Časopis Naše řeč
en cz

Dobrodružství dialektologie: bur, burák, burášek, ořech, oříšek

Stanislava Kloferová

[Články]

(pdf)

Adventures in dialectology: bur, burák, burášek, ořech, oříšek

 The dialectal material database for the Dictionary of the Czech Language Dialects contains many expressions thus far not recorded in dictionaries. It is often only possible to assign them to a lexical item after a thorough dialectological and etymological analysis has been carried out. This is the case of the words bur, burák, burášek, ořech and oříšek denoting a kind of punishment or torture, involving the process of quickly grazing the back of someone else’s neck in an upward direction with the knuckles. The paper shows their usage in the Czech dialects, addresses their motivation in the Czech lexicon, and explains their origin.

Key words: Czech-German dialectal contacts, dialectal dictionary, dialectism, folk etymology
Klíčová slova: česko-německé nářeční kontakty, nářeční slovník, dialektismus, lidová etymologie

[*]Práce na celonárodním nářečním slovníku[1] nás přivádějí do kontaktu s jedinečným jazykovým materiálem, který nejenže podává svědectví o vyjadřovacích schopnostech češtiny, ale vypovídá též o okolnostech, za nichž se naše jazykové společenství vyvíjelo. Dialekty jako útvary pro každodenní neoficiální komunikaci jsou dnes sice již na ústupu, díky databázi pro Slovník nářečí českého jazyka však máme jejich lexikální bohatství uchováno v značném rozsahu. Dialekty jsou, jak známo, na rozdíl od spisovného jazyka úkonnější ve sférách spjatých s každodenním životem, výrazným doprovodným znakem bývá expresivita, bohatěji jsou vyjádřeny významové odstíny odrážející emocionalitu a konkrétní smyslové vjemy. Není proto divu, že mnoho slov nemá paralelu ve slovnících spisovné/standardní češtiny.

Mohlo by se zdát, že včleňování takových slov do celonárodního nářečního slovníku nepřináší výraznější problémy: zásadní je zde přece dialektologická zkušenost, která je zodpovědná za posouzení jevu a jeho přiřazení k určité lexikální jednotce. Nebývá to však vždy práce rutinní. Problematické mohou být případy, kdy se podoba slova během jeho užívání mění. Tyto proměny nastávají [72]zpravidla tehdy, je-li oslabeno povědomí o významové provázanosti tohoto slova s ostatní lexikální zásobou, popř. neexistuje-li takové povědomí vůbec. V těchto případech nezřídka dochází k (analogickému) příklonu k jiným, motivačně průhledným slovům, uplatňuje se tzv. lidová etymologie. Jejím přičiněním mohou vzniknout i homonymní řady (mezi neprůhledným slovem a slovem pozměněným lidovou etymologií totiž nemusí existovat významová souvislost)[2]. Tento proces se zdaleka netýká pouze slov přejatých, zasahuje i výrazy domácí. Např. domácí substantivum pajzák ‚špatný, tupý atd. nůž‘ je odvozeno od slovesa pajzat ‚expr. řezat; pižlat‘, v dialektech ale registrujeme též výraz pajzák ‚expr. zub‘, který vznikl z něm. Beißzahn a přiklonil se k uvedenému domácímu slovu pajzák; dále existuje pajzák ‚zloděj; ničema‘, slovo, jehož východiskem je maď. pajsan.[3] Domácí substantivum balík ‚zabalený, sbalený předmět‘ se vztahuje k slovesu balit; v dialektech je balík ale též ‚neotesanec, hlupák; venkovan‘ (snad z maď. balek)[4] nebo ‚součást brzdicího zařízení venkovského vozu, brzdicí špalek‘ (z něm. Balken). Jak je vidět, domácí pojmenování pajzák a balík se staly předlohou pro začlenění hned několika přejatých slov do češtiny. Těmito proměnami, jak bylo uvedeno, mohou procházet rovněž výrazy domácí. Tak např. slovo škrabán ‚škraloup na mléce‘ vzniklo z výchozího (a motivačně již neprůhledného) pojmenování škraloup příklonem k škrabat;[5] stejně tak jihozápadočeský dialektismus žitoví ‚spodní část snopu‘ má svého předchůdce ve slově řitoví (to od řiť/řit): vznikl příklonem k žito (spekulace o tabuovém charakteru slova řitoví jsou mylné: výraz řitoví byl zkrátka pro své uživatele neprůhledný).[6]

Při práci na Slovníku nářečí českého jazyka se setkáváme i s případy, kdy konečnému včlenění slova pod příslušné heslo předchází pátrání téměř detektivní. Příkladem zde mohou být substantiva bur, burák, burášek, ořech, oříšek (dokonce i víceslovné pojmenování burský oříšek) ve spojení se slovesy typu chtít, dostat, dát – právě v těchto spojeních totiž nabývají uvedená slova jiného významu, než je jejich význam primární: přikývneme-li totiž na otázku Chceš ořech?, můžeme se dočkat nemilého překvapení. Substantivum tu neoznačuje plod (semeno) s tvrdým obalem (skořápkou)[7], ale má význam zcela odlišný: jde o rychlé přejetí (dloubnutí) kloubem palce (popř. klouby prstů) od krku směrem k týlu, tedy o specifický druh trestu. Ve slovnících spisovné češtiny (SSČ, SSJČ, PSJČ) tato slova ani spojení v uvedeném významu nenalezneme a neregistruje [73]je ani Slovník nespisovné češtiny, ani SČFI. Pouze Český národní korpus registruje tři výskyty slova burák v daném významu: „druhý pilot […] uštědřoval pilotovi buráky během startu. A svět hned tak nezapomene na tragické události, k nimž došlo v roce 1991, když se Irák rozhodl uštědřit obrovský mezinárodní burák Kuvajtu“; „že chlapa čas od času popadne nepřekonatelná potřeba chňapnout hlavu jiného chlapa a uštědřit mu burák“.[8]

V databázi materiálu pro celonárodní nářeční slovník jsou tyto výrazy doloženy četněji. Z dialektologického hlediska je pozoruhodné, že doklady pocházejí z regionu Čech, popř. – ojediněle – ze Slezska: nejvíce jsou zastoupena spojení se substantivem oříšek/oříšky (v realizaci vo-: dád voříšek Kolešovice RA, Ledeč nad Sázavou HB,[9] dám ťi voříšek Jičín JC, dal mu voříšek Nový Bydžov HK, Zlonice KL, Staňkov DO, von mňe dal voříšek Milevsko PI, dávad voříški Žimutice CB (Pořežany) atd.), ojedinělé jsou doklady na nezdrobnělou formu ořech (v Čechách v realizaci vo-: dostaneš takovíhle vořechi Kutná Hora KH; z Opavska pocházejí příklady jako ty jeho ořechy, to vam boleło a enem ras přejeł a mjeli sme tyh jeho ořechuv došč).

Sporadické jsou pak doklady s ekvivalenty bur (pouze akuzativní tvar s koncovkou -a: dád bura Pacov PE), burák/buráky (v singuláru pouze akuzativní tvar s koncovkou -a: dávad buráka Hronov NA, Staňkov DO; dostad buráka Přestavlky u Čerčan BN, dávad buráki Bílá Třemešná TU, Jasenná NA), burášek (pouze v plurálu: dávad buráški Humpolec PE) a burský oříšek (vo-: dád burskej voříšek Humpolec PE); ty pocházejí zpravidla ze severovýchodočeské nářeční oblasti (ojediněle ze středních a západních Čech). Z Moravy naopak záznamy scházejí, což nám koneckonců potvrdil i ověřovací orientační výzkum: nářeční mluvčí tato pojmenování neznají a jako synonymní uvádějí slova jiná, s širším/obecnějším významem, např. štulec. Jaký je původ uvedených slov? Kde lze najít společný rys, na jehož základě se výrazů bur, burák, ořech atd. ve zmíněném kontextu a významu užívá? Jak už bylo uvedeno, tato substantiva mají ještě významy další. Některé z těchto významů znají všichni mluvčí bez ohledu na teritoriální původ (ořech, oříšek), jiné jsou omezeny na určitý region (bur, burák, burášek). Žádný z významů ale není pro náš význam (‚dloubnutí‘) motivačně přesvědčivý, jak dokládá nářeční databáze a další slovníková literatura:

[74]Substantivum bur je dialektismus zaznamenaný sporadicky ve Slezsku (pouze z jedné obce a dnes přežívající v povědomí nejstarší generace) ve významu ‚velký, statný muž‘: muj mister, to uš sem potym ňevidžeła! Šyłu mjeł aňi byk, pyrsty jag do hrabi. S teho bura šeł ene strach, dozopravdy! Ostrava OV (Hošťálkovice). Slovo bur zde navazuje na němčinu, a to na střhn. apelativum bur(e) (‚sedlák‘, dnes Bauer). Výraz znají i sousední slezské polské dialekty, třebaže v jiném významu; ten je ale rovněž odvoditelný z významu německého: bur „bogaty gospodarz“.[10] Nelze nezmínit, že tohoto slova užívala již stará čeština: búr ‚potupný název sedlákům‘.[11]

Také substantivum burák je doloženo v dalších významech, z nich ale žádný není přímo odvoditelný z uvedeného bur. Vztahují se k třem motivačním zdrojům, a považujeme je proto za lexikální homonyma. Slovem burák I se označuje řepa s tlustým kořenem (zpravidla krmná nebo cukrová); jde o slovo přejaté Preslem z polštiny do češtiny;[12] v Čechách je zaznamenáváme na Mladoboleslavsku a Vysokomýtsku, na Moravě na Hodonínsku a Novojičínsku. Eviduje je i SSJČ.

Odlišného původu je slovo burák II; tak se na Chodsku nazývá silný vítr (nechojte haňi ze staveňí, venku je burák, že bi váz vodnes), týž významový rys je patrný v dialektismu burák označujícím na Jindřichohradecku hromotluka (hřmotného člověka). Jde patrně o východisko, jež Machek připomíná v stč. burda ‚bouře, svár‘ a spatřuje v něm spojitost s burdovati (už stč.), to ze sthn. burdieren „projíždět se na koni (jako rytíři v turnaji)“[13]. V dialektech existují i další významy, jež lze z posledně uvedeného odvodit: např. burák jako pojmenování pečiva, zejména z mouky nebo z brambor, většinou bez náplně (diš máme rozdušeni japka, co gdibisme napekli buráki? Držkov JN; ze u̯šeho má nejradž buráki Vysoké nad Jizerou SM), jako označení placky ze zbytku chlebového těsta na Jičínsku, dále na Jindřichohradecku a na západomoravském Třebíčsku. Motivačně sem snad patří také pojmenování fazolu na jihočeském Písecku, bouchoře (znetvořeného plodu švestky) na Jindřichohradecku nebo hřibu koloděje (Boletus luridus) na Příbramsku.

Obecně známý je především burák III ‚burský oříšek‘, substantivum vzniklé univerbizací víceslovného pojmenování burský ořech/oříšek. Adjektivum [75]burský (zaznamenané již v PSJČ) žije v češtině od přelomu 19. a 20. století (vstoupilo sem v souvislosti s tzv. burskými válkami, tj. válkami mezi jihoafrickými Búry[14] a britským impériem) a v povědomí je obecně známo právě jako adjektivní část víceslovného pojmenování burský ořech/oříšek ‚arašíd, plod podzemnice olejné (Arachis hypogea)‘ (doloženo též již v PSJČ). Slovo burák zaznamenává až SSJČ. Arašíd a jeho pojmenování (burský ořech/oříšek, burák) však s nářečním prostředím spjaty nejsou, což dosvědčuje rovněž naše databáze; v ní se doklady omezují na všehovšudy dva případy z Čech; např. z Jičínska pochází záznam mami, na, to je burskej vořech.

Slovo burášek v mnohém upomíná na významy výrazu burák II ‚pečivo‘, např. na Havlíčkobrodsku se pekly kynuté šťedrovečerňí buráški, na Mladoboleslavsku zase ďeťi bi se utloukli po buráškách, totiž po malých buchtách nadívaných mákem a spařených mlékem; v jihočeské Kaplici je burášek už nám známá placka ze zbytku chlebového těsta, na Ledečsku se buráški pečou s ťesta vod vánočki do švestkoví vomáčki. Výchozí (fundující) substantivum burách dokládají nářečí jen vzácně, a to na Jindřichohradecku jako označení vdolku plněného jablky. Za pozornost dále stojí, že na Jindřichohradecku pojmenovává burách – rovněž nám už známého – hromotluka, hřmotného člověka. Slova burášek ani burách slovníky spisovné češtiny neevidují (PSJČ dokládá slovo buráš ‚bouřlivý vítr‘ u Adolfa Heyduka, to však materiál nářeční databáze nepotvrzuje). Pro úplnost ještě dodejme, že Jungmannův slovník eviduje výraz buraček (mylný zápis s -a-?) „podlouhlý koláč na způsob suchárku Us.“[15], v naší databázi ani v jiné slovníkové literatuře ale nedoložený.

Pokud hledáme u všech uvedených substantiv a významů konotační rys (tertium comparationis) společný s naším dát bura, buráka atd., jsme popravdě řečeno v koncích. Můžeme se spíše jen dohadovat: co mohlo být spojujícím motivačním základem? Představa o fyzické síle a statnosti (burák, burách ‚hromotluk‘, bur ‚statný muž‘) spojované s duševní omezeností? Tvar pečiva, jeho nevyplněnost, „dutost“, „prázdnota“? Stěží nacházíme styčný motivační znak mezi dloubnutím v týle a burákem/burským oříškem: burský oříšek jako nástroj (!) při tomto dloubnutí? Všechny uvedené představy jsou absurdní a stěží přijatelné.

Zkusme dále zaměřit pozornost na zbývající substantivní ekvivalenty, které se vyskytují v uvedeném významu, a to na substantiva ořech a (deminutivum) oříšek. Ač jsou oba výrazy pro české mluvčí, a to bez výjimky, srozumitelné, jejich obecně známý význam nenapovídá o daném spojení o nic více, než tomu je u výrazů s bur, burák atd. Pozoruhodná je skutečnost, že dokladů typu [76]dát/dostat/chtít oříšek, popř. ořech je výrazně více a jsou zaznamenány porůznu z celých Čech, popř. ze Slezska. V jihočeském Táboře je evidován již obecnější význam, který svědčí o ústupu daného obratu z živého povědomí: dád voříški „vytahat vlasy a uši“.

Na základě všech předložených dokladů a při zvažování možné motivace je patrné, že si při vysvětlení těchto obratů s domácími zdroji nevystačíme.

Pokusme se opustit domácí půdu a porozhlédnout se u našich sousedů, slovanských i neslovanských: slovenština spojení tohoto typu a významu nezná, jak lze soudit ze slovníku spisovné slovenštiny a celonárodního slovníku slovenských nářečí, stejně tak je tomu i v polštině. Zbývá nám tedy prozkoumat možnost vlivu sousední němčiny – v minulosti byly kontakty obou jazyků těsnější jak na úrovni oficiální, tak v oblasti přirozeného nářečního sousedství. Čeština tuto skutečnost v různých vývojových obdobích dobře dokládá.

Už pouhým nahlédnutím do běžných německojazyčných slovníků zjišťujeme, že tato úvaha je vykročením správným směrem. V němčině se totiž užívá výrazu Kopfnuss ‚lehký úder kotníky prstů do hlavy‘ („leichter Schlag mit den Fingerknöcheln gegen den Kopf“[16]). Jde o kompozitum s předním členem Kopf ‚hlava‘ a zadním členem Nuss ‚ořech‘. Slovo registrují (jako substandardní/umgangssprachlich) slovníky standardní němčiny[17] a samozřejmě i slovníky nářeční[18] – pro češtinu jsou cenné zejména slovníky zachycující lexikální zásobu v bývalých sudetských zemích, jako např. slovník Mitzkův, který zaznamenává situaci v oblastech bývalých německých nářečích slezských.[19] Je tedy zřejmé, že český ořech/oříšek jako označení zmíněného dloubnutí má svoji předlohu v něm. Kopfnuss – též s vynecháním přední části: Nuss, a v tom případě je dokonce doslovným překladem. Další české ekvivalenty výrazů ořech/oříšek – totiž bur, burák – v tomto významu oporu v němčině nemají (Burenuss, Burnuss[20] pouze ‚Erdnuss; [77]burský ořech‘). Existence četnějších dokladů se slovem oříšek nás opravňuje předpokládat, že východiskem tu bylo substantivum ořech (překlad něm. Nuss), což dosvědčují i záznamy z Opavska[21]; v Čechách se paralelně začalo používat i deminutivum oříšek. Právě deminutivní forma mohla být východiskem pro překrytí názvů oříšek a burský oříšek. Burský oříšek pak umožnil uplatnění univerbizovaného burák. Substantivum burášek (burášky) stejně jako varianta bur jsou ekvivalenty vzniklé na pozadí slova burák a jsou výstižným dokladem neznalosti výrazu burák – vznikly příklonem k domácímu slovu, které mělo hláskově totožný/shodný základ: burášek (‚pečivo‘). Jak vidět, lidová etymologie se zde uplatnila, aniž by existoval společný významový rys.

Původ probíraných spojení je tak, zdá se, objasněn. Přesto však zůstává otázka, za jakých okolností mohlo k tomuto přejetí dojít. Nepochybně zde sehrál úlohu jazykový kontakt. Pomocnou ruku podává onen úsek našich dějin, který spadá do období společné historie. Podle německé Wikipedie mělo substantivum Kopfnuss skutečně svébytné postavení. Jakkoliv se to může zdát překvapivé, bylo termínem v oblasti školství a jeho právních norem. Slovo Kopfnuss bylo označením pro určitý druh tělesného potrestání žáka. Vězme, že německá Wikipedia v citovaném zdroji s akribií sobě vlastní navíc upřesňuje, že „heute ist diese ‘pädagogische Maßnahme’ in Deutschland nach § 1631 Abs. 2 BGB verboten (siehe Züchtigungsrecht)“. Toto výchovné „opatření“ bylo tedy rozšířeno a praktikováno do takové míry, že si ekvivalent jeho označení našel místo i v češtině a udržel se v ní ještě na konci dvacátého století (jak dosvědčuje naše databáze). Nabízejí se sice další otázky, např. proč se trestajícího dloubnutí se speciálním názvem používalo jen v Čechách, ne na Moravě, zda i naše školství ve svém právním systému na taková opatření pamatovalo a muselo se s nimi v nových právních řádech vyrovnat, ale to už je jiné téma.

 

LITERATURA

Český jazykový atlas 3 (1999), 5 (2005), Dodatky (2011). Praha: Academia.

Český národní korpus – SYN (2010–2013) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Cit. 2014-08-31. < http://www.korpus.cz >.

DUDEN: Duden. Deutsches Universalwörterbuch (2003). 5., überarbeitete Auflage. Mannheim – Leipzig – Wien – Zürich: Dudenverlag.

HAVLOVÁ, E. (1999): Homonyma v etymologických slovnících. In: Z. Hladká – P. Karlík (eds.), Čeština – univerzália a specifika. Brno: Masarykova univerzita, s. 107–116.

JUNGMANN, J. (1989): Slovník česko-německý I. 2. vyd. Praha: Academia.

[78]KLOFEROVÁ, S. (2006): Areálová lingvistika: Svazky izoglos ve službách etymologie. In: I. Janyšková – H. Karlíková (eds.), Studia etymologica Brunensia 3. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 143–148.

KLOFEROVÁ, S. (2008): Česká dialektologie ve slovanském kontextu. Česká slavistika. Příspěvky k XIV. mezinárodnímu sjezdu slavistů, Ochrid 10.–16. 9. 2008, s. 93–103 (= Slavia 77, 2008).

KLOFEROVÁ, S. (2014; v tisku): K lidové etymologii v nářečích. Jazykovedné štúdie.

KLUGE, F. (1989): Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. 22. Auflage. Berlin – New York: Walter de Gruyter.

Kopfnuss (Körperstrafe) (2004–2014) [online]. Cit. 2014-07-26. < de.wikipedia.org/wiki/Kopfnuss_(Körperstrafe) >.

MACHEK, V. (1968): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

MITZKA, W. (1963, 1964): Schlesisches Wörterbuch I, 1963, II, 1964. Berlin: Walter de Gruyter.

Wörterbuch der obersächsischen Mundarten 2 (2003). Berlin: Akademie Verlag.

PSJČ: Příruční slovník jazyka českého I–VIII (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství – Školní nakladatelství – SPN.

REJZEK, J. (2001): Český etymologický slovník. Voznice: Leda.

REJZEK, J. (2009): Lidová etymologie v češtině. Praha: Karolinum.

SČFI: Slovník české frazeologie a idiomatiky 2. Výrazy neslovesné (2009). 2., přepracované vydání. Praha: Leda.

Słownik gwar śląskich III (brawcowy–bżdżon) (2002). Opole: Państwowy instytut naukowy, Instytut Śląski w Opolu.

Slovník nespisovné češtiny (2006). Praha: Maxdorf.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994). Praha: Academia.

SSJČ: Slovník spisovného jazyka českého I–VIII. 2., nezměněné vydání (1989). Praha: Academia.

Staročeský slovník 1 (1970). 2., nezměněné vydání. Praha: Academia.

Sudetendeutsches Wörterbuch (1988–). R. Oldenbourg Verlag: München.

VEČERKA, R. a kol. (2006): K pramenům slov. Uvedení do etymologie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.


[*] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu GAČR P406/11/1786 Slovník nářečí českého jazyka.

[1] Slovník nářečí českého jazyka vzniká v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Blíže o tomto slovníku bude pojednávat příspěvek v některém z dalších čísel NŘ.

[2] Havlová (1999, s. 110), Večerka (2006, s. 153–160), souhrnně Rejzek (2009, s. 67).

[3] Kloferová (2014).

[4] Rejzek (2001).

[5] Kloferová (2006, s. 145).

[6] Český jazykový atlas (1999, s. 188–190); Kloferová (2008, s. 96).

[7] Tak SSČ (1993); uvádíme zde pouze význam primární, dalších, odvozených, si nevšímáme.

[8] Český národní korpus – SYN (2010–). Doklady pocházejí z publikace D. Barryho Rukověť správného chlapa (překlad: Jana Dušková).

[9] Doklady uvádíme v přepisu užívaném současnou českou dialektologií, srov. Český jazykový atlas. Dodatky (2011), kapitola Ukázky nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, s. 342–391. V případě citace dokladu z konkrétní obce následuje za jménem obce zkratka okresu, popř. v závorkách je uvedena místní část obce. V textu užíváme těchto zkratek: BN – Benešov, CB – České Budějovice, DO – Domažlice, HB – Havlíčkův Brod, HK – Hradec Králové, JC – Jičín, JN – Jablonec nad Nisou, KH – Kutná Hora, KL – Kladno, NA – Náchod, OV – Ostrava-město, PE – Pelhřimov, RA – Rakovník, SM – Semily, TU – Trutnov.

[10] Słownik gwar śląskich III (2002).

[11] Staročeský slovník (1970). Jen na okraj poznamenáváme, že SSJČ eviduje výraz bůr ‚pětikoruna‘, Slovník nespisovné češtiny (2006) zaznamenává v témž významu varianty búr a búra. Toto slovo se ale k námi sledovanému významu nevztahuje. Pochází z argotu a jeho východiskem je patrně německý, rovněž argotický výraz bor ‚hotové peníze‘, viz Rejzek (2001). Díky Českému jazykovému atlasu (2005, s. 604–605) je k dispozici také mapa zachycující rozšíření tohoto slova v úzu mladé generace 60. let 20. století.

[12] Machek (1968).

[13] Machek (1968, s. 77).

[14] Pro úplnost dodejme, že obyvatelské jméno Búr má východisko shodné s českým (slezským) dialektismem bur; rovněž vychází ze střhn. apelativa bur(e) ‚sedlák‘ (dnes Bauer).

[15] Jungmann (1989).

[16] Duden (2003).

[17] Jak uvádí na svých stránkách německá Wikipedia (< de.wikipedia.org/wiki/Kopfnuss_(Körperstrafe) >), cit. 2014-07-29, v němčině je tento výraz včetně výkladu svého významu doložen v rozsáhlé Ekonomické encyklopedii (Oekonomische Encyklopädie oder allgemeines System der Staats- Stadt- Haus- und Landwirthschaft; byla vydána v letech 1773–1858 a obsáhla 242 svazků; „In den niedrigen Sprech-Arten, eine figürliche Benennung eines Stoßes an den Kopf. Es setzt Kopfnüsse, Stöße oder Schläge an den Kopf“).

[18] Srov. např. sousední německá hornosaská nářečí (Wörterbuch der obersächsischen Mundarten, 2003). Pro zajímavost uveďme, že výklad původu slova Nuss v tomto významu není jednoznačný. Uvažuje se o přenesení Nuss ‚ořech‘ (existuje sloveso nussen ‚bít, dávat výprask; prügeln‘) nebo o odvození od slovesa pro ‚bít, tlouci; schlagen‘, které je však nepříliš jasné („Verbum für ‘schlagen’, das allerdings nicht klar fassbar ist“; Kluge, 1989, s. 509).

[19] Mitzka (1964, s. v. Kopfnuß a Nuß). Sudetoněmecký slovník (Sudetendeutsches Wörterbuch, 1988–), zachycující lexikální zásobu ze všech českých příhraničních oblastí osídlených do roku 1945 německojazyčným obyvatelstvem, momentálně zpracovává hesla s náslovným h, nepochybně však nebudou tyto výrazy v příslušných svazcích scházet.

[20] Mitzka (1963, s. v. Burennuß a Burnuß); Sudetendeutsches Wörterbuch (1988–, s. v. Burennuß).

[21] Zdejší dialekty patří do slezské nářeční skupiny. Jedním z výrazných rysů jejich lexikální zásoby jsou jevy, které vznikly kontaktem s němčinou. Ostatně působení němčiny zde bylo zejména od 19. století velmi silné (jednak ze strany přirozeného sousedství německých nářečí, jednak vlivem politických germanizačních snah).

Ústav pro jazyk český AV ČR
Veveří 97, 602 00 Brno
kloferova@iach.cz

Naše řeč, ročník 98 (2015), číslo 2, s. 71-78

Předchozí Petr Mareš: „Vypadlo to, ale miserabel pro mne“ Vícejazyčnost v korespondenci Karla Havlíčka

Následující Pavel Štěpán: Sufix -na v pomístních jménech v Čechách

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdm transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1