dalaman airport transfers
Časopis Naše řeč
en cz

Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2013/2014

Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Irena Vaňková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Circle of Friends of the Czech Language during the academic year 2013/2014

První přednáška podzimního běhu se uskutečnila 9. 10. 2013. Bylo to vystoupení Petra Nejedlého (Praha) nazvané Jazyk české lidové písně aneb Co je na lidové písni vlastně lidového. Přednášející představil specifické rysy folklorních písňových textů, jež vysledoval zejména na materiálu přederbenovských sbírek. Zaměřil se hlavně na výstavbu textů, a to ve vztahu ke komunikační funkci písně, a věnoval se i obecnějším otázkám vztahu mezi folklorem a literaturou. Přednáška Pavla Štěpána (Praha) o týden později nesla název Vydrholec a Nežárka v Praze, V stráni a Ve stráni. K formální stránce urbanonym. Nad názvotvorbou pražských i mimopražských ulic se přednášející zamyslel z hlediska pravopisné správnosti (některé uliční názvy jsou v úřední databázi MV ČR zapsány např. v rozporu s nynějšími i předchozími Pravidly českého pravopisu, některé ulice pojmenované podle významných osobností se pravopisně liší od jména dané osobnosti) a slovotvorné systémovosti. Ve svém vystoupení, doprovázeném bohatou fotodokumentací, poukázal i na tendenci pojmenovávat ulice podle zahraničních partnerských měst, která může vést běžné uživatele k vážným problémům grafickým i výslovnostním (ul. Města Lwówek Śląski v Chrastavě, ul. Sées ve Starém Městě u Uherského Hradiště). Dne 23. 10. proslovila Jana Přikrylová (Praha) přednášku K současnému policejnímu slangu. Na základě znalosti prostředí a dlouhodobého výzkumu mezi uživateli popsala jazykové prostředky současného slangu městských a státních policistů. Slangu se věnovala v širším kontextu policejní mluvy (oficiální i polooficiální), zohlednila mj. i jeho psychologické a legislativní aspekty a částečně i jeho vývoj. K výzkumu soukromé korespondence běžných pisatelů obrátila 30. 10. pozornost publika Zdeňka Hladká (Brno). Seznámila je s metodami a výsledky vysoce ceněného dlouhodobého projektu shromažďování, korpusového zpracovávání a analýzy soukromé korespondence, probíhajícího na brněnské Masarykově univerzitě. Přednáška Lucie Saicové Římalové (Praha) se konala o týden později pod názvem Neverbální prostředky v rané komunikaci dítěte. Přednášející vycházela z dlouhodobého výzkumu rané dětské řeči a zaměřila se na repertoár, funkce a proměny neverbálních prostředků dítěte v tzv. jednoslovném období a na počátku období víceslovných výpovědí. Setkání 13. 11. věnoval KPČJ svému někdejšímu dlouholetému předsedovi Karlu Hausenblasovi. Pod názvem Karel Hausenblas v kruzích. K nedožitým 90. narozeninám (* 16. 11. 1923) zavzpomínali na významného českého lingvistu, profesora bohemistiky FF UK, jak se jevil v kruzích svého různorodého bytí (včetně Kruhu přátel českého jazyka), jeho synové, kolegové a žáci. Eva Flanderková (Praha), Andrea Hudousková (Praha) a Barbara Schmiedtová-Mertins (Heidelberg) nazvaly své vystoupení, konané 20. 11., Agramatičnost a hypotéza vymazávání stop v afázii. Zaměřily je na výsledky dvou lingvistických experimentů v oblasti Brocovy afázie: první testoval posuzování gramatičnosti (grammaticality judgement) v češtině, tj. jak čeští afatici rozlišují u sloves obligatorní a fakultativní doplnění; druhý testoval hypotézu vymazávání stop. Osmé setkání přátel českého jazyka zachránil 27. 11. Tomáš Matějec (Praha): přednáškou Žalmové parafráze Jiřího Strejce z roku 1587 a jejich význam pro českou literární historii pohotově zaskočil, když odpadlo vystoupení jiné. Představil staré literární dílo i jeho tisk a seznámil nás s problémy, kterým čelil při přípravě edice (diskutovalo se o otázce přenášení dobových pravopisných zvyklostí do transkribovaných vydání). [49]Na 4. 12. (také namísto původně plánované jiné přednášky) připravili Irena Vaňková a Ladislav Janovec s kolektivem studentů (Praha) vystoupení s názvem České Vánoce v perspektivě etnolingvistiky. Ukázali východiska společného projektu studentů a učitelů bohemistiky z FF a PedF UK. V několika vstupech byla naznačena specifičnost současných českých Vánoc, jak ji lze popsat na základě jazyka i jiných sémiotických systémů (s ohledem na rituály, scénáře a stereotypy). Za týden mluvil v Kruhu Robert Dittmann (Praha) o Kenaanských glosách ve středověkých hebrejských rukopisech 11.–13. století. Doklady archaického slovanského (českého) jazykového materiálu zaujaly v minulosti například Romana Jakobsona. Přednášející nyní vede tým, který je edičně a s patřičnými komentáři zpřístupňuje. V přednášce zdůraznil přínos tohoto korpusu glos pro poznání staré češtiny (v oblasti grafiky, hláskosloví, tvarosloví, vlastních jmen i funkcí glos a jejich začlenění do hebrejského textu). V tradiční adventní podvečer s novými edicemi České knižnice představil přítomným Jiří Holý (Praha) edici próz Jakuba Demla Pozdrav Tasova (editorem byl přední znalec Demlova díla Vladimír Binar). Robert Adam (Praha) přiblížil svou edici povídek Karla V. Raise a Milan Blahynka (Brno) třetí svazek básnických knih Vítězslava Nezvala. Jazyk a dynamika „Příběhů Poděbrad“ Matěje Minydeho byly 8. 1. předmětem odloženého vystoupení Dmitrije Timofejeva (Praha). Ačkoli nebyl Matěj Minyde (1776–1840) poděbradským rodákem, zasvětil velkou část svého života sepisování dějin Poděbrad a okolí. Jeho poslední práce z tohoto cyklu, „Příběhy Poděbrad“ (1835), se dochovala v několika pracovních variantách, což autorovi přednášky umožnilo sledovat jak jazykové, tak obsahové změny, které probíhaly v textu při jeho opisování, a poukázat na ty jazykové jevy, které byly pro Minydeho nejproblematičtější.

Jarní běh přednášek KPČJ zahájil 26. 2. 2014 Bohumil Vykypěl (Brno). Poukázal na styčné plochy marristické jazykovědy s dobovým strukturalismem i s pozdějšími typologickými a fonologickými teoriemi. Dne 5. 3. byla na programu přednáška Hany Goláňové (Praha) Nářeční slovník jihozápadního Vsetínska. Byla věnována otázkám dialektologické lexikografie, ale i lexikologie, zejména v souvislosti se synchronním diferenčním slovníkem, který autorka připravila k vydání. Obsáhlý slovník vznikl díky jejímu dlouhodobému výzkumu v obcích Liptál, Lhota u Vsetína a Vsetín-Rokytnice. Děkujeme, odcházíme – případ faktického vítězství a diskurzívní prohry: tak zněl název vystoupení Ondřeje Dufka (Praha) 12. 3. Přednášející nejprve osvětlil diskurzívně historický přístup ke kritické analýze diskurzu a pak se s oporou v něm pokusil popsat, jak se vyvíjel mediální obraz výše jmenované lékařské akce/iniciativy/kampaně. Michaela Lašťovičková (Praha) a Marcela Grygerková (Ostrava) představily 19. 3. teolingvistiku, obor na pomezí lingvistiky a teologie, jenž zkoumá náboženský jazyk. Referující, které se teolingvistikou zabývají přibližně od r. 2000, seznámily přítomné s její historií, hlavními představiteli, metodologií, zpracovávanými tématy a s postavením teolingvistiky mezi dalšími lingvistickými disciplínami. Ondřej Hausenblas (Praha) se titulem své přednášky 26. 3. tázal: Jak zmapovat čtenářský růst? Otázkami dětského čtenářství se zabýval nejprve teoreticky; ukázal v tomto kontextu mj., jak se postupně vyvíjejí čtenářské schopnosti od předškolního věku po dospělost, a poté na mnoha příkladech představil konkrétní metody a strategie, jež mohou učitelé uplatnit, chtějí-li budovat kladný vztah dětí k četbě a přispívat k růstu jejich čtenářských dovedností. První dubnová středa patřila v Kruhu přátel českého jazyka 2. 4. Marku Janosikovi-Bielskému (Liberec). Přednáška Hlas na vzchod slunce, hlas na západ slunce, hlas na kříž světa, hlas na nevěsty [50]i na ženichy! Hlas na všecky lidi! aneb Audiokniha jako jedna z možností interpretace staročeského textu představila projekt a první plod snahy oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český představit některé starší české texty i v podobě zvukové. První soubor, sestavený ze staročeských prozaických ukázek, vznikl v roce 2013; dva plzeňští herci namluvili pod vedením bohemistů M. Janosika-Bielského a M. Hořejšího vybrané ukázky a ty byly potom s úvody a zdarma zveřejněny k poslechu ve webovém hnízdě Vokabulář webový (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/audio/). Za týden se u kulatého stolu Kruhu sešli vydavatel kontroverzní edice Babičky Boženy Němcové v současné češtině Martin Vopěnka (Praha) a jazykový poradce této edice Martin Prošek (Plzeň/Praha) s jejími kritiky Jaroslavou Janáčkovou, Petrem A. Bílkem, Alenou Macurovou a Irenou Vaňkovou (všichni Praha). Po vymezení funkce edice a principů jazykových úprav se dlouhá a bouřlivá diskuse vedla okolo toho, zda je přípustné a účelné výrazně jazykově modifikovat texty 19. století s ohledem na dětského čtenáře, a pokud ano, zda byly v této edici uplatněny zásady, které jsou skutečně s to cestu adresátů k textu usnadnit. V dané věci bohužel schází výzkum, diskuse tedy stěží mohla dospět k obecnému závěru; nadstandardní aktivní zájem publika však ukázal, že jde o téma velmi aktuální. Martina Kojetínová (Praha) přednesla o týden později příspěvek na téma Chrématonyma ve hrách Divadla Járy Cimrmana; soustředila se tak na dosud opomíjenou skupinu literárních proprií. Poukázala k funkcím, které mohou chrématonyma v uměleckém textu plnit, zároveň se jí však podařilo na jejich základě interpretovat specifičnost cimrmanovské mystifikace (zejm. s ohledem na protiklad chrématonym reálných a fiktivních). Dne 23. 4. představil František Martínek (Praha) výsledky své práce na elektronické edici českého překladu Husitské kroniky Vavřince z Březové pro tzv. ediční modul Vokabuláře webového. Po obecném shrnutí předpokladů ediční práce se starším textem se zaměřil na výsledky pravopisné a jazykové analýzy dané památky, která pochází z 15. století, ale dochovala se pouze v mladším opisu z r. 1619, a na základě podrobného rozboru přesvědčivě zdůvodnil – jeho slovy řečeno – relativně pietní ediční přístup k rukopisu ve srovnání se starší dostupnou edicí Jaroslava Golla. Jarní běh byl zakončen přednáškou, v níž autoři nové ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory, pracovníci ÚJČ AV ČR Markéta Pravdová a Petr Lozan (Praha), popsali, jak bylo v letech 2013–2014 připravováno revidované znění příslušné státní normy a jak se vypořádávali s více než sedmi tisíci připomínkami reprezentantů různých souvisejících oborů (typografů, jazykovědců či pedagogů z obchodních akademií), a vybrali z ustanovení normy několik příkladů, u nichž se konsenzus rodil jen velmi obtížně.

Kruh přátel českého jazyka
Filozofická fakulta UK
nám. J. Palacha 2, 116 38 Praha 1
robert.adam@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 98 (2015), číslo 1, s. 48-50

Předchozí Klára Dvořáková: O společenské konverzaci adolescentů

Následující Robert Adam: To jste tomu dala, vy trdla! K tzv. shodě s vokativem