Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answer of the language counselling center of the Institute of the Czech language of the Czech academy of science on the question of spelling of the words vampýr and upír.

Dotaz:

Našel jsem v Pravidlech českého pravopisu, že se slovo vampýr píše pouze s ý a varianta s í není přípustná – je to dáno původem slova? Je odlišný od slova upír, kde se píše í, když mají obě slova prakticky stejný význam?

 

Odpověď:

Všechny etymologické slovníky, které máme k dispozici, se shodují v tom, že v těchto pojmenováních panuje značná nejasnost, která znemožňuje uspokojivé vysvětlení původu formy i motivace pojmenování. To může být způsobeno tím, že se jedná o tabuová slova, která byla často přetvářena a komolena, aby se snížil jejich domnělý negativní účinek, a také tím, že jejich původ je velmi starý.

Hledání nejpravděpodobnější odpovědi vede k starému všeslovanskému slovnímu základu, který mají obě slova (vampýr i upír) shodný a který se objevuje také ve slovese vpeřit se (a stejná předpona v- je také například u slovesa vsát se). Ovšem už i v rekonstruovaném praslovanském základu se objevují možnosti psaní *pyr i *pir. Odtud tedy v češtině jazykovým vývojem vzniklo podstatné jméno upír. Odlišný vývoj měl týž všeslovanský slovní základ v rozvíjejících se slovanských jazycích, o čemž svědčí velké množství různých tvarů – rusky: vampír, upýr, polsky: upiór, ukrajinsky: vampyr, opyr, upyr, bulharsky: vampir. Podoba vampir se vyvinula prapůvodně v jižních slovanských jazycích (konkrétně v srbochorvatštině) a rozšířila se v evropských neslovanských jazycích, a to v různých podobách, i pravopisných. Angličtina má vampire, němčina Vampir, maďarština vampir, ale latina vampyrus. V češtině převládla pravopisná podoba s -y. Ve starších dokladech nacházíme, i když ojediněle, i podobu s i – té se ale dnes neužívá.

Zdá se, že české -pýr se do slova vampýr dostalo analogicky podle slova netopýr, jinak nepříbuzného. Hypoteticky bychom mohli možná také odůvodnit ustálení pravopisné podoby upír tím, že v lidové (nesprávné) etymologii bylo dáváno do souvislosti se slovem (u)pít – ten, který upíjí krev.

Naše řeč, volume 96 (2013), issue 5, p. 276

Previous Petra Hádková, Radovan Vlha: Otevírají, nebo otvírají žáci žákovské knížky?

Next Jan Chromý: Přístupy ke zkoumání jazykové variace a česká jazyková situace