Čeština pod drobnohledem uživatelů

Zdeňka Hladká

[Reviews and reports]

(pdf)

Czech under the microscope of its users

The article is a review of Markéta Pravdová (ed.): Jsme v češtině doma? Praha: Academia, 2012. 200 s.

Markéta Pravdová (ed.): Jsme v češtině doma? Praha: Academia, 2012. 200 s.

[1]Knižní výběr odpovědí na dotazy, které zaslali v letech 2006–2010 pracovníkům jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR uživatelé češtiny, se řadí ke kvalitním reprezentantům tohoto čtenářsky oblíbeného a dlouhou tradicí pěstěného typu populárně-vědeckých lingvistických publikací. Práce volně navazuje na podobně koncipovaný soubor jazykových statí vzešlý z poradenské praxe téhož pracoviště v roce 2002 (A. Černá – I. Svobodová – J. Šimandl – L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte. Praha: Scientia), v některých rysech ho však předstihuje a pomyslnou laťku posunuje výš. Od starší příručky se liší i výběrem reflektovaných jazykových jevů.

Jádrem úctyhodného celku 261 statí se staly odpovědi na nejfrekventovanější, nejzajímavější či nejaktuálnější otázky, které přicházely do jazykové poradny ÚJČ během sledovaného pětiletého období a byly průběžně zveřejňovány na jejich internetových stránkách jako tzv. „dotazy týdne“. Výběr dotazů i podoba odpovědí prošly dvojím sítem: jednak bezprostředním, aktuálně reagujícím na dobovou jazykovou (i společenskou) situaci, jednak časově posunutým, kdy autoři při přípravě publikace mohli k analyzovaným jevům přistupovat už s určitým odstupem. Některá původní doporučení tak byla v konfrontaci s vývojem úzu přehodnocena či doplněna. Na takové případy je čtenář explicitně upozorňován, což posiluje jeho vnímavost k proměnlivosti jazyka a rozšiřuje též vhled do kodifikační praxe.

Skutečnost, že práce vychází z dlouhodobého každotýdenního vyhodnocování zajímavých problémů aktuální jazykové reality, jí dodává i velmi pozitivní rys autenticity, podpořený navíc šťastným rozhodnutím autorského kolektivu uvádět výkladové statě víceméně doslovným zněním dotazů. Zachování dialogu tazatel – lingvista umožňuje sledovat návaznost odpovědí na znalostní východiska i myšlenkové postupy tazatelů a čtenář je tak vtažen do probírané problematiky mnohem výrazněji, než kdyby mu lingvista pouze předložil výklad vybraných jazykových jevů.

Od výše zmíněné příručky z r. 2002 a některých podobných publikací se recenzovaná práce odlišuje především tím, že se výběr zpracovaných položek neřídí pouze kritériem „na co se nás často ptáte“, nybrž i kritériem „na co všechno se nás ptáte“. Pestrost zařazených dotazů tak není omezena na obvyklá témata, k nimž patří jazyková správnost problémových forem, neologismy či etymologie neprůhledných slov. Z celé práce je sice patrna – v souladu s tradiční úlohou jazykové poradny – snaha zorientovat tazatele a potažmo čtenáře v tom, co je a co není v souladu s platnou kodifikací spisovné češtiny (nicméně neděje se tak nijak násilně, jazyková doporučení jsou uvážlivě liberální a autoři navíc předkládají i návod, jak obecně [260]vnímat jazykovou správnost, problematiku kodifikace apod., např. v statích normativní a kodifikační příručky a vliv jazykovědců na češtinu), škála probíraných jevů je však v návaznosti na bohatý inspirační zdroj všímavých laických dotazů obohacena o celou řadu dalších – místy i periferních, o to však mnohdy zajímavějších – postřehů o jazyce, které s běžnými otázkami na jazykovou správnost souvisejí jen volně. Tazatelé si tak např. ověřují jazykovou správnost systémově tvořených, ale málo frekventovaných, případně jen okazionálně užitých jednotek (kotěcí, miliardtý, suťoviště, zbezstarostnit), zajíma je hodnocení některých neobvyklých přechýlených podob (hostka, mažoret, múzák, sobice). Ptají se, zda je smysluplné spojení originální kopie, zda lze užít slovo laureát pro někoho, kdo teprve kandiduje na určité ocenění, či zda uzenina označená slovem párek má jednu nožičku, nebo spíš dvě. Chtějí vědět, jestli gurmet je něco lepšího než gurmán, na koho se hodí frazém starý paprika a do jakého věku je vhodné neprovdanou ženu oslovovat slečno. Zkoumají, zda místní jméno Klausový důl má nějaké spojení s příjmením nebo křestním jménem Klaus, co přesně znamená v lidové písničce půl páta tolaru nebo k jakému slovnímu druhu je možné přiřadit výraz oč atd.

Na přípravě publikace se autorsky podílelo dvanáct pracovníků Ústavu pro jazyk český, kteří mají vedle badatelských zkušeností většinou i dlouhodobé zkušenosti s poradenskou praxí a tvorbou populárně-vědeckých prací. To se projevuje v kvalitě všech statí. Řada z nich sice v souladu s charakterem dotazů nemá ambici objevovat dosud neobjevené (i když některé obsahují i tento aspekt, např. příspěvky L. Uhlířové) a přináší jen výklad už popsaného jevu, ten je však vždy podán velmi erudovaně, v kompozičně i formulačně pečlivě propracované podobě. Autoři se nesnaží o líbivý popularizační tón, nýbrž hutně, systematicky a didakticky (v nejlepším smyslu toho slova) vysvětlují probírané jevy, uvádějí analogie a vedou čtenáře k tomu, aby sám o problému uvažoval, aby věděl, o jaké příručky se má opřít, případně v jaké odborné literatuře hledat, má-li o problém hlubší zájem.

Kladem práce je i čistě formální abecední řazení statí. Knížku je tak možno číst bez jakéhokoli omezení příručkovou organizovaností, uživatel může volně nahlížet do popisovaných zákoutí jazyka a nechat se udivovat jejich různorodostí. Cílené vyhledávání i propojení jazykových jevů dostatečně zajišťují odkazy a detailní rejstřík.

Domnívam se, že práce bude pozitivně přijata jak laickými čtenáři, tak odborníky a dobře se uplatní i ve výuce na všech stupních škol. Ve vysokoškolské pedagogické praxi ji lze využít především jako pomůcku, která může mladé adepty bohemistiky učit, jak mají vysvětlovat problematické jazykové jevy. Na závěr si dovolím malé – zkušeností podložené – doporučení kolegům lingvistům. Pokud publikaci pořídí své širší laické rodině, pomůže jim reagovat na často slýchanou otázku, o čem a k čemu ta lingvistika vlastně je.

---

[1] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu č. 406/11/0294 Nový encyklopedický slovník češtiny online, podporovaného Grantovou agenturou ČR.

Ústav českého jazyka FF MU
Arna Nováka 1, 602 009 Brno
zdena@phil.muni.cz

Naše řeč, volume 96 (2013), issue 5, pp. 259-260

Previous Radek Skarnitzl, Petra Bartošová: Výzkum lingvální artikulace pomocí elektropalatografie na příkladu českých palatálních exploziv

Next Lucie Jílková: Člověk mluvící