Předposlední

[Hovorna]

(pdf)

-

(L. N.) Říkáme loni anebo s přidanou předložkou vloni (Pravidla dovolují obé), loňský (i lonský; ale píšeme-li vídeňský, plzeňský, pišme podle Pravidel loňský) a předloni, předloňský (předloni nemá ani Jungmann, ani Kott, ač je to slovo skoro všude známé, mimo kraje, kde říkají předloním nebo přdloněm, jako na Polensku, nebo před loňskem); předloni, předloňský je sotva slovo tvořené napodobením němčiny, aspoň nevidíme jeho přímého něm. vzoru. Říkáme také předevčírem, předvčírem (= před včérem, přede dnem, který byl včera; v starší době se říkalo před včerajškem, před včerajším [dnem]), kde snad nikd nebude hledati napodobení něm. vorgestern, ani v příd. předvčerejší něm. vorgestrig. Proč by předposlední musilo býti podle něm. der vorletzte? Není sice starých dokladů, ale je to přece složenina docela přirozená; jako je »předvčerejší«, co bylo před včerejším, tak je »předposlední«, co je před posledním. Snad se nikomu nebude zdáti vhodným, abychom se snažili obnoviti nepohodlné »bez jednoho poslední« (i »bez dvou p.«; Kocín v Kron. Turecké 1, 174; 300)?

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 7, s. 222

Předchozí Ovládnouti

Následující Rosol