Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Dotaz

Často slýchám v rádiu či v televizi, např. Schodek našeho státního rozpočtu činí necelých 30 miliard korun, Lupiči odnesli z banky necelých 8 milionů korun. Proč se neříká téměř nebo skoro, když viděno očima prostého člověka jde o závratné částky?

Odpověď

S označováním přibližného počtu se ve sdělovacích prostředcích setkáváme docela často – slýcháme například o státním rozpočtu, o bankovních částkách či o „nakradených lupech“, jak píšete.

Čeština onu přibližnost či blízkost určitému počtu umí vyjádřit různými způsoby, například přesným určením jistou číslovkou a připojením některého dalšího slůvka, jako jsou přibližně, necelých, téměř, skoro, ale i nejméně, nanejvýš a mnoho jiných. Pomocné slůvko přináší do základního významu slovního spojení, kterým potřebujeme vyjádřit počet, jistý významový příznak: přestože vždy označujeme zdánlivě stejný počet, vyjadřujeme zároveň také „něco navíc“. Uživatelé češtiny, tedy také novináři, televizní hlasatelé, čtenáři a posluchači, nepociťují tento významový příznak vždy stejně, v jistých kontextech jim může připadat více či méně vhodný a šťastný (máte pravdu, běžnému smrtelníkovi se může až zdát, že při určitém pohledu „na výši označované částky vlastně nezáleží, pohybujeme-li se v řádech milionů nebo miliard“). Také podle našeho názoru by ve větách, které uvádíte, bylo vhodnější užít téměř nebo skoro místo necelých. Je však otázka, v jakých situacích vůbec mluvčí ona slůvka užívá a nakolik se skutečně vědomým negativním záměrem. Domníváme se, že ve většině případů užití jde spíše o jakousi „jazykovou módu“, která může být jen dočasnou.

Dotaz

Žádáme Vás o posouzení jazykového významu slova stanovy a statut. Tyto výrazy se někdy používají ve shodném, někdy odlišném významu.

Odpověď

Výrazy statut a stanovy jsou významově velmi blízké, a proto se někdy zaměňují.

Slovo statut z lat. základu s významem stanovit, zřídit definují slovníky jako ‚pravidla pro zřízení a jednání nějaké instituce, např. organizační statut ústavu, statut vysokých škol‘ ap.

Slovo je známé také ve starším významu ‚veřejně správní‘, např. místa s vlastním statutem, tj. odlišná od jiných měst, např. Praha. Tento význam se udržel v přídavném jménu statutární jako administrativní a právní termín: „zákonem určené město s vlastním statutem“ (srov. Slovník neologismů z r. 1998: „zákon o obcích označuje jmenovitě třináct velkých měst jako statutární“).

Výraz stanovy (související se slovesem stanovit ve významu „něco vymezovat, zjišťovat, např. postup prací, jakoukoli činnost“) znamená souhrn pravidel pro činnost nějaké organizace (spolku, strany, svazu, vědecké společnosti).

[56]Oba významy nebývají v praxi takto jasně odlišovány, např. Slovník spisovné češtiny (1994) definuje statut jako ‚souhrn předpisů pro zřízení instituce‘, nikoli tedy jako pravidla, předpisy samé. Je zde tedy zachycen významový posun blíže k obsahu výrazu stanovy, který je definován jako ‚souhrn pravidel pro činnost organizace‘.

Z těchto definic plyne, že výraz statut zdůrazňuje charakter instituce, zatímco stanovy shrnují, vykládají pravidla, zdůrazňují jejich význam a využití pro činnost organizace, instituce ap.

Dotaz

Při publikování odborných a pedagogických textů narážíme na nejednotnost v pojímání gramatické správnosti psaní předpisů-receptů. Jde o sloupcové uspořádání mimo větu, např.

2 % kypové barvivo nebo 2 % kypového barviva

1 % chlorid sodný nebo 1 % chloridu sodného

První způsob je praktičtější z několika důvodů: mj. v odborných textech je důležitá krátkost slova, ale především jde o to, že genitiv někdy zastírá základní tvar názvu (firemní, obchodní označení) – často jde o cizí názvy – např. Ultaphon – u? Prosíme o vyjádření k této věci.

Odpověď

Gramatické ztvárnění výčtu údajů je různé: záleží jednak na druhu textu, jednak na konvencích, které jsou s ním spojeny a které v historické perspektivě nejsou neměnné.

Starý typ s genitivem partitivním (udané množství „čeho“) představuje plně gramatické ztvárnění, které se i nadále používá v plynulém textu (připravíme si 500 ml vody, 10 g chloridu sodného…) i v heslovitých výčtech, např. u kuchařských předpisů (Suroviny: 250 g hladké mouky, 120 g cukru moučka…). Pokud jde o receptury, složení léků apod., i tam býval donedávna genitiv (acidi acetylsalicylici 450 mg, coffeini 50 mg). Dnes se však podle angličtiny prosazuje typ nesklonný, který má výhodu v rychlejší identifikovatelnosti látky (acidum acetylsalicylicum 450 mg, coffeinum 50 mg). V encyklopedických příručkách se setkáváme s různými typy ztvárnění výčtů, z nichž žádný nelze z jazykových důvodů odmítat:

a) 86 % muslimů, 9 % křesťanů, 1 % hinduistů;

b) 86 % muslimové, 9 % křestáné, 1 % hinduisté;

c) muslimové (86 %), křesťané (9 %), hinduisté (1 %);

d) muslimové 86 %, křesťané 9 %, hinduisté 1 %;

e) muslimů 86 %, křesťanů 9 %, hinduistů 1 % (tento způsob je však už poněkud archaický).

Předložil jste dobré důvody pro uvádění výčtů formou jakési tabulky – mimo plynulý text – ve tvaru

2 % kypové barvivo

1 % chlorid sodný

a tento tvar, jak jsme ukázali není nic nevídaného: větná souvislost a gramatická stavba se v takovýchto výčtech nemusí zachovat. Je namístě mít pochopení pro kritiku, protože sloupcové uspořádání není jednoznačně zřejmé (vyžadovalo by výraznější odsazení) a podobnost s texty typu kuchařský předpis je značná; to však neznamená, že byste ve svých odborných textech neměli onen „neohebný“ způsob ztvárnění používat.

Naše řeč, volume 84 (2001), issue 1, pp. 55-56

Previous Jaroslav Kuchař: Ještě o kufru a kufrování

Next Marie Čechová, Ludmila Zimová: Multietnická komunikace, zvláště ve škole