Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Dotaz

Ve větě Babička, ta dobračka(,) každému pomáhala je větný člen ta dobračka přístavkem, a je tudíž nutno psát za ním čárku, nebo je samostatným větným členem (podobně jako slovo maminka ve větě Maminka, ta uměla buchty!), kde by se za slovem dobračka čárka nepsala, nebo se dá věta pochopit oběma způsoby, a čárka je tudíž fakultativní?

Odpověď

Věta Babička, ta dobračka, každému pomáhala se dá pochopit jen jedním způsobem, a to tak, že jedna určitá osoba se v této větě pojmenovává dvojím způsobem: jednou slovem babička’ a podruhé výrazem ‘ta dobračka; ten je třeba vzhledem k české mluvnické tradici opravdu chápat jako přístavek, a ten je nutno, stojí-li uprostřed věty, oddělit čárkami z obou stran. O strukturu s vytčeným větným členem by mohlo jít jen tehdy, kdyby věta zněla: Babička, ta každému pomáhala. Jde o to, že v prvním případě je podmětem přísudku pomáhala pojmenovací celek (nominální skupina) babička, ta dobračka, kdežto v případě druhém je pojmenovacím celkem podmětu pouze substantivum babička a zájmeno ta jen odkazuje na tento podmět, a není tedy součástí pojmenování *babička, ta (hvězdičkou se v lingvistice označují negramatické, tj. buď v daném jazyce neexistující, nebo nesprávné struktury).

Dotaz

Prosím o posouzení, který tvar je z hlediska českého jazyka správný: parchant, pankhart nebo panchart.

Odpověď

V trojici podob, na které se ptáte, nejde o problém správnosti: není to případ typu úterý × ůterý, ani destička × deštička. Budeme porovnávat podobu historickou, asi jako původní předsě, a podobu obvyklou v dnešním jazyku, asi jako přece (popř. šířící se přeci, na které se názory různí).

Holubův a Lyerův Stručný etymologický slovník nachází původ ve staroněmeckém banchart, což prý mělo být dítě zplozené nikoli na manželském loži, nýbrž na tvrdé lavici (podobně byl prý bastard zplozen v sedle nebo šíře během projížďky na koni, kdesi po cestě apod.). Kromě toho se nabízí narážka na početnou skupinu německých jmen na -har(d)t: Gerhard, Erhart, Reinhardt, Eberhard aj. – a tedy Ban(k)hard. Už stará čeština přiblížila psanou podobu slova této předpokládané etymologii a psala pankhart. Podoba parchant vznikla přesmykem.

V dnešním jazyku – ukazuje to korpus textů z 90. let o 300 milionech slov – vede přesvědčivě, stovkami dokladů, a to i z denního tisku, podoba parchant (má i více odvozenin, např. parchanti, parchantský – např. kluku prachantská, zparchantělý).

Podobu panchart nacházíme menšinově v části beletrie (celkem jen 35 výskytů). Podoba pankhart má jediný výskyt (Ten pankhart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněm jsa na zámku, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil – Václav Březan o choromyslném synu Rudolfa II.) a je to jednoznačně podoba zastaralá.

Naše řeč, volume 84 (2001), issue 5, p. 271

Previous Emanuel Michálek: O dalším termínu jihoslovanského původu v Klaretově Glosáři

Next Lingvistické časopisy přístupné v on-line službě ProQuest 5000