O internetovém šeptání (bylo by dobrý aby šeptání bylo zelenou barvou)

Lucie Jílková

[Short articles]

(pdf)

On internet chat whispering (it would be good if the whispering were in green)

The article is devoted to the description of one medium of communication using internet chat, the so-called whispering mode, and the use of selected expressions which frequently appear in this mode.

[1]Drobnost je zaměřena (1) na popis jistého způsobu komunikace na chatu, a to takzvaného režimu šeptání, a dále (2) na používání vybraných výrazů, které se v prostředí režimu šeptání často vyskytují. Komunikací na chatu se zabývá řada prací[2], ovšem přímo režim šeptání v nich bývá zmiňován jen velmi stručně, proto je mu věnován prostor zde.

(1)

Režim šeptání umožňuje chatujícím opustit rovinu komunikace veřejné, tj. komunikace, kterou na obrazovkách svých počítačů mohou sledovat všichni, kdo jsou v dané místnosti momentálně přihlášeni, a přejít do roviny komunikace soukromé, tj. komunikace pouze s jedním vybraným jedincem, komunikace, jejíž průběh zůstává ostatním skryt.

Šeptání tváří v tvář a šeptání na chatu, šeptání internetové, vykazují některé společné rysy. Předně je třeba, aby se našli lidé, kteří si chtějí sdělovat něco důvěrného, ostatním nepřístupného. Při šeptání tváří v tvář je třeba, aby lidé byli dostatečně blízko sebe, aby se nacházeli v komunikační situaci, která šeptání umožňuje, apod. Při internetovém šeptání je nutné zjistit si, zda daná chatovací místnost šeptání vůbec nabízí, a naučit se přecházet z chatování veřejného do soukromého (šeptaného) a zpět. Při internetovém šeptání mohou od sebe být komunikační partneři fakticky vzdáleni stovky kilometrů, musejí být však ve stejný čas přihlášeni do stejné místnosti – a využívat režim šeptání. Máme-li tedy na zřeteli virtuální internetový prostor, jsou zde vlastně podmínky pro úspěšné šeptání stejné jako u šeptání tváří v tvář: komunikační partneři jsou ve stejný čas „ve stejném prostředí“.

Zásadně odlišný je kanál, jímž je šeptání přenášeno: šeptání tváří v tvář akusticky, šeptání internetové vizuálně, písmem. Šeptání tváří v tvář je mimo jiné charakterizováno tím, že je prováděno se značně sníženou hlasitostí.[3] Internetové šeptání se od textu, který je na chatu přístupný všem ostatním, liší graficky. Šeptaná internetová komunikace je signalizována jiným typem písma, tj. jedním typem písma se zobrazují příspěvky veřejné a jiným typem písma příspěvky šeptané. Ty šeptané se samozřejmě [111]objeví jen na monitoru toho, komu jsou určeny. Jiným typem písma je však příjemce upozorněn, že to je příspěvek soukromý, odeslaný v režimu šeptání. V internetových diskusích, jejichž tématem je právě internetové šeptání, můžeme číst: šeptání může uživatel lehce rozeznat i podle tučnosti písma v místnosti; bylo by dobry, aby septání bylo zelenou barvou.[4]

Případem, který jako by stál na pomezí mezi zmíněnými šeptáním tváří v tvář a šeptáním internetovým, je zřejmě šeptání po telefonu[5]. V tomto případě je využíván kanál akustický, stejně jako je tomu při šeptání tváří v tvář, ovšem fyzická vzdálenost mezi partnery může být díky médiu, které komunikaci zprostředkovává, stejná jako u šeptání internetového.

Obsah šeptaných příspěvků nemůže sledovat ani správce chatové místnosti. Ten veřejné příspěvky nejen sleduje, ale v případě potřeby též zasahuje: nevhodné (např. příliš vulgární) příspěvky upravuje či maže atd. A zde je skryto velké společenské nebezpečí internetového šeptání. Bylo zjištěno, že je využívají např. pedofilové, kteří si na chatech nebo třeba na komunitních serverech, jakými jsou např. Facebook, Twitter, vyhledávají své oběti. Citujme ze stránek Národního centra bezpečnějšího internetu (NCBI): „Běžné chaty se dělí do tzv. chatovacích místností, kde obvykle komunikuje více uživatelů najednou. V těchto veřejných chatech se mohou děti a teenageři setkat s někým, kdo si s nimi chce povídat jen v režimu „šeptání“ (kdy je komunikace mezi dvěma partnery viditelná jen jim), popřípadě se od nich snaží získat kontakt na některou z aplikací instant messagingu, kterou mají děti nainstalovanou přímo ve svém počítači. Uživatelé s pedofilními sklony se tak snaží se svou obětí mluvit v prostředí, kde nejsou žádní další uživatelé ani jiná kontrola.“[6]

Právě uvedený – velmi vyhraněný – příklad ukazuje, že někteří uživatelé internetu služby internetového šeptání zneužívají. Jistě i v jiných (méně dramatických) případech si lze představit, a to jak v komunikaci tváří v tvář, tak v komunikaci internetové, že s námi někdo chce vstoupit v důvěrný hovor, a my se takovému způsobu komunikace bráníme. Uživatelé chatů mají zhusta možnost využít služby zvané ignorace, tj. mohou si sestavit seznam těch uživatelů, s nimiž si šeptat nechtějí. Pokud bychom si s někým nadále chtěli šeptat a přitom bychom byli na takovém seznamu, pak se naše příspěvky na obrazovce člověka, s nímž si chceme šeptat, vůbec neobjeví; viz k tomu instrukci ze serveru Seznam.cz: „Nevyžádané komunikaci na chatu nebo vzkazům od určitých uživatelů se můžete bránit tak, že si zadáte uživatele do Ignorace.“

(2)

(2a) Šeptání jako služba

Internetovým šeptáním se zhusta rozumí nabízená služba, kterou mohou chatující využívat. To vede pisatele a mluvčí k tomu, že s výrazy šeptat, šeptání, šepot a také šept (viz dále) zacházejí jinak než v případech, kdy by mluvili či psali o šeptání tváří v tvář: stále [112]nemohu přijít na to, jak psát šepotem; dnes mi nejde šeptat; nejde mi otevřít šeptání v chatu; přestalo mi fungovat šeptání; ani s mezerou mi nejde šeptat; zákaz šeptání; kdyby uživatel měl zaplý šept; vyskoci okno s sepotem.

Dále se můžeme ptát, co vlastně chatující dělají, když tuto službu využívají. Šeptají si? V přeneseném slova smyslu jistě ano. To, že si šeptají prostřednictvím písma, není žádnou překážkou. Své počínání tak označují, když o tomto způsobu komunikace píší: Nemožu šeptat. Mě někdo třeba pošeptá a já mu chci pošeptat spátky; chcete-li sdělit něco jen jedné osobě, můžete jí to pošeptat; když by jsem chcel nekomu něco pošeptat. Oddělit však tyto případy od těch, kdy chatující mluví o poskytované službě, není nijak snadné.

(2b) Užívání anglického ekvivalentu

Řada chatujících je obeznámena rovněž s anglickým ekvivalentem výrazů šeptat/šeptání: Získané příklady z internetových diskusí ukazují jeho užití opět ve významu služby: zvolte Whisper – šeptání; po přepnutí chatovacího pole na WHISPER stačí napsat jméno hráče a pošlete mu tím soukromou zprávu.

Doklady probíraného anglického ekvivalentu nacházíme i v příkladu z korpusu mluveného jazyka ORAL2008 poskytovaném Ústavem Českého národního korpusu FF UK v Praze[7] (ÚČNK), v němž se anglický výraz whisper úspěšně začlenil do morfologického systému češtiny, a to v podobě infinitivu whisperovat. Je zjevné, že mluvčí v tomto případě někomu vysvětluje právě princip internetového šeptání: potom můžeš udělat i friendlist, kde si můžeš normálně připisovat lidi, kterym potom můžes whisperovat třeba . vyco? whisperovat, jako šeptat. v rámci toho chatu, jo? v rámci toho chatu nebo v rámci třeba i můžeš jim šeptat i do hry, když sou voni ve hře a ty tady třeba na chatu.[8] Po zadání slova whisperovat do vyhledávače Google získáváme i doklady slovesa whispovat (jde zhruba o 1500 internetových dokladů, např. asi začnu whispovat sám sobě, hráč má možnost whispovat opačné frakci, lidi mi nemuzou whispovat, od té doby mi nejde whispovat).

(2c) Renesance substantiva šept

Pokud sledujeme texty z internetového prostředí věnované šeptání, zjišťujeme, že poměrně často je daná služba pojmenovávána rovněž šept. Slovo šept se v námi zkoumaném prostředí chová jako neživotné podstatné jméno mužského rodu.

Podívejme se nyní na slovo šept do vybraných výkladových slovníků a korpusů, abychom zjistili, zda se s tímto podstatným jménem setkáváme (běžně) i v jiných kontextech. V Příručním slovníku jazyka českého zjišťujeme, že podstatné jméno šept je knižní výraz pro zašeptnutí, šepot. Ve výkladu hesla pak nacházíme i doklady z poezie, např. slyším pouze šum, šept vrcholků, v nichž vánek kolébá se (S. Čech). Také ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) nacházíme, že podstatné jméno šept je knižní výraz pro zašeptnutí, šepot; výklad je však podrobnější, kromě významu uvedeného je tu ještě význam 2. (řidč.) tichý, nezvučný hlas a 3. (zprav. mn. č.) šepty (poněkud zastarale) po straně, potají šířená zvěst, zpráva. V Kartotéce lexikálního archivu (1911–1991)[9] nacházíme hned 239 dokladů slova šept; při jejich prohlížení zjišťujeme, že se často vyskytuje ve tvaru [113]šeptem. Nacházíme však i doklady v jiných pádech, ty pak zejména v poezii, namátkou: šept tajný zachvěl se na tajných rtech (1894, A. Heyduk), křídel šept jak zefyr vane (1870, F. Sušil), bylo šeptu, bylo zpěvu po boží den celý (1875, P. Jehlička). Na základě právě zjištěného lze s trochou opatrnosti říci, že slovo šept jakožto podstatné jméno je výraz knižní, užívaný téměř výhradně v poezii.

Nyní se podívejme do korpusů současného jazyka poskytovaných ÚČNK, a to do korpusů SYN2000, SYN2009PUB a SYN2010. Ve všech třech korpusech získáváme po zadání dotazu v podobě [lemma = „šept“] několik set dokladů. Po jejich prozkoumání však zjišťujeme, že slovo šept se v nich daleko nejčastěji vyskytuje v podobě šeptem, tedy ve tvaru hodnoceném např. v SSJČ jako příslovce. Zajímavá situace nastala při zkoumání dokladů v korpusu SYN2000; po zadání zmíněného dotazu bylo získáno také celkem 8 dokladů z románu J. Topola Sestra, v nichž slovo šept není podstatným jménem, ale zkráceným slovesným tvarem, jedná se tedy o případ homonymie (to byly kecy, šept mi Micka; Je to přece starej kibucník, šept mi Bohler; Co budeme dělat? šept Micka; brzo pude nohama, šept mi barman; Těbuch, šept mi Micka; ale domluvíme se, šept sem tý pani; Mně to vadí, šept jsem a pevnějc ji objal; Psice, šept jsem, asi budu muset hodně trpět). Stejná situace nastala i v korpusu SYN2010, v němž se objevil jeden doklad z písňového textu J. Buriana: Pomalu si svlíkal vestu. Šept mi do ucha: To je porucha!

Po „odfiltrování“ homonymního slovesného tvaru, příslovce šeptem a případů, kdy máme co do činění s citoslovci[10], nám ve zkoumaných korpusech zbývá jen několik málo dokladů, v nichž se slovo šept vyskytuje jako podstatné jméno. V korpusu SYN2000 jsou to básnické texty J. Palivce (šept nevysloveného; spí mezi růžemi za šeptů před alkovnou; táhlý šept mře nad mořem), básnický text M. Nápravníka (Znetvořený šept se mění zvolna v plazivý a zmrazující zpěv), dále doklad z románu J. Kovtuna (přešel od šeptu k němému pohybu rtů) a konečně text M. Doležala, který je věnován poezii Josefa Topola (Jsou plné reliéfů, hrotů, ostnů, hran, bolestných ran, ale také paprsků, světla, šeptů, holubích křídel, lkání flétny); v korpusu SYN2009PUB se s tímto výrazem setkáváme v množném čísle, šepty, ve významu zhruba tajně šířená zpráva (jde o doklad z Blesku z roku 2000: V Hollywoodu jdou zaručené šepty o nové lásce T. Turnera a z Deníků Bohemia z roku 2006: Znovu tak padají šepty o mistrovském titulu) a konečně v korpusu SYN2010 nacházíme tři doklady od dvou autorů: I. Wernische (Zpožděné hodiny čas vztekle odbíjejí do šeptu modliteb; Šept stromů ke mně nemluví) a P. Švandy (potichu se rýmující s šepty naší noci), ve všech případech jde o básnické texty.

Závěrem našeho zkoumání korpusových dokladů můžeme konstatovat, že podstatné jméno šept jako neživotné podstatné jméno mužského rodu v jednotném čísle je v současné češtině užíváno velmi zřídka, výhradně v básnických textech a je doloženo u několika málo autorů.

V internetovém prostředí naopak tento výraz zažívá svou renesanci: mít zaplý šept; vyrob šept a uživatele vyhoď z místnosti; někdo tě obtěžuje přes šept; šept povolen. Jak vyplývá z právě uvedených příkladů, výrazem šept může [114]být pojmenována běžně nabízená služba, a tak se toto slovo dostává do idiolektů chatujících a je možné, že se pak objevuje i v jejich běžné komunikaci, např. v rozhovorech, jejichž tématem je třeba právě chat a jeho fungování.

(2d) Opozice šeptat vs. psát na sklo

V chatové komunikaci se nezřídka setkáváme s opozicí šeptání vs. psaní na sklo / odesílání textů na sklo. Pokud běžně chatujeme, naše příspěvky se objeví na obrazovce každého, kdo je momentálně v místnosti přihlášen. Naše příspěvky jsou tedy na skle našich monitorů, jakkoli se dnes se skleněnými obrazovkami spíše již nesetkáváme, počítače disponují běžně LCD obrazovkami. Následující příklady z internetových diskusí ukazují, jak se slovní spojení psát na sklo – coby opozice internetového šeptání – uplatňuje: uživatel, který šeptá, je zvýrazněn oproti ostatním uživatelům, kteří píší na sklo; nenadávejte uživatelům jak na sklo tak i šeptem; jak by bylo jemu, kdyby se neprojevoval na skle, jen si šeptal a najednou by ho někdo blokl, jen proto, že před x týdny někoho v místnosti naštval?; systém to oznámí na sklo a né šeptem jako tomu bylo dříve.

Je zjevné, že opozice šeptání – psaní na sklo vznikla z potřeby uživatelů chatu a také správců jednotlivých místností odlišit komunikaci veřejnou a soukromou. Pro soukromou bylo zvoleno pojmenování z oblasti jazyka mluveného (šeptání), pro veřejnou pojmenování z oblasti jazyka psaného (psaní na sklo). Zatímco představa šeptání pro soukromou (důvěrnou) komunikaci je celkem snadno pochopitelná, neboť každý z nás má s šeptáním tváří v tvář nějakou zkušenost, s psaním na sklo se v běžném životě zase tak často nesetkáváme a můžeme si klást otázku, zda se nám k něčemu takovému vůbec někdy naskytla příležitost. Jedná se snad o psaní prstem na zamlžené sklo? Na sklo pokryté ledovými květy? O psaní fixem na sklo výkladní skříně? Každopádně je to, co je na jakémkoli skle někde napsané, viditelné a přístupné všem, kteří toto sklo vidí. A přesně tak je tomu s příspěvky, které byly napsány a následně odeslány v režimu veřejného chatování. Takové příspěvky jsou viditelné všem, kdo jsou momentálně v místnosti přítomni.

Můžeme se ještě ptát, proč chatující mluví o skle, a nikoli třeba o monitoru. Vždyť ono sklo, na kterém se jejich příspěvky objevují, není ve skutečnosti ničím jiným než počítačovým monitorem. Ten je pochopitelně tvořen řadou komponentů. Jedná se tedy pravděpodobně o pojmenování metonymické, monitor je v mluvě chatujících nazýván pouze jednou jeho částí, totiž sklem. Přísně vzato, šeptaná komunikace se také objeví na skle, byť pouze na skle jediném, na skle předem pečlivě vybraném. Tato skutečnost však chatujícím zjevně nijak nebrání v porozumění opozici psát na sklo vs. šeptat a v jejím náležitém užívání.

Za poznámku snad ještě stojí, že pojmenování psát na sklo nemá, na rozdíl od šeptání, v internetovém prostředí oporu v angličtině.

(3)

Analýza ukázala, že fenomén zvaný internetové šeptání s sebou do češtiny vnesl hned několik nových jazykových jevů. Bylo zjištěno, že s internetovým šeptáním se do češtiny „vrátilo“ slovo šept jakožto neživotné podstatné jméno mužského rodu, dále že se běžnou součástí idiolektu uživatelů chatu stal anglický ekvivalent šeptání whisper, který se integruje do systému češtiny např. ve formě slovesa whisperovat. Internetové šeptání také přineslo zajímavé metaforické pojmenování: internetové šeptání má s šeptáním tváří v tvář společný rys důvěrného stupně komunikace, z níž jsou vyloučeni ostatní.

[115]MATERIÁLOVÉ ZDROJE

Český národní korpus – ORAL2008 (2008) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

Český národní korpus – SYN2000 (2000) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

Český národní korpus – SYN2009PUB (2009) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

Český národní korpus – SYN2010 (2010) [online]. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. <http://www.korpus.cz>.

Kartotéka lexikálního archivu (1911–1991) [online]. <http://psjc.ujc.cas.cz/>.

LITERATURA

JANDOVÁ, E. a kol. (2006): Čeština na WWW chatu. Ostrava: Ostravská univerzita.

PALKOVÁ, Z. (1997): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum.

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství – Státní pedagogické nakladatelství.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd – Academia.

---

[1] Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu č. 406/12/1892 (Stylistika mluvené a psané češtiny), podporovaného Grantovou agenturou ČR.

[2] Jmenujme alespoň knihu E. Jandové a kol. (2006) a literaturu v ní uvedenou.

[3] Z fonetického hlediska je šeptání definováno jako způsob mluvení, při kterém se nepoužívá hlasu. Podrobněji k tomu viz knihu Z. Palkové (1997, s. 57 a 107).

[4] Příklady z internetových diskusí byly získány po zadání slovních spojení režim šeptání, šeptání na netu, šeptání chat do internetového vyhledávače Google v říjnu a listopadu 2011 a lze je dohledat na následujících adresách: http://napoveda.seznam.cz, http://cs.board.bigpoint.com, http://www.bezpecneonline.cz, http://board.metin2.cz/, http://forum.lide.cz, http://tajnosti-holcici.webnode.cz, http://bot.psp.sweb.cz, http://www.zachranary.estranky.cz, http://chatujme.cz, http://www.drd.cz, http://cs.board.gamehero.com. Příklady jsou ponechány v autentické podobě.

[5] Za upozornění děkuji P. Kaderkovi.

[6] Viz příp. http://www.saferinternet.cz.

[7] Viz http://ucnk.ff.cuni.cz.

[8] Jak vyčteme z informace o zdrojích, daný příklad pochází od člověka se středoškolským vzděláním ve věku 20 let z oblasti středních Čech.

[9] Kartotéka je dostupná online http://bara.ujc.cas.cz/psjc/.

[10] K tomu v korpusu SYN2000 nacházíme dva doklady z básnických textů A. Vávrové z roku 1990 (Šeptá: < šepty> šepity šepinky Já jsem synek své maminky; Co ještě šeptá vánek Ivánek, < šepty>, šepity, šeptej a jeden doklad z Lidových novin z roku 1991 (na co se přece nikdo neptá, protože – < šepty>, šepty –, nebo jste vyslovili nahlas „něco“).

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
jilkova@ujc.cas.cz

Naše řeč, volume 96 (2013), issue 2, pp. 110-115

Previous Jiří Zeman: Publikace o současné mluvené češtině

Next Z dopisů jazykové poradně