Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answer of the language counselling center of the Institute of the Czech language of the Czech academy of science on the question of the letter schwa.

Dotaz:

Při výměně řidičských oprávnění vydaných státem Ázerbajdžán za jejich české ekvivalenty jsme narazili na problém, neboť některá jména obsahují znak šva. Příslušný odbor dopravy je toho názoru, že jména nejsou vypsána latinkou, protože šva nepovažuje za písmeno latinské abecedy. Je jejich stanovisko oprávněné?

 

Odpověď:

Slovem latinka nebo latinská abeceda se dnes běžně označuje jak abeceda používaná pro zápis klasické latiny ve starověkém Římě (obsahující původně jen 21 písmen: A, B, C, D, E, F, Z, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, V, X), tak i jakékoliv její pozdější modifikace a adaptace určené pro zápis mnoha dalších jazyků. Jelikož se v těchto nejrůznějších jazycích přirozeně vyskytovaly i hlásky neexistující v klasické latině, která pro ně proto nemusela mít žádná další specifická písmena, bylo nutné tuto původní sadu písmen pro užití v těchto dalších jazycích přizpůsobit, rozšířit. To se dělo několika způsoby: dodáváním diakritiky k již existujícím písmenům latinským (české ž, š, č, ř, á aj., polské à, ę, ż, francouzské ç, portugalské ñ), skládáním dvou existujících latinských písmen do jednoho, tj. tvořením tzv. ligatur (např. dánské, norské a islandské æ), vytvářením spřežek (české ch, polské sz [š], cz [č]), ale také tvorbou znaků zcela nových (např. dnešní islandské ð, þ). Takto různě rozšířené abecedy se někdy pro přesnost (a pro odlišení od původní abecedy latinské) označují jako tzv. abecedy založené na latince nebo abecedy odvozené z latinky (latin-based nebo latin-derived alphabets). V každém případě však jde o latinské abecedy, latinky. (Takto rozšířenou, adaptovanou abecedou je i abeceda česká – a nikdo nepochybuje o tom, že píšeme latinkou.)

Nyní lze odpovědět na dvě části Vaší otázky:

(i) Zvuková podoba ázerbájdžánštiny (někdy též ázerí nebo ázerštiny), úředního jazyka Ázerbájdžánské republiky, je od r. 1991 zapisována písmem založeným na latince (viz např. PRICE, G. et al., 2002, Encyklopedie jazyků Evropy, s. 34). Jde tedy o latinku. Tento fakt vynikne, uvědomíme-li si, že od r. 1940 do r. 1991 byla ázerbájdžánština zapisována cyrilicí (a do r. 1929 dokonce arabsko-perským písmem). Údaje na řidičských průkazech jsou tedy zapsány latinkou (ve smyslu: na latinské abecedě založeným písmem).

(ii) Písmeno ǝ (tzv. šva) je znakem ázerbájdžánské rozšířené, modifikované, adaptované verze latinské abecedy. Jde tedy o písmeno latinky. Problém zápisu středové střední samohlásky, která existuje v ázerbájdžánštině, byl v tomto pravopisném systému vyřešen tím způsobem (ke způsobům viz výše), že pro danou hlásku byl použit zcela nový znak (jde vlastně o písmeno e otočené o 180 stupňů). To, že byl k rozšíření sady písmen použit nový znak (a ne původní znak latinský s diakritikou ani spřežka nebo ligatura založené na původních latinských písmenech), nic nemění na faktu, že jde o součást latinské abecedy (ve smyslu abecedy založené na latinském písmu).

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 3, s. 168

Předchozí Marta Koutová: K významům slova kargo/cargo

Následující Milada Hirschová: Pragmatické motivace v psané podobě češtiny