Všední

[Hovorna]

(pdf)

-

(V, 63) Starý přítel našeho časopisu, p. řed. B. F. rodem z Frenštátu, nám píše: Šaty »na každý den« nebo »každodňové« nosí ten, kdo má jen jedny šaty jako valach na salaši — co na pátek, to na svátek, nebo jak vlk v jedné kůži —, kdežto »všední« šaty nosí ten, kdo je střídati může se svátečními nebo nedělními. Vsedni den je jinak všedním dnem i u Lachů. — Okolo kynického údolí na Slovensku, v přímém sousedství s Moravou (sídlí tam Horňáci) říkají »všední (řidčeji »robotný«) den«, ale nosí »každečné« šaty na rozdíl od svátečních (podle zprávy čtenáře, který si nepřeje, abychom jej jmenovali). Koncovka slova každečný vznikla asi podle slova svátečný, kde je oprávněna slovem základním (svátek).

[191]U Strakonic říkají na př. »zítra je všední den«, ale vedle toho na př. »šaty pro všíden, chodil dam všíden, má jedno děvče pro všíden a druhé pro svátek« (Dr. Mil. Novotný). Podobně je u Jungmanna všídno (ve všídně, pro všídno), u Kotta (4, 867; 7, 1060) k všídni, ve všídni, všídně (ať je všídně nebo boží hod) od Domažlic. Základem těchto tvarů jest asi příslovce všedně, vyslovované s dlouhým í (všédně, všídně); příslovce odvozená od příd. jm. mívala jako neurčité tvary přídavné ráda zdlouženou samohlásku (pravý — práv, právo, právě; starší tvar dnešního mile byl míle atd.) a napodobením vznikaly délky, i kde vlastně neměly plného oprávnění. Zkracováním dlouhého í zase pak vznikají novotvary s i, jako všidní (u Kotta 4, 867 z Němcové), šidenský (š. kabát, š. košile, podle zprávy prof. F. Novotného v N. Vsi u Loun). Kdyby toho vůbec bylo třeba, takovéto obměny a odvozeniny samy by dokazovaly, jak staré a v češtině zakořenělé je příd. jm. všední.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 6, s. 190-191

Předchozí Volenec

Následující Výlohy