šmejdům, pokuta pro šmejdy, kampaň proti šmejdům, prevence před šmejdy, válčit se šmejdy, varovat před šmejdy apod.).
[269]Nezřídka se lze setkat i s takovými spojeními, která naznačují další posun ve významovém vývoji lexému šmejd. Realitními šmejdy, energetickými šmejdy, šmejdy s energiemi, úvěrovými šmejdy či finančními šmejdy[4] jsou myšleni v obecném smyslu nepoctiví obchodníci v oblasti daných služeb, příp. podvodníci vydávající se za zástupce realitní, energetické, resp. bankovní společnosti. Přímá souvislost s lidmi důchodového věku coby upřednostňovanými klienty zde však není zřetelná.
Naproti tomu se v poslední době vyskytují i takové případy, kdy je výraz šmejd použit pro pojmenování původce jakéhokoli podvodného jednání, jehož obětí jsou právě senioři, např. „Němci a Poláci rozprášili mezinárodní gang ‚šmejdů‘… Vydávali se za příbuzné v tísni a vymámili z nich peníze či cennosti v celkové hodnotě 1,5 milionu eur.“[5]
O obecné popularitě výrazu šmejd svědčí také jeho slovotvorná produktivita. Již ve Slovníku neologismů 1 (SN1) najdeme nové adjektivum šmejdský (ve významu ‚špatný, nepoctivý, nekvalitní‘) a jemu příslušející adverbium šmejdsky (v analogickém významu ‚špatně, nepoctivě, nekvalitně‘). Obě hesla jsou přitom opatřena kvalifikátorem značícím jejich expresivitu.
V mediálním archivu Newton Media[6] se objevuje nejen výraz šmejdský (56×) a šmejdsky (1×), ale také šmejdí (54×), nešmejd (1×) a antišmejd (1×). Adjektivum šmejdský se z celkového počtu 56 výskytů objevuje 6× ve významu nevztahujícím se k podvodně a(nebo) agresivně jednajícím obchodníkům nutícím seniory k nákupu předraženého, mnohdy však podřadného zboží, např. „Každý má nějakou chybu a jeho hlavní je ta, že se občas obklopuje neuvěřitelně šmejdským lidským potenciálem.“ Jediný výskyt slova šmejdský v Českém národním korpusu je z roku 2001 a funguje zde souznačně se svým vymezením ve SN1: „Čekala ji totiž premiéra v Činoherním klubu »Deskový statek aneb Malá česká realit(k)a« v režii Václava Štecha. ‚Ta hra měla v roce 1908 premiéru ve vinohradském divadle a je to až neuvěřitelné, jak je to všechno stejný. Nic se nezměnilo. Dáme pryč to (k) a máme před sebou realitu, že jsme fakt asi šmejdský národ […]‘“.
Oproti tomu druhé přídavné jméno, čerstvý neologismus šmejdí souvisí ve svých 40 výskytech bezprostředně s nezákonně vystupujícími prodejci a jejich praktikami a ve zbylých 14 jej najdeme ve spojení šmejdí tým, jímž je míněn autorský kolektiv onoho dokumentárního pořadu Šmejdi. Expresivně a pejorativně jsou pociťována zcela jistě obě uvedená adjektiva, avšak výraz šmejdí disponuje pravděpodobně o něco vyšším stupněm expresivity, což podtrhuje jednak skutečnost, že je téměř výlučně používáno v bulvárně laděném deníku Blesk (jedenkrát jej bylo užito ještě na TV Prima a v Haló novinách), jednak nestandardní slovotvorný způsob, jakým bylo utvořeno. Příponou -í nebývají odvozována jiná adjektiva, nežli posesiva vztahující se k pojmenování zvířat. Její využití při tvoření přídavného jména k substantivu šmejd tak působí nepatřičně a zesiluje dehonestující dojem nového výrazu, což je však nepochybně účelem.
Spojitelností se obě adjektiva v zásadě neliší. K typickým spojením přídavného jména šmejdský patří šmejdské výrobky, šmejdské zboží, šmejdská předváděčka, šmejdská akce, šmejdská smlouva, šmejdské firmy, šmejdské společnosti, šmejdské bandy, šmejdský byznys apod. Obdobné příklady lze nalézt i u výrazu šmejdí: šmejdí výrobek, šmejdí předváděčka, šmejdí lichva apod.
[270]Adverbium šmejdsky lze v mediálním archivu Newton Media i v ČNK najít vždy jednou. Zatímco doklad v ČNK, pocházející z roku 1993, odpovídá významu ‚špatně, nepoctivě, nekvalitně‘ („nahrávky folk a country žánru, který svým zázemím a podobně není tak vysoce profesionální jako jiné styly, se dělají trochu šmejdsky“), výskyt v Newton Media z roku 2014 již odráží významový posun odstartovaný dokumentem Šmejdi („šmejdsky se někdy chovají i firmy se slušnou pověstí“).
Jedenkrát lze v mediálním archivu Newton Media nalézt také výraz nešmejd v titulku článku Šmejdi zvoní seniorům v Hradci u dveří. Existují i „nešmejdi“, věnujícího se kontroverzním prodejním praktikám, kde se však rovněž upozorňuje i na takové akce pro seniory, které se k žádným nekalostem neuchylují a jejichž pořadatelé jsou zde proto v rámci daného srovnání označeni jako nešmejdi.
Třikrát se v českých médiích objevilo také slovo antišmejd. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o prosté synonymum k již zmíněnému výrazu nešmejd, avšak ve všech případech jsou tak – poněkud ironicky – pojmenováni lidé vystupující jako ombudsmani či právní zástupci nabízející pomoc lidem, kteří kvůli šmejdům upadli do velkých dluhů. Ve skutečnosti ale zneužívají zoufalosti okradených či obalamucených lidí ke svému (dalšímu) obohacení.
Výraz šmejd nabyl v posledních letech nového významu, resp. nových významů, jejichž životnost má s ohledem na vysokou pravděpodobnost existence pojmenovávané reality značnou šanci na dlouhé trvání. Od roku 2013, kdy se česká veřejnost v masovém měřítku, především díky zájmu médií, seznámila s dokumentárním filmem Šmejdi, se šmejdem začal nově rozumět nezákonně a manipulativně vystupující pořadatel předváděcích a prodejních akcí, který cílí především na lidi v důchodovém věku. Zejména tištěná a internetová média však navíc posléze daný význam modifikovala jeho rozšířením, když pojmenování šmejd vztáhla na veškeré osoby uchylující se k nepoctivému jednání vůči seniorům, nebo na nepoctivé obchodníky obecně. Je vlastně celkem zajímavé, že tento posledně definovaný význam koresponduje s dnes již zastaralým (výše uvedeným) výrazem šmejdíř.
LITERATURA A MATERIÁLOVÉ ZDROJE
Akademický slovník cizích slov (1995). Praha: Academia.
Český národní korpus – SYN (2010–2013) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Cit. 2015-05-01. < http://www.korpus.cz >.
HUGO, J. (2006): Slovník nespisovné češtiny. Praha: Maxdorf.
JUNGMANN, J. (1989–1990): Slovník česko-německý. Praha: Academia.
KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (eds.) (1995): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Lidovky.cz [online]. Cit. 2015-05-16. < http://byznys.lidovky.cz/nemci-a-polaci-rozprasili-mezinarodni-gang-smejdu-okradali-duchodce-11a-/firmy-trhy.aspx?c=A140530_204916_firmy-trhy_hm >.
MARTINCOVÁ, O. a kol. (1998): Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1. Praha: Academia.
Mediasearch – Mediální archiv Newton Media (2014) [online]. Cit. 2015-05-01. < http://mediasearch.newtonmedia.cz >.
Novočeský lexikální archiv ÚJČ (1911–1991) [online]. Cit. 2015-05-01. < http://bara.ujc.cas.cz/psjc/ >.
PROCHÁZKOVÁ, B. (2013): Neosémantizační tendence v češtině na počátku 21. století. In: D. Blagoeva – S. Kolkovska – [271]M. Lišková (eds.), Problemi na neologijata v slavjanskite ezici. Sofija: Prof. Marin Drinov Academic Publishing House, s. 208–217.
Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství – Školní nakladatelství – Státní nakladatelství učebnic – SPN.
RANGELOVA, A. (2005): Neosémantizmy a neosémantizační procesy. In: O. Martincová a kol., Neologizmy v dnešní češtině. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, s. 159–179.
REJZEK, J. (2001): Český etymologický slovník. Praha: Leda.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978). Praha: Academia.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Academia.
[*] Text vznikl v rámci dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace RVO: 67985921.
[1] Je třeba poznamenat, že šmejdíři coby prodejci drobného (zejména kovového) zboží nepůsobili pouze ve středověku, ale zcela běžně i v novověku. Dokládají to mj. i excerpta v Novočeském lexikálním archivu ÚJČ.
[2] K 28. 4. 2015.
[3] V ČNK vzhledem k nedávnému vzniku neosémantismu zatím v rámci zpracovaných a veřejnosti přístupných dat není.
[4] Všechny uvedené příklady byly v médiích použity v rozmezí let 2013–2015, tedy pod zřejmým vlivem dokumentárního filmu Šmejdi a související mediální kampaně.
[5] 31. 5. 2014, lidovky.cz.
[6] K 1. 5. 2015.
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.
Gabčíkova 2362/10, 182 00 Praha 8
dvorackova@mua.cas.cz
Naše řeč, volume 98 (2015), issue 5, pp. 267-271
Previous Marta Šimečková: Basama teremtete a jiná citoslovce klení
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1