Časopis Naše řeč
en cz

Přirovnávací vedlejší věty se spojkami jako a než

Josef Štěpán

[Články]

(pdf)

Comparative subordinate clauses with the conjunctions jako and než

Using material from contemporary Czech, comparative subordinate clauses with the conjunctions jako and než are initially classified into adverbial and non-adverbial clauses. The analysis then considers the fact that in the adverbial clauses with jako, comparison is realized by a conjunction occurring togheter with a t-expression and the adverb stejně. The clause order is also taken into consideration. Adverbial clauses with než are then classified in particular into clauses of the narrowly understood manner (generally comparative) and measure (with the comparative in the head clause).

Key words: adverbial clause, comparative, conjunction, generally indicating comparative expression, non-adverbial clause
Klíčová slova: příslovečná věta, komparativ, spojka, povšechně naznačující přirovnávací výraz, nepříslovečná věta

 

Věnováno stému výročí narození Karla Svobody (1914–1986)

 

0 Příspěvek vznikl v rámci formálně-sémantického rovinného popisu (FSRP) jazykového (gramatického) systému, na jehož nejvyšší, souvětněčlenské rovině byla postulována teorie souvětných členů (Štěpán 2012a). Souvětí vyžaduje samostatnou pozornost, protože na rozdíl od věty jednoduché, která je složena z větných členů, popř. aktantů (participantů), jež jsou syntakticky aktivní, v souvětí jsou syntakticky aktivní hlavně spojovací výrazy, poněvadž spojují souvětné členy (klauze), a proto mají také místo v závislostních grafech. Metodologicky vycházíme v souvětí od formy spojovacích výrazů k jejich významu. V této stati nás budou zajímat přirovnávací podřadicí spojky jako a než.[1]

Cílem článku je ukázat, že přirovnávací vedlejší věty s podřadicími spojkami jako, než mají specifické postavení v rámci vět vedlejších spojkových, protože [14]přirovnání je nezákladní sémanticko-syntaktický vztah (viz níže 2). Nejprve se budeme stručně zabývat pojetím těchto vět v základních mluvnicích současné češtiny (1), potom podáme vlastní pojetí (2) a především podrobnou klasifikaci přirovnávacích vět s jako a než (3).

 

1 Pokud jde o pojetí přirovnávacích vedlejších vět se spojkami jako a než v předních českých mluvnicích, především se postupně zpřesňují výklady o přirovnávacích větách se spojkou jako. J. Gebauer – V. Ertl (1921, s. 93) ještě nerozlišují přirovnávací věty se spojkou jako od přirovnávacích vět s příslovcem jak, uvádějí dohromady doklady na oba výrazy a tyto výrazy nepojmenovávají. F. Trávníček (1951, s. 717n.) v rámci vět doplňovacích u vět přirovnávacích (má termín věty srovnávací) považuje výrazy jak i jako za příslovce. V. Šmilauer (1966, s. 292) ještě u vyjádření míry nezmiňuje, jakými slovními druhy jsou spojovací výrazy jako a jak. Nově však už u vlastního způsobu (s. 285) odděluje od sebe přirovnávací věty se spojkou jako a vztažné jak. Jak V. Šmilauer, tak F. Trávníček ovšem uvádějí na přirovnávací věty s jak jen doklady na věty, které jsou v poslední době nazývány jako polovedlejší. J. Bauer – M. Grepl (1972, s. 286n.) uvnitř vět příslovečně-určovacích přesněji rozlišují přirovnávací (v jejich terminologii srovnávací) věty se spojkou jako, jež vyjadřují srovnání ve smyslu podobnosti nebo shody, a příslovce jak, které vyjadřuje srovnání ve smyslu totožnosti. V tomto rozlišení pokračují i M. Grepl – P. Karlík (1986, s. 410n.), J. Hrbáček (1987, s. 495n.) a P. Karlík (1995, s. 454), kteří u spojky jako uvažují ovšem o vyjádření podobnosti a u příslovce jak o vyjádření shody. K. Svoboda (1972, s. 214) liší spojku jako a příslovce jak pomocí definice: spojka jako signalizuje shodu děje věty, kterou uvozuje, s dějem věty řídící, způsob realizace děje se vyrozumívá; příslovce jak naznačuje shodu ve způsobu nebo míře dějů vyjádřených větou s jak a větou řídící.

V předních mluvnicích je v zásadě shoda v tom, že přirovnávací věty se spojkami jako a než jsou příslovečné věty způsobové a měrové, liší se jen F. Trávníček, který nepracuje s pojmy-termíny věta způsobová a měrová a který tyto věty vykládá v rámci vět doplňovacích. Mluvnice také shodně u přirovnávacích vět se spojkou než uvažují o nestejném způsobu a míře, nestejnosti, rozdílnosti. F. Kopečný (1962, s. 27) přirovnání považuje podnětně za zvláštní vnější vztah vedle apozice a parenteze.

 

2 V našem pojetí se od dnes rozšířeného termínu srovnávání vracíme k tradičnímu termínu přirovnání (Gebauer – Ertl, Šmilauer, Svoboda). Ten nacházíme nejvíce propracovaný v knižní monografii K. Svobody (1972, s. 214–219). Při popisu morfosyntaktických a sémantických vlastností přirovnávacích vedlejších vět se spojkami jako a než vycházíme především z jeho výkladů. Tyto výklady dále prohlubujeme.

[15]Přirovnání je podle mého názoru vedle apozice a parenteze zvláštní nezákladní sémanticko-syntaktický vztah (základními jsou predikace, determinace a koordinace). Přirovnáváním se dva jevy stavějí v myšlenkovém procesu proti sobě jakoby na stejné úrovni, v tom se pojem přirovnání blíží základnímu sémanticko-syntaktickému pojmu koordinace. Současně se na některé věty přirovnávací ptáme větou řídící, proto přirovnání má také rys determinace a jde o věty vedlejší. Přirovnání se u vedlejších vět s jako a než vrství na determinaci, jde pak o vedlejší věty příslovečné i nepříslovečné.

Zvláštnost přirovnání je v tom, že ve spisovné normě ze všech vedlejších vět právě jen věty přirovnávací s podřadicími spojkami jako, než mají kontaktní dvojice podřadicích spojovacích výrazů stejnovětných (např. jako když, než aby, než jak aj.). V části 3 popíšeme rozsáhlý repertoár těchto dvojic na dokladech z jazykové praxe. Z uvedeného přirovnávání na stejné úrovni je možno také objasnit, že zatímco ostatní podřadicí spojky a (spojovací) částice spojují především jen souvětné členy (klauze) a vyjadřují determinaci věty řídící větou vedlejší, spojky jako, než spojují nejen souvětné členy, ale také větné členy, vyjadřují přirovnání.[2] Další zvláštnost přirovnání je v tom, že spojky jako a než, které signalizují ve větě vedlejší shodu nebo odlišnost děje věty vedlejší s dějem věty řídící, jsou doprovázeny ve větě řídící nejrůznějšími výrazy, jak ukážeme v části 3. Přirovnání větných členů se někdy chápe jako elipsa přirovnání souvětných členů.[3]

Stranou necháváme takové přirovnávací věty se spojkou jako, které nejsou větami vedlejšími s determinací, protože mají rys komentování v polovedlejší větě (Štěpán, 2007), srov. [o]kamžitě šla na dvůr házet míčem, stejně jako to dělával Johnny v jejím věku (SYN), nebo rys apozice, srov. Vladislav se obklopuje oddanými stvůrami nebo prohnanými kněžskými prospěcháři, jako je biskup Daniel nebo probošt Gervasius (Kupka 92). Mimo naši pozornost jsou také frazémy vedlejších vět, srov. Plnila si sny, jako když mrknete (Frühlingová 75).[4] Nezabýváme se přirovnávacími větami ve složeném (složitém) souvětí.

[16]Přirovnání (srovnání) se ovšem v podřadném souvětí vyjadřuje gramaticky i jinými spojovacími výrazy než spojkami jako a než. V korelaci ho vyjadřuje vztažné příslovce jak ve větách způsobových, srov. Jak se bůhvíodkud na jedné straně vzali, tak bůhvíkam na straně druhé mizeli (Dršata 163), a vztažné zájmeno co ve větách měrových, srov. Čím více má člověk v srdci lásky k Bohu, o to více mu ji Bůh oplácí (Černohous 46). Ve větách zřetelových v součinnosti se sekundární předložkou přirovnávacího významu bývá oznamovací částice že (Štěpán 2012b, s. 133), nebo různá příslovce (Štěpán 2012c, s. 49), např. v porovnání s tím, že; ve srovnání s tím, kam, v konfrontačních souvětích spojky zatímco, jestliže atd. V souřadném souvětí se přirovnání vyjadřuje jen lexikálně, např. Zbabělec umírá tisíckrát, hrdina jenom jednou? (SYN).

 

3 Klasifikace přirovnávacích vedlejších vět se spojkami jako a než

V obou druzích vět se užívá indikativu i kondicionálu. Zatímco věty se spojkou jako mohou stát v postpozici i antepozici (viz 3.1.1.1.1), věty se spojkou než stojí jen v postpozici (3.2.1.1) s výjimkou anteponované přirovnávací vedlejší věty, před níž se preferuje význam věty řídící, srov. Než aby otevřela dveře lednice, raději jídlo vyhodila (SYN2010). Spojka jako bývá v iniciálním i neiniciálním postavení ve větě vedlejší, kdežto spojka než je pouze v postavení iniciálním.

Chceme podrobněji ukázat, jak se ve větě řídící spolupodílejí na přirovnávání jako myšlenkové operaci nejrůznější souvětně relevantní výrazy: a) u spojky jako jsou to t-výrazy a především adverbium shody stejně,[5] b) u spojky než se jedná o povšechné výrazy (termín viz Svoboda 1972, s. 217) jinak, jiný, jinde atd., povšechností se liší od výrazů s lexikálním významem jako např. dobře, velký, blízko (význam povšechnosti by měl být u nich uveden ve výkladových slovnících), preferenční adverbia spíš, raději, komparativy adverbií a adjektiv.

 

3.1 Přirovnávací věty se spojkou jako

Charakteristickou vlastností těchto vět je to, že kondicionálový komponent by následuje u myšlené okolnosti ve vedlejší větě přímo za spojkou (viz 3.1.1.2), že nemůže být od ní oddělen jiným výrazem. Je třeba alespoň zmínit, že význam spojky „jako“ mívá v běžně mluvené (nespisovné) češtině i výraz jak, srov. Ono to dopadne, jak (→ jako) už to jednou dopadlo (Aškenázy 382). Rozlišují se přirovnávací věty se spojkou jako příslovečné (3.1.1) a nepříslovečné (3.1.2).

 

3.1.1 Příslovečné přirovnávací věty se spojkou jako jsou věty způsobové.

[17]Příslovečné přirovnávací způsobové věty jsou uvozeny spojkou jako (3.1.1.1), kterou se budeme zabývat podrobněji, dále spojkami jako by (3.1.1.2) a jako kdyby, jako když (3.1.1.3).

 

3.1.1.1 Přirovnání dějů vůbec se realizuje spojkou jako. Přirovnávací způsobová spojka jako signalizuje, vyjadřuje shodu, popř. podobnost děje věty, kterou uvozuje, s dějem věty řídící, způsob realizace děje se vyrozumívá. Jak uvidíme v dalším výkladu, k přirovnávání shodou dochází nejen gramaticky pomocí spojky jako, ale bývá posilováno i přirovnáváním lexikálních významů přísudků obou vět, popř. ještě dalších větných členů.

U spojky jako ukážeme detailněji, že se gramatické přirovnání ve větě vedlejší uskutečňuje touto spojkou samotnou, která je v ní v iniciální pozici (3.1.1.1.1), nebo není v iniciální pozici, protože před ní bývá ve větě vedlejší t-výraz (3.1.1.1.2) a příslovce shody stejně (3.1.1.1.3), tyto výrazy stojí i ve větě řídící; pro nedostatek místa neuvádíme doklady na tuto spoluúčast u spojek jako by, jako kdyby, jako když.

 

3.1.1.1.1 Ve významu přirovnání dějů vůbec ve smyslu shody se uplatňuje spojka jako ve funkci spojovacího výrazu sama o sobě (někdy zdůrazněná časovými příslovci zrovna, právě), přirovnávací věta stojí k řídící větě zpravidla v postpozici, srov. Opustila nemocného, jako voda zničehonic opustí řečiště (Fischerová 194), Ostatně umřu v nemocnici, jako jsem se v nemocnici narodil (Exner 25). Jen zřídka stojí přirovnávací věta v antepozici Jako podvědomě touží mocní po ponížení a bohatí po nouzi, baží zřejmě Skrytí po rozpoznání (SYN2005).

 

3.1.1.1.2 Často spolu se spojkou jako bývá ve vedlejší větě zájmenné příslovce tak, vedlejší věta je v postpozici, srov. Kolik odlišných lidí by s radostí zaujalo moje místo, tak jako já jsem zaujal vaše? (SYN2010), i antepozici, srov. Tak jako ve dne utrácela jeho peníze, v noci si vybírala jinou daň (Farianová 45). Příslovce tak je zdůrazněno někdy ještě časovými příslovci zrovna, právě.

Přirovnávací vedlejší věty se spojkou jako bývají zpravidla zapojeny do věty řídící t-výrazem, a to nejčastěji zájmenným příslovcem tak ve větě řídící. Takové zapojení je těsnější a důraznější, než kdyby tam byla jen samotná spojka jako. Věta vedlejší s jako stojí v postpozici, srov. Jeho mysl se najednou otevřela tak, jako se slepému otevřou oči (Černá 24). Jako t-výraz bývá i zájmenná číslovka, srov. [t]oužila, aby velcí politikové tohoto světa rozuměli lidem aspoň tolik, jako ona rozumí svým zvířátkům (Smetanová 105). T-výraz je někdy zesílen různými příslovci jako aspoň, právě, přesně atd. Jestliže věta vedlejší je v antepozici, pak příslovce tak je anaforické, srov. Jako odtud mezi [18]posledními odcházeli, tak se zase jako první vracejí poštovní zaměstnanci (Čechura 35).

Příslovce tak může zdůrazňovat ve větě řídící vlastnost, ke které bývá přirovnávána vlastnost ve větě vedlejší, srov. Domnívají se, že jsem tak pitomý, jako jsou oni moudří (Křenek 371). Jindy zdůrazňuje ve větě řídící nějakou okolnost, která je přirovnávána k ději ve větě vedlejší, srov. [s]toupá nad užaslým davem tak vznešeně, jako klesal vodou strýček Izak (Bartůněk 142).

 

3.1.1.1.3 Spolu se spojkou jako bývá často ve vedlejší větě v antepozici způsobové příslovce shody stejně (někdy v podobě stejně tak, zřídka tak stejně),[6] a to ve větě postponované, srov. Evu nelze oddělit od Adama, stejně jako nelze oddělit Ariela od Sebastiána (Bažant 220), i anteponované, srov. Stejně jako Adolf Hitler vítězně vpochodoval do Reichstagu, Šeng vpochoduje do ústředního výboru (SYN2000).

Příslovce stejně bývá i ve větě řídící jako souvětně relevantní výraz, věta s jako je postponována, srov. Nestane-li se to dost brzy, poumíráme stejně, jako umřeli naši staří lidé a po nich i většina dětí (Frýbort 21). Ve větě řídící výraz stejně determinuje často ještě jiné příslovce, popř. adjektivum, a vyjadřuje, že okolnost nebo vlastnost vyjádřené ve větě řídící jsou shodné ve větě řídící i vedlejší, srov. Sama tomu věřila stejně často, jako nevěřila (Kostrhun 134), Slavomír přišel z ředitelny stejně hrdý a sebevědomý, jako do ní odešel (Budinský 88). Zřídka se nachází v interpozici, srov. Stejně nevyhnutelně, jako jsme se ocitli v péči našeho nového přítele, zůstali jsme po celý den uzamčeni v kilometrové koloně náklaďáků (Erml 77).

 

3.1.1.2 K ději věty řídící se realizuje přirovnání myšlené okolnosti ve vedlejší větě spojovacím výrazem jako by (Matušková 2011). Kondicionálový komponent by vždy následuje přímo za spojkou jako, nemůže být od ní oddělen jiným výrazem, věta přirovnávací podává svůj obsah jen jako myšlený. Děj věty řídící se uskutečňuje tak, jako kdyby se realizoval děj věty přirovnávací. V tom smyslu jde o věty amodální podmínkově-přirovnávací, v nichž lze vždy provést substituci jako by jako kdyby, srov. Bylo mu, jako by mu něco drtilo hrozným tlakem prsa (SYN2000).

Vysoká frekvence jako by je dána někdy i tím, že v textech bývá často elipsa hlavní věty s určitým tvarem slovesa vypadat: Cítil se neobvykle svěže, (vypadal), jako by se vykoupal v křišťálově čisté vodě (Křenek 255).

 

3.1.1.3 Přirovnání s dvouslovnými podřadicími spojkami jako kdyby a jako když je u vět podmínkově- a časově-přirovnávacích.

[19]Podmínkově-přirovnávací věta se spojkou jako kdyby vyjadřuje obsah věty vedlejší jako myšlený, srov. Upustila prádlo do zásuvky, jako kdyby to bylo žhavé uhlí (SYN2005). Mohou tady být i dvouslovné spojky jako -li a jako když.

Časově-přirovnávací věta se spojkou jako když vyjadřuje obsah vedlejší věty ne jako myšlený, ale skutečný, srov. Vladislavovi tlouklo srdce, jako když zvon bije na poplach (Kupka 193).

 

3.1.2 Nepříslovečné přirovnávací věty se spojkami jako, jako by, jako kdyby, jako když jsou dány syntaktickou stavbou věty řídící.

 

3.1.2.1 Přívlastková věta, srov. Večer mívala pocit, jako by kolem stavení někdo chodil (Haidler 201).

 

3.1.2.2 Předmětná věta, srov. Jardine dělal, jako že si prohlíží vlastní nohy v botách (SYN2005) → …jako by si prohlížel, nebo …že si prohlíží.

 

3.1.2.3 Podmětná věta, srov. Zdálo se, jako když se trochu třpytí (SYN2010).

 

3.1.2.4 Přísudková věta, srov. Když skončí proud, je to, jako by bubliny nikdy neexistovaly (SYN2000).

 

3.2 Přirovnávací věty se spojkou než

Liší se od vět se spojkou jako v tom, že kondicionálový komponent se ke spojce než pojí volněji a že se tato spojka může spojovat nejen s kdyby, ale také s aby. Zatímco spojka jako stojí i nestojí v iniciální pozici ve větě vedlejší, spojka než se vyskytuje ve větě vedlejší vždy v iniciální pozici s výjimkou, kdy rozdílnost bývá vyjádřena nejen spojkou, ale i nepovšechným výrazem, srov. pozn. 7.

Rozlišují se věty příslovečné (3.2.1) a nepříslovečné (3.2.2).

 

3.2.1 Příslovečné přirovnávací vedlejší věty se spojkou než

Příslovečné věty přirovnávací jsou úzce způsobové (3.2.1.1), měrové (3.2.1.2), místní (3.2.1.3) a časové (3.2.1.4).

 

3.2.1.1 Úzce způsobové přirovnávací vedlejší věty se spojkou než jsou věty povšechně přirovnávací. Vyjadřují děj (stav), který se liší zpravidla od děje (stavu) ve větě řídící. V té je rozdílnost naznačena povšechným adjektivem jiný, jinaký (běžně mluvené jinačí), nebo povšechným adverbiem jinak[7], nebo preferenčními adverbii raději, spíše. Všimněme si podrobněji podle [20]těchto výrazů ve větě řídící, jak je přirovnání vyjadřováno ve větě vedlejší jen spojkou než nebo i za spoluúčasti dalších podřadicích výrazů, které za touto spojkou následují.

Povšechné adjektivum jiný je ve vztahu k samotné spojce než, srov. [r]áno je všechno jiné, nežli bylo zvečera (SYN), nebo za spojkou nejčastěji stojí spojka časová když, srov. Bude to úplně jiný, než když by tam byly všechny holky (SYN2010), nebo podmínková kdyby, srov. Jo, je to úplně jiný, než kdyby to bylo něco divnýho (SYN2010).

Povšechné adverbium jinak je ve vztahu k samotné spojce než, srov. Dokončil větu úplně jinak, než měl původně v úmyslu (Borská 114). Dále za spojkou než stojí zpravidla ještě podřadicí výraz adverbium jak, srov. [c]ožpak můžu jednat jinak, než jak jednám? (SYN), popř. i jiné adverbium, srov. Míč lítá jinak, než kam zamířím (SYN). Jindy tam je částice, a to oznamovací, srov. [s] tou první kytarou to bylo úplně jinak, než že by byla pro kapelu (SYN), amodální, srov. [p]aní Zdeňka nedala jinak, než aby se jmenoval po tatínkovi (Siegel 46), tázací, srov. Myslím, že budu hodnocena jinak, než jestli mám prstýnek na ruce (SYN).

Významovou modifikací vět povšechně přirovnávacích se spojkou než, které vyjadřují odlišnost obsahu od věty řídící, jsou vedlejší věty, jež vyjadřují děj nebo stav, před nímž se preferuje to, co se říká ve větě řídící. Ve větě řídící bývá preferenční adverbium spíš(e), nebo preferenční komparativ raději, radši, po spojce než se ve vedlejší větě dává kondicionál, srov. Prý by šla raději do kláštera, než by si vzala takového dědka (Boček 185). Často za touto spojkou stojí částice aby, srov. Dolů z kopce spíše padají, než aby utíkali (Borská 27). Preference nemusí být zřídka vyjádřena adverbii spíš(e), raději, radši, ale vyrozumívá se z lexikálních významů přísudků řídící a vedlejší věty, srov. Nesnází pak stále ještě přibývalo, nežli aby jich ubývalo (Salivarová 138). Ve větě vedlejší se spojkou než a kondicionálem bývá i částice že, srov. Tělo Měsíce se spíš tak jako v klidu rozešlo, než že by trhalo zdi (Kocábová 145).

Jen velmi zřídka ve vedlejší větě, před níž se preferuje děj věty řídící, nebývá kondicionál, srov. Howard stál za oknem a spíše cítil, než skutečně viděl, jak se muž v kabátě s kožešinovým límcem vrací ke svému autu (Drábek 72), Jenže já tě mám mnohem raději, než jsem kdy měla ráda Brenta (SYN2010). Někdy zde jde spíše než o souvětí o větu jednoduchou s několikanásobným přísudkem, srov. [a] já bych mnohem raději létal než pracoval (SYN2010).

Věta vedlejší, před níž se preferuje to, co je ve větě řídící, stojí jako jediný druh přirovnávacích vět s než i v antepozici k řídící větě, srov. Než bych se díval, jak ti líbá ruku, budu raději do smrti potmě (Rut 125), nebo souvětí s elipsou výrazu raději ve větě řídící, srov. [a] než aby se koukal do not, četl si knížku (Růžek 22).

 

[21]3.2.1.2 Měrové přirovnávací vedlejší věty se spojkou než

Tyto věty vyjadřují obsah, nad jehož implikovanou složku měrově vyniká, resp. nevyniká jistá složka obsahu vyjádřeného větou řídící. Tato rozdílová vlastnost je vyjádřena ve větě řídící gramaticky, a to komparativem[8] adverbia nebo adjektiva.

Komparativ adverbia ve větě řídící se pojí se samotnou spojkou než ve větě vedlejší, srov. Podávali jí ploutve a ona jimi třásla srdečněji, než si třesou úředníci z radnice rukama s oficiálními návštěvami (Brycz 100). Ve větě řídící bývají komparativy nejrůznějších adverbií, nejčastěji komparativ víc: [u]blížila by sama sobě ještě víc, než jí ublížili cizí (Smetana 188). Jindy spolu se spojkou než bývá ve vedlejší větě hned za ní jako spojovací výrazy příslovce jak, srov. Líbí se mi to o hodně víc, než jak to tam bylo doteď (SYN2010), nebo zájmenná číslovka kolik, srov. Prostě si objednal o trochu víc, než kolik potřeboval ke své práci (SYN2010). Ve větě vedlejší se po spojce než vyskytuje i částice, např. aby a jestli, srov. [j]e na tom jen o málo líp, než aby chodil po žebrotě (SYN2010), Tohle je tedy věc, která mě teď zajímá trochu víc, než jestli budu mít zítra koncert (SYN2010), nebo spojka, např. časová, srov. [p]ohled na prázdné šaty stojící ve dveřích by je vyděsil mnohem víc, než když tam neviděli stát vůbec nic (SYN2010), nebo podmínková, srov. [p]řipadlo mi, že jí můžu víc důvěřovat, než kdyby přišla jako docela neznámá redaktorka (Klíma 233).

Na přechodu k místním přirovnávacím větám jsou už souvětí, v nichž adverbium místa ve větě řídící a vztažné adverbium místa ve větě vedlejší jsou v souhlasu (obě jsou na otázku kam?), srov. Dojeli jsme do této chvíle z Lahore dál, než kam bys stačil dojít pěšky za dva dny (SYN), nebo v nesouhlasu (otázka kde? a kudy?), srov. [m]yslím, že je to blíž, než kudy jsem chodíval s Aninkou (Chvojková 37). Na přechodu k časovým větám je souvětí Poborský bude působit ve Spartě ještě déle, než na jak dlouho zní současná smlouva (SYN).

Komparativ adjektiva se pojí se samotnou spojkou než, srov. Vyměřil jsi mi trest větší, než je pokání (Kupka 250). Jindy bývá s touto spojkou ve větě vedlejší hned za spojkou adverbium jak, srov. Vypadala pak desetkrát větší, než jak skutečně narostla (SYN2010), nebo částice aby, srov. Situace je ovšem vážnější, než aby připouštěla pouhé bonmoty (SYN2000), nebo spojky, a to spojka časová, srov. [b]yli jsme snad tisíckrát chytřejší, než když jsme byli daleko od sebe (SYN2000), nebo podmínková, srov. Pořád je mi to milejší, než kdyby Toníček lhal (Siegel 120).

 

[22]3.2.1.3 Místní přirovnávací vedlejší věty se spojkou než

Ve vztahu k nejrůznějším povšechným místním adverbiím ve větě řídící jsou k-adverbia místa jako autosémantické spojovací výrazy, které se pojí s přirovnávací spojkou než a které jsou s povšechnými adverbii zpravidla v souhlasu, např. Půjdu jinam, než kam se pro něj chodívá (Kocábová 13). Bývají také zřídka i v nesouhlasu, např. Přenášejí akcent dneška jinam, než kde opravdu leží (SYN). Adverbium místa nebývá ve větě vedlejší přirovnávací vždy vyjádřeno, srov. Dnes jsme jinde, než (kde) jsme byli včera (Brtníková 37).

 

3.2.1.4 Časové přirovnávací věty se spojkou než

Mají ve větě řídící povšechné adverbium jindy, srov. [a] tak trošku se směje jindy, než se smějou ostatní (SYN2005). Ve větě vedlejší bývá také časová spojka když, srov. Navštěvujete jej také někdy jindy, než když zde zrovna točíte? (SYN2009PUB).

 

3.2.2 Nepříslovečné přirovnávací vedlejší věty se spojkou než jsou dány stavbou věty řídící. Jsou s významovým odstínem úzce způsobovým (3.2.2.1) nebo měrovým (3.2.2.2).

 

3.2.2.1 Nepříslovečné věty přirovnávací úzce způsobové-přívlastkové

Řídící věta obsahuje povšechně přirovnávací adjektivum jiný (jinaký, jinačí)[9], proto vedlejší věta se spojkou než je přirovnávací věta úzce způsobová, ne měrová. Současně však je vedlejší věta nepříslovečná, a to přívlastková, protože závisí na substantivu řídící věty především pomocí autosémantických spojovacích výrazů (který, jaký, co aj.), např. [j]e vybíráno od jiných lidí, než kterým jsou vypláceny důchody (SYN), V druhé půli šestnáctého století nabyla Evropa zcela jinou podobu, než jakou si udržovala po celý středověk (Boček 7). Dále jsou to spojovací výrazy synsémantické, a to částice oznamovací, srov. Úplně jiné představy, než že většinu zápasů prosedí na lavičce, měl o svém působení v mistrovském týmu (SYN), tázací, srov. [m]áš jiný starosti, než jestli si kámoš neudělal z tvýho kvartýru bordel (SYN2005), amodální, srov. Mám dost jiných starostí, než abych se zabýval kádrovou problematikou (SYN), a spojka časová, srov. Dneska je jiná doba, než když jsem začínal (SYN2009PUB).

Přívlastková je věta také tehdy, je-li ve větě řídící eliptické povšechné adjektivum jiný, u kterého není vyjádřeno substantivum předtím užité. Jsou to věty jen se spojkou než, srov. Tvrdil jsi, že byl jiný (plášť), než se nosí u nás (SYN2010). Za spojkou než dále stávají autosémantické podřadicí výrazy, srov. Je úplně jiná, než jakou jsem ji znal (Buberle 260), [v]e skutečnosti je úplně jiná, než jak se před tebou tváří (Francková 90).

 

[23]3.2.2.2 Nepříslovečné věty přirovnávací měrové

Řídící věta má komparativ adverbia nebo adjektiva, proto vedlejší věta se spojkou než je měrová. Nepříslovečný druh vedlejší věty je dán syntaktickou stavbou věty řídící. Spojka než se spojuje ve vedlejší větě s autosémantickými spojovacími výrazy u vět přívlastkových, nebo částicí že, resp. aby u vět podmětných a předmětných.

3.2.2.2.1 Přívlastková

Tato věta závisí na substantivu věty řídící, které je v této větě ještě determinováno komparativem adjektiva jako jeho shodný přívlastek. Spolu se spojkou než bývají ve větě vedlejší především autosémantické spojovací výrazy, srov. Jak to děláš, že vždycky přijdeš z vyššího místa, než z jakýho odejdeš? (Kocábová 113), ale také i synsémantické částice aby, že, srov. Víme dobře, že není pošetilejší myšlenky, než aby se každé dítě naučilo číst a psát (SYN2005), Z čeho může mít ten tvůj klient větší strach, než že ho někdo zavraždí? (SYN), nebo spojka, srov. Může udělat otci něco větší radost, než když dopomůže synovi stát se prezidentem? (SYN2010).

3.2.2.2.2 Podmětná

Podmětná věta přirovnávací je uvozena spojkou než ve spojení s částicemi aby, že, srov. Nic by jim teď nemohlo být nepříjemnější, než aby mě zpovídali novináři (SYN2005), Co je přirozenějšího, než že to byl on, kdo přicházel chodbou (SYN2005), zájmenem co, srov. Ale bylo to jistě lepší, než co musel dělat předtím (Křesadlo 150), spojkou když, srov. Není nic horšího, než když se vám něco stane (SYN) aj. Zájmena nic, co ve větě řídící lze chápat jako kvantitativní přívlastky k adjektivu v komparativu (Svoboda, 1988, s. 214); v prvých dvou dokladech jde o neprojektivní konstrukce (Uhlířová, 2002, s. 346).

3.2.2.2.3 Předmětná

Předmětná věta přirovnávací se spojkou než má také částice aby, že, srov. [n]ic si nepřeje víc, než aby každý okamžik paní Isabely od této chvíle byl naplněn požehnáním božím a štěstím (SYN2005), Člověk vlastně netouží slyšet nic víc, než že ho někdo má rád (Klíma 237).

 

4 Závěr

Článek je příspěvkem k řešení složité problematiky přirovnávání v souvětněčlenské rovině jazykového (gramatického) systému. Přirovnávání se chápe jako zvláštní nezákladní sémanticko-syntaktický vztah, který se u vedlejších vět se spojkami jako a než navrstvuje na základní vztah determinace. Přirovnání se formálně vyjadřuje podřadicími spojovacími výrazy autosémantickými a synsémantickými. Článek se podrobněji soustřeďuje jen na klasifikaci přirovnávacích [24]vedlejších vět se synsémantickými podřadicími spojovacími výrazy, a to jen podřadicími spojkami jako a než, jejichž hlavní vlastností, kterou se liší od jiných podřadicích spojovacích výrazů, je to, že se mohou pojit ve větě vedlejší i s jinými podřadicími spojovacími výrazy (např. jako když, jako kdyby, než aby, než jak). Podali jsme podrobný výčet těchto dvojic, které lze nazvat kontaktními dvojicemi stejnovětných podřadicích spojovacích výrazů. V první fázi třídění se rozlišují věty s jako a než na příslovečné a nepříslovečné, v dalších fázích se přihlíží v duchu FSRP ke speciálním souvětně relevantním výrazům, které naznačují přirovnání už ve větě řídící; jsou to výrazy morfologické roviny, které se prolínají se slovní zásobou, a to t-výrazy, především zájmenné adverbium způsobu tak, dále způsobové adverbium shody stejně, povšechná adverbia (jinak, jinde, jindy atd.) a povšechné adjektivum (např. jiný), preferenční adverbia (např. spíše, raději) a konečně komparativy adverbií a adjektiv jako morfologické flektivní prostředky. V úvahu se bere i větosled. V budoucnu by bylo třeba zkoumat přirovnávání na souvětněčlenské rovině i u podřadicích spojovacích výrazů autosémantických, např. u příslovce jak a zájmena co.[10]

 

KORPUS EXCERPOVANÉ SOUČASNÉ ČESKÉ PRÓZY[11] A POUŽITÉ ELEKTRONICKÉ KORPUSY

Aškenázy, L., Pohádky, Brumovice 2009 – Bartůněk, P., Slavnostní odhalení sochy, 1989 – Bažant, J., Knihovna. Praha – Litomyšl 2006 – Boček, J., Mládeneček na trůně, 2005 – Borská, I., Troufalý autor osud, 2000 – Brtníková, V., Velká královna, 1996 – Brycz, P., Sloni mlčí, Most 2002 – Buberle, M., Paťáci, 2007 – Budinský, V., Gymnázium, 1999 (1996) – Čechura, R., Namydlená šikmá plocha, 2009 – Černá, J., Útesy sebevrahů, 2006 – Černohous, A., Demonokracie, Olomouc 2008 – Drábek, J., Listerovo dědictví, 1996 – Dršata, R., Kolíne, Kolíne… stálo to za to, 2008 – Erml, R., Zuzanka a tibetské velehory, Brno 2002 – Exner, M., Svatoušek, Brno 2002 – Farianová, A., Putování po čtrnácti životech, 2005 – Fischerová, S., Zázrak, 2005 – Francková, Z., Zlatá klec, 2006 – Frühlingová, I., Příběhy modelek, Plzeň 2009 – Frýbort, L., Praotcové, 2001 – Haidler, J., Prokletá setba, 2011 – Chvojková, M., Pozdě, 2005 – Kamen, J., Hugo, 2004 – Klíma, I., Ani svatí, ani andělé, 1999 – Kocábová, N., Růže, 2007 – Kostrhun, J., Černé ovce. Pytláci, 1987 – Křenek, J., Panenka z rákosu, 1988 – Křesadlo, J., Obětina, 1994 – Kupka, J. S., Královská jízda, 2006 – Rut, P., Strašlivé Čechy. Děsná Morava, Brno 2003 – Růžek, P., Obyčejný ráj, Ústí nad Labem, 1987 – Salivarová, Z., Hnůj země, 1994 – Siegel, J., Jak vychovávat děti, Plzeň 2005 – Smetana, M., Hlavní role, 2002 – Smetanová, J., Pozor, vyletí ptáček, 1970

Český národní korpus – SYN2000, SYN2005, SYN2009PUB, SYN2010, SYN. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

 

[25]LITERATURA

BAUER, J. – GREPL, M. (1972): Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN.

ČERMÁK, F. – HRONEK, J. – MACHAČ, J. (eds.) (1983): Slovník české frazeologie a idiomatiky. Přirovnání. Praha: Academia.

ČERMÁK, F. – KŘEN, M. (2004): Frekvenční slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

DANEŠ, F. (1985): Věta a text. Praha: Academia.

GEBAUER, J. – ERTL, V. (1921): Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. II. Skladba. Praha: Nákladem České grafické unie.

GREPL, M. – KARLÍK, P. (1986): Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN.

HRBÁČEK, J. (1987): Souvětí. In: F. Daneš – M. Grepl – Z. Hlavsa (eds.), Mluvnice češtiny 3. Skladba. Praha: Academia, s. 442–548.

JELÍNEK, J. – BEČKA, J. V. – TĚŠITELOVÁ, M. (1961): Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce. Praha: SPN.

KARLÍK, P. (1995): Věta. In: P. Karlík – M. Nekula – Z. Rusínová (eds.): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 369–533.

KOPEČNÝ, F. (1962): Základy české skladby. Praha: SPN.

MARVAN, J. (2008): České stupňování – slovanská podoba evropské univerzálie. Praha: Karolinum.

MATUŠKOVÁ, L. (2011): Vergleichssätze und Modusgebrauch. Pardubice: Univerzita Pardubice.

MIKULOVÁ, M. (2011): Významová reprezentace elipsy. Studies in Computational and Theoretical Linguistics 7. Praha: Ústav formální a aplikované lingvistiky.

PEČENÝ, P. (2010): K sémantice srovnávacích struktur se spojovacím jak. Jazykovědné aktuality, 47, s. 23–36. Dostupný na adrese: <http://www.ujc.cas.cz/js/jaz_akt.htm>.

SSČ: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978). Praha: Academia.

SVOBODA, K. (1972): Souvětí spisovné češtiny. Praha: Universita Karlova.

SVOBODA, K. (1988): Kapitoly z vývoje české syntaxe hlavně souvětné. Praha: Univerzita Karlova.

ŠMILAUER, V. (1966): Novočeská skladba. Praha: SPN. [1. vyd. 1947]

ŠTĚPÁN, J. (2007): Ke komentujícím vedlejším větám se spojovacím výrazem jak. Slovo a slovesnost, 68, s. 101–116.

ŠTĚPÁN, J. (2012a): K otázce souvětných členů (klauzí). Slovo a slovesnost, 73, s. 83–102.

ŠTĚPÁN, J. (2012b): Široce způsobové vedlejší věty zájmenně-částicové. Naše řeč, 95, s. 122–140.

ŠTĚPÁN, J. (2012c): Vedlejší věty široce způsobové zájmenně-příslovcové. Korpus – gramatika – axiologie, 6/2012, s. 39–57.

TRÁVNÍČEK, F. (1951): Mluvnice spisovné češtiny 2. Praha: Slovanské nakladatelství.

UHLÍŘOVÁ, L. (2002): Projektivnost. In: P. Karlík – M. Nekula – J. Pleskalová (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.


[1] Další významy těchto spojek už nejsou tak frekventované jako význam přirovnání. Podřadicí spojka jako může ve větě jednoduché uvádět i doplňkové výrazy a přístavek, zřídka tam může být i souřadicí spojkou (SSČ, s. 143). Podřadicí spojka než má také ve větě jednoduché význam omezení v záporné větě a v souvětí význam časový (SSČ, s. 276). Tam uváděný souvětný význam účinkově přirovnávací se spojkou než aby po spojení příliš s adjektivem nebo adverbiem nepovažujeme za přirovnávací, ale za měrově-účinkový, za nerealizovatelný účinek (Štěpán, 2012b, s. 132).

[2] Výskytem spojky jako v souvětí i ve větě jednoduché lze také vysvětlit, že tato především přirovnávací podřadicí spojka (SSČ, 1978, s. 143) je vlastně vůbec nejfrekventovanější podřadicí spojka v češtině, jestliže necháme stranou výraz že, který považujeme za podřadicí (spojovací) částici, protože uvozuje vedlejší věty oznamovací. Shodují se na tom oba naše velké frekvenční slovníky (Jelínek – Bečka – Těšitelová, 1961, s. 101; Čermák – Křen, 2004, s. 375).

[3] Přirovnání větných členů může jako elipsa vzniknout z přirovnání souvětných členů Udělal to [stejně] svědomitě, jako to udělal Tonda (Mikulová 2011, s. 77), někdy však M. Mikulová v tektogramatické rovině, která není přístupná smyslovému poznání, konstruuje přirovnání souvětných členů na základě introspekce spekulativně, srov. Mzda se více než ztrojnásobila Mzda se znásobila vícekrát, než by se znásobila třikrát.

[4] Přirovnávací frazémy srov. Čermák – Hronek – Machač (1983).

[5] P. Pečený (2010, s. 26) píše u příslovce stejně ještě jako o iniciátoru srovnání. Jiným, a to kauzálním významem výrazů stejně a jinak se podrobně zabýval F. Daneš (1985, s. 173n., 178n.).

[6] Spojce jako bývají anteponovány výrazy podobnosti, srov. podobně, obdobně, podobný aj.

[7] Rozdílnost bývá vyjádřena také nepovšechným adverbiem opačně. Jen v tomto případě stává spojka než v neiniciální pozici vedlejší věty, srov. Čerstvý oddenek zázvoru zásadně strouháme na jemném struhadle vždy po směru vláken, přesně opačně než se strouhá křen (SYN).

[8] V monografii o stupňování uvádí J. Marvan (2008, s. 220) u souvětí jeden druh přirovnávací spojky než, kterou nazývá souřadná zvratně odporovací (neuvažuje se o přirovnávání), lze ji transformovat na odporovací souvětí: Jana je hezčí, než jsem si představoval Janina sestra je sice hezká, ale Jana je hezčí. Další příklady: Jana zpívá lépe, než tančí. – Jany se zbavím rychleji // dříve, než napočítáš pět.

[9] Užívá se také nepovšechných adjektiv, např. opačný, protivný, odlišný, druhý apod.

[10] Za podnětné připomínky děkuji oběma neznámým recenzentům.

[11] Místo vydání je uvedeno jen tehdy, nebyla-li jím Praha. Užívá-li se ojediněle jiného než prvního vydání, uvádí se také rok 1. vydání v závorce.

Peroutkova 1760/19, 150 00 Praha 5
stepan.josef@centrum.cz

Naše řeč, ročník 97 (2014), číslo 1, s. 13-25

Předchozí Jan Chromý: Přístupy ke zkoumání jazykové variace a česká jazyková situace

Následující Pavel Machač: Artikulační, percepční a akustická různorodost českých afrikát – elektropalatografická studie

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1